Politické doktríny a ideologie

Moje pocity z diktatury Antisemitismus Etnické čistky Mučení Podmaňování Kult moci, jednotlivců nebo armády Chápání kritiky jako něčeho zhoubného Úloha žen pouze jako nositelek života Represe sexuálních menšin Podřízení se oficiálním autoritám Tlak vrstevníků na přizpůsobení se Touha nechat se vést Opovrhování menšinami

Ideologie a doktrína Ideologie = Soustava idejí, teorií a názorů řešící problematiku společnosti Doktrína = nauka, učení, systém názorů na konkrétní problém

Funkce ideologie Napomáhají vysvětlovat politické události a jevy (vysvětlovací) Určují, co je dobré a zlé (hodnotící) Orientují a poskytují vědomí identity (orientační) Reprezentují určitý program (programová)

liberalismus Vznik a rozvoj v Anglii od 17. stol. Ústřední hodnotu je svoboda jednotlivce a otevřená společnost Otevřený prostor pro jednání člověka (zato kritika – čl. sleduje pouze svůj prospěch a užitek) J. Locke (všichni jsou si rovni, nikdo nemůže vládnout bez souhlasu) Právo na život, svobodu a majetek

Nezasahování státu do hospodářství (laissez-faire) Důraz na individuální svobodu a ochranu společnosti Koncepce společenské smlouvy Dva typy: klasický (ekonomický) – rovnost příležitostí moderní (sociální)

Představitelé: T. Hobbes, J. Locke, A Představitelé: T. Hobbes, J. Locke, A. Smith, Milton Friedman, Friedrich von Hayek, Robert Nozick, Francis Fukuyama

Ideové zdroje J. Locke – Dvojí pojetí o vládě (líčí přirozené právní teorie, předkládá hypotézu přirozeného stavu před vznikem státu – rovný, svobodný, má právo na život, disponovat se sebou a svým majetkem) A. Smith – Bohatství národů – neviditelná ruka trhu; bohatství vzniká, když každý má svobodu volby práce a pohybu, spotřeby, každý dělá co mu jde nejlépe

J. Bentham – stát je jako noční hlídač, má se omezit na dodržování pravidel volné soutěže; stát ohrožuje hodnoty přirozeného stavu F. von Hayek – teorie o samoregulaci trhu; tvrdí, že není možné předvídat důsledky lidu. Rozhodnutí – je třeba dát jednotlivcům volnost; laissez-faire (neviditelná ruka trhu)

Jeremy Bentham Adam Smith

Fridrich A. von Hayek

Milton Friedman

Robert Nozick

konzervatismus Ti, kdo věří a zachovávají hodnoty Proti revolucím, reformám, chaosu x stabilita a řád Zakladatel: Edmund Burke (1729-1797) avšak základ už v Aristotelových myšlenkách organicismu Stát vzniká přirozeným historickým vývojem Opozice k liberalismu a demokracii (19. stol.)

Filozofické základy, předpoklady Společnost je nekonečně složitá na to, aby ji bylo možno uchopit jednou myslí Je nutno respektovat zvyk a tradici, ne rozum (ale předsudek drží společ. při sobě) Jakýkoliv pokus výrazně měnit společenské uspořádání, zhorší jeho stav Neexistují žádná univerzální práva Skeptický vůči lidské povaze, že je schopen zla

Ortega y Gasset – kritika liberalismu Liberalismus klade přílišný důraz na svobodu jednotlivce na úkor celku; tradiční hodnoty se stávají předmětem komerce Hodnoty: rodina, půda, spíše duchovno Proti demokracie (u ní kritizoval masovost, konzumní způsob života)

Thatchesmus a reaganismus Margaret Thatcherová (1925) – posílení mezinárodní prestiže VB Ronald Reagan (1911-2004)

Soustřeďují se na ochranu rodiny (proti interrupci, pornografii,…) na obranu společenského řádu (potírání kriminality, obchodu s drogami,…)

Křesťanská sociální nauka Psaní encyklik – latinské spisy určené široké veřejnosti (nikoliv věřícím) Základ Písmo, učení Augustina Aurelia a T. Akvinského T. Akvinský – zakladatel ideologie; čl. je sice společenská bytost, ale křes. Ideologie se zaměřuje spíše na jednotlivce Základní křesťanské ctnosti víra, naděje a láska

1891 Lev XIII. Vydává encykliku Reum novarum – staví se proti liberalismu a socialismu 1991 Jan Pavel II. Encyklika Centesimus annus – proti socialismu, soukromé vlastnictví je přípustné Představitelé: Lev XIII., Jan Pavel II., Benedikt XVI.

Jan Pavel II. Benedikt XVI. František

komunismus Založená na společném vlastnictví a rovnosti Je to systém politického, hospodářského a společenského uspořádání založený na společném vlastnictví výrobních prostředků Rozdělování dosaženého důchodu podle potřeb, což údajně povede k vytvoření beztřídní, rovnostářské a prosperující společnosti Heslo: „Každý podle svých schopností , každému podle jeho potřeb.“

Už v Platónově Ústavě, T. More (Utopie), T. Campanella (Sluneční stát) T. More – O nejlepším státu, O novém ostrově Utopií – skončit s vykořisťováním nižních tříd, všichni mají mít společnou výrobu, vlastnictví, zabezpečení ve stáří, volný přístup ke vzdělání, spiknutí bohatých proti chudým

K. Marx – historie společnosti rozdělena na etapy Fáze – předtřídní (prvobytně-pospolná) společ. – nemají rozdělené majetky, moc Fáze – třídní společ. – ovládající x ovládaný a) otrokářská b) feudální c) kapitalismus (dělník x továrník); kritika kapitalismu a hospod. cyklu d) socialismus 3. Fáze – beztřídní společ. - komunismus

socialismus Ideál spravedlnosti a bratrství, rovnost příležitostí a reálných svobod Úsilí o postupnou přeměnu společnosti Kritika kapitalistického systému – nespravedlivé rozdělení bohatství Kritika liberalismu Už v antice u Platóna, v renesanci T. More a T. Campanella Snaha o beztřídní společnost, stát má hlavní roli

Zakladatelé: K. Marx a F. Engels (Kapitál) – marxismus V komunismu – ke společ. vývoji pomocí ozbrojené revoluce x socialismus – evoluční změny, nenásilná přeměna Stoupenci myšlenek: vznik totalitních ideologií – Vladimir Lenin, Josif Stalin, Lev Trockij

L. Trockij

Neomarxismus – v Z Evropě, od 60. let Syntéza marxistických názorů s anarchistickými, existencionalistickými

Fašismus a nacismus Fašismus – fascio = svazek, sjednocení Vznik po 1.WW hl. v Itálii Koncepce absolutní vlády (neomezená moc panovníka) organicismus (celek je důležitější než část, ztotožnění se státem) vůle k moci, vznik nadčlověka (F. Nietzsche) teorie elit (V. Pareto)- schopnost elit a neschopnost masy Platí i pro nacismus

Inspirace – T. Hobbes, N. Machiavelli, Aristoteles, G.W.F. Hegel Fašismus – B. Mussolini Nacismus – A. Hitler (Mein Kampf) – rasová čistota - proti komunismu a demokracii - zdůrazňuje rasovou čistotu Rovnostářství a stát má hlavní roli

B. Musollini

rasismus Přesvědčení o nerovnosti lidských ras Utiskování jedné rasy nebo dokonce likvidace jiné rasy Diskriminace právní (nerovnost před zákonem), politická (nepřítomnost hlasovacího práva), ekonomická (nižší mzda za stejnou práci), kulturní (nedovolení vzdělání) Představitelé: Joseph Artur de Gobineau (Rozprava o nerovnosti ras), Houston Steward Chamberlain, A. Hitler

J. A. de Gobineau a H. S. Chamberlain

Sociální darwinismus – princip evolučního vývoje společnosti Silnější druhy přežívají, slabší hynou Eugenika = dobrý původ – názor, že existují lepší a horší genetické info. , špatné geny by se měly zlikvidovat

příklady 2. WW 1951 – UNESCO – všichni lidé patří do Homo sapiens sapiens a pocházejí ze stejného předka, biolog. A spolče. Rozdíly jsou neopodstatněné 60. léta – USA – Martin Luther King (případ Rosy Parksové) JAR – apartheid – 90. léta – Nelson Mandela 21. 3. Mezinárodní den proti rasismu

antisemitismus 3 podoby – antijudaismus (spojen s náboženstvím) – možnost být neutlačován konverzí ke křesťanství rasový antisemitismus nový antisemitismus – po 2. sv. v. – popírání holocaustu a antisionismus

nacionalismus Upřednostňuje politické, kulturní a ekonomické zájmy určitého národa Vychází z přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa Od 18. stol. Ve Francii, Německu a Itálii Hledání historické role a vyššího poslání národa (právo na sebeurčení) Konec individualismu ve prospěch štěstí národa Svoboda jednotlivce x svoboda národa Proti liberalismu, individualismu a socialismu

V 19. stol. Se stal nástrojem sjednocení trhu – stát odstraňoval obchodní bariéry – změny ve výrobě – vznik jednotného právního a tržního prostředí Doktrína fašistů

Podoby nacionalismu Liberální nacionalismus – právo národa na sebeurčení, všechny národy jsou si rovny, nejstarší typ Konzervativní nacio. Expanzivní nacio. – spojován se šovinismem, hlásají nutnost šířit kulturu a inteligenci Evropanů mezi divochy a barbary do kolonií Kulturní nacio.

Představitelé: Johann Gottfried Herder (1744-1803), Giuseppe Mazzini (1805-1872)

J. G. Herder a J. Mazzini

anarchismus Usiluje o zrušení státu a právního řádu (bezvládí) Nejde o jednotný směr Hlásá absol. svobodu jednotlivce, právo sinějšího Vychází z myšlenky, že jedinec by neměl podléhat vůli jiného jedince Hodnoty: neomezená svoboda a rovnost Proti kapitalismu (za odstranění vlastnictví) Myšlenky podobné komunistickým – ale jiná myšlenková představa porevolučního uspořádání)

Představitelé: Michail Alexandrovič Bakunin (1814-1876), Petr Kropotkin

M. A. Bakunin a P. Kropotkin

feminismus Ženské hnutí Prosazuje společenské, politické a ekonomické zrovnoprávnění žen s muži Vznik v 2. pol.19. stol. 19., 20. stol. – hlavní otázka volební právo (sufražetky), 1. Nový Zéland, 1906 Německo, 1944 Francie, poslední r. 1971 Švýcarsko

Představitelé: Simone de Beauvoirová (Druhé pohlaví), Kate Milletová u nás: Eliška Krásnohorská (Minerva), Alice Masaryková, Anna Čundová (problematika potratů a pornografie), Olga Sommerová, Jiřina Šiklová

Liberální proud – postavení žen na roveň mužů, žena by neměla zůstat v domácnosti Socialistický proud – ženy jsou vykořisťovány

S. De Beauvoirová a O. Sommerová

enviromentalismus = prostředí Snaha o ochranu životního prostředí Nadstavba ekologie, etologie a biologie Kritika ekonom. liberalismu, konzervatismu a marxismu Hovoří o dobývání a ovládání přírody

Rysy: organicismus (nedokážeme pochopit přírodu) předběžná opatrnost antirevolučnost Politicky různorodý, nesjednocený Ekologický radikalismus, občanská neposlušnost, ekoterorismus Představitelé: Aldo Leopold