Logoterapeutická metoda PARADOXNÍ INTENCE TEORETICKÁ VÝCHODISKA A PRAKTICKÉ UPLATNĚNÍ Doc. PhDr. Karel Balcar, CSc. Pražská vysoká škola psychosociálních studií

Logoterapie užitá jako psychoterapie „Logoterapie a existenciální analýza“ V. E. Frankla uplatňuje existenciální motivaci člověka – „VŮLI KE SMYSLU“, projevující se v nepříznivých osudových podmínkách „VZDORNOU MOCÍ DUCHA“, vynakládanou vůči jejich vlivům; využívá k tomu existenciálních schopností člověka, jimiž jsou: „SEBEODSTUP“ jako schopnost zaujmout subjektivními vlivy co nejméně zkreslený pohled a přístup vůči sobě a světu; „SEBEPŘESAH“ jako schopnost odpoutat se od soběstředných zájmů a věnovat své snažení něčemu či někomu jinému kvůli němu samému; „SVOBODA“ jako schopnosti zvolit a uskutečňovat z možností, dostupných člověku v jeho životní situaci, podle svého vědomého rozhodnutí; „ODPOVĚDNOST“ jako schopnost rozhodovat se a jednat závazně, v souladu se svými životními hodnotami a s ochotou nést následky svých činů; a kromě vyrovnávání s existenciálními problémy člověka lze těchto duchovních „výkonů“ člověka také užít jako zdrojů pro metody uplatňované v psychoterapii poruch psychických, psychofyziologických nebo behaviorálních funkcí.

Logoterapeutická strategie léčby úzkostných poruch

Zdroje iracionálního strachu či úzkosti Povaha úzkostné poruchy: Zpětnovazebné uchovávání a rozvíjení strachových odezev v „bludných okruzích“ (1) podnětového buzení strachu – (2) jeho účinků v prožívání, fyziologii, chování – (3) záporného zpevňování vyhýbavého chování a předjímání utrpení při nevyhnutí – (4) vzrůst strachu „ze strachu“ i z podněty signalizovaného vzniku obávané události Podmínky vznikání iracionálních strachů či úzkostí: Povahová dispozice – „úzkostnost“ Vegetativní dráždivost – funkční převaha „center nelibosti“ a sympatické větve obvodové nervové soustavy Traumatické zážitky v průběhu života Nedostatečná schopnost – „sebeodstupu“, odpoutání od zkreslujících vlivů vlastních prožitků – „sebepřesahu“, věnování se něčemu či někomu jinému, než sobě, svým stavům, potřebám a přáním

Bludný okruh úzkostné poruchy

Vznik a uchovávání úzkostné poruchy

Vznik a uchovávání nutkavé poruchy

Vznik a uchovávání psychofyziologické poruchy

Vznik a uchovávání výkonového selhávání

P a r a d o x n í i n t e n c e Využití duchovní schopnosti „sebeodstupu“ a „vzdorné moci ducha“ proti „hypotéze závislosti“: 1. Vysvětlit paradoxní účinky vyhýbání strachu a vzdorování strachu 2. Vytvořit odstup vůči sobě a svému strachu „externalizací“ příznaku 3. Zformulovat „opačné přání“ s užitím humorného přehánění 4. Vystavit se obávaným situacím s paradoxním přáním a počínáním Hlavní indikace paradoxní intence: Iracionální strachy a úzkostné poruchy vůbec, zvláště fobie; vtíravé myšlenky a nutkavé činy; úzkostí působené psychofyziologické poruchy a poruchy výkonnosti.

Princip logoterapeutické paradoxní intence

Postup uplatnění paradoxní intence I: příprava Diagnostický rozbor situace vznikání příznaku, osobní reakce v ní a jejích výsledků pro pacienta. Vysvětlení principu PI: Snaha uniknout příznaku jej přivolává a posiluje, zatímco snaha úmyslně si jej vyvolat jeho výskytu brání. Formulování přehnaného paradoxního přání – s humorným odstupem, avšak s vážným odhodláním. Pacient přitom nesmí získat dojem, že se terapeut vysmívá jemu. Naplánování postupného uplatňování PI tak, aby každý od pacienta požadovaný krok byl v jeho silách.

Postup uplatnění paradoxní intence II: praktické užití Užití PI v obávané situaci tak, že obvykle hovoří, popř. vystavuje se jí napřed terapeut („předvedení PI“), pak v případě potřeby terapeut společně s pacientem, pak pacient samostatně. První pokusy s PI bývají velice váhavé a skeptické. Pacient dosud neví, co může čekat, nevěří v úspěch, je nejistý. Proto musí terapeut pokusy o PI citlivě dávkovat - co pacient právě snese. Nosným činitelem přitom je vztah důvěry mezi pacientem a terapeutem. Terapeutické kontakty zpočátku následují brzy po sobě, aby vytváření dovednosti PI účinně postupovalo. Po prvých úspěších PI se častost kontaktu s terapeutem omezuje, protože pacient se učí stále víc užívat této metody samostatně. Aktivní spolupráce pacienta je zajištěna, jakmile zjistí, že užitím PI se strach skutečně, i když třeba jen postupně, ztrácí. Po úspěšném ukončení terapie zůstává pacientovi takto osvojená dovednost vytvořit si a uplatnit PI k dispozici i pro případné samostatné použití, pokud by podobný problém vznikl v budoucnu.

Podoba paradoxní intence Fobie: Chorobné vyhýbání či unikání obávané situaci nebo činnosti OBÁVANÁ SITUACE NEBO ČINNOST NARŮSTÁNÍ STRACHU VYHÝBÁNÍ OBÁVANÉ SKUTEČNOSTI UTRPENÍ, SELHÁVÁNÍ, PORUCHA BOJÍCÍ SE ČLOVĚK P. I.: „Vyjití vstříc“ obávané skutečnosti a obavě z ní přáním a činem … VZDORUJÍCÍ ČLOVĚK ZVLÁDANÁ SITUACE NEBO ČINNOST ÚLEVA, ZDAR, ZDRAVÍ PŘÁNÍ A VYHLEDÁVÁNÍ OBÁVANÉ SKUTEČNOSTI MIZENÍ STRACHU, LÉČENÍ FOBIE

Hlavní prameny ke studiu Výklad, ukázky, praktický nácvik a poskytnuté texty k metodě paradoxní intence v rámci předmětu „Vybrané psychoterapeutické metody“ Balcar, K. Psychoterapie úzkostných poruch z pohledu logoterapie, oddíly 7.1 – 7.2. In J. Vymětal a kol. Speciální psychoterapie. Úzkost a strach (2. vyd.). Praha: Grada 2007, s. 154-165. Frankl, V. Teorie a terapie neuróz, oddíl 2.3.1. Praha: Grada, 1999, s. 113-124.

Podklady ke studiu na stránkách školy Všechny poskytnuté studijní podklady včetně příkladů vypracovaných zpráv jsou dostupné na stránce PVŠPS pro studenty v oddíle „Studijní materiály“: http://www.pvsps.cz/studuji-pvsps/studijni-materialy/

ZKUŠEBNÍ TÉMATA K LOGOTERAPEUTICKÉ PARADOXNÍ INTENCI Psychologická a logoterapeutická podstata paradoxní intence Indikace a kontraindikace paradoxní intence podle druhu problému a osoby pacienta Budování postoje a formulování přání u paradoxní intence Postup nacvičování a uplatňování paradoxní intence Překážky a rizika při užívání paradoxní intence a způsoby vyrovnávání s nimi