Moravsko-slezská oblast tvoří východní část Českého masivu Složena z kadomského fundamentu Variského zvrásněného pokryvu Předpolí variského orogénu v cyklu variském, Předpolí alpinského orogénu Západních Karpat v cyklu alpinském Je tedy vlastně antiformní strukturou k jihu vykliňující (na severu omezenou příčnými zlomy) zapadající na sz. pod allochtonní jednotky ČM (na jv. pod příkrovy vnějších Karpat)

Geologická mapa moravsko-slezské oblasti a přilehlých jednotek ČM a Západních Karpat

Geologická mapa moravsko-slezské oblasti ČM

Geologická mapa styku západosudetské a moravsko-slezské oblasti (lugika a silezika)

Stavba moravsko-slezské oblasti Tři strukturní patra: kadomské, které je tvořeno granitoidy kadomskými granitoidy (cca 570-610 Ma starými) Paleopaleozoický varisky zvrásněný pokryv, který zahrnuje kambrium, silur (Stínavský) a devonsko-svrchnokarbonský cyklus, přecházející k východu do nezvrásněné svrchnokarbonské variské molasy (u nás sv. karbon v Polsku i perm) Nezvrásněný epivariský platformní pokryv – tvořen nezvrásněnými ploše uloženými jednotkami mesozoika, jura, známa z Mor. Krasu, okolí Brna, křída- jv. svahy Brunovistulika (skryta pod uloženinami karpatské předhlubně a flyšovými příkrovy, paleogén (dtto), neogén – karpatská předhlubeň a zálivy miocénního moře vybíhající daleko do Českého masivu.

Základní členění moravsko-slezské oblasti na dílčí jednotky Silesikum Vkeprnická, desenská klenba, Jednotka brannné a červenohorského sedla Svinovsko-vranovské krystalinikum svratecká klenba dyjská klenba

Vymezení moravsko-slezské oblasti Je to samostatný krustální segment – na v. a z. omezený suturami – variskou a alpinskou, na S a J příčnými zlomovými pásmy (krakovská zlomová zóna), zóna dunajských zlomů v oblasti Vídně, ) Na západě je tektonicky omezeno vůči moldanubiku a lugiku (moldanubickým, resp. Lugodanubickým nasunutím F. E. Suesse), které se projevuje celou řadou k západu zapadajících násunových linií v poměrně širokém pásmu na styku moldanubické a moravsko-slezské oblasti, moldanubické, morávní nasunutí v moraviku, nýznerovské, ramzovské nasunutí v lugiku a další struktury např. v drosendorfském tektonickém okně), tyto násuny maskují suturu po oceánské kůře mezi armorickými mikrokontinenty na západě a brunovistulikem na V.

Vymezení Na Východě se prudce sklání pod příkrovy Záp. Karpat, tvoří jejich autochtonní předpolí, pokračuje dle geofyzikálních podkladů až k bradlovému pásmu (které je povrchovým projevem tzv. magurské sutury mezi variským blokem Záp. Karpat a severoevropskou platformou (konsolidovanou v dřívějších cyklech kal. A variském). na severu je brunovistulikum odděleno sz. – jv. horizontálními posuny od malopolského masivu, který je brunovistuliku v kadomském a částečně i paleozoickém vývoji podobný (má souvislejší paleozoický pokryv) Jih- zóna v- z. až sv. – jz. zlomů v okolí Vídně, tekt. S východními Alpami

Vnitřní členění fundamentu moravsko-slezské oblasti Varisky slabě přepracovaná kadomského fundamentu (Brunovistulikum) – na povrch vystupuje v dyjském, brněnském masivu, reliktech v hornomoravském úvalu, v podloží kulmu (kladecké fylity), slabě retrográdním ekvivalentem snad i část metagranitoidů desenské klenby v (parautochtonní pozici) – větší část skryta pod mladšími sedimenty Varisky silně přepracovaná část brunovistulika (moravikum, silezikum) – má rovněž kadomský protolit (cca 580-620 Ma), okraj brunovistulického bloku, který byl podsunován pod lugodanubikum, při tom se deformoval a metamorfoval v průběhu variské subdukce gföhlského oceánu a následné kolize s lugodanubikem

Moravikum a Silezikum (varisky silně Přepracovaný okraj kadomského brunovistulika Moravikum: Dyjská klenba Svratecká klenba Nectavské krystalinikum Svinovsko-vranovské krystalinikum Silezikum: Velkovrbenská klenba jednotka Branné keprnická klenba Desenská klenba Oskavská klenba

Paleogeografické postavení brunovistulika Derivováno z perigondwanské oblasti, avšak z jiné části než zbytek ČM (součásti armorické skupiny teránů) Patrně z oblasti vých. části dnešní Afriky nebo z oblasti v blízkosti amazonského štítu (nebyla tedy součástí peri-Baltiky, jak také někteří autoři navrhovali, Oddělila se od Gondwany již během kambria a již v kambriu byla v blízkosti Baltiky (svědčí o tom příbuznost trilobitové a brachiopododové fauny (Sm-Nd data, spektrum stáří zirkonů nasvědčuje, že Brunovistulikum a Malopolský masiv mají podle Krönera blízko Amazonskému kratonu (zirkony, 2,6 >3 Ga, >2,5, 1,5 Ga, 1,2-1,37 Ga, 540 Ma, druhou pravděpodobnější možností je derivace z oblasti blízké nilskému kratonu). Detritické slídy převážně z kadomských granitoidů a metamorfitů, není znám přínos z Baltiky s výjimkou severní částí svatokřížských hor (Lysogorská jednotka)

Kadomský fundament brunovistulika dyjský terán (blok) metabazitová zóna slavkovský terán (blok

Geologická mapa brunovistulika Litostratigrafické schéma jednotek brunovistulika včetně zvrásněného Paleozoického pokryvu

Geologická mapa (odkytá) brunovistulika 580 Ma 725 Ma 600-580 Ma

Geologická mapa dyjské klenby moravika

Geologická mapa brněnského masivu Dyjský terán – převážně granitoidy (zápaní část) Metabazitová zóna (diority, gabra, metavulkanity, bimodální Vých. Část – slavkovský terán Tonality, granodiority, drobnější Bazické až ultrabazické masivky

Geologická mapa Podloží flyšových Karpat Odkrytá na Pre-mesozoický podklad

Geologické řezy pokryvem Brunovistulika v středomoravském a jihomoravském bloku

Varisky přepracovaný západní okraj brunovistulika Moravikum Silezikum

Geolologická mapa a profily dyjskou klenbou moravika

Korelace litolotektonických jednotek dyjské a svratecké klenby

Geologická mapa miroslavské hrásti (podle Dudka 1963) -jeden z dokladů přesunu moldanubika Přes moravikum

Metamorfóza v moraviku a brunovistuliku Kadomská: spjatá s intruzemi granitoidů, charakter vysokoteplotní nízkotlaké, Variská – v kadomském fundamentu a většinou retrogrese v podmínkách fac. zel. břidlic (katakláza mylonitizace), (granitoidy i jejich plášť), dále k západu nabývají ortoruly charakteru metagranitů až ortorul (vyšší metamorfní postižení, stabilní ms, bt) V sedimentech inverzní metamorfóza v jednotlivých tektonických šupinách - stoupá od podloží do nadloží od fac. Zel. Břidlic až do amfibolitové facie v podloží moldanubika), její intenzita rozdílná v různých klenbách, např. devon v Jeseníkách je metamorfován až ve staurolitové zóně, zatímco ve svratecké a dyjské klenbě je ve facii zel. břidlic

Podmínky, za kterých docházelo k metamorfóze v jednotkách Při východním okraji ČM (moldanubikum, moravikum)

Metamorfní podmínky a stáří metamorfní krystalizace v jednotkách východního okraje ČM (moldanubikum, moravikum)

Strukturní mapa Styku Moldanubika a Dyjské klenby moravika

Geologická mapa svratecké klenby Moravika Jaroš, Mísař 1976)

Litotektonické jednotky v oblasti svratecké klenby moravika ~ 600 Ma

Ar-Ar stáří parautochtonních a allochtonních jednotek v oblasti Svratecké klenby moravika

Styk moravika svratecké klenby se svrateckým krystalinikem a Poličským krystalinikem

Geologická mapa svinovsko-vranovského krystalinika ~ 600 Ma

Hlavní litotektonické jednotky na styku lugika a silezika

Strukturní profil Kontkatu lugika a silezika, Vnitřní stavba silezika SMK-staroměstské Krystalinikum JB - jednotka Branné KK- keprnická klenba DK- desenská klenba ZČS – zóna červeno- Horského sedla lugicum SMK JB ZČS kulm KK DK

~400 Ma Litotektonické jednotky Na styku lugika a silezika ~341 Ma ~500 Ma

Geologická mapa Klenbových struktur Silezika Velkovrbenská Keprnická Desenská klenba Oskavská klenba

Lithotektonické schema Jednotek na styku Lugika a silezika (s uvedením stáří protolitů ortorul a stáří chladnutí metamorfních slíd)

Schema vývoje východního okraje ČM v období variské orogeneze (Gayer et al.)

Varisky zvrásněný pokryv brunovistulika Kambrium (jen z vrtů jv. od Brna) Silur (u Stínavy) – tektonický vztah k okolním horninám (devon, sp. karbon) Devon: začíná transgresí na rozhraní sp. až stř. devonu, plynule pokračuje sedimentace až do sp. karbonu Devon – vznik a diferenciace pánví na prekambrickém podkladu brunovistulika, sedimentace provázena vulkanismem – zonalita vulk. Od z. k Východu (od bazaltických k trachytickým členům) – suprasubdukční vulkanismus nebo riftový (dřívější interpretace) Metamorfóza devonu stoupá od V k Z, nejvyšší je v sileziku, nižší v moraviku, nematamorfován na brunovistuliku, ze sp. karbonu postiženo metamorfně andělskohorské s. (facie zel. břidlic), rozhraní šternbersko-hornobenešovské pásmo

Litostratigrafické schéma fac. Vývojů moravského devonu

Schema hlavních Faciálních vývojů Moravského devonu (Chlupáč)

Idealizovaný západo-východní profil přes devonské pánve na Moravě

Spodnokarbonský vývoj variské předpolní pánve na Moravě na hranici devonu a karbonu přechod od extenze do komprese (související s variskou kolizí brunovistulika a lugodanubika – Na předflyšové jednotky s karbonáty nebo hlubokovodní dev. Sedimenty nasedají mocné siliciklastické flyšové sledy (rozsah turnai – namur, uhlonosná molasa nastupuje během namuru – vnik nové dílčí deprese Sedimentace se stěhuje od z. k V- západojesenické synklinorium, východojesenické synklinorium, molasová pánev Hornoslezská, mocnosti ubývá směrem k východu, Totéž metamorfózy a deformace

Příčné geologické řezy Nízkým Jeseníkem (devon a kulm) předpolní pánve

Litostratigrafie sp. a sv. karbonu Moravskoslezské oblasti (kulmská Přepolní pánev a uhlonosná molasa (variská předhlubeň hornoslezské Pánve)

Drahanský kulm

Litostratigrafické schema sp Litostratigrafické schema sp. karbonu Drahanské vrchoviny (Drahanský kulm) Podle Dvořáka 1995)

Odkrytá geologická mapa České části hornoslezské pánve

Platformní pokryv brunovistulika

Magmatismus v moravsko-slezské oblasti Kadomský cyklus: Nejstarší horniny – ryolity z lomu Želešice 725 Ma, intrudují do metabazitů (žíly), metabazity tholeiitické – polštářové lávy – u Blanska, stáří neznámé, metabazitová zóna), dyjský a slavkovský terán spojeny v jeden blok během kadomské orogeneze, metabazitová zóna přestavuje tedy kadomskou suturu mezi oběma krustálními bloky Granitoidní horniny – CA horniny suprasubdukční provenience (cca 620-570 Ma), Kadomská metamorfóza cca (? 600-540 Ma) Pluton dyjský, brněnský, granitoidy v podloží flyše, relikty granitoidů vystupujících v hornomoravském úvalu. Varisky met. kadomské granitoidy (ortoruly, bítešská cca 600 Ma, keprnická, ortoruly desenské klenby (příp. oskavské), šuperský granodiorit (590 Ma) Kambro-ordovický (metagabra až metadolerity Moravských kopců (480 Ma) (je zastoupen jen velmi málo na rozdíl od armorických mikrokonntinentů) Devonský vulkanismus (CA – bazalty až trachyty), trend od bazaltů k alkalickým bazaltoandezitům až trachytům – (např. v šternbersko-hornobenešovském pásmu) – součást vrbenských a rejvízských vrstev, přechodního a pánevního vývoje devonu (stínavsko-chabičovského s.).

Magmatismus Spodnokarbonský – polohy tufů a tufitů v kulmských drobách – kyselý vulkanismus (340 Ma tuf v andělskohorském souvrství (u Krnova) Variský hlubinný magmatismus - plutonity Žulovský masív (ca 295 Ma), Pokryv – terciérní až kvartérní vulkanity (alkalické oliv. Bazalty u Bruntálu na pokračování bělského zlomu – Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný, zachyceny až v hornoslezské pánvi.