VODSTVO V ČR

Projekt: „Centrum dětí a mládeže pro ochranu přírody a životního prostředí Hammerpark Plauen/lesopark Aš“

Vodstvo obecně Vodstvo vyskytující se na zemském povrchu dělíme na vody vnitrozemské a moře Vody vnitrozemské lze rozdělit na vody povrchové a podzemní Vody povrchové můžeme dále podle přirozené povahy rozdělit na vody tekoucí a stojaté

Historie Nezbytnost vody, její vzájemná souvislost a hospodářská důležitost byly příčinou toho, že právo brzy začalo upravovat poměry na vodách zvláštními normami

Historie Zvláštní význam pro vývoj vodního práva mělo římské vodní právo, které ovlivnilo i vývoj vodního práva v českých zemích. Římské právo např. oddělovalo všechny řeky a toky po celý rok stále tekoucí a vyhrazené obecnému užívání od všech vod ostatních (tekoucích i stojatých), jež byly předmětem vlastnictví soukromého. Naproti tomu v právu německém byla uznávána splavnost vod (řek) pro vory a lodi za vlastnost charakterizující vody veřejné naproti soukromým.

Zákony Již od 16. století upravovaly vodoprávní předpisy v českých zemích zejména otázku užívání vodních toků k plavbě První soustavnou kodifikaci našeho vodního práva tvořily na našem území zemské zákony navazující na říšský zákon č. 93/1869 ř. z. o právu vodním.

Na našem území to byl český zákon zemský č. 71/1870 čes. z.z. Tento zákon pak platil po celých 85 let až do vydání zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. Následně byl vydán nový vodní zákon č. 138/1973 Sb., a s ním i související zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství

Současnost S účinností od platí na území České republiky zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Tento zákon prošel mnoha aktualizacemi, ta nejzásadnější byla v roce 2010, kdy proběhla velká novela vodního zákona č. 150/2010 Sb..

Účelem současného zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů.

Oproti předchozí právní úpravě (zákon č. 138/1973 Sb.) nejsou povrchové ani podzemní vody předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Ve vlastnictví jsou pouze vodní díla (koryta vodních toků, rybníky, přehrady, studny atd.). Vlastnit vodní dílo může kdokoli - stát, státní podnik povodí, města a obce, fyzická a právnická osoba.

S vlastnictvím vodních děl je spojené i financování – opravy, rekonstrukce, výstavba. Financování zajišťuje vlastník a to z vlastních zdrojů, popřípadě ze zdrojů různých dotačních titulů a v neposlední řadě z výrazných dotací Evropské unie.

ČR – střecha Evropy

Území Česka leží na hlavním evropském rozvodí. To znamená, že většina řek zde má své prameny a odvádí vodu mimo území republiky do tří evropských moří – Severního, Černého a Baltského. Labe odvodňuje 63,3 % území do Severního moře. K povodí Labe náleží většina území Čech. Hlavním přítokem Labe je Vltava. 27,5 % území je odvodňováno Dunajem(neprotéká územím Česka) do Černého moře. Řeka Morava s hlavním přítokem Dyjí odvádí vodu do Dunaje z většiny území Moravy. K povodí Dunaje rovněž náleží příhraniční oblasti v Šumavské hornatině na jihozápadě Čech. K povodí Odry, která odtéká do Baltského moře, náleží 9,2 % území, a to zejména ve Slezsku a na severní Moravě, dále pak menší území na severu a severovýchodě Čech (Liberecko, Broumovsko).

Vodní plochy Přírodních vodních ploch je v ČR poměrně málo Většinu z vodních ploch představují vodní nádrže – nejvíce je jich na Vltavě tzv. Vltavská kaskáda; největší vodní nádrží je Lipno. Dále to jsou rybníky s největší koncentrací na jihu Čech – největší plochu má Rožmberk, známé je také Máchovo jezero. Jezera se na území ČR vyskytují minimálně. Nejvýznamnější z nich jsou na Šumavě – např. Černé, Čertovo, Prášilské.

Vodstvo na Ašsku

Ašsko je v malém měřítku též rozvodím, část vodních toků patří do povodí Sály (Saale), část do povodí Ohře, přičemž obě povodí se nakonec spojí ve vodním toku Labe. Největším vodním tokem na Ašsku je Bílý Halštrov s přítokem Ašského potoka. Bílý Halštrov pramení v Přírodním parku Halštrov severně od obce Výhledy ve výšce 722 m n.m. a opouští republiku u hraničního přechodu Doubrava – Bad Elster. V Německu se vlévá do Sály (Saale). Pramen Bílého Halštrova je významné turistické místo Ašska.

Pramen Bílého Halštrova, místními i turisty oblíbené a vyhledávané místo na Ašsku

Na toku Bílý Halštrov je jediné větší vodní dílo Ašska – přehrada Bílý Halštrov

Dalšími většími toky na Ašsku jsou Hranický potok, Rokytnice, Bystřina, Lužní potok, Nebeský potok, Hazlovský potok, vše s množstvím malých přítoků. Rokytnice, Lužní potok a Bystřina jsou známy výskytem populace perlorodky říční. Z důvodu obnovy a zachování vhodných podmínek pro populaci perlorodky říční a stabilního oligotrofního ekosystému celého povodí byla zřízena Národní přírodní památka Lužní potok a Přírodní rezervace Bystřina.

Město Aš, jako vlastník mnoha rybníků na Ašsku, řádně pečuje o svůj majetek. Na rybníky nechal vypracovat pasporty staveb a má řádná povolení k nakládání s vodami včetně manipulačních a provozních řádů. Pro zvýšení jejich užitných vlastností je město pronajalo místní organizaci Českého rybářského svazu, která na nich hospodaří a věnuje se chovu ryb.

Ukázka rybníků města Aš - Olše

Březovka

Cihelna

Juřík

Vernéřov

Vernéřov 1

Vernéřov 2

Třecí - Štikáč

Březovka 1

Závěr Ašsko jako takové je bohaté na zdroje podzemních a povrchových vod a protože se jedná o jeden z nenahraditelných zdrojů, musíme se všichni bez rozdílu o něj dobře starat, aby zůstal zachován i pro budoucí generace.

Děkuji za pozornost