Soudobé trendy v oblasti veřejných financí VEŘEJNÉ FINANCE Soudobé trendy v oblasti veřejných financí

Trendy a problémy 3 oblasti trendů a problémů rozpočtové a fiskální politiky. Tíhnutí k rozpočtovým deficitům. Strukturální reformy. Změny ve skladbě veřejných výdajů a stát blahobytu.

1) Rozpočtové deficity Příčiny: fiskální iluze - podléhají voliči politických uskupení, sledují okamžitý krátkodobý užitek vyplývající z nízkých daní a vysokých vládních výdajů. Zvyšují-li se veřejné příjmy, jsou tyto okamžitě využity ve snaze dalšího zalíbení se voličům (namísto tvorby rezerv). redistribuce v čase - současní voliči v souladu s fiskální iluzí dávají přednost okamžitému užitku a přesouvají náklady za vládní dluh na budoucí generace. lobbistické skupiny - snaží plnit své osobní cíle prostřednictvím politických uskupení, prakticky čerpají veřejné finance pro svůj užitek - označuje se jako tzv. dobývání renty.

1) Rozpočtové deficity – možnosti řešení přesně rozdělit pravomoci mezi vládu a její orgány - respektovat atributy rozpočtového systému jako transparentnost, spolehlivost a komplexnost, zavést tzv. numerická fiskální pravidla; tedy určit různé limity v absolutní nebo relativní výši. Zřídit na vládě nezávislé fiskální instituce.byly by financovány z veřejných prostředků (velmi omezená možnost).

2) Strukturální reformy mají vést k omezení veřejných výdajů a zároveň k podpoře růstu hospodářství. Strukturální reformy, aby nebyly pouze změnami parametrickými (pouze dílčí úpravy), by měly splňovat následující parametry: působí dlouhodobě, jsou obecnější povahy, mění strukturu, fungování a systém trhů. Problém lobbistických skupin

3) Změny ve skladbě veřejných výdajů a stát blahobytu Se změnou skladby veřejných výdajů se často pojí i požadavek na jejich celkové snižování nebo naopak – snaha o omezení veřejných výdajů s sebou nese požadavek na analýzu skladby veřejných výdajů. Analýza skladby je nutná - ne každý veřejný výdaj přispívá stejně k naplnění hlavních cílů veřejných financí. Ideálně by se tak toto snižování veřejných výdajů nemělo dotýkat omezování tzv. státu blahobytu.

výdaje na sociální zabezpečení, podpora v nezaměstnanosti výdaje na vzdělání, zdravotní péči, výdaje na vědu a výzkum Úrokové platby starobní penze, platy zaměstnanců ve veřejné správě

závislost veřejných výdajů a efektivnosti Kategorie A – úrokové platby – jednoznačně negativní vliv, Kategorie B – starobní penze, platy zaměstnanců ve veřejné správě – od určité úrovně negativní (předčasné odchody do důchodu, vliv na trh práce, vysoké odměny zaměstnanců působí proinflačně), Kategorie C - výdaje na sociální zabezpečení, podpora v nezaměstnanosti, Kategorie D - výdaje na vzdělání, zdravotní péči, na aktivní politiky zaměstnanosti, veřejné investice a výdaje na vědu a výzkum. Ukazatel „veřejné výdaje / HDP“, má bez odpovídající hlubší analýzy jen velmi omezenou vypovídací schopnost; je nezbytné sledovat i strukturu veřejných výdajů, jelikož k celkové efektivnosti přispívají různou měrou!

3) Změny ve skladbě veřejných výdajů a stát blahobytu Sledování struktury veřejných výdajů je důležité i s ohledem na integrační procesy. hospodářská a měnová unie.

3) Změny ve skladbě veřejných výdajů a stát blahobytu V posledních letech existují tlaky na omezování státu blahobytu – příčina: hlubší zapojení asijských ekonomik do mezinárodního obchodu. (dosud nezavedly některé vymoženosti státu blahobytu, což se projevuje v nižším zdanění korporací, nižších nárocích na sociální a zdravotní systém, nižších nárocích na ochranu zaměstnanců atp.) Lze očekávat i rozvoj státu blahobytu v ekonomikách asijských.

3) Změny ve skladbě veřejných výdajů a stát blahobytu stát blahobytu se redukuje zejména v těchto oblastech: omezuje se výše i rozsah příspěvků, lidé jsou více motivováni ke vstupu na trh práce (omezení doby podpory v nezaměstnanosti atp.), dochází k parametrickým změnám v penzijních systémech (pozdější věk odchodu do řádného starobního důchodu, zvýšení minimální délky placeného pojistného atd.), dochází ke vzniku nových pojištění (péče ve stáří).

Obecné trendy a současné problémy zdanění velikost daňového břemene a jeho rozložení (sleduje se jak celková daňová zátěž, tak rozložení této zátěže mezi daně přímé a nepřímé), daňová konkurence mezi jednotlivými státy a přístupy k řešení této otázky, trendy v oblasti daňové politiky EU, především otázky harmonizace

Daňová kvóta podíl vybíraných daní na HDP (ČR cca 35 %). Struktura daňové kvóty = daňový mix (složení této kvóty) Země EU lze rozlišit do 3 skupin: země s vysokým podílem příspěvků na sociální zabezpečení (ČR, Německo, Francie apod.) země s dominancí nepřímých daní (méně rozvinuté země, daňové úniky - Řecko, Španělsko, Portugalsko apod.) země s dominancí důchodových daní (GB)

Daňová konkurence, daňová mobilita Daňová mobilita - trend je patrný zejména od 90. let 20. století, Poplatníci přesunují daňové základy do zemí s výhodnějšími daňovými podmínkami, Země se snaží, aby přitáhly co nejvíce daňových základů a tím zvýšily své daňové výnosy (daňová konkurence – zejména u daní z příjmů), Daňová konkurence je prospěšná, protože vede k optimalizaci velikosti veřejného sektoru a optimalizaci daní. Daňová konkurence není prospěšná, protože vede k podfinancování veřejných statků. Ty pak nejsou nabízeny v dostatečné míře. A protože „trh s daněmi“ selhává, musí přijít obrana proti tomuto selhání v podobě daňové harmonizace. Co je správně?

Harmonizace daní a daňová koordinace Společný postup má: zamezovat daňovým únikům, odstraňovat překážky volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a lidí. Koordinace spočívá v dohodách vlád, jakým způsobem společně postupovat. Harmonizace daní znamená hlubší koordinaci, jde o sbližování: základy daně, daňové sazby, administrativa daně.

Harmonizace daní a daňová koordinace Harmonizace se v EU týká především nepřímých daní DPH – sazby nejsou zcela harmonizovány, Spotřebních daní (vstupují do cen zboží a mohly by tak znamenat překážku volného obchodu)

Hospodářská politika ve vztahu k finanční krizi Příčiny globální finanční krize primárně nevycházely z problémů veřejných financí, ale ze soukromého sektoru. Konkrétně se jednalo o hypoteční financování v USA a na něj navázaného investičního bankovnictví. Problémy s nesplácenými hypotečními úvěry se přenesly prostřednictvím na ně navázaných cenných papírů do investičního bankovnictví. Mnoho investorů díky neprůhledné konstrukci sekuritizovaných cenných papírů utržilo obrovské ztráty. Byly mezi nimi i pojišťovny a bankovní domy, které přestaly poskytovat nové úvěry. Nastal tedy jev zvaný „credit crunch“ (nebo také „credit squeeze“). Obrovská nejistota ve finančním sektoru se tak přenesla do reálné ekonomiky a tím začala globální ekonomická recese.

Finanční krize – příčiny; hypoteční krize 1998 - 2000 - pád nadhodnocených akcií internetových firem většina společností v USA získává finanční zdroje emisí akcií (na rozdíl od situace v Evropě) 2001 - 2003 řada firem bankrotovala, omezení investic nejen do internetových technologií, domácnosti omezily své výdaje, kurz dolaru oslaboval (přesun investic z USA do jiných částí světa) → USA hrozila recese, FED během jednoho roku snížil základní úrokovou sazbu z 6,50 na 1,75 procenta → řada firem odvrátila negativní vývoj.

snížení úrokové sazby FEDu bylo spojeno i se snížením tržních úrokových sazeb: spotřebitelských úvěrů hypotečních úvěrů – úroková sazba hypotečního úvěru klesla v průběhu roku 2003 až na 3,50 % p.a.!

HÚ poskytovány i nízkopříjmovým domácnostem; Kontrola bonity klienta – nedostatečná; Zvýšená poptávka po rodinných domech; V roce 2002 se v USA prodalo 973 000 nových rodinných domů, v roce 2004 již 1 203 000; meziroční nárůst cen nemovitostí ve výši 8%; počet prodaných nemovitostí i jejich ceny rostly mnohem rychleji než příjmy obyvatelstva.

Odhady: Bylo postaveno cca 730 000 rodinných domů, které by bez „levných“ hypotečních úvěrů neexistovaly – hodnota 180 miliard dolarů V letech 2004 až 2007 byla cena prodaných stávajících domů navýšena (v důsledku růstu cen nemovitostí) o 300 až 500 miliard dolarů. V ekonomice USA je v souhrnu 480 až 680 miliard dolarů přebytečných a problémových peněz.

2004 - FED zvýšil základní úrokovou sazbu z 1,00 % na 2,25 %; 2006 až na 5,25 % p.a. dopad na výši hypotečních úrokových sazeb – úr. sazba hypotečního úvěru s jednoletou fixací vzrostla během tří let z 3,50 na 5,50 %.

Hypoteční krize - důsledky klesl počet žádostí o hypoteční úvěr, mezi lety 2005-2007 poklesl prodej nových rodinných domů téměř o polovinu; ceny nemovitostí v USA začaly klesat; vzrostla prodejní doba nového rodinného domu (ze 4 na 10 měsíců). → finanční problémy nejméně bonitních domácností.

Růst výše splátek hypotečních úvěrů + růst cen ropy → domácnosti snižovaly výdaje → klesla poptávka po automobilech, elektronice, nábytku, stavebním materiálu … Lednové měsíční výdaje domácností v USA za potraviny a pohonné hmoty (mld. dolarů):

2007 – 2008 cena nových domů klesla o 22% v průběhu roku 2007; problémy se splácením tzv. rizikových hypotečních úvěrů (subprime mortgage) má 20 procent domácností (hodnota subprime mortgage – 500 mld. USD); reakce FEDu – snížení úrokových sazeb – což se ale promítlo do snížení úr. sazeb HÚ jen velice málo – kvůli zvýšenému rizikovému očekávání ze strany bank; jakmile je v portfoliu banky více než 5 procent neplatících klientů, nevyhne se banka bankrotu, popřípadě převzetí – viz březen 2008 investiční banka Bear Stearns, září 2008 krach Lehman Brothers

2008 Byl vydán Emergency Economic Stabilization Act – MF má právo skupovat riziková aktiva od bank a dalších institucí za cenu, kterou určí (celkem bylo vyčleněno 700 mld. USD)  cílem bylo očistit finanční i hypoteční trh od rizikových dluhopisů a snížit nejistotu a neochotu bank půjčovat si mezi sebou. Zvýšen limit pojištění vkladů ze 100 000 USD dočasně do roku 2009 na 250 000 USD. Od roku 2011 postupná stabilizace ekonomických poměrů.

Reakce na krizi S poklesem výroby, zvyšující se nezaměstnaností a poklesem spotřeby reagují státy prostřednictvím monetární i fiskální politiky: Centrální banky (tvůrce monetární politiky) kromě opatření v podobě snižování základních úrokových sazeb (i po poklesu na nulu se ukázalo být nedostatečné), začaly (především FED) používat i netradiční nástroje jako tzv. kvantitativní uvolňování. Fiskální politiky reagovaly fiskální expanzí, což se podepsalo na schodkovém hospodaření jednotlivých států Hloubka dopadů do ekonomik je však natolik závažná, že inflačních cílů mnohé ekonomiky nedosahují ani dnes.

DLUHOVÁ KRIZE veřejné finance jsou zatíženy prudkým nárůstem zadlužení. V roce 2010 propukla krize dluhová, která významně zasáhla některé státy jako Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko a Itálii a následně ostatní země Eurozóny, EU a světové trhy. Znovu se objevují názory, že EMU není optimální měnovou oblastí.

Zdroj: Eurostat