Neděle 6. prosince Den plný napětí a radosti. Naše 40ceti členná výprava společně s našimi čtyřmi učitelkami se chystala na cestu zajímavou, byť únavně dlouhou. Všichni jsme se loučili se svými rodinami, zdálo se, že rodiče byli více nervózní než my sami. Probíhal boj o zasednutí svých předem naplánovaných míst v autobuse, jelikož jsme se řídili pravidlem:,,Jak si kdo ustele, tak si i lehne´´. Vyrazili jsme. Rodiče mávali, někteří i plakali. Právě jsme se dobrovolně rozhodli podstoupit několika hodinovou jízdu autobusem. Přejeli jsme přes Německo, Nizozemí a Belgii až do Francie. Tam na nás čekal trajekt, který nás přepravil do Anglie. Tou dobou bylo už pondělí. Poté, co sice unaveni, ale za to rádi, že jsme dorazili v pořádku, jsme se autobusem přepravili do Londýna. Naše první zastávka byl park na Greenwichi. Prošli jsme kolem nultého poledníku a vlakem se následně přemístili na London Bridge. Pohled na nejvyšší budovu Evropy The Shard (Střep) v nás zanechal trochu jiný náhled na naše velké stavby, jelikož tato monumentální budova je opravdu vysoká! Po narovnání hlav do správného úhlu pohledu jsme se přemístili k válečné lodi HMS Belfast. Pokračovali kolem Londýnské radnice s futuristickým tvarem a přešli přes symbol města Tower Bridge. K naší smůle neprojížděla žádná loď, která by zaručila zvednutí mostu, ale i tak to byl velmi hezký zážitek. Šli jsme do doků sv. Kateřiny, kde jsme zhlédli řadu krásných lodí. Následovala návštěva pevnosti Tower of London, kde jsme se setkali s havrany, co mají za úkol střežit tuto pevnost. Prohlídka korunovačních klenotů byla více než úchvatná. Poté následovalo další putování Londýnem. Setkali jsme se i s památníkem Velkého požáru Londýna, u jehož vrcholu je vyhlídková část. Pár odvážlivců se na tuto 61metrovou věž za mírný poplatek odhodlalo vystoupat. Při pochodu na Milennium Bridge jsme minuli katedrálu sv. Pavla- místo svatby prince Charlese a princezny Diany. Sice za tmy, ale za to plní dojmů jsme zhlédli Shakespearovo divadlo, naší poslední pondělní návštěvu, po které následoval odjezd na ubytování do rodin. Plní nervozity a očekávání jsme byli po předem určených dvou až čtyřčlenných skupinách voláni k jakoby našim náhradním rodičům. Vše proběhlo skvěle. Většina z nás byla ze své rodiny nadšená, ale jak už to tak bývá, stejně se našel někdo, kdo trochu zareptal.

Třetí den našeho zájezdu (úterý) na nás měl připravenou další novou zkušenost. Výuka s rodilým mluvčím. Zážitek to byl vskutku zajímavý. Ze začátku jsme se trochu styděli, ale potom jsme se otrkali, kostrbatě, ale alespoň trochu jsme komunikovali. Výuka probíhala formou nám příjemnou. Většinou hrami nebo křížovkami. Odpoledne nás čekal výlet do Windsoru, kde jsme navštívili Windsor Castle (jednu z oficiálních rezidencí britské královské rodiny),a procházka do nedalekého Etonu (místo, kde studovali princové William a Harry). Navečeru jsme se navrátili do rodin. 4. den, ve středu jsme po výuce navštívili Wimbledon Lawn Tennis Museum (místo konání nejslavnějšího tenisového turnaje světa). Dostali jsme tam dokonce i kšiltovky s nápisem Wimbledon 2015, ve kterých jsme společně vyfoceni. Ve čtvrtek nás opět čekaly tři hodiny AJ a odpolední jízda do přímořského letoviska Brighton s procházkou po slavném mole Brighton Pier. Zhlédli jsme královský palác Royal Pavilion a navštívili Sea Life Centre, kde nás opravdu čekala skvělá podívaná na podmořský svět. V pátek už jsme výuku neměli, čekal nás totiž pěší okruh, ve kterém jsme zhlédli Buckingham Palace, Trafalgar Square, Horse Guards Parade, Piccadilly Circus s následným překvapením. Jeli jsme totiž pro Londýn typickým červeným dvoupatrovým autobusem. Byl to velmi hezký zážitek. Na druhé zastávce jsme vystoupili, šli do Čínské čtvrtě, poté zhlédli Big Ben, Houses of Parliament, šli po Downing Street a došli k Westminster Abbey. Jelikož nám zbývali peníze, čekal nás zlatý hřeb týdne, návštěva London Eye. Pohled na rozsvícený Londýn byl opravdu nezaměnitelný, ale jak už to tak bývá, tak i nás čekal návrat domů. Lodí jsme se přepravili po Temži až do Greenwiche, kde jsme už za tmy zhlédli O2 Arénu. Autobusem jsme opět dojeli k trajektu, který nás zase převezl do francouzského přístavu Calais. Z něho už naše cesta vedla autobusem do Čech. Jízda zpátky nám utíkala rychleji, jelikož jsme spali, protože jsme byli unavení. Všichni jsme se sice shodli, že bychom v Londýně ještě chvíli vydrželi, ale doma je doma. Tento zájezd se nám moc líbil. Velmi jsme si ho užili a jsme rádi, že jsme takovou to příležitost dostali. Adéla Votrubová 9.C

At school

LESSONS

8.B V odpoledních hodinách (13:00) jsme už všichni plni očekávání, ale zároveň i obav, vyrazili na cestu do Anglie. Cesta byla dlouhá, ale přestávky se konaly cca po 3-4 hodinách. Po 18 hodinách jsme dorazili do vytoužené Anglie. V pondělí jsme zhlédli několik památek a večer se vydali na tzv. meeting point, kde na nás už čekali naše náhradní rodiče. Pro nás si přijel velice příjemný muž. Během cesty se s námi snažil komunikovat, byla jsem překvapena, že mu rozumím. Celkově jsme byli překvapeni a rádi, že rozumíme. V rodinách jsme se měli dobře, všichni byli milí a pohostinní. V rodinách jsme se cítili moc příjemně. Největším zážitkem, alespoň pro mě, byl rozhodně Wimbledon, kde jsme měli průvodkyni, která mluvila česky, což bylo milým překvapení. Ve Wimbledonu jsme si prohlédli i muzeum nejslavnějšího turnaje, kde byly vystaveny dresy a rakety slavných hráčů současnosti i minulosti. V Anglii jsme chodili i do školy, na lekce s rodilými mluvčími, kteří byli příjemní a ochotní nám zopakovat to, čemu jsme nerozuměli. Zájezd do Anglie jsme zakončili procházkou kolem Buckinhamského paláce, kde jsme viděli i velkolepé střídání stráží. Dále jsme pokračovali na obhlídku Big Benu, Westminster Abbey a nakonec vyhlídka na noční Londýn z London Eye. Cesta zpět domů proběhla v klidu. Do Benešova jsme přijeli kolem druhé hodiny odpolední. Zájezd do Anglie je velice dobrá zkušenost, kterou můžu jenom doporučit. Na závěr mi nezbývá než jenom poděkovat naší skvělé paní průvodkyni Jitce Zelenkové a všem paním učitelkám: Jitce Moosové, Petře Růžičkové, Janě Kahounové a Zdeňce Varga za to, že to s námi vydržely a měly s námi trpělivost. DĚKUJEME ZA VŠE!!!!!

A ještě zajímavost. Celkem jsme nachodili kroků a metrů

O2 ARENA TOWER BRIDGE