Grafický editor GIMP (10) Mgr. Jaroslav Zavadil, Gymnázium Šternberk Grafický editor GIMP (10) panoramatické fotografie Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Panoramatická fotografie Panoramatická fotografie umožňuje zachytit mnohem větší úhel než fotografie klasická. Extrémem je zachycení úhlu 360 stupňů. V praxi jde v podstatě o spojení dvou a více fotografií vedle sebe či na výšku.

Základní pravidla pro pořízení fotografií pro vytvoření panoramatu Podmínkou úspěchu při softwarovém spojování fotografií je dodržení určitých podmínek i při samotném fotografování Základní pravidla pro pořízení fotografií pro vytvoření panoramatu Fotoaparát nastavíme na manuální režim (nebo režim Panoramata). Dosáhneme tak stejné expozice při různých úhlech záběru. Nastavené manuální hodnoty (expozice, zoom) při fotografování neměníme. Expozici obvykle nevolíme podle prvního snímku, ale bereme v úvahu i snímky další tak, aby ostatní fotografie nebyly příliš přeexponované či podexponované.

Ideální je použití stativu Ideální je použití stativu. Zde využijeme i vestavěné vodováhy tak, aby byla osa snímání ideálně vodorovná. Je možno snímat i z ruky, ale je třeba se snažit o co nejmenší výkyv v linii osy objektivu. Můžeme si pomoci i pevnou oporou (zídkou, stromem apod.).

Jednotlivé snímky by se měly překrývat, a to alespoň o 15 % Jednotlivé snímky by se měly překrývat, a to alespoň o 15 %. V případě, že překryv je příliš velký, je můžeme ořezat při zpracování v editoru. Počítejme i s ořezem – nahoře i dole nechme dosti místa. Před vytvářením panoramatu snímky neupravujeme. Doladění expozice necháme až na samotný závěr práce.

Spojení snímků – vytvoření panoramatu Základní princip práce je ten, že do jednoho souboru otevřeme jako vrstvy jednotlivé snímky, z kterých skládáme panorama. Snímky je vhodné poskládat tak, aby vrstvy v pořadí zdola nahoru odpovídaly snímkům jdoucím zleva doprava (tj. aby každá pravá fotka překrývala levou a ne naopak).

Tyto vrstvy pak postupně posouváme tak, abychom co nejlépe navázali jednotlivé přechody.

Nejdříve ale zvětšíme velikost plátna podle toho, jak je velký obrázek a z kolika obrázků vytváříme panorama. V našem případě šířku upravíme na 800 x 4 = 3200 a výšku na 650.

Přesuneme vrstvu s druhým obrázkem v pořadí směrem doprava tak, aby objekty na ní přibližně lícovaly s objekty na vrstvě s prvním snímkem. Abychom měli lepší orientaci, je dobré zmenšit krytí přesouvané vrstvy, aby spodní vrstva prosvítala. Vrstvám nad přesouvanou vrstvou zase vypneme viditelnost. (Vrstvy posouváme šipkami - horizontálně i vertikálně - před tím klikneme do obrázku a vrstva musí být aktivní). Posouvanou vrstvu můžeme v případě potřeby i jemně natočit.

K odstranění přechodů mezi fotkami můžeme využít masku K odstranění přechodů mezi fotkami můžeme využít masku. Vrstvě, kterou jsme přesouvali, přidáme masku s nastavením Bílá (úplné krytí). Po vytvoření masky se do ní přepneme (Alt+náhled masky) a obrázek přiblížíme tak, abychom viděli celou šířku překrývajících se oblastí. Pak v masce nástrojem Mísení (L) vytvoříme barevný přechod z černé do bílé, obvykle méně široký, než je šířka překrytí. Tím dosáhneme plynulého přechodu z jedné fotografie do druhé. Je možno jemně doladit přechody pomocí štětce.

Zopakujeme předchozí postup i u ostatních vrstev. Pro lepší zobrazení můžeme vypnout zobrazení hranic vrstvy Zobrazení … Zobrazovat hranici vrstvy. Na úplný závěr obrázek ořízneme, případně upravíme expozici.

Úkol Zkuste sami vyfotografovat fotografie vhodné pro vytvoření panoramatu a také z nich panorama vytvořit. Příště: Další úpravy fotografií Použitá literatura: VYBÍRAL, J. GIMP: Praktická uživatelská příručka. Brno : Computer Press, 2008. 223 s., CD. ISBN 978- 80-251-1945-7. Použité fotografie: autor © Jaroslav Zavadil LOGO Wilbera : Tuomas Kuosmanen (tigert.gimp.org/gimp)