Speciální pedagogika Doc. PaedDr. Olga Zelinková, CSc.

Literatura BEDNÁROVÁ, Petra a kol. Základy speciální pedagogiky nejen pro speciální pedagogy. Hradec Králové: Gaudeamus FISCHER, Slavomil, ŠKODA Jiří. Speciální pedagogika. Praha/Kroměříž : Triton, 2008 RENOTIÉROVÁ, Marie, LUDÍKOVÁ Libuše a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: UP v Olomouci, Pedagogická fakulta SLOWÍK Josef. Speciální pedagogika. Praha : Grada, 2007 Švarcová, Iva.Speciální pedagogika VALENTA, Milan a kol. Přehled speciální pedagogiky. Praha: Portál, 2014

Cíl předmětu na HTF UK Poskytnout základní informace z oboru, které jsou důležité pro práci s lidmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Poznatky použitelné především v práci sociálního pracovníka. Absolvování předmětu neopravňuje k práci speciálního pedagoga. Využití osobních zkušeností a poznatků studentů.

Předmět speciální pedagogiky Zkoumání zákonitostí procesu edukace a socializace dětí, žáků a dospělých se speciálními vzdělávacími potřebami a souvislostí s těmito procesy. Předmětem speciálně pedagogické intervence je osoba se zdravotním postižením, zdravotním či sociálním znevýhodněním. (Valenta, 2014, s.9) Cíl – maximální rozvoj osobnosti postiženého nebo znevýhodněného jedince. - dosažení nejvyššího stupně socializace

Systém speciální pedagogiky podle tzv. pedií: Logopedie Psychopedie Tyflopedie Somatopedie Surdopedie Etopedie V souvislosti se změnami v oboru přibývají další oblasti: Ranná péče Speciálně pedagogická andragogika SPPG osob s více vadami SPPG osob se specifickými poruchami učení a chování

SPPG v systému věd Je průnikem 4 základních vědních oboru: Pedagogika Psychologie Sociologie Medicína (Valenta) Sociální práce Filosofické disciplíny: etika, estetika, logika

Základní pojmy - defekt, defektivita Defekt – ztráta, poškození v anatomické stavbě organismu, poškození funkce Příčiny defektů – dědičnost, úrazy, onemocnění Podle závažnosti - lehký, středně závažný, těžký Přestává-li být defekt osobní záležitostí a stává se záležitostí společnosti, nabývá sociální dimenzi. Člověk je stižen defektivitou. Defektivita – důsledek defektu, má psychosociální dimenzi.

Defekt (vada) Dělení defektu podle charakteru: a)Orgánové (příčinou je vývojová vada nebo úraz) b)Funkční (porucha funkce orgánu nebo celého organismu bez poškození tkáně, např. psychoneurózy, poruchy chování) Dělení defektů z hlediska vzniku: a) Vrozený nebo dědičný Prenatální Perinatální Postnatální b) Získaný během života

Defektivita  Důsledek defektu, porucha celistvosti člověka.  Porucha vztahu k sobě samému, ke vzdělání, výchově, práci.  Není závislá na závažnosti defektu.  Má dynamický charakter. Vnější znaky defektivity (Jesenský 1993)  Změny v učení a chování  Změny v pracovních aktivitách  Směny ve společenských aktivitách  Změny v zaměření osobnosti a motivaci  Změny v potřebách a hodnotovém systému

Metody speciální pedagogiky Edukace Reedukace – soubor metod zaměřených na postiženou funkci, s cílem zlepšit její činnost Kompenzace – souhrn speciálně pedagogických postupů, zaměřených na nepostižené orgány, funkce. (Hmat u ZP) Rehabilitace – Upravuje společenské a pracovní vztahy postiženého jedince, navazuje na reedukaci a kompenzaci. Socializace – cíl speciální pedagogiky, znamená zapojení do společnosti, formování pozitivních vztahů ke vzdělání, práci.

Stupně socializace Podle prof. M. Sováka 1.Integrace 2.Adaptace 3.Utilita 4.Inferiorita Integrace -soužití postižených a běžné populace při nízké konfliktnosti vztahů– integrované vzdělávání Inkluze – vyšší stupeň. Nekončící společenský proces, lidé s postižením se účastní všech aktivit společnosti jako lidé bez postižení. Inkluzivní vzdělávání – výuka společně s vrstevníky, v heterogenních třídách, zapojení do učení podle potřeb, posilování jejich sebehodnocení a sebedůvěry.