Čepy Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Tomasz Nogol. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Čepy rozdělujeme na čepy: Spojovací Spojovací čepy přenášejí tah nebo tlak kolmý na osu čepu. Jsou namáhány na ohyb a otlačení. Většina spojovacích čepů je normalizována. Používají se především pro hybná a kloubová spojení nebo k upevnění kladek apod. Hřídelové Jsou to části hřídele, jimiž je hřídel uložen v ložiskách. Reakce vyvolané zatížením jsou přenášeny stykovou plochou čepu do ložiskových pánví. Podle směru působení zatížení jsou hřídelové čepy radiální – reakce působí kolmo na hřídel – a axiální – reakce působí v ose hřídele.

Spojovací čepy Čepy se vyrábějí z ocelí 11 500 nebo 11 600. Čepy, které se značně opotřebovávají, se vyrábějí z oceli 12 020, 14 220 a jsou cementovány a kaleny. Čepy jsou proti podélnému posunutí ve spojované součásti pojištěny pružnými pojistky pro čepy s drážkou (ČSN 02 2939), závlačkami a podložkami, pojistnými třmenovými kroužky (ČSN 02 2929), pojistnými kroužky pro hřídele (ČSN 02 2930), drátěnými pojistnými kroužky, maticí na závitovém konci čepu a stavěcími kroužky se závlačkou nebo s kuželovým kolíkem (ČSN 02 2912). Proti pootočení se pojišťují tečně zaraženými kolíky, rýhovanými kolíky, přídržkami atd. Má-li se čep mazat, vyvrtají se v něm mazací díry a vyřízne se závit pro našroubování maznice.

Čep s hlavou a otvorem pro závlačku. Spojení táhla s vidlicí. Obr. 1

Rozdělení spojovacích čepů podle ČSN: Čepy a kolíky. Přehled (ČSN 02 2100) z roku 1952 Spojovací součásti. Čepy s hlavou (ISO 2341:1986) (ČSN EN 22341) z roku 1986 Norma obsahuje ustanovení pro čepy s hlavou s metrickými rozměry a jmenovitými průměry d od 3 mm do 100 mm včetně. Čepy s hlavou, s mezními úchylkami průměru f8 a s dírou pro závlačku (ČSN 02 2112) z roku 1973 Spojovací součásti. Čepy bez hlavy (ISO 2340:1986) (ČSN EN 22340) z roku 1995 Norma obsahuje ustanovení pro čepy bez hlavy s metrickými rozměry a jmenovitými průměry d od 3 mm do 100 mm včetně. Spojovací součásti. Podložky pro čepy. Výrobní třída A (ISO 8738:1986) (ČSN EN 28738) z roku 1996 Tato mezinárodní norma popisuje vlastnosti podložek pro čepy podle ISO 2340 a ISO 2341. Podložky podle této mezinárodní normy se používají pouze pod závlačku.

Pojištění čepů podle ČSN: Pružné pojistky pro čepy s drážkou (ČSN 02 2939) z roku 1960 Obr. 2 Čepy pro čepové řetězy (ČSN 02 2114) z roku 1986

Hřídelové čepy 1. Radiální čepy se rozdělují podle tvaru a umístění na hřídeli (válcové čepy čelní, válcové čepy krční, kuželové čepy, kulové čepy). 2. Axiální čepy se rozdělují podle tvaru a umístění na hřídeli (axiální prstencové čepy, axiální hřebenové čepy, axiální nožní válcové čepy, axiální nožní kuželové čepy, axiální nožní kulové čepy).

1. Radiální – přenáší reakce působící kolmo na hřídel. Válcové Čelní – na konci hřídele. Obr. 3

Válcové Krční – hřídel s převislými konci nebo s uložením na více než dvou podporách. Obr. 4

Kuželové – zachytí menší axiální sílu v jednom směru, Kuželové – zachytí menší axiální sílu v jednom směru, zajišťují hřídel proti osovému posunutí. Obr. 5

2. Axiální – síly působící v ose hřídele. Nožní Válcové – pro malé tlaky, zachycují v jednom směru osový tlak. Obr. 6

Kuželové – zachycují v jednom směru osový tlak. Obr. 7

Prstencové – mají jednu mezikruhovou opěrnou plochu. Obr. 8

Hřebenové – vyžadují stejnoměrné zatížení, nutná velká přesnost Hřebenové – vyžadují stejnoměrné zatížení, nutná velká přesnost výroby nákružků, hřídele a ložiska. Obvykle se tento problém řeší seřizováním. Obr. 9

Nákladní automobily. Kulové čepy řízení (ČSN ISO 7803) z roku 1993 Umožňují vychýlení hřídele ve všech směrech. Používají se pro malé zatížení a rychlosti. Čepy bývají zpravidla ocelové kalené a pánve pak bronzové. Kulové čepy se používá např. u řízení automobilů. Kulové čepy podle ČSN: Nákladní automobily. Kulové čepy řízení (ČSN ISO 7803) z roku 1993 Návěsné čepy automobilových návěsů. Typy a základní rozměry (ČSN 30 3665) z roku 1985 Obr. 11 Obr. 10

Zdroje: ČERNOCH, Svatopluk. Strojně technická příručka. Svazek 1. 13. vyd. Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1977. Bez ISBN. Kapitola 6.2.1, s. 683–686. České státní normy Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. [online] [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: <http://csnonline.unmz.cz/vyhledavani.aspx> DOLEČEK, Josef, HOLOUBEK; Zdeněk. Strojnictví I. 2. vyd. Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1988. Bez ISBN. Kapitola 3.1., s. 45–55. [online] [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: <http://www.strojirenstvi.wz.cz/sps/rocnik2/03.php>