Mýty o znásilnění Kdo je provokující oběť u TČ znásilnění? © L. Čírtková 2014

Úvod Odpověď studentky PF (únor 2014) : Typické MÝTY o znásilnění! Provokující oběť u znásilnění, je např. žena, která jde sama v noci parkem, vyprovokuje pachatele krátkou sukní, tak že v něm vzbudí touhu, podcení nebezpečí, např. se nechá doprovodit domů neznámým mužem. Typické MÝTY o znásilnění!

Jak fungují mýty o znásilnění Mýty jsou zakořeněné představy, které ovlivňují posuzování živých případů. Mýty → přitěžující okolnosti pro oběti Mýty → polehčující okolnosti pro pachatele Mýty generují „podezřelé“ oběti znásilnění, protože a priori poškozují věrohodnost oběti.

1. Mýtus o atraktivitě oběti Atraktivní ženy jsou častěji O znásilnění. Důsledek: staré/handicapované ženy mlčí Neatraktivní O mají větší problémy s věrohodností („tu by přece nikdo neznásilnil, ta si to musela vymyslet, ta by mohla být ráda, kdyby se jí to přihodilo….“) P zůstávají nepotrestáni

2. Mýtus o nulové újmě „No Harm was done“ Mýtus dělí ženy na slušné a neslušné (good and bad girls). příklad žena, která měla více sexuálních partnerů, je málo důstojná a ztrácí právo na své sebeurčení v sexuální oblasti…. prostitutka nemůže být znásilněna, žádná škoda jí nevznikla

3.Mýtus o možnosti oběti se ubránit „She wanted it“ když žena nechce, nemůže být znásilněna… V praxi se tento mýtus uplatňuje v případech: když oběti chybí zranění svědčící pro její odpor když pachatel nepoužil/ nehrozil žádnou zbraní. Když se O nebrání jak lvice, tak to vlastně chtěla Fischer a Riedesser (2009): znásilnění je „akt převálcování“ → paradoxy primární viktimizace

4.Mýtus o riskantním chování oběti „She deserved it“ Příklady lehkomyslného, riskantního chování: Dala se s neznámým mužem do řeči Šla na rande s mužem z internetové seznamky Šla sama v noci ulicí, parkem, stála na zastávce autobusu atd. Nechala se doprovodit z firemního večírku alkoholizovaným kolegou Victim-precipitated rape (Carrabine et al. 2009) : v justici nejvíce zakořeněný mýtus DNES: CHYBA zpětného úsudku

5. Specifické ψ mýty Mýtus o správné oběti znásilnění Na ženě, která byla skutečně znásilněna, je na první pohled patrné, co zažila. Je evidentně traumatizovaná a hned vypráví, co se jí stalo. DNES: reakce na viktimizaci jsou individuální DNES: nelineární průběhy viktimizace

5. Specifické ψ mýty Mýtus o rozdílných dopadech znásilnění, kterého se dopustí známý a neznámý pachatel Podle něj utrpí oběť větší trauma, když je znásilněna neznámým, cizím mužem. Znásilnění partnerem, sousedem, kolegou v práci či partnerem tolik nebolí. DNES: dle výzkumů neplatí

Kdo je provokující obětí u TČ znásilnění? Dle mýtů O provokuje: oblečením, rtěnkou atp. O se chce líbit, ne být znásilněna riskantním chováním jde sama, koketuje... Jinak běžné aktivity Provokace zahrnuje ZÁMĚR ublížit/zasáhnout na citlivém místě! Provokující oběti skutečně existují, ale je otázkou, zda právě u trestného činu znásilnění!

Kdo je provokující obětí u TČ znásilnění? Provokující O se musí P dotknout/devalvovat/emocionalizovat, tedy pohnout ho k tomu, aby chtěl násilný sex, což původně nechtěl, neměl v úmyslu… ??Prototyp oběti, která vyprovokuje P, k tomu, aby ji znásilnil?? O zpochybňuje maskulinitu/mužskou roli/ identitu P Ve viktimologii 2 typy provokujících obětí: akutní konfliktní situace – O rozzuří P afektdelikt + chronické konflikty – vražda tyrana u DN

závěr 2 kontradikční úhly pohledu na O znásilnění ve společnosti: žena, která je znásilněna, je tak otřesena a zostuzena, že TČ právě proto oznámí žena, která je znásilněna, je tak otřesena a zostuzena, že právě proto TČ neoznámí Obě tvrzení mohou vystihovat realitu. Ale v praxi OČTŘ funguje spíše ...

Závěr opožděné oznámení zpochybňuje věrohodnost O Problémy spojené s mýty –OČTŘ: FUNGUJE první perspektiva opožděné oznámení zpochybňuje věrohodnost O absence pokusů o fyzickou sebeobranu/útěk komplikuje situaci O (strach, degradace, ponížení a ZZO jsou ignorovány – tj. zločin není zkoumán/rekonstruován očima oběti) dilema oběti a svědka Znásilněná osoba má 2 role. Od oběti se očekává, že bude traumatizovaná. Od svědka se očekává, že bude kontrolovaný, střízlivý. Když je žena věcným svědkem, riskuje, že „neprojde“ jako oběť. Když vystupuje dostatečně traumatizovaně, riskuje image hysterky a tudíž nevěrohodné svědkyně.

závěr Co je třeba změnit: nepodléhat chybě zpětného úsudku používat viktimologickou analýzu případu Tj. zkoumat/rekonstruovat zločin také očima oběti

závěr Co dělat? Edukace Viktimologické expertízy

závěr Děkuji za pozornost.