Přijímače pro příjem AM signálu OB21-OP-EL-ELN-NEL-M-3-008
Rozhlasová pásma dlouhé vlny DV, LW 148,5 - 283,5 kHz střední vlny SV, MW 526 - 1 606,5 kHz krátké vlny KV, SW 2 - 26 MHz
Základní vlastnosti přijímačů Maximální citlivost napěťová úroveň Ua signálu měrného generátoru, AM signálem s kmitočtem fm= 400 Hz a s hloubkou modulace m=30 % (tzv. normální modulace), která je nutná k tomu, aby přijímač odevzdával do standardní zátěže výstupní výkon odpovídající střední pokojové hlasitosti (50 mW pro střední přijímače, 5 mW pro malé kapesní přijímače a 500 mW pro velké kvalitní přijímače). Přitom všechny ovládací prvky přijímače musí být nastaveny na maximální zesílení. Citlivost se vyjadřuje v jednotkách μV nebo dB/V.
Základní vlastnosti přijímačů Selektivita schopnost oddělit požadovaný signál od nežádoucího. Blízká selektivita charakterizuje potlačení rušivých signálů nacházejících se v bezprostředním okolí žádaného signálu. Vzdálená selektivita vyjadřuje potlačení signálů ze vzdálenějších parazitních příjmových kanálů.
Základní vlastnosti přijímačů Zkreslení - změna přenosových vlastností dvojbranu s kmitočtem nebo s okamžitou hodnotou (amplitudou) přenášené veličiny. - kmitočtová zkreslení - nelineární zkreslení Stabilita - schopnost udržovat stálý výstupní signál při stálém vstupním signálu a při měnících se vnějších podmínkách činnosti.
Přijímač AM VFZ … vysokofrekvenční zesilovač LO … ladicí obvod S … směšovač O … oscilátor MFZ … mezifrekvenční zesilovač D … demodulátor NFZ … nízkofrekvenční zesilovač KS … koncový stupeň AVC … automatické vyrovnání citlivosti
Princip směšování v přijímači AM mezifrekvenční kmitočet (intermediate frequency, IF) fm = f0 - fva Mezifrekvenční kmitočet pro AM fm = 455 kHz
Demodulátor pro AM 1) Asynchronní demodulátor AM - mezifrekvenční modulovaný signál se přivádí na detekční obvod. Na výstupu detektoru je celá řada kmitočtových složek. Jednou z nich je i požadovaný modulační signál v základním pásmu(rozdílový kmitočet nosné vlny a obou postranních pásem). Tento signál projde nezeslabený následující dolní propustí, ale nežádoucí vyšší kmitočtové složky propust potlačí.
Demodulátor pro AM 2) Synchronní demodulátor AM - mezifrekvenční modulovaný signál se přivádí na detekční obvod. Na výstupu detektoru je celá řada kmitočtových složek. Jednou z nich je i požadovaný modulační signál v základním pásmu (rozdílový kmitočet nosné vlny a obou postranních pásem). Tento signál projde nezeslabený následující dolní propustí, ale nežádoucí vyšší kmitočtové složky propust potlačí.
Demodulátor pro AM Základní parametry demodulátorů: - účinnost demodulace poměr úrovně výstupního a vstupního signálu vyjádřený v % - linearita schopnost demodulátoru obnovit modulační signál bez zkreslení - přetížitelnost schopnost zpracovat vstupní signál vysoké úrovně bez zkreslení Synchronní detektory jsou obecně složitější než asynchronní, protože musí navíc obsahovat ještě obvod pro regeneraci referenční nosné vlny, ale u moderních přijímačů jim dáváme přednost.
Obvody automatického vyrovnávání citlivosti AVC - automaticky mění zesílení zesilovačů v závislosti na velikosti vstupního napětí. Řídícím napětím se ovládají polohy pracovních bodů aktivních prvků. Tím se mění zesílení zesilovačů. Řídící napětí se získává z demodulátoru (ss složka výstupního nf signálu demodulátoru, která se vyhladí filtry RC a přivede na řídící vstup zesilovače). Tato ss složka je úměrná velikosti vf napětí na anténě.
Kmitočtové spektrum Modulovaný vf průběh se skládá: ze složky základní (nosného kmitočtu fn) ze dvou postranních kmitočtů fm, vzdálených od nosného kmitočtu o kmitočet modulačního signálu . Oba postranní kmitočty mají stejné amplitudy. Nosná vlna není nositelem sdělované informace a energeticky značně zatěžuje vysílač.
Antény pro AM Vnitřní feritová anténa (přijímá mg složku vln) - má menší účinnost než dobrá drátová anténa http://www.gsmalarm.sk/images/g715.bmp Vnější drátová anténa přijímá elektrickou složku elmg. vlnění. Drát antény nesmí být nikde veden v těsné blízkosti zdí, kovových konstrukcí apod.
Děkuji za pozornost Ing. Ludmila Nevařilová
Použitá literatura: Miloslav Bezděk: Elektronika II