Profese trenéra

Profese trenéra specifická pedagogická profese (kořeny již u Pierra de Coubertina) trenér = pedagogický pracovník (Zákon o pedagogických pracovnících – 1/1 2005) „pomáhající profese“ na cestě životem (v životě jsou i důležitější věci než sport) velmi náročná – v centru pozornosti pedagogiky a psychologie sportu, teorie sportovního tréninku ad.

Profese trenéra vykonává především činnosti: 1) teoretické rozvoj svého vzdělání v oblastech daného sportu + fyziologa, biomechanika, psychologa, pedagoga, ... 2) interakční – praktické především vedení tréninku, dále na závodech a jejich zhodnocení

Profese trenéra zastává různé dimenze, např.: informátor důvěrník („terapeut“) ukazňovatel motivátor referent („přenášení problémů dál“) vychovatel …

Pedagogické kompetence v práci trenéra pedagogické kompetence = souhrn způsobilostí pedagoga – trenéra, aby mohl efektivně pracovat

Základní skupiny pedagogických kompetencí 1. dle geneze a) vrozené způsobilosti schopnosti, pedagogické nadání („trenér od narození“) b) získávané způsobilosti praxí, studiem, ... pedagogické vědomosti a dovednosti, zkušenosti

Základní skupiny pedagogických kompetencí 2. dle zaměření a) kompetence k vlastní sportovní edukaci: „znalost oboru“ = vybraného sportovního odvětví psychopedagogická kompetence projektování postupů podněcujících učení (nejen motorické) realizace těchto projektů komunikativní kompetence verbální i nonverbální („řeč těla“), nejen se sportovci, ale i s dalšími trenéry, rodiči, sponzory, novináři ap., cizí jazyky

Základní skupiny pedagogických kompetencí diagnostická kompetence = určení stavu: vědomostí (např. taktické, znalost pravidel, ...) dovedností (nejen motorických, ale např. i sociálních) prekoncepcí (naivní teorie dítěte) stylů učení (nejen motorického) vztahů mezi vychovávanými klima sociální skupiny sociálního, ekonomického, kulturního ad. zázemí ...

Základní skupiny pedagogických kompetencí b) osobnostní kompetence: odpovědnost flexibilita (pružnost chování) empatie (schopnost vcítit se do pocitů druhé osoby) autenticita (hodnověrnost) dovednost akceptovat sebe i druhé ...

Základní skupiny pedagogických kompetencí c) rozvíjející kompetence: adaptivní kompetence orientovat se ve změnách a orientovat v nich druhé informační kompetence zvládnutí moderních informačních technologií výzkumná kompetence zkoumat a řešit problémy sebereflektivní kompetence zamýšlet se nad svou činností projektovat změny v této činnosti

Rysy úspěšných trenérů (podle B. Svoboda: Stručná pedagogika sportu Rysy úspěšných trenérů (podle B. Svoboda: Stručná pedagogika sportu. Praha : UK, 1996, s. 79-80) Model člověka (přirozená autorita), tzn.: nepředstírat, umět naslouchat, mít porozumění, chápající přísnost, sebepoznání, seberegulace, ... Vyžadovat plné odevzdání se sportu, ale současně dávat najevo, že jsou v životě i důležitější věci než sport Spravedlivé rozdělování pozornosti a sympatií Budovat sebedůvěru, sebeoceňování, sebekontrolu (např. racionální reagování na chyby své i cizí)

Rysy úspěšných trenérů (podle B. Svoboda: Stručná pedagogika sportu Rysy úspěšných trenérů (podle B. Svoboda: Stručná pedagogika sportu. Praha : UK, 1996, s. 79-80) Podpora koncentrace i relaxace (složením tréninku i verbálně) Umění komunikace – rozhodně, ale přátelsky (pozitivně, stenicky, ...) Korigovat odůvodněně, výstižně a stručně (nejprve pochválit, pak opravovat) „Pozitivní hněv“ (např. ty, takový borec a necháš se oklamat) Pochválit (pochvala : kritika – 4 : 1)

Rysy úspěšných trenérů (podle B. Svoboda: Stručná pedagogika sportu Rysy úspěšných trenérů (podle B. Svoboda: Stručná pedagogika sportu. Praha : UK, 1996, s. 79-80) Sledovat, s čím sportovci spojují výhru či prohru (příčiny) Sportovec má právo vyjádřit se k tréninku, taktice ap. Vyhýbat se rutinnímu vyjadřování (já jsem to říkal, ...) Po neúspěchu komunikovat v klidu („vytáhnout ze stresu“) Seznamovat sportovce s úkoly a odpovědností jejich i ostatních Rozlišovat nechuť k usilovné práci od fyzické či psychické únavy