Antisemitismus Jan Lachman

Definice Antisemitismus je nepřátelství nebo předpojatost vůči židům jako představitelům židovského náboženství judaismu, etnické skupině nebo rase. Přestože samotné slovo antisemitismus odkazuje ke všem semitským národům, je tento termín používán většinově pro označení nepřátelství vůči židům. Jde o formu xenofobie, která může mít různé formy, od osobní nenávisti až k institucionalizované násilné perzekuci.

Formy antisemitismu Náboženský antijudaismus Rasový antisemitismus Nový antisemitismus

Náboženský antijudaismus Výraz antisemitismus není zcela přesný Až do začátku 19. století měl antijudaismus hlavně náboženský základ, pocházející z rozporů mezi křesťanstvím a judaismem, nebo islámem a judaismem. Protože judaismus byl největším menšinovým náboženstvím v křesťanské Evropě a většině islámského světa, byli židé často hlavním cílem nábožensky motivovaného násilí a persekuce ze strany křesťanských a v menší míře i islámských vládců.

Náboženský antijudaismus Tato forma odporu je namířena na náboženství jako takové, takže obecně nezahrnuje ty, kteří mají židovský původ, ale přestoupili k jinému náboženství. Výjimky např. španělští Conversos Právě v náboženském antijudaismu měly původ středověké zákony zakazující vyznávání judaismu, které měly za následek vyhánění židů z mnoha evropských zemí.

Rasový antisemitismus Tato forma má původ v prvotních velmi rozšířených, ale nesprávně pochopených myšlenkách o vývoji ras, které se začaly objevovat v období osvícenství. Od konce 19. století až do současnosti se jedná o nejrozšířenější formu antisemitismu.

Rasový antisemitismus Rasový antisemitismus nahradil nenávist k judaistickému náboženství přesvědčením, že samotní židé jsou bez ohledu na náboženské vyznání rasově oddělenou skupinou a jako takoví jsou nižší rasou hodnou pohrdání. S nástupem rasového antisemitismu se začaly objevovat také populární konspirační teorie, ve kterých jsou vylíčeny údajné židovské plány na ovládnutí světa.

Nový antisemitismus Podle názoru mnoha analytiků a židovských skupin se na konci 20. století objevila odlišná forma antisemitismu spojovaná s levicovou, extrémní pravicovou a islamistickou politikou, která přebírá vyjadřovací prostředky a koncepci antisionismu.

Nový antisemitismus Projevem nového antisemitismu je démonizace, vytváření dvojích standardů či zpochybňování existence Státu Izrael. O tom, zda se skutečně jedná o novou samostatnou formu antisemitismu nebo jen o nové projevy staré nenávisti, se však vedou spory.

Původ pojmu Slovo antisemitský (německy antisemitisch) pravděpodobně poprvé použil v roce 1860 židovský učenec Moritz Steinschneider ve slovním spojení „antisemitské předsudky“ Steinschneider tak charakterizoval myšlenky Ernesta Renana o nadřazenosti árijské rasy nad semitskou. V 19. století byly domněle vědecké teorie týkající se ras, civilizací a pokroku v Evropě velmi rozšířené. Velkým zastáncem této formy rasismu byl pruský nacionalistický historik Heinrich von Treitschke. Na rozdíl od Renana a dalších autorů, bylo v jeho spisech slovo semitský v podstatě synonymem slova židovský.

Původ pojmu V angličtině se antisemitismus píše většinou s pomlčkou: Anti-Semitism. Ačkoliv to naznačuje předpona anti, nejsou slova semitský a anti-semitský opačná (antonyma). Neexistuje žádný semitismus, vůči kterému by bylo opačné. Aby se předešlo nedorozuměním, mnoho vědců z oboru doporučuje užívat tvar bez pomlčky, tedy antisemitism.

Původ pojmu Slovo antisemitismus se používá k popisu historické předpojatosti vůči samotným židům. I když etymologicky znamená „odpor k Semitům“, tradičně neoznačuje odpor ke všem lidem mluvícím semitskými jazyky. Semitská jazyková skupina zahrnuje arabštinu, hebrejštinu a aramejštinu.

Další definice pojmu Helen Feinová, City University of New York: „Trvalá skrytá struktura nepřátelských názorů vůči židům jako skupině, projevující se u jedinců jako osobní postoj, v kultuře jako mýty, ideologie, folklór a výtvarné projevy a v chování jako sociální nebo právní diskriminace, politická mobilizace proti židům a kolektivní či státní násilí, jehož výsledkem nebo záměrem je zachování odstupu, vyhnání, nebo zničení židů jako takových“.

Další definice pojmu Dietz Bering z univerzity v Kolíně nad Rýnem: „Pro antisemity jsou židé zcela a úplně špatní od přírody= jejich špatné povahové rysy se nedají napravit. Vzhledem k této jejich špatné povaze platí: (1) Na židy je nutno pohlížet nikoliv jako na jednotlivce, ale jako na skupinu. (2) Židé pro okolní společnost nezbytně zůstávají cizinci. (3) Židé svým 'hostitelským společnostem', (celému světu) přinášejí neštěstí, což dělají tajně, takže se antisemité cítí být povinováni odhalovat spiklenecký židovský charakter.“

Další definice pojmu Evropské centrum monitorování rasismu a xenofobie (EUMC): „Antisemitismus je způsob vnímání židů, který lze vyjádřit jako nenávist vůči židům. Slovní a fyzické projevy antisemitismu jsou zaměřeny proti Židům a/nebo jejich majetku, proti institucím židovské komunity a náboženským zařízením. Mohou být namířeny také proti státu Izrael…. Antisemitismus často obviňuje židy ze spiknutí proti lidstvu a nezřídka na židy svádí vinu za to, že 'se právě něco nedaří'“.

Prvotní antisemitismus Není jasné, kdy se objevily první projevy antisemitismu a zůstává to předmětem vědeckých debat. Peter Schafer ze Svobodné univerzity v Berlíně uvádí, že antisemitismus poprvé rozšířili „Řekové přebírající staroegyptské předsudky“. Starověký židovský filosof Filón popisuje útok, ke kterému došlo v Alexandrii v roce 38 n. l. a při němž zahynuly tisíce židů.

Křesťanský antisemitismus Křesťanský antisemitismus je obecně založen na předpokladu, že židé zavinili smrt Ježíše Krista. Oporou pro takové tvrzení jsou slova Písma: A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ (Mt 27, 25)

Antijudaismus v Novém zákoně? Štěpán před radou synagogy těsně před svou popravou: „Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jak to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“ (Skutky apoštolů 7,51-53)

Antijudaismus v Novém zákoně? List církvi v Sardách: Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. (Zjevení Janovo 3,9)

Antijudaismus v Novém zákoně? Ježíš mluví ke skupině farizeů: „Vím, že jste potomci Abrahamovi; ale chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa. Já mluvím o tom, co jsem viděl u Otce; a vy děláte, co jste slyšeli od vašeho otce.“ Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. (Jan 8,37-39)

Antijudaismus v Novém zákoně? Někteří biblisté poukazují na to, že Ježíš a Štěpán jsou zobrazeni jako židé hovořící k jiným židům. Jiní trvají na tom, že podobné verše odrážejí napětí mezi židy a křesťany, které se objevilo na přelomu prvního století a nesouviselo s Ježíšem. V současné době téměř všechny křesťanské denominace takovýmto částem Bible nepřikládají důležitost a odmítají jejich využívání antisemity.

Ranné křesťanství V roce 325 na I. nikajském koncilu řekl římský císař Konstantin I. o oslavách Velikonoc: „…zdá se hanebným, že bychom při oslavách tohoto nejsvětějšího svátku měli dodržovat zvyky židů, kteří mají ruce bezbožně poskvrněné nesmírným hříchem a jsou tudíž zaslouženě postiženi slepotou duše. (…) Potom nám dovolte nemít nic společného s ohavnou židovskou lůzou, neboť jsme přijali jiné způsoby od našeho Spasitele.“

Antisemitismus ve středověku Pronásledování židů ve středověké Evropě mělo hlavně náboženské důvody. Mnozí křesťané včetně duchovních považovali židy kolektivně vinné smrtí Ježíše Krista. Formálně židy z bohovraždy poprvé obvinil biskup Meliton ze Sard v druhé polovině druhého století

Antisemitismus ve středověku Židé se stali obětními beránky v době, kdy Evropu ničily epidemie plicního moru zvaného „černá smrt“, které vyhladily polovinu populace. Kolovaly pověsti, že nemoc zavinili úmyslně tím, že otrávili studny. Stovky židovských obcí zvláště na Pyrenejském poloostrově a v německých zemích byly násilně zničeny.

Antisemitismus ve středověku Židé byli často obviňováni ze spolčování se s ďáblem a z provádění rituálních vražd a používání lidské krve k obřadům i údajného pití krve křesťanských dětí jako znevažování křesťanské eucharistie.

Antisemitismus ve středověku Taková lidská oběť měla údajně probíhat takto: dítě, bylo uneseno na tajné místo, kde je židé mučili a vyslýchali. Dítě bylo nahé a svázané předvedeno před tribunál, který je odsoudil k smrti. Poté bylo korunováno trnovou korunou a přivázáno, či přibito na dřevěný kříž. Kříž byl vztyčen a krev stékající z ran byla zachytávána do misek nebo pohárů. Nakonec bylo dítě zabito kopím, mečem nebo dýkou vraženou do srdce.

Antisemitismus ve středověku Židé jsou falešně obviňováni také z ničení (řezání, probodávání) posvěcených (konsekrovaných) hostií, čímž mělo docházet k opakování ukřižování, protože křesťané věří, že při mši se hostie proměňuje v tělo Ježíše Krista. Ze zničených hostií údajně např. vytékala krev nebo z nich zázrakem povstával Ježíš v podobě dítěte.

Antisemitismus ve středověku - 10. století v Čechách Zahraniční obchod v rukou cizinců, zejména Židů V této době se těšili Židé u nás vážnosti, mohli se věnovat i řemeslům, získávat půdu, domy. Někteří působili u dvora jako finanční poradci či lékaři nebo dokonce vysocí úředníci Měli postavení jako hospites=hosté, jinak jejich právní postavení nebylo upraveno

Antisemitismus ve středověku-vrcholný středověk Židé byli vyloučeni z mnoha druhů obchodu a povolání. Byly jim povoleny jen činnosti spojené s vybíráním místních daní a poplatků a půjčováním peněz. Podle tehdejší katolické doktríny bylo půjčování peněz za úrok vnímáno jako hřích, takže se jevilo jako přirozené, že židé mají sklon právě k ovládání tohoto druhu obchodu.

Žid=lichvář S upevňováním pozic křesťanství Židé byli považováni za cizorodý prvek, začala se projevovat xenofobie. Postupný zákaz vykonávání všech profesí mimo peněžnictví

Antisemitismus ve středověku Tím se zavdala příčina k označování židů za arogantní, lačnící po penězích, lichváře a přispívalo to k celkovému negativnímu obrazu. Přirozené napětí mezi věřiteli (většinou židy) a dlužníky (většinou křesťany) ještě prohloubilo sociální, politické, náboženské a ekonomické rozpory. Dále býval povolen ještě drobný podomní obchod.

Antisemitismus ve středověku Jednotlivým židům i celým židovským rodinám bylo často dovoleno bydlet jen na určitých místech. Byli soustřeďováni v ghettech a nesměli vlastnit pozemky. Pokud chtěli vstoupit do jiného než vlastního města, či oblasti, museli platit diskriminační poplatky.

Antisemitismus ve středověku První požadavek na odlišení židů podle oblečení vzešel ze IV. lateránského koncilu katolické církve, který se konal v roce 1215. Mělo se jednat o barevnou, většinou žlutou, část oděvu ve tvaru hvězdy, kruhu nebo čtverce, zvláštní žlutý klobouk (Judenhut) nebo hábit.

Antisemitismus ve středověku Křížové výpravy: první tři byly doprovázeny houfy městské i venkovské chudiny, které cestou napadaly židovské komunity v Německu, Francii a Anglii a mnoho židů pobily. Chudinská armáda vyvraždila celé obce např. v Speyeru, Wormsu, Mohuči, Kolíně nad Rýnem, k násilnostem došlo i v Praze. Uvádí se, že mezi květnem a červencem 1096 zahynulo ve městech v Porýní přibližně 12 000 židů.

Antijudaismus a reformace Martin Luther proti židům vystoupil v knize O židech a jejich lžích (Von den Juden und ihren Lügen) Židy častuje nevybíravými výrazy, podrobuje je zničující kritice a dává doporučení k provádění pogromů a k útlaku, či k jejich vyhánění. Kniha je považována za první dílo moderního antisemitismu a velký posun na cestě k holocaustu.

Katolický antisemitismus 19. a 20. století Papež Pius VII. (1800-1823) dal znovu postavit zdi židovského ghetta v Římě předtím zrušené Napoleonem a židům byl zakázán pobyt mimo něj až do konce papežství Pia IX. (1846-1878). Kromě toho řády jako např. Jezuité až do roku 1946 nepřijímaly kandidáty „kteří pocházeli z židovské rasy, ledaže jejich otec, děd a praděd prokazatelně patřili ke katolické církvi“.

Pašijové hry Passio je latinsky „umučení“ Jsou to divadelní hry o odsouzení a umučení Ježíše Krista, které se hrály v průběhu postu (o Velikonocích) k připomenutí Ježíšovy smrti. V souladu s Novým zákonem obviňují z Ježíšovy smrti židy, když popisují židovský zástup požadující Ježíšovo ukřižování a beroucí na sebe vinu za Ježíšovu vraždu.

Rasový antisemitismus Rasový antisemitismus existoval vedle náboženského už od středověku. Novokřesťané, potomci Sefardských židů (ve Španělsku a Portugalsku hanlivě nazývaní Marranos, „prasata“), kteří byli přinuceni konvertovat ke katolictví, byli v neustálém podezření z odpadlictví. Ideologie limpieza de sangre (čistota krve) vylučovala novokřesťany se společnosti bez ohledu na skutečnou míru jejich pokřesťanštění.

Rasový antisemitismus Moderní evropský antisemitismus má původ v pseudovědeckých teoriích 19. století, které označovaly židy za semitskou podskupinu. Semité se podle myšlení mnoha tehdejších Evropanů zcela lišili od Árijců nebo Indoevropanů a nikdy se s nimi nesmísili.

Rasový antisemitismus Z tohoto pohledu židé nebyli odmítáni pro své náboženství, ale kvůli svým údajným špatným dědičným rasovým vlastnostem, jako např. nenasytnost, zvláštní vlohy pro vydělávání peněz, odpor k tvrdé práci, rodovou soudržnost a vtíravost, či vlezlost, nedostatek sociálního cítění, nešikovnost a hlavně nedostatek patriotismu.

Rasový antisemitismus Dreyfusova aféra: politický skandál, který na konci 19. století po několik let rozděloval Francii. Soustředil se kolem židovského důstojníka francouzské armády Alfreda Dreyfuse, který byl v roce 1894 shledán vinným ze zrady. Dreyfus byl dvakrát soudem shledán vinným, posléze o omilostněn a nakonec rehabilitován s tím, že odsouzení mělo být založeno na falešných dokumentech.

Rasový antisemitismus Pogromy (z ruského „gromiť“, громить ve významu „pustošit, drtit“) byly rasové nepokoje zaměřené proti židům, ke kterým docházelo často s vládní podporou většinou v Rusku a východní Evropě. Pogromy se staly běžným jevem během masové vlny protižidovských bouří, které se přehnaly jižním Ruskem v roce 1881 poté, co byli židé nespravedlivě obviněni ze zavraždění cara Alexandra II.

Rasový antisemitismus Bezprostředně po propuknutí pogromů byly ve 166 ruských městech zničeny tisíce židovských domů, celé rodiny byly uvrženy do krajní bídy, docházelo ke znásilňování žen, mnoho mužů, žen i dětí bylo zabito nebo zraněno. Nový car Alexandr III. z nepokojů obvinil židy a vydal k jejich omezení soubor tvrdých nařízení.

Rasový antisemitismus Pogromy pokračovaly za mlčenlivé nečinnosti úřadů až do roku 1884. Další, ještě krvavější vlna pogromů, která za sebou nechala přibližně 2 000 mrtvých a mnoho zraněných židů, propukla v letech 1903 - 1906. Během ruské občanské války (1917 - 1922) došlo na různých místech Ruska a Ukrajiny k 887 pogromům se statisíci židovských obětí.

Rasový antisemitismus Norimberské zákony v Německu, které vstoupily v platnost v roce 1935, zakazovaly manželství mezi Židy a osobami nežidovského původu, všechny osoby židovského původu zbavily plnohodnotného občanství a vyčlenily je do zvláštní skupiny tzv. „státních příslušníků“ (Staatsangehörige). To znamenalo, že Židé pozbyli základní občanská práva, k nimž patří i právo volební.

Rasový antisemitismus V roce 1936 byl Židům zakázán výkon všech odborných zaměstnání, což jim účinně zabránilo uplatňovat jakýkoliv vliv na vzdělávání, politiku i průmysl. Od 15. listopadu 1938 židovské děti nesměly navštěvovat běžné školy, ale pouze školy židovské.

Rasový antisemitismus Nejstrašnějším projevem rasového antisemitismu byl tzv. holocaust, ke kterému došlo za druhé světové války (1939 - 1945), kdy bylo cíleně vyvražděno přibližně 6 milionů evropských židů, z toho 1,5 milionu dětí. Popírači holocaustu často prohlašují, že značná část holocaustu je vymyšlená a jeho důsledky jsou zveličovány, za což jsou údajně odpovědní sami židé, případně „židovské spiknutí“.

Rasový antisemitismus Objevily se antisemitské konspirační teorie, které židy jako skupinu obviňovaly z ovlivňování běhu světa, nebo i z toho, že světu skrytě vládnou. Základem těchto myšlenek se stal neslavně známý literární podvrh s názvem „Protokoly siónských mudrců“ uveřejněný tajnou policií carského Ruska.

Rasový antisemitismus Cílem sionismu má být světovláda, což je označováno za „Sionistické spiknutí“ a používáno k další podpoře antisemitismu. Podobné názory, které bývají označovány za nový antisemitismus, se vyskytují často ve spojitosti s extrémní pravicí, ale může se jednat i o názorové proudy v levicových politických stranách.

Nový antisemitismus Jako tzv. nový antisemitismus jsou některými autory označovány projevy zaměřené proti Státu Izrael. Přitom přesahují hranici legitimní, kritiky politiky Státu Izrael. K rozlišení kritiky od nového antisemitismu lze použít tzv. 3D test: kritika vytváří dvojí standard, démonizuje Izrael či delegitimizuje právo Izraele na svou existenci.