Autor: Stejskalová Hana Název školy: Základní škola a Mateřská škola, Police nad Metují, okres Náchod Autor: Stejskalová Hana Název : VY_32_INOVACE_11C_17_Názvosloví dvouprvkových sloučenin Téma: Chemie 8. ročník Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1431

Názvosloví dvouprvkových sloučenin

Anotace Prezentace je určena k výkladu a procvičování učiva Názvosloví dvouprvkových sloučenin v 8. ročníku a opakování učiva v 9. ročníku. Žáci dokážou chemicky vymezit skupinu látek označovanou jako halogenidy, oxidy a sulfidy. Budou schopni určit oxidační čísla. Naučí se vyjmenovat přípony přídavných jmen názvů halogenidů, oxidů a sulfidů podle oxidačního čísla prvků. Při tvorbě vzorců dokážou použít křížové pravidlo.

Anotace Zvládnou zapsat dvouprvkové sloučeniny na základě jejich názvu chemickým vzorcem a z chemického vzorce vytvořit jejich název. Určeno pro interaktivní výuku.

Dvouprvkové sloučeniny Sloučeniny složené z atomů dvou prvků. Halogenidy – sloučeniny halogenů (fluor, chlor, brom, jod) s jinými prvky, nejčastěji s kovy (KCl, NaBr, CaF2, PbI2) Oxidy – sloučeniny kyslíku s jinými prvky (N2O, Mn2O7, CO2) Sulfidy – sloučeniny síry s jinými prvky, obvykle s kovy nebo polokovy (Fe2S3, Na2S, ZnS)

Názvosloví Chemické názvosloví – soubor pravidel, podle kterého se tvoří názvy a vzorce sloučenin. Emil Votoček (1872-1955) – profesor chemie na VŠCHT v Praze, tvůrce českého chemického názvosloví. obr. 1

Oxidační číslo Zdánlivý náboj prvku ve sloučenině. Může nabývat hodnoty kladné, záporné nulové (v případě volných atomů prvku nebo víceatomových molekul prvku). Značí se římskou číslicí vpravo nahoře u chemické značky prvku, např. MgII , KI, S-II, F-I, H0. Záporné oxidační číslo ve sloučenině – prvek s vyšší hodnotou elektronegativity. Kladné oxidační číslo ve sloučenině – prvek s nižší hodnotou elektronegativity. Součet hodnot oxidačních čísel všech prvků ve sloučenině je roven nule.

Názvy dvouprvkových sloučenin Názvy dvouprvkových sloučenin - složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno – přípona -id (fluorid, chlorid, bromid, jodid, oxid, sulfid). Přídavné jméno – podle názvu druhého prvku s příponou, která odpovídá příslušnému oxidačnímu číslu.

Oxidační číslo Přípona I -ný II -natý III -itý IV -ičitý V -ičný, -ečný VI -ový VII -istý VIII -ičelý

CaIICl2-I atom halogenu v halogenidu má vždy ox CaIICl2-I atom halogenu v halogenidu má vždy ox. číslo -I, dva atomy chloru mají součet svých ox. čísel -II, proto musí mít atom vápníku oxidační číslo II. V názvu je vždy první podstatné jméno a druhé přídavné jméno – chlorid vápenatý. Al2IIIO3-II atom kyslíku v oxidu má vždy ox. číslo -II, tři atomy kyslíku dohromady -VI, proto dva atomy hliníku musí mít dohromady VI (každý III) – oxid hlinitý. MnIVS2-II atom síry v sulfidu má vždy ox. číslo -II, dva atomy síry dohromady -IV, proto má atom manganu ox. číslo IV – sulfid manganičitý.

Vzorce dvouprvkových sloučenin Ve vzorci píšeme nejdříve značku prvku s kladným oxidačním číslem, potom značku prvku se záporným oxidačním číslem. Podle přípony přídavného jména zapíšeme kladné oxidační číslo, pak záporné oxidační číslo (podle předchozích pravidel). Upravíme počet vázaných atomů tak, aby se součet oxidačních čísel atomů ve vzorci rovnal nule. Lze použít křížové pravidlo. Poměr vázaných atomů musí být vždy co nejmenší. Bromid chromový CrVI Br6-I Oxid wolframový W2VI O6-II krátíme WVIO3-II

Sulfid antimoničný SbV2 S-II5 obr. 2 obr. 3 obr. 4

Úkoly k procvičování 1. K názvům doplň vzorce: chlorid hlinitý AlCl3 oxid sírový SO3 sulfid měďný Cu2S

2. Ke vzorcům vytvoř název: As2O5 oxid arzeničný TiI4 jodid titaničitý CoS sulfid kobaltnatý

3. K názvu oxidu přiřaď vzorec: oxid dusnatý N2O5 oxid dusičitý NO oxid dusný NO2 oxid dusičný N2O

Zdroje a citace BENEŠ, Pavel; PUMPR, Václav; BANÝR, Jiří. Základy chemie 1 pro 2. stupeň základní školy, nižší ročníky víceletých gymnázií a střední školy. Praha: Fortuna, 1993, ISBN 80-7168-043-5. ŠKODA, Jiří; DOULÍK, Pavel. Chemie 8 učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus, 2006, ISBN 80-7238-442-2. Obr. 1 AUTOR NEUVEDEN. cvut.cz [online]. [cit. 28.1.2013]. Dostupný na WWW: http://www.cvut.cz/fotobanka/osobnosti/rektori/r58.jpg/image

Zdroje a citace Obr. 2 MANGL. Wikipedia.cz [online]. [cit. 28.1.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1b/Bromid_st%C5%99%C3%ADbrn%C3%BD.PNG Obr. 3 MANGL. Wikipedia.cz [online]. [cit. 28.1.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a2/Oxid_hlinit%C3%BD.PNG Obr. 4 MANGL. Wikipedia.cz [online]. [cit. 28.1.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/ba/Sulfid_%C5%BEeleznat%C3%BD.PNG