Úvod do středověké filosofie Patristika Eliška R. Žeraviková

Úvod do středověké filosofie Datace středověku, kdy začíná a končí středověká filosofie Dělení středověké filosofie Patristika – charakteristika prostředí, ve kterém vzniká, myšlenkové zázemí, způsob ovlivnění antickou filosofií. Významní představitelé patristiky – apologéti, sv. Augustín, pseudoDionýsius Areopagita, Boethius.

Datace středověku Problém s datací středověku – vymezení není jednoznačné. Stejný problém jako s počátkem je i s koncem středověku. Symbolické roky: 313 Milánsky edikt 476 pád Západořímské říše 529 zavření platonské Akademie, Benedikt zakládá 1. klášter na Monte Cassino 1453 dobytí Konstantinopole Turky 1492 objevení Ameriky 1517 Martin Luther a reformace

Křesťanství V Římské říši přešlo křesťanství z pronásledované sekty, přes trpěné náboženství, až k vládnoucímu náboženství říše. Křesťanství nikdy nebylo jednotné. Vnitřní ohrožení v podobě různých interpretací (gnosticismus, manicheismus, různé hereze) – potřeba vytvoření jednotné dogmatiky.

Dělení středověké filosofie Patristika – od lat. Pater – otec. Období církevních otců. Utváření křesťanské dogmatiky. Konfrontace křesťanství s antickou filosofií. Scholastika – od lat. Schola – škola. Období klášterních škol, a později univerzit. Snaha rozumově podepřít církevní dogmata.

Patristika Období 2. – 7.-8. století Ranní patristika – období apologetů Vrcholní patristika – sv. Augustin Pozdní patristika – Boethius Konfrontace křesťanství s antickou filosofií – především novoplatonismus. Formování křesťanské dogmatiky.

Apologeti Období ranní patristiky. Apologie – obrana. Apologeti – obránci víry. Ze styku křesťanství s pohany, jinověrci, a s antickou filosofií vznikla potřeba bránit křesťanskou víru. Spisy apologetů mají rozdílný charakter, a vznikali od Říma až po Alexandrii. Také přístup k filosofii byl rozdílný – někteří filosofii odmítají, pro jiné je nástrojem jak racionálně podpořit jejich přesvědčení. Justin Mučedník, Ireneus,Tertullianus – credo, quia absurdum. Apologeti jsou v římsko-katolické církvi svatořečení.

Alexandrijská škola Křesťanská katechetská škola v Alexandrii. Ve filosofii nespatřovaly nepřítele křesťanství. Klemens Alexandrijský – ne ani tak obhajoba křesťanství, jako přesvědčení jinověrců a pohanů o křesťanství. Rehabilitace řecké filosofie v očích křesťanů – filosofické vědění má sloužit křesťanské víře. Origenés – zakladatel biblické exegeze. Křesťanství chápal jako dovršení řecké filosofie. Pro myšlenky o preexistenci duší a věčnosti světa byl origénismus odsouzen církevním koncilem.

Sv. Augustin (354-430) Nejvýznamnější církevní otec a apologet. Výstřední mladost, inklinoval ke skepticismu i novoplatonismus, pod kázní sv. Ambrože se obrátil na křesťanství. Pokřtít se nechal ve 33 letech, a stal se biskupem v Hippo. Díla: Confessiones (Vyznání), De civitas Dei (O obci Boží) B-h tvoří z ničeho (creatio ex nihilo), a on sám je ipsum esse – samo bytí (inspirace novoplatonským Jedno).

Není systematickým filosofem. Otázka poznání – iluminace. Otázka zla ve světě – teodicea. Otázka spásy – člověk není ze své přirozenosti schopen konat dobré skutky (nauka o dědičným hříchu). obec Boží – obec pozemská (ovlivnění manicheismem) – jenom v obci Boží jsou lidé pravými občany, obec pozemská je jen nedokonalá a dočasná, lidé jsou hříšní a církev musí na ně působit aby se staly spravedlivými (do té doby je nutná existence obce pozemské).

Boethius (480-524) Z významné rodiny, konsul, chtěl přeložit veškerého Platona a Aristotela, neshody s ostrogótským králem Theodorichem – tragicky umírá ve vězení. Komentáře k Aristotelovým logickým spisům. Vlastní práce z oblasti logiky. Tvůrce latinské filosofické terminologie. Poslední Říman a první scholastik. Dílo: Consolatio philosophiae (Útěcha z filosofie)

Dílo sepsané ve vězení. Boethia přichází utěšovat personifikovaná Filosofie. Boethius se v tomto díle představuje jako eklektik – přejímá novoplatónské, peripatetické i stoické myšlenky, a uvádí je ve shodu s křesťanským učením. Boethiova představa B-ha má tak charakter novoplatónského Jedno, které je Aristotelovým nehybným hýbatelem, i platónskou Ideou Dobra. Dílo má zároveň silný etický podtext – inspirovaný stoicismem, ne orientace na štěstí v podobě hmotných statků, ale dosažení vyrovnanosti ducha.

pseudoDionýsius Areopagita Ve středověku měl velký vliv, a připravil půdu středověké mystice. Představuje východní prvek v myšlení západu, a jde o nejvýraznější vliv východu na západ. Dochovaly se nám 4 traktáty. Dionýsius Areopagita – byl přítomen na areopágu při kázni sv. Pavla, poté se obrátil na křesťanství (cca 1.st.) „areopagitiky“ – zřejmě z 5.st.

Navzdory pochybnému autorství se ve středověku o Dionýsově autorství nepochybovalo – jeho jméno bylo ve veliké úctě. Silně ovlivněn Proklovým novoplatonismem. Razí cestu negativní teologie (vs. pozitivní teologie) – mystické spekulace o B-hu. Cesta negativní teologie představuje nejadekvátnější způsob poznání božské podstaty. Pozitivní teologie – všejmenný B-h. Negativní teologie – bezejmenný B-h, nelze ho postihnout smyslově, ani rozumově, přesahuje všechno. Důraz na tajemnost a nevyslovitelnost B-ha.

Děkuji za pozornost. Příště si povíme více o následujícím vývoji středověké filosofie.