Božena Němcová V zámku a v podzámčí

o autorovi Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Panklová (1820, Vídeň – 1862, Praha), byla česká spisovatelka považována za zakladatelku novodobé české prózy příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou vzal roku 1820 Johann Pankl, rok na to se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná, která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala roku 1837 se žení s úředníkem Josefem Němcem o 4 roky později se stěhuje do Prahy a zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky umírá 1862 na vysílení

z díla rozsáhlé působení, co se týče různorodosti žánrů psala poezii, povídky, pohádky či cestopisy poezie Slavné ráno, Ženám českým, Moje vlast cestopisy Z Uher, Kraje a lesy na Slovensku kratší prózy Divá Bára, Baruška, Chyže pod horami, Sestry delší próza Babička, Pohorská vesnice, V zámku a v podzámčí

kniha  toto dílo se řadí do epiky, je to povídka  dílo obsahuje povídky: V zámku a v podzámčí, Chudí lidé, Dobrý člověk a Chýše pod horami  bylo napsáno v roce 1858  v podstatě jde o realistickou povídku, ve které je velice dobře vylíčen obraz života venkovanů  dá se říci, že jde o konflikt nebo kontrast chudých lidí a zbohatlíků

hlavní postavy Vojta Karásek dobře vychovaný, rozumný a cílevědomý hoch s víceméně kladnými vlastnostmi - je obětavý a citově založený, ale psychicky silný Kateřina žena pana Skočdopole, které se též říká Katrin, trochu chamtivá a povrchní dáma, která myslí neustále jen na sebe a svého psa; chce být šlechtičnou všemi ohledy až přecitlivělá a psychicky příliš nevyrovnaná; je důvěřivá (naslouchá Sáře) a na konci se napraví pan Skočdopole obětavý a dobrý člověk, který je zároveň pánem na zámku mnohem „lidštější“ než jeho žena Kateřina

mamzel Sára naprosto bezcharakterní, zlomyslná, mstivá i vypočítavá, prolhaná a falešná osoba myslí, že všichni se k ní musí chovat jako k dámě krejčí Sýkora jak se říká dobrák od kosti, má rád děti a spolu se ženou se ujali Vojtíška doktor Kilián sociálně soucítí s chudými a chce jim pomoci jinak je rozumný a moudrý

děj Pan a paní Skočdopole přijíždí na svoje venkovské sídlo – zámek. Mezitím v podzámčí ztratil Vojta Karásek svojí ovdovělou matku, ale ujali se ho Sýkorovi. Jednoho dne je Vojta přijat do služby na zámek za to, že zachránil Kateřiny psa Joliho před jiným. Katrin si Vojtu oblíbí, ale následně i ona onemocní na choleru. Vojtíšek má strach, že opět ztratí osobu ve svém okolí, na které mu záleží, a kterou si oblíbil. Katrin se uzdraví a je jako znovuzrozená. Celkově se změní své chování, příjme nemanželského syna za svého a Vojtovi odkáže peníze, které on využije na studium. Kateřina, pan Skočdopole i jeho syn na konci odjíždějí do Itálie.

směrové rysy Božena Němcová se většinou řadí do období realismu, kdy se snaží popsat událost či skutečnost jak nejpřesněji jen jde  v této knize se můžeme setkat spíše s popisným realismem, nicméně se tu objevují i prvky kritiky; např. ve vloženém dialogu dvou bohatých a namyšlených pánu jim přisuzuje jména typu Čmuchálek nebo Vydřihost=> kritika společnosti

jazyk autorka často používá krátkých vět a pomlk často se objevují zastaralá slova a obraty, kterým ale lze vcelku jednoduše porozumět občas je zakomponován i výraz z nářečí, který je většinou v dolní části stránky vysvětlen jako doznívání realismu zde najdeme i sáhodlouhé popisy, často prokládané charakteristikou počasí, nebo konkrétních místností postavy používají stará přísloví, některé jenom svoje vlastní

struktura povídka je rozkouskovaná na několik bezejmenných kapitol jednotlivé kapitoly mají chronologickou posloupnost, časově na sebe navazují každá z nich popisuje část dění buď konkrétně na zámku, a nebo v podzámčí (např. smrt Karáskové nebo jak se Vojta dostal na zámek) skoro všechny však mají 1 spojitost, a sice krutý popis toho, jak se mají chudí a oproti nim bohatí

záměry nadčasovost díla spočívá v diferenciaci mezi chudší a bohatší vrstvou, protože ta tu je a vždy bude další věc, na kterou poukazuje jsou rozdíly ve vlastnostech postav (bohatí= namyšlení, arogantní; chudí= často opak) je zde pozoruhodná také myšlenka, že svět je v podstatě založen na chudých a bez nich by nebylo ani bohatých, kteří těží z jejich práce zidealizovanou formou je pak ke konci vyjádřena touha po zlepšení sociální problematiky venkova a jeho obyvatel

zhodnocení ačkoliv je kniha poměrně stará, tak češtině jsem rozuměl i pro čtenářského analfabeta, jako jsem já byla vskutku snadná k přečtení nerad čtu ale tohle jsem si přečet rád sociální otázka chudoby víceméně kladné hodnocení

zdroje LIEHMOVÁ, Marie. V zámku a v podázmčí. Ilustroval: Ota Janeček. 2. vyd. Praha: Odeon, s. ISBN %C3%A1m%C4%8D%C3%AD %C3%A1m%C4%8D%C3%AD mcov%C3%A1 mcov%C3%A1

Jan Kozel Kvinta 2008/09