Volební systémy na Ukrajině Volby a volební systémy

Volby Akt, při kterém oprávnění voliči volí své zástupce do určitých funkcí nebo orgánů Jiným způsobem, jak určit nositele funkce může být jmenování (vláda), rotace (předsednictví EU), losování (rovnost hlasů), dědičnost (VB) Účast ve volbách je nejběžnější participací občana na politickém životě Ve volbách by měl mít občan možnost svobodného výběru mezi různými politickými alternativami (politickými stranami, hnutími atd.) Svobodné, všeobecné a pravidelně pořádané volby jsou základním principem demokracie

Volby Pravidelné volby plní několik funkcí: a) umožňují pokojnou změnu vlády b) umožňují řešení politických konfliktů c) určují reprezentaci (kdo a v jaké síle bude vládnout) d) zjišťují aktuální rozložení politických sil ve společnosti e) jejich prostřednictvím je udělována legitimita parlamentu a vládě f) zahrnují zpětnou vazbu pro politiky i občany g) vyjadřují mínění voličů h) posilují občanské vědomí i) poskytují občanům možnost kontrolovat vládu a její politiku

Volby Mezi základní znaky voleb patří, že jsou: a) svobodné – občan volí bez nátlaku a má na výběr mezi stranami b) všeobecné – aktivní i pasivní volební právo má každý (svéprávný) občan po dosažení určité věkové hranice bez rozdílu c) rovné – hlasy všech voličů mají stejnou váhu d) přímé – voliči hlasují přímo pro politické subjekty nebo kandidáty e) tajné – není kontrola nad tím, kdo jak volil

Volební systém Ústavou nebo zákonem stanovený způsob voleb do zastupitelských orgánů Rozlišujeme volební systém: a) většinový (majoritní) b) poměrný (proporcionální, proporční) c) smíšený (kombinovaný) Na Ukrajině postupně použity všechny tři typy volebních systémů

Většinový volební systém Zpravidla zvolen pouze jeden kandidát, který získá v daném volebním obvodu nejvíce hlasů Volba většinou probíhá v jednomandátových volebních obvodech, jejichž počet odpovídá počtu mandátů (křesel) v parlamentu Většinový volební systém existuje v těchto variantách: 1) systém prosté (relativní) většiny – velikost většiny není určena 2) systém absolutní většiny – třeba více jak 50% odevzdaných hlasů a) dvoukolová varianta – různé způsoby řešení volebních kol b) alternativní hlasování – udílení preferencí (Austrálie) Většinový volební systém je pro nezávislé kandidáty výhodnější než poměrný volební systém

Většinový volební systém

Poměrný volební systém Rozdělení mandátů odpovídá procentu odevzdaných hlasů, přičemž volební obvody jsou vícemandátové (počet obvodů různý) Pro jednotlivé volební obvody připraví (sestaví) politické strany kandidátní listiny (volič tedy nevolí jednotlivce, ale celé kandidátní listiny) Výběr kandidátů v rámci kandidátních listin může volič ovlivnit přidělováním preferenčních hlasů (otevřené kandidátní listiny x uzavřené listiny) Tříštění politických sil se částečně zamezuje stanovením volební formule (klauzule) – stanovení % hranice pro zisk mandátu Proporční volební systém existuje ve variantě systému kandidátních listin a systému jednoho přenosného hlasu (STV)

Poměrný volební systém

Smíšený volební systém Kombinuje v různé míře prvky většinového a poměrného volebního systému Smíšený volební systém existuje v těchto variantách: 1) systém závislé kombinace (obě složky na sobě závislé) a) vyrovnávací smíšený systém b) podmíněný smíšený systém c) supersmíšený systém 2) systém nezávislé kombinace (obě složky na sobě nezávislé) a) koexistenční smíšený systém b) navrstvující smíšený systém c) fúzní smíšený systém

Smíšený volební systém

Další atributy volebních systémů Volební obvody 1) velikost (malý, velký) 2) počet mandátů Matematické metody sčítání hlasů a přerozdělování mandátů 1) metody volebního dělitele (d´Hondt, Saint-Laguë, Imperiali) 2) metody volebních kvót (5 volebních kvót: viz tabulka) a) metoda největšího průměru (2. skrutinium) b) metoda největšího zbytku (2. skrutinium) Volební klausule a vyrovnávání distribuce mandátů

Příklad d´Hondtovy metody dělitele Hypotetický desetimandátový obvod Zdroj: Kubát, Michal: Volby a volební systémy, In: Úvod do studia politické vědy, Praha 2004.

Volební kvóty Zdroj: Kubát, Michal: Volby a volební systémy, In: Úvod do studia politické vědy, Praha 2004.

Metoda největšího zbytku Hypotetický příklad desetimandátového volebního obvodu Zdroj: Kubát, Michal: Volby a volební systémy, In: Úvod do studia politické vědy, Praha 2004.

Volby na Ukrajině Na Ukrajině probíhají následující typy voleb: a) prezidentské volby (1991, 1994, 1999, 2004, 2010, 2014) b) parlamentní volby (1994, 1998, 2002, 2006, 2007, 2012, 2014) c) místní (komunální) volby (1994, 1998, 2002, 2006, 2010, 2015) Volby se rozlišují na řádné (viz výše), mimořádné/předčasné (např. komunální volby 2014, parlamentní volby 2007 a 2014), opakované (parlamentní volby 2013, komunální volby 2016) doplňující (parlamentní volby 2015) a první (NR ARK, Kyjevská a Sevastopolská městská rada) Kromě voleb proběhla 2 celostátní referenda (1991, 2000)

Prezidentské volby Ukrajinský prezident volen přímo většinovým volebním systémem v dvoukolové variantě (absolutní většina v 1. kole, relativní v 2. kole) 1991: Leonid Kravčuk (61,59%) x Vjačeslav Čornovil (23,27%) – 1 K 1994: Leonid Kravčuk (45,06%) x Leonid Kučma (52,15%) – 2 K 1999: Leonid Kučma (56,25%)x Petro Symonenko (37,80%) – 2 K 2004: Viktor Juščenko (51,99%) x Viktor Janukovyč (44,20%) – 2 (3) K 2010: Viktor Janukovyč (48,95%) x Julija Tymošenková (45,47%) – 2 K 2014: Petro Porošenko (54,70%) x Julija Tymošenková (12,81%) – 1 K

Prezidentské volby 1991

Prezidentské volby 1994 Druhé kolo

Prezidentské volby 1999 Druhé kolo

Prezidentské volby 2004 Opakované druhé kolo

Prezidentské volby 2010 Druhé kolo

Prezidentské volby 2014

Prezidenti Ukrajiny

Prezidentské volby Neúspěšní kandidáti Čornovil (Ruch), Symonenko (KPU), Tymošenková (BJUT, B)

Parlamentní volby Vývoj volebního systému na Ukrajině Zdroj: Lakei, Iryna: Reformy volebního systému na Ukrajině, diplomová práce, VŠE-FMVZ, Praha 2014.

Seznam zkratek politických stran Zdroj: Lakei, Iryna: Reformy volebního systému na Ukrajině, diplomová práce, VŠE-FMVZ, Praha 2014.

Parlamentní volby Většinový volební systém 1994 Volební zákon pro parlamentní volby 1994 byl přijat 18.11.1993 po vášnivé debatě v Nejvyšší radě Národní demokraté obhajovali proporcionální či alespoň smíšený volební systém, socialisté chtěli zachovat dosavadní většinový volební systém 450 poslanců bylo voleno většinovým volebním systémem v 1 mandátových volebních obvodech ve dvoukolové variantě (absolutní většina) Kandidát musel splňovat 2 kritéria: volební účast v daném obvodě musela být více než 50% a kandidát musel získat více než 50% hlasů Podmínky nastaveny příliš přísně: mnoho mandátů vůbec nerozděleno

Parlamentní volby 1994 Zdroj: Lakei, Iryna: Reformy volebního systému na Ukrajině, diplomová práce, VŠE-FMVZ, Praha 2014.

Parlamentní volby 1994 První kolo voleb 27. 3. 1994, druhá kola 4. a 11. 4. 1994 Volební účast 75,8% voličů

Parlamentní volby Smíšený volební systém 1998 a 2002 V roce 1997 se Nejvyšší radě podařilo i přes odpor prezidenta a jeho stoupenců prosadit změnu volebního zákona Změna měla posílit pozici politických stran na úkor tzv. strany moci a nezávislých poslanců Původní požadavek čistě proporcionálního volebního systému neprošel, jednání tedy skončilo kompromisem – smíšeným volebním systémem Byla zrušena hranice minimální voličské účasti, na nominální úrovni byl uplatňován relativně většinový volební systém (225 poslanců) V poměrné části volebního systému uplatňována 4% volební klauzule a byla stanovena na úrovni jediného celorepublikového obvodu (225 poslanců)

Parlamentní volby Smíšený volební systém 1998 a 2002 K převedení hlasů na mandáty byla použita Hareova kvóta společně s metodou největšího zbytku Pro poměrnou část sestavovaly politické strany kandidátní listiny bez možnosti ovlivnit pořadí kandidátů voliči (uzavřené kandidátní listiny) Voliči však mohli využít tzv. negativního hlasování (proti všem kandidátům) Smíšený volební systém zavedený na Ukrajině pro parlamentní volby 1998 a 2002 byl navrstvující systém nezávislé kombinace

Parlamentní volby 29. 3. 1998 Zdroj: Lakei, Iryna: Reformy volebního systému na Ukrajině, diplomová práce, VŠE-FMVZ, Praha 2014.

Parlamentní volby 29. 3. 1998 Volební účast 70,8% voličů

Parlamentní volby Snaha o volební reformu V průběhu funkčního období 1998 – 2002 se Nejvyšší rada snažila prosadit další změnu volebního systému V roce 1999 předložili poslanci Ruchu a KPU návrh na zavedení proporcionálního volebního systému – veto prezidenta Parlament vypracoval druhý kompromisní návrh – 75% proporcionálně, 25% jednomandátově (většinově) Kučma zákon opět vetoval – více mu vyhovoval stávající smíšený volební systém (zejména většinová část – jednodušší manipulace) Snahy o změnu byly tedy neúspěšné a parlamentní volby 2002 se konaly podle stávajícího volebního systému (225/225) – volební zákon 2001

Parlamentní volby 31. 3. 2002 Zdroj: Lakei, Iryna: Reformy volebního systému na Ukrajině, diplomová práce, VŠE-FMVZ, Praha 2014.

Parlamentní volby 31. 3. 2002 Volební účast 72,2% voličů

Volební blok Za jednotnou Ukrajinu Billboard v rámci předvolební kampaně

Parlamentní volby Proporcionální volební systém 2006 a 2007 Nový volební zákon byl přijat v březnu 2004 a novelizován byl v červenci roku 2005 (nabyl účinnosti 1. října 2005) Jeho přijetí souviselo s ústavní reformou z prosince 2004 (1.1.2006) Cílem volební reformy bylo posílit vliv politických stran a vytvořit podmínky pro spravedlivou soutěž Aspekty nového volebního zákona: a) jediný volební obvod na celostátní úrovni (nejvyšší reprezentativnost) b) k přidělení mandátů užita Hareova kvóta s metodou největších zbytků c) uzavírací klauzule stanovena na 3% (nevýhoda pro regionální strany) d) funkční období parlamentu prodlouženo na 5 let e) zaveden imperativní mandát – kandidovat jako nezávislý je nemožné

Parlamentní volby 26. 3. 2006 Zdroj: Lakei, Iryna: Reformy volebního systému na Ukrajině, diplomová práce, VŠE-FMVZ, Praha 2014.

Parlamentní volby 26. 3. 2006 Volební účast 67,7% voličů

Parlamentní volby 30. 9. 2007 Zdroj: Lakei, Iryna: Reformy volebního systému na Ukrajině, diplomová práce, VŠE-FMVZ, Praha 2014.

Parlamentní volby 30. 9. 2007 Volební účast 63,2% voličů

Parlamentní volby Návrat ke smíšenému volebnímu systému Prezident Janukovyč a jeho stoupenci si uvědomovali, že v parlamentních volbách nezískají na základě stávajícího volebního sytému většinu Nový volební zákon byl přijat 17. 11. 2011 a zaváděl opět smíšený volební systém, který byl již uplatněn při parlamentních volbách 1998 a 2002 Významnou změnou oproti létům 1998 a 2002 bylo zvýšení volební klauzule v poměrné části voleb ze 4% na 5% Funkční období parlamentu zůstalo 5 let (stejně jako podle volební reformy z roku 2004, resp. 2005) Smíšený volební systém z roku 2011 byl zatím uplatněn při parlamentních volbách v roce 2012 a 2014 (předčasných)

Parlamentní volby 28. 10. 2012 Volební účast 58% voličů Zdroj: Lakei, Iryna: Reformy volebního systému na Ukrajině, diplomová práce, VŠE-FMVZ, Praha 2014.

Parlamentní volby 28. 10. 2012 Vícemandátové volební oblasti (poměrný volební sytém)

Parlamentní volby 28. 10. 2012 Jednomandátové volební obvody (většinový volební systém)

Parlamentní volby 26. 10. 2014 Volební účast 52,4% voličů 26. 10. 2014 se konaly předčasné parlamentní volby a znamenaly obrat na ukrajinské politické scéně Do Nejvyšší rady se dostalo nejvíce proevropských politiků v dějinách ukrajinské nezávislosti (absence Krymu, problematický Východ) Přes snahu změnit volební zákon, zůstal dosavadní volební systém Do Nejvyšší rady se dostalo šest politických stran (poměrná část): Lidová Fronta (22,14%), Blok Petra Porošenka (21,81%), Svépomoc (10,97%), Opoziční blok (9,43%), Radikální strana (7,44%), Vlast (5,68%) Nejvíce mandátů však získal Blok Petra Porošenka (132)

Parlamentní volby 26. 10. 2014

Parlamentní volby 26. 10. 2014

Místní (komunální) volby Pro volby do orgánů jednotlivých úrovní správy a samosprávy jsou používány různé volební systémy Volby poslanců Nejvyšší rady Autonomní republiky Krym, členů oblastních, okresních rad se provádějí na základě poměrného volebního systému Členové obecních a městských rad jsou voleni na základě většinového volebního systému (relativního) U měst, které mají nad 90 tisíc voličů, se používá absolutní většinový volební systém Na základě relativního většinového volebního systému jsou voleni také starostové měst a obcí