Daňová teorie a politika 5 Ing. Yvona Legierská 31.1.2011

Témata 1. Fiskální, rozpočtová a daňová politika a její nástroje. 2. Vývoj daňové teorie a geneze daní. 3. Daňové ukazatele uplatňované při mezinárodních komparacích. 4. Efektivnost ve zdanění. 5. Daňové stimuly a makroekonomické důsledky zdanění. 6. Teorie daňové incidence. 7. Teorie daňové spravedlnosti. 8. Teorie důchodových daní. 9. Teorie majetkových daní. 10. Teorie spotřebních a ekologických daní. 11. Daňová konkurence a harmonizace v Evropské unii. 12. Daňové instrumenty uplatňované v EU a v dalších zemích 5.12.2017

A. Makroekonomické důsledky zdanění B. Daňové stimuly 31.1.2011

Daňové principy (zásady) – opak. Daňová spravedlnost (princip platební schopnosti a princip prospěchu) Daňová efektivnost Právní úroveň, jednoduchost a srozumitelnost daňových zákonů Správné ovlivňování chování ekonomických subjektů Správné působení na makroekonomické agregáty 31.1.2011

A. Makroekonomické důsledky zdanění Inflace a nezaměstnanost = problémy moderních ekonomik O účinnosti vládních intervencí pomocí FP se vedou diskuse mezi keynesiánci monetaristy 31.1.2011

1. Stabilizační daňová makroekonomická politika J.M.Keynes – brit. ek. (1883-1946) – 30. léta 20. stol., jeho teorie = východisko z krize, povzbuzení hosp. růstu => pomocí matematického modelu teoreticky vysvětlil jako příčinu krize a nezaměstnanosti to, že v ekonomice je malá poptávka. Cílem makroekonomické keynesiánské stabilizační politiky je, aby se předpokládané investice vyrovnaly úsporám (I=S), je-li I<S, budou existovat nevyužité kapacity a nezaměstnanost. 31.1.2011

1. Stabilizační daňová makroekonomická politika Řešit krizi lze jednak monetární politikou (MP), jednak fiskální politikou (FP). MP spočívá mj. v politice „levných peněz“ (nízká úroková míra zlevní půjčování kapitálu). Řešení navrhované Keynesem v MP – rozpočtové opatření zvyšující efektivní poptávku a stimulaci nedostatečné investiční činnosti – významná úloha daní. 31.1.2011

1. Stabilizační daňová makroekonomická politika Progresivní daně zvyšují sklon ke spotřebě přerozdělením důchodů ve prospěch příjemců nižších důchodů. U nižších důchodů je sklon ke spotřebě vyšší než u důchodů vysokých. Progresivní zdanění vč. sociálního pojištění odčerpává ze soukromého sektoru relativně větší podíl důchodů v době konjunktury než v krizi. Tlumí výkyvy v ef. poptávce soukromého sektoru (autom. vestavěný stabilizátor). 31.1.2011

Automatické a řízené stabilizátory FP využívá daně jako automatické či řízené stabilizátory ekonomiky Automatické stabilizátory ekonomiky: progresivní daně z příjmů (konjunktura – vyšší zdanění, poptávka soukr. sektoru roste pomaleji než ND, recese – opačný proces, podíl zdaněných důchodů klesá, poptávka klesá jen pomalu vč. ND), pojištění v nezaměstnanosti, všechny veř. příjmy a výdaje znamenající větší podíl na produktu v období konj. než v období krize. 31.1.2011

Časové zpoždění stabilizace Řízené stabilizátory mají značné časové zpoždění účinků na ek. situaci – 3 fáze: Zpoždění informační (vliv rozpoznání negativního vývoje v ekonomice) Zpoždění politické (změny daňových zákonů) Reakční doba (dle druhu daně) Automatické stabilizátory – nejsou zasaženy časovým zpožděním (jen reakční doba). 31.1.2011

Stabilizační účinky daní DOBRÝ STABILIZAČNÍ ÚČINEK BEZ STABILIZAČNÍHO ÚČINKU Osobní důchodová daň Daň z důchodů společností Příspěvky na sociální pojištění a pojištění v nezaměstnanosti DPH, spotřební daně Majetkové daně 31.1.2011

1. Stabilizační daňová makroekonomická politika Keynes popřel nutnost vyrovnaného st. rozpočtu, připouští nevyrovnanost v době krize, nejvýše jeho vyrovnanost v rámci jednoho hosp. cyklu. Keynes. hosp. politika – realizována ve vyspělých zemích po 2. sv. válce -> v 60. a 70. letech vede k inflaci, zastavení hosp. růstu => staglace 70. a 80. léta - návrat k neoklasické ekonomii 31.1.2011

2. Návrat k neoklasice Neoklasická ekonomie nesouhlasí s velkými státními zásahy chce povzbudit nabídkovou stranu ekonomiky – JAK? Prosazuje co nejnižší daně - to má vést k vyšší pracovní aktivitě a vyšším úsporám, a tím k jejich přeměně v investice. Teorie strany nabídky v oblasti zdanění je makroekonomicky vyjádřena „Lafferovou křivkou“. 31.1.2011

2. Návrat k neoklasice Ozdravovací daňová politika – snížení daňové kvóty (zejména v oblasti důchodů) Jsou-li daňové sazby vysoké – jedinci odrazováni od práce a úspor, dávají přednost volnému času a spotřebě, daňovým únikům – výsledek: pokles důchodů a daňového výnosu pro stát. 31.1.2011

B. Daňové stimuly Vliv daní na práci Vliv daní na úspory Vliv daní na investování 31.1.2011

Pojem „daňový stimul“ Stejný substituční efekt odvede poplatníka od zdaněného trhu na jiný – snížení vyráběného množství bude tím větší, čím je poptávka a nabídka pružnější (př. zdanění cigaret – po zdanění nedojde k velkému poklesu spotřeby, poptávka je cenově nepružná). Stejný mechanismus , který vede k přesunu daně, způsobuje destimulaci spotřeby, práce apod., když je uložena daň. Daně tlumí ek. aktivitu. Opak – nižší daně zvyšují ek. aktivitu. To je cílem daňových pobídek či úlev , daňové prázdniny, odpočty úroků z hypoték… - nebezpečí = stát nabádá poplatníky, aby se chovali jinak, než by je vedl trh. Stimulační politika zavádí distorzní daně a s tím vzniká NBD – vzniká neefektivnost v ekonomice . 31.1.2011

1. Vliv daní na práci Ochota lidí pracovat – jedinci nabízejí svou práci na trhu výrobních faktorů – rozhodují se mezi prací (výší spotřeby) a volným časem Na trhu práce je výsledný efekt závislý na typu křivky nabídky – viz graf 4.1 a) a b) 31.1.2011

Graf 4.1 Vliv daně na pracovní úsilí t - proporcionální důchodová daň placená zaměstnavatelem (obdoba s grafem 3.1) S – křivka nabídky klasická => rostoucí daň způsobí pokles mzdy a počtu odprac. hodin (snížení pracovního úsilí) D – křivka poptávky E – bod rovnováhy 31.1.2011

Graf 4.1 Vliv daně na pracovní úsilí t - proporcionální důchodová daň placená zaměstnavatelem (obdoba s grafem 3.5) S – křivka nabídky zpětně zahnutá => lidé dávají od určité výše mzdy přednost volnému času před zvyšováním prac. úsilí (historický vývoj – zkrácení pracovní doby o několik hodin v důsledku růstu hodinových mezd) – v tomto případě daň stimuluje k práci, tj. zvyšuje pracovní úsilí (snížení mzdy v důsledku růstu počtu hodin) D – křivka poptávky E – bod rovnováhy 31.1.2011

Důchodový a substituční efekt daně ze mzdy Každá daň má pro poplatníka 2 efekty: důchodový (poplatník je po zdanění chudší, spotřebovává méně statků, a to včetně volného času, rozsah efektu závisí na průměrné daňové sazbě) substituční (způsoben substitucí, kterou poplatník v důsledku daně provádí mezi prací a volným časem, rozsah závisí na změně mezních užitků z práce a z volného času po zdanění) 31.1.2011

Důchodový a substituční efekt daně ze mzdy Efekty působí buď ve směru zvyšování nabízeného množství práce, nebo ve směru snižování Následující analýza mj. předpokládá, že poptávka po práci je nekonečně elastická, každé nabízené množství práce je trhem absorbováno (viz graf 4.2) 31.1.2011

Graf 4.2 Důchodový a substituční efekt daně ze mzdy Působení obou efektů u proporcionální důch. daně pomocí indiferenčních křivek poplatníka. http://cs.wikipedia.org/wiki/Indiferen%C4%8Dn%C3%AD_k%C5%99ivka P – rovnováha poplatníka (P1 před zdaněním, P3 po zdanění, P2 daň způsobí substituční efekt) AB – omezení poplatníka ve mzdě a volném čase (buď pracuje A hodin, nebo má B hodin volného času, či má kombinaci A a B) – max. užitek P1 (tečna ke křivce indiference I1), L1 – volný čas CB – omezení poplatníka po zdanění proporcionální daní, DF P2, L2 – mezní míra transformace mezi prací a vol. časem je stejná, lze pozorovat oddělený substituční efekt (jeho velikost = L2-L1) – odrazuje od práce důchodový efekt – pohyb z P2 do P3, snížení vol. času z L2 na L3 – stimuluje poplatníka k práci Závěr: Důchodový efekt ˃ substituční efekt => převažuje stimulace k práci (v praxi se neví, který efekt bude převládat) 31.1.2011

Různé daně a ochota pracovat Porovnání substitučních efektů u daně důchodové – proporcionální, progresivní a regresivní. U progresivní daně – větší odrazení poplatníka od práce než u daně proporcionální. Důch. daně nejsou konstruovány jako regresivní (graf 4.3 – viz dále). Porovnání daně důchodové proporcionální a daně paušální (graf 4.4 – viz dále) Porovnání důchodové daně a daně spotřební vč. DPH 31.1.2011

Graf 4.3 Zvýšení progrese daně důchodové U nejnižších důchodů D1 dojde k poklesu průměrné i mezní (marginální) sazby daně, pokles obou efektů daně (důch. a subst. – nelze určit, který bude více oslaben), nelze rozhodnout o stimulačním efektu daně na nabídku práce. U průměrných důchodů D2 průměrná sazba poklesne, mezní sazba vzroste – oba efekty budou působit ve směru destimulace práce. U nejvyšších důchodů D3 porostou obě sazby, oba efekty se zvýší, nelze rozhodnout o výsledku na pracovní úsilí. Závěr: celkový výsledek bude záviset mj. na počtu poplatníků v jednotlivých příjmových skupinách. 31.1.2011

Graf 4.4 Paušální a proporcionální důchodová daň Ke srovnání vlivu paušální a proporcionální daně použita analýzy pomocí indiferenčních křivek. AB – omezení poplatníka při neexistenci daně. DE – omezení poplatníka při dani paušální (není distorzní mezi cenou práce a vol. časem) CB - stejný výnos státu při dani proporcionální P – bod rovnováhy (P1 – není zdaněn, P2 – při dani důchodové, P3 při dani paušální) Závěr: poplatník více pracuje při dani paušální. Důvodem je, že důch. daň má navíc substituční efekt. 31.1.2011

Důchodová a spotřební daně vč. DPH Nepřímé daně – teoreticky proporcionální, progresivní (ne) a regresivní. Pokud by měly nepřímé daně stejnou míru progrese jako daně důchodové – stejné důsledky na nabídku práce. Existují odlišnosti – závěr: Zvýšení nepřímých daní neodrazuje od práce natolik jako zvýšení daně důchodové. 31.1.2011

2. Vliv daní na úspory (domácností) Spoření subjektu je výsledkem jeho rozhodnutí o rozdělení celkového důchodu na spotřebu a spoření. Podle schématu (násl. s.) zdanění toků příjmů a výdajů v ekonomice dochází ke zdanění důchodu spotřeby výnosů z úspor. U daně důchodové dochází k dvojímu zdanění úspor - jednak snižuje důchod, jednak přímo výnos z úspor. Daně ze spotřeby postihnou výnosy z úspor pouze jednou. Poté výnosy z úspor převedeny do spotřebních výdajů domácnosti. 31.1.2011

Dvojí zdanění úspor 31.1.2011

2. Vliv daní na úspory (domácností) Důchodový efekt vyplývající z průměrné sazby daně zhoršuje poměry poplatníka, část HV (hrubý výdělek) se ztrácí ve formě daně. Důchodová daň bývá konstruována jako progresivní, ta více dopadne na bohatší. Progresivita daně je faktorem celkové míry úspor. Důch. progresivní daň má negativní dopad na úspory > nepřímé daně s proporcionálním či regresivním dopadem. 31.1.2011

Zvýšení progresivity daně – daň má snížit progresivitu rozdělení čistých důchodů tím, že odebere 1 jednotku důchodu bohatým a přidá ji chudým 31.1.2011

2. Vliv daní na úspory (domácností) Substituční efekt daní a úspor se projevuje odklonem jedinců od úspor vyšší spotřebou Daně nepřímé méně odrazují od úspor než daně důchodové. Nepřímé daně jsou méně výhodné pro ty, kteří relativně více spotřebovávají, tj. pro chudší. Nepřímé daně terčem kritiky ze strany chudších, neboť je oslabována možnost využití pro stimulaci úspor. Závěr: Úspory domácností – daň důchodová odrazuje od úspor více než-li daň ze spotřeby, a to v důsledku obou efektů důchodového i substitučního. 31.1.2011

2. Vliv daní na úspory (podnik. sektoru) Cíl – maximalizace zisku, při zdanění úspor se může projevit efekt důchodový i substituční. Podniky tvoří úspory formou fondu na amortizaci (amortizace skutečná =˃ účetní odpisy se liší od daňových odpisů) nerozděleného (zádržného) zisku Celkový zisk podniku (ovlivňují daně vč. rozdělení zisku) rozdělený zisk (dividendy) zádržný zisk (úspory podniku určené k investování) Závěr: Dividendy mají tendenci udržovat stálou úroveň z důvodů postavení podniku na kapitálovém trhu. Většina daňových opatření v této oblasti bude absorbována na úkor nebo ve prospěch zadrženého zisku (substituční efekt). 31.1.2011

3. Vliv daní na investování Daně ovlivňují čistou míru výnosu investic a jejich rizikovost => vliv na výši investic v ekonomice a na jejich strukturu z hlediska rizika. 31.1.2011

Graf 4.5 Vliv daní na soukromé investice Předpoklad: investice jsou funkcí očekávané míry čistého zisku. V ekonomice se investice při plné zaměstnanosti rovnají úsporám (E). E – rovnováha před zdaněním (S=I) S – úspory I – rovnovážná roční míra investic r – rovnovážná míra výnosu Zdanění výnosů z investic má za následek snížení I na It.. Zdanění má kromě míry investic vliv i na zvýšení rizika rizikových investic - mohou odrazovat od jejich realizace. 31.1.2011

3. Vliv daní na investování Bez jedinců ochotných rizikově podnikat nemůže docházet k ekonomickému růstu. Daně mohou u rizikových investic riziko ještě zvyšovat- čistý zisk z podnikání se po zdanění zmenší, zatímco případná ztráta zůstane nezměněna. Proto je možné daňovou ztrátu odečíst od základu daně ve stávajícím či příštím roce. V násl. tabulce je porovnáváno riziko z jistých investic s rizikem z investic nejistých při různých daňových režimech. 31.1.2011

Vliv daní na rizikovost investic 31.1.2011

Koeficient rizika = variační koeficient výnosů, umožňující porovnávat rizika při různých průměrných výnosech podle vzorce Xi – hodnoty zisků (výnosů) Pi – pravděpodobnost zisků (výnosů) X – průměrný očekávaný zisk 31.1.2011

Odečet ztrát neodstraní celé zvýšené riziko V důsledku ztráty se ukončí podnikání Odčítá se v roce, kdy je sazba nízká (FO) Současná hodnota budoucího odpočtu je nižší (vliv úroků) 31.1.2011