VARIANTNÍ PROSTŘEDKY PŘI ÚPRAVĚ PUBLICISTICKÝCH TEXTŮ NA MATERIÁLU MF DNES Mgr. Barbora Albrechtová Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Ú PRAVA TEXTŮ V MF DNES Obecná pravidla Příručky/slovníky: jazykové, geografické Interní slovník Newton Media, ČNK, NEOMAT, jazyková poradna, vzájemná konzultace, zjistí redaktor

A NALÝZA INTERNÍHO SLOVNÍKU Zpracována hesla A–L 97 % pravopis (VP, přejaté výrazy), 50 % význam, 34 % morfologie (přiřazení ke vzoru), 13 % slovotvorba 280 hesel analyzováno podrobněji

A NALÝZA SLOVNÍKU Z HLEDISKA VARIANTNOSTI Apelativa Preference invariantnosti Nejde proti příručkám s výjimkou psaní VP Vychází z příruček, které uvádí invariantní řešení (?) Konkrétní jevy: Nadužívání VP Preference počeštěných variant Tendence užívat nesklonné varianty

A NALÝZA SLOVNÍKU Z HLEDISKA VARIANTNOSTI Osobní jména Mužská jména Nesklonnost, varianty odpovídající výslovnosti Ženská jména Převažují přechýlené podoby

A NALÝZA SLOVNÍKU Z HLEDISKA VARIANTNOSTI Zeměpisná jména Zdroje: IJP, PČP, Geografický místopisný slovník světa, SSČ, Státy a území světa, seznamy OSN Mnoho ZJ nelze nikde dohledat Tendence zachovávat nepočeštěné podoby

P OROVNÁNÍ S KORPUSOVÝMI DATY Užívání variant odpovídá více skutečnému úzu než pravidlům MF DNES Některé doklady však ukazují vliv těchto pravidel Př.: leukemie, kanon, inzulin × cestomanie Oblasti jevů, nebo jednotlivosti?

Z ÁVĚR Snaha o jednotnost formy → preference 1 varianty Volba progresivnějších variant Jednotnost primárně na úrovni textu Ovlivňuje obraz úzu v korpusu ? Do jaké míry (jednotné řešení v rámci jazykových jevů) ? Úprava textů v jiných redakcích

L ITERATURA Adam, R. (2008): Variantnost obyvatelských jmen a jazyková kultura. (Nad článkem P. Chalupové a F. Štíchy.) Naše řeč 91 (1), s. 21–25. Bartošek, J. (1997): Jazyk žurnalistiky. In Daneš, F. a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Academia, s. 42–67. Kaderka, P. (2013): Komunikační vzorce a komunikační žánry. In Čmejrková, S. a kol., Studie k moderní mluvnici češtiny 1. Pragmatické aspekty češtiny. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 83–101. Korpus SYN, verze 3 z Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. (Cit ). Dostupný z: Nekvapil, J. (2002) Variantnost jazyka. In Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.), Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 518–519. Rulfová, M. (1986): Variantnost v tvarosloví. In Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. Praha: Academia, s. 266–267.