Koně Arabský plnokrevník Arabský plnokrevník je nejstarším čistokrevně chovaným plemenem koní na světě, což dokládají zprávy už z doby 2500 let před naším letopočtem. Do Evropy se arabové dostali poprvé v době muslimské invaze v 8. a 9. století. Pochází z Arabského poloostrova resp. ze Severní Afriky a blízkého východu – zejména z Egypta, kde byl po tisíciletí chován Beduíny bez přimísení cizí krve.

Andaluský kůň Jedno z nejstarších plemen v sobě má krev berberských, arabských i starých evropských koní. Používali se jako jezdečtí koně, ve středověku byli vyhledávaní rytíři i králi z celé Evropy. V době krize byli tito koně kříženi s mnoha jinými plemeny a hrozil zánik andaluských koní, avšak kartusiánští mniši získali stádečko čistokrevných klisen a pár hřebců a toto plemeno zachránili. Dodnes tyto koně chovají jako nejčistší linii španělských koní, známou pod názvem Cartujano. V době osidlování Ameriky byli tito koně přivezeni na nový kontinent (kde do té doby žádní koně nežili).

Fríský kůň Fríský kůň patří mezi nejstarší evropská plemena koně. Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je to původní severoevropské plemeno, blízké koni armonickému. Pochvalné zprávy nám o něm zanechali již staří Římané; chválili jeho výkonnost. Své jméno dostal podle nizozemského Fríska. Původní frís byl ovšem dost nevzhledný chladnokrevník, věhlas získal po zušlechtění orientální krví. Značně byl ovlivněn hlavně andalusany v době španělské okupace Holandska (16. a 17. století). Původně pracovní, pak rytířský kůň se postupně změnil na reprezentačního karosiéra, i když byl dost temperamentní a pohyblivý i pod sedlem. Vyvážel se do celé Evropy a ovlivňoval mnohá plemena. Spolehlivě předává svou černou barvu.

Americký jezdecký kůň Severní Amerika je mezi milovníky koní známá jako kolébka divokých koní. Původní divocí koně však vyhynuli zhruba před 10 000 lety, a tak nejsou žádné doklady o tom, že by v „Novém Světě" došlo k domestikaci koně. Všechna plemena, která dnes pocházejí z Ameriky, jsou potomky koní dovezených z Evropy, především ze Španělska, Francie a Anglie. Právě anglický plnokrevník byl použit k zušlechtění amerického jezdeckého koně. Původ Saddlebreda je poněkud složitý, ale bezesporu zajímavý.

Francouzský klusák Po skončení obchodní blokády evropského kontinentu po porážce Napoleona Bonaparta u Waterloo v roce 1815 se obchodně nadaní chovatelé z Normandie pokoušeli využít co nejvýhodněji své neušlechtilé, ale houževnaté a všestranné normandské stádo. Chtěli založit chov koní pro vojenské účely, a to jak jezdeckých, tak i lehkých tažných a později, po zvýšení úrovně, také chov specializovaných koní obou typů. Za pomoci Správy národních hřebčínů dovezli anglické plnokrevníky a pak, pod vlivem zájmu o klusáky, také anglické polokrevníky nebo hřebce tehdy ve Francii neznámých hunterů. Dovezli také vynikající norfolské klusáky, nejlepší klusáky pod sedlem i v zápřeži v celé Evropě.