ANTICKÁ LITERATURA ŘÍMSKÁ LITERATURA – DOBA POSTKLASICKÁ A OBDOBÍ ÚPADKU Mgr. Michal Oblouk

STŘÍBRNÝ VĚK období postklasické pokrývá dobu tzv. raného císařství, začíná smrtí císaře Augusta a nástupem Tiberia (r. 14), za její konec se považuje smrt císaře Traiana a nástup Hadriana (r. 117) období postklasické pokrývá dobu tzv. raného císařství, začíná smrtí císaře Augusta a nástupem Tiberia (r. 14), za její konec se považuje smrt císaře Traiana a nástup Hadriana (r. 117) literatura je poznamenaná dalším omezováním svobody slova, což některé autory odradilo nebo alespoň limitovalo literatura je poznamenaná dalším omezováním svobody slova, což některé autory odradilo nebo alespoň limitovalo velký vliv na literaturu měly rétorické školy, ty se však již nevyjadřovaly k císařské moci ani k aktuální politické situaci velký vliv na literaturu měly rétorické školy, ty se však již nevyjadřovaly k císařské moci ani k aktuální politické situaci začalo docházet k propojení a mizení ostré hranice mezi prózou a poezií - staly se zhruba stejně populární začalo docházet k propojení a mizení ostré hranice mezi prózou a poezií - staly se zhruba stejně populární v Římě se objevují počátky křesťanské literatury v Římě se objevují počátky křesťanské literatury mnoho spisovatelů vystudovalo rétoriku a umožnili tak pronikání některých prvků z této oblasti do literatury mnoho spisovatelů vystudovalo rétoriku a umožnili tak pronikání některých prvků z této oblasti do literatury významným odvětvím literatury byla historická literatura, v tomto období existovala celá řada velmi servilních historiků významným odvětvím literatury byla historická literatura, v tomto období existovala celá řada velmi servilních historiků oblíbeným tématem římské literatury byla právnická literatura oblíbeným tématem římské literatury byla právnická literatura

LUCIUS ANNAEUS SENECA (4 př. n. l. – 65) - římský filozof, dramatik, básník a politik - získal rétorické a filozofické vzdělání - hlásal stoickou nauku (nejvyšší dobro je ctnost, člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu) - vychovatel císaře Nerona - nucen spáchat sebevraždu, podřízl si žíly - byl jedním z nejplodnějších autorů, psal prózu i poezii, dramata podle řecké mytologie - d- dílo: Dvanáct knih rozhovorů - soubor deseti filosofických pojednání o některých otázkách praktické etiky a morálky, nejznámější O klidu duševním

Gaius Plinius Secundus/Plinius Starší (23 – 79) - římský válečník a filosof, autor nejvýznamnější přírodovědné encyklopedie starého Říma - Historia naturalis (37 knih) Gaius Plinius Caecilius Secundus/Plinius mladší (61 – 113) - římský spisovatel a právník, synovec Plinia staršího, nejznámější dílo – Listy (korespondence z let 98 – 108, 247 dopisů)

GAIUS PETRONIUS ARBITER (27 – 66) -římský patricij -působil na dvoře císaře Nerona -byl přinucen spáchat sebevraždu -je hlavním hrdinou románu Není římského lidu od Jarmily Loukotkové, vystupuje i v knize Quo vadis od Henryka Sienkiewicze -dílo: SATYRICON – román o putování 3 mladíků po Itálii, zažívají mnohá dobrodružství a jejich zážitky jsou obrazem tehdejších společenských poměrů

MARCUS VALERIUS MARTIALIS (40 – 104) - římský epigramatik - získal vzdělání v gramatice, rétorice a v právu - svými básněmi si získal oblibu - d- dílo: De spectaculis - 33 epigramů, obsahují popis her za vlády Domitiana a Tita, jednotlivé knihy byly napsány mezi lety 88 a 92, témata čerpal ze života - jeho epigramy jsou často obscénní a velmi urážlivé

DECIMUS IUNIUS IUVENALIS (60 – 140) - římský satirik - o jeho životě se dochovalo malé množství informací - pocházel ze zámožné rodiny - studoval gramatiku a rétoriku - s- sloužil jako tribun v Británii - konec života prožil ve vyhnanství - d- dílo: SATIRY - 16 básní, které jsou rozděleny do pěti knih, kritizuje nedostatky a morální úpadek vyšší společnosti

PUBLIUS CORNELIUS TACITUS (55 – 120) - římský historik, právník a senátor - považován za jednoho z největších antických dějepisců a za nejlepšího řečníka své doby - o jeho životě existují jen sporadická svědectví - pocházel z nižší šlechtické rodiny - d- dílo: O původu, poloze, mravech a národech Germánů – etnografické dílo, popisující společnost barbarských Germánů Dějiny - přehled římských dějin mezi roky 69 a 70 Letopisy - vylíčil římské dějiny od smrti Augustovy (14) do smrti Neronovy (68)

Marcus Annaeus Lucanus (39 – 65) - římský básník Marcus Fabius Quintilianus (35 – 96) - římský řečník a učitel rétoriky

OBDOBÍ ÚPADKU -od roku 117, samotný pokles se projevil spíše až po smrti Marca Aurelia (180) -literatura se rozvíjí především v provinciích -v literatuře je málo výrazných osobností, které svým působením literaturu ovlivnili, nebo alespoň dosáhli kvalit předchozích autorů -po zániku západořímské říše (r. 476) literatura v Evropě upadla prakticky na úroveň archaické doby - postupně se snižovala vzdělanost a nakonec došlo k tomu, že číst uměli pouze vzdělanci -úpadek římské literatury se nejprve a nejvýrazněji projevil v poezii, ve které nevznikla prakticky žádná významnější díla -mnohem většího významu dosáhla v této době próza, kde se prosadilo větší množství oborů a odvětví, a tak byla zachována její rozmanitost -na přelomu 3. a 4. století vznikla tzv. panegyrická literatura - oslavné řeči panovníků a jejich zástupců -ve 3. století zažila právnická literatura svoji renesanci - Corpus iuris civilis (kolektivní dílo právníků vydané v roce 533 na příkaz císaře Iustiniana I.) -vznikla nejrozsáhlejší, do dnešní doby dochovaná latinská gramatika -od 2. století se v Římské říši rozvíjela křesťanská literatura, v průběhu 3. a 4. století se stala dominantní - nedosáhla ale kvalit klasické římské literatury

Gaius Suetonius Tranquillus (75 – 130/140) -římský polyhistor -působil jako obhájce a učitel gramatiky -v letech 119 – 121 byl císařským tajemníkem, ale pro příliš blízký vztah s císařovnou upadl v nemilost a musel se vzdálit od dvora -dílo: Životopisy dvanácti císařů - životopisy prvních dvanácti římských císařů (od Caesara po Domitiána), zachoval se životopis prvních osmi císařů, jedná se spíše o sebrané vtipy a jiné historky o těchto císařích

Marcus Aurelius (121 – 180) - římský císař, význačný představitel pozdní fáze vývoje filozofie stoicismu, bývá nazýván „filozof na trůně“, v letech 170 až 180 vytvořil řecky psané Hovory k sobě (dodnes pokládány za literární klenot, oslavující pojetí vlády jako služby a povinnosti, jsou vysoce ceněny pro svůj znamenitý a vytříbený styl) Aurelius Augustinus (354 – 430) - biskup a učitel církve v období pozdního římského císařství, jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů

ZDROJE teratura#Archaick.C3.A9_obdob.C3.AD_.28240_p.C5.99._n._l._.E _80_p.C5.99._n._l teratura#Archaick.C3.A9_obdob.C3.AD_.28240_p.C5.99._n._l._.E _80_p.C5.99._n._l teratura#Archaick.C3.A9_obdob.C3.AD_.28240_p.C5.99._n._l._.E _80_p.C5.99._n._l teratura#Archaick.C3.A9_obdob.C3.AD_.28240_p.C5.99._n._l._.E _80_p.C5.99._n._l