Právo mezinárodní a právo vnitrostátní

Mezinárodní právo -upravuje chování a vztahy mezi subjekty mezinárodního práv Vztah MP a VP -existují dva přístupy monistický existuje pouze jeden systém práva dualistický existují dva oddělené právní systémy z mezinárodního práva vyplívají práva a povinnosti jen státům na státu závisí, do jaké míry se MP rozhodne včlenit do VP pro závaznost norem MP je třeba jejich přenesení do VP

Způsoby realizace adopce – osvojení normy MP v rozhodovací činnosti soudce transformace – vyhlášení doslovného textu normy MP v některé formě adaptace – obsah (ne doslovně) je vyhlášen v některé formě VP inkorporace – přenesení na základě inkorporační normy princip suverenity jako specifického znaku státu státní moc je nezávislá na jakékoliv jiné moci, vevnitř i vně

Evropské právo a jeho členění; prameny evropského práva specifická část mezinárodního práva právní základ evropské integrace skládá se z: Eropské komunitární právo právo ES (ESUO, EHS, Euratom), národní právo právo 1. pilíře (Maastricht) primární právo zejména rozsah výlučné a společné působnosti ES a jednotlivých institucí ES, (EU) mezinárodní smlouvy mezi členským i státy v základních (institucionálních) otázkách EU a další státy 4 zakládací smlouvy smlouvy o přistoupení (přidružení) - ČR – č. 44/2004 Sb. společné politiky členských států v oblasti obchodu a podnikání

sekundární právo formy komunitárních právních aktů nařízení („evropský zákon“) - bezprostředně závazné směrnice - závazný je výsledek, nikoliv postup jak výsledku dosáhnout rozhodnutí - akt podobný nařízení, ale nemá obecnou platnost doporučení a stanovisko - právně nezávazné

kvaziprecedenční rozhodnutí ESD evropské unijní právo právo 2. a 3. pilíře právo vzniklé v rámci mezivládní spolupráce členských států EU nemá bezprostřední závislost formy 3. pilíře rámcové rozhodnutí - účel – sbližování právních předpisů členů EU rozhodnutí - jakýkoliv jiný účel než sbližování společný postoj – vymezuje přístup EU k určité otázce úmluva – je doporučena k přijetí v souladu s ústavněprávními předpisy jednotlivých členských zemí   1. pilíř 1993 – Maastricht – (ES – ekonomické otázky), 2. pilíř (zahraniční a bezpečnostní politika), 3. pilíř (justice)1952 – ESUO (Montánní unie); 1957 – Řím EHS, 1967 – ESUO + Euratom = ES, 1993 – Maastricht, 2004 – Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu, 2007 – Lisabonská smlouva;