Právo Evropské unie 2 Prezentace

ES a EU Evropská společenství – původně tři Společenství 1951 – ESUO (fungovalo v období 1952 – 2002) 1957 – EHS, ESAE (EHS od roku 1992 jen ES) Od vzniku ES si tato postupně tvořila a rozvíjela svébytný právní systém – komunitární právo Právo odlišné od mezinárodního práva svou „supranacionální“ povahou (bezprostředně závazné a použitelné) 1992 – Maastrichtská smlouva - vedle revize smluv o ES obsahuje Smlouvu o EU – stanoví smluvní rámec rozšířené spolupráce uvnitř ES („tři pilíře“) Vytváří se právo EU jako „právo druhého a třetího pilíře (odlišnosti od komunitárního práva) EU v této době nemá právní subjektivitu

ES EU (pokrač.) podepsána Lisabonská smlouva ALE - nabyla účinnosti teprve 1. prosince 2009 mění zakládající dokumenty ES a EU Smlouvu o EU (SEU) Smlouvu o založení Evropského společenství (SES)- nově Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE) – ESAE (též EURATOM) zůstává samostatné zrušení dosavadní struktury „tří pilířů“ EU (vytvořené MAASTRICHTSKOU SMLOUVOU roku 1992) EU se stává právním subjektem namísto ES splynutí oblastí komunitárního a unijního práva

Právo EU - členění dle obsahu A Normy regulující strukturální otázky EU (organizační struktura, pravomoci orgánů EU, vztahy mezi orgány EU navzájem atd.) = INSTITUCIONÁLNÍ PRÁVO B Normy regulující oblasti činnosti (tzv. společné politiky) EU vnitřní trh životní prostředí hospodářská soutěž ad. = MATERIÁLNÍ PRÁVO

Prameny práva EU prameny“ označují původ a zakotvení práva, zdroj jeho poznání. právo Evropského společenství a EU jako nadnárodní organizace vychází s následujících pramenů primární právo EU sekundární právo EU mezinárodní smlouvy (+ smíšené smlouvy) obecné zásady právní judikatura ESD (tzv. „case law“ ) soft law (nestandardní předpisy právní povahy)

Prameny primárního práva EU Primární právo = normy nejvyšší právní síly obsažené ve smlouvách uzavřených mezi členskými státy ES -EU zakládací smlouvy ES Pařížská smlouva z roku ESUO Římské smlouvy z roku 1957 – Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM) Zakládací smlouva EU (1992)

Prameny primárního práva EU revize a doplňky smluv Jednotný evropský akt (JEA) 1987 Maastrichtská smlouva 1992 Amsterdamská smlouva 1997 Niceská smlouva 2000 Lisabonská smlouva 2007 další smlouvy mezi členskými státy a EU smlouvy o zdrojích rozpočtu (tzv. rozpočtové smlouvy) smlouvy o přístupu nových členských států

Prameny sekundárního práva EU Sekundární právo = právní normy přijímané institucemi EU v souladu se zmocněním vyplývajícím ze zakládacích smluv Nařízení směrnice Rozhodnutí doporučení, a stanoviska Článek 288 (ex 249) SFEU charakterizuje právní povahu těchto legislativních aktů: „Ke splnění svých úkolů a za podmínek stanovených v této smlouvě Evropský parlament společně s Radou, Rada a Komise vydávají nařízení a směrnice, přijímají rozhodnutí a vydávají doporučení nebo zaujímají stanoviska.“

Nařízení jako základní pramen normativní akty s obecnou závazností jednotný nástroj rozvoje práva EU platí ve všech členských státech jednotně v zásadě nevyžadují vydání prováděcího vnitrostátního aktu občané států EU se mohou dovolávat ustanovení nařízení stejně, jako předpisu práva vnitrostátního.

Nařízení jako základní pramen Platnost nařízení platí sama o sobě (přímá působnost) členské státy zajišťují jejich administrativní implementaci svými orgány bezprostřední účinnost nařízení - realizace z něj vyplývajících subjektivních práv nesmi být vázána na vydání vnitrostátních prováděcích předpisů (s výjimkou těch, která nařízení samo předpokládá) Uveřejnění v Úředním listu EU má konstitutivní účinek

Směrnice a jejich vlastnosti nástroj s menší normativní účinností než nařízení obsahují abstraktní pravidla pro objektivně určené právní vztahy závazné právní účinky z hlediska výsledků, jichž má být dosaženo, nikoli pokud jde o prostředky, které mají být použity k dosažení daného cíle směrnice je dvoustupňovým nástrojem: v prvním stupni - jednotný cíl z pohledu EU (= jádro dané úpravy) v druhém (národním) stupni - záměr uskutečněn v rámci právních řádů členských států

Směrnice a jejich vlastnosti (pokr.) Působení směrnice Směrnici je třeba ve stanovené lhůtě (většinou do pevně stanoveného data), transponovat (převést) do národního práva získává účinnost teprve tzv. transpozičním aktem (členského státu) účinek transpozice převádí unijní jádro úpravy do vnitrostátního právního řádu vyplňuje prostor mezi obecnou formulací pravidel a možností konkretizace úpravy, ponechanou (směrnicí) členským státům K transpozici je vždy třeba vydání závazného právního aktu obecné povahy

Rozhodnutí právně závazná povaha (stejně jako nařízení) je závazné ve všech svých bodech (na rozdíl od směrnice). objekt je konkrétně určen (jeden nebo více členských států, jedna nebo více soukromých osob) nemusí mít obecnou platnost

Rozhodnutí (pokr.) mají přímý účinek (potvrdit Soudní dvůr EU) vydává buď Rada EU nebo Komise obvykle zveřejněno v Úředním listu EU PŘÍKLADY - Rozhodnuti Evropského parlamentu a Rady č. 3052/95/ES ze dne 13. prosince 1995, kterým se stanoví postup výměny informací o vnitrostátních opatřeních odchylných od zásady volného pohybu zboží v rámci EU Rozhodnutí Komise ze dne 29. dubna 2004 stanovící obecná pravidla pro řízení Systému ES pro rychlou výměnu informací (RAPEX) a pro notifikace činěné v souladu s článkem 11 směrnice 2001/95/EC (notifikované jako dokument číslo C(2004) 1676) (Text s významen pro EHP)

Doporučení a stanoviska právně nezávazné akty (např. doporučení Komise členským státům k uzpůsobení jejich státních obchodních monopolů) nemohou zakládat soudně vynutitelná práva jednotlivců představují oporu pro výklad závazného práva EU „soudy jsou povinny brát při rozhodováni zřetel na doporučení, zvláště pokud jsou směrodatná pro výklad vnitrostátních právních předpisů vydaných k jejich provedení nebo pokud mají doplňovat závazné předpisy.“ (ESD v případu Grimaldi 322/1988)

Doporučení a stanoviska (pokr.) PŘÍKLAD: DOPORUČENÍ KOMISE ze dne 28. dubna 2010 o společné programové výzkumné iniciativě „Zdravá dieta pro zdravý život“ (2010/250/EU) Stanoviska právně nezávazné akty ke skutkovým nebo právním otázkám (např. stanoviska EU k otázkám výkladu a použití mezinárodního práva, včetně mezinárodních smluv) vydávána převážně Komisí z vlastní iniciativy adresována členským státům ( zčásti soukromým osobám)

Soft-law akty, s jejichž pomocí dochází k rozvoji (dotváření) právního řádu EU další forma aktů,vydávaných většinou Evropskou komisí používané jako právní nástroje Evropská radou, Rada EU či Evropským parlamentem vyjadřují společné koncepty a záměry s ohledem na konkrétní úkoly EU Opatření Opatření Sdělení Sdělení Prohlášení Prohlášení Pravidla Pravidla Programy /Akční plány Programy /Akční plány hlavní směry hlavní směry

Soft-law (pokr.) PŘÍKLAD – Hlavní směry rozvoje priorit a zásad politiky soudržnosti a financování národních nebo regionálníchn program pomoci pro období Akční programy Komise ke konkretizaci legislativních programů

Mezinárodní smlouvy (+ smíšené mez. smlouvy) Smlouvy mezi EU a třetími státy Obchodní smlouvy, kooperační smlouvy Smlouvy mezi a členskými státy a třetím subjektem Smíšené smlouvy mezi členskými státy EU a třetími státy nebo mezinárodními organizacemi příklad - smlouvy o přidružení (Turecko)

Obecné zásady právní nepsaná pravidla, dovozovaná ze zevšeobecnění platného práva členských států obecné zásady dovozované ESD ze samotné povahy EU aplikovány zejména ESD k interpretaci unijního práva, popř. k vyplňování mezer v právu Příklady: Ochrana základních lidských práv nediskriminace z důvodu státní příslušnosti solidarita mezi členskými státy Institucionální rovnováha

Konec opakování pokračování příště…