Judaismus Historie Svátky

První zmínka o národu Izraelitů ve spisech Ramsese a Pitoma, (13.stol.př.n.l.) otroci podílející se na stavbách chrámů Samotný vznik judaismu ve druhé polovně 2.tisíciletí předkřesťanské éry. První patriarcha byl Abrahám (~1750 př.n.l)‏ Abrahámovi potomci = Hebrejci pronikají do Kanánu (Kenaán) ve druhé polovině 2. tisíciletí předkřesťasnké éry. v této době Izraelité ještě nejsou vyvoleným národem. Uznávají sice jediného Boha, ale samotná smlouva se uskuteční až za Mojžíše.

Část Hebrejců se odděluje a putuje do úrodné oblasti Nilu. Roku 1580 př.n.l. je jejich rod nahrazen thébskými faraóny a zotročen Ze zotročení je vyvede první prorok a apoštol Mojžíš ve 13.stol.př.n.l. Při 40-ti letém putování pouští do Sv.Země Mojžíš zřel hořící keř, skrz něj se mu zjevil Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův a prozrazuje mu své jméno JHVH, ten který byl, je, bude a činí jsoucím – Jsem ten, který jsem. A tak bůh uzavřel smlouvu s Mojžíšem. Tato smlouva umožňuje setkání Věčného nestvotřeného se stvořeným.

Smlouvy Smlouva zahrnuje výběr, oběť, znamení a zákon. Nejvšeobecnější je smlouva s Noem, ta se týká celého lidstva. Smlouva s Abrahámem, jejíchž znamením je obřízka. Mojžíš uzavřel prostřednictvím oběti na Sinaji pakt, spojující Izrael s jeho Bohem. Národ je vybrán proto, aby povýšil Boží řád na světě. - je utvořena pyramida se šesti patry smlouvy Mojžíš sice dovedl lid do Sv.Země ale on sám do ní nikdy nevstoupil.

Mezi 15 a 13. stoletím př.n.l. Dochází k Exodu v Babylónii, Malé Asii a Asýrii, který vedl ke krvavému boji o zemi Kanán Jako vrchol Izraelského národa můžeme považovat dobu Davidovu a Šalamounovu (930 př.n.l.)‏ Dochází ke zničení chrámu a Jeruzaléma a dostávají se pod nadvládu Babylóňanů ( př.n.l.) Babylonské zajetí mělo za následek dva zlomové okamžiky. –Tím prvním je přerušení kontinuity politické a náboženské tradice –Ten druhý můžeme považovat organizaci diaspor.

Roku 167 př.n.l. Dochází k povstání Hasmonejců, které roku 140 vyústí k osvobození a návratu autonomního Izraele. Po roce 4 př.n.l se Izrael stává provincií Říma, vedené protektory až do roku 44. Posledním povstání vedené Bar Kochbou končí i válka mezi Izraelem a Římem. 9. měsíc roku 70 n.l. došlo ke zničení Chrámu Titem. –Židé byli vyhnáni z Jeruzaléma a oblast Judska byla přejmenována na Palestinu. Největší tragédií této války je zničení Chrámu samotného. Ztráta svatyně připravila Izrael o zbytky národní a náboženské jednoty. Událost byla závažná z hlediska náboženského, politického a společenského. Avšak v oblasti ducha dosáhla takřka tragických rozměrů. Chrám byl místem božské přítomnosti, jediným místem, kde bylo možno vyslovit Hospodinovo jméno, bylo možno mu nabídnout bohoslužbu, již požadoval v Mojžíšově tóře. –Synagoga částečně přejímá pravomoce a kompetence Chrámu, ale je omezena politickou mocí.

1. – 5. století n.l. obdržen titul patriarchy. Patriarcha jmenoval rabíny, stanovil kalendář a vykládal zákon. Na židy začal být aplikován nový právní status, který církevní autority činily stále nesnesitelnějším –všeobecné vyloučení z jakýchkoli významných občanských i vojenských úřadů, zákaz vlastnit křesťasnké otroky ( což mělo za následek vyloučení ze zemědělství a jiných řemesel, kde bylo za potřebí pomocné ruky), zákaz stavět nové synagogy a zvětšovat či opravovat stávající budovy. V této době se obce semkli, protože si dobře uvědomovali co mělo za následek jejich vnitřní rozpory a štěpení - konec jejich autonomního a svrchovaného Státu. O to více se jejich náboženství stalo náboženstvím Knihy. Mluvíme o takzvané Biblické exegezi.

Zlomový bod jež bylo pro Izraelity osvobození Araby nad vítězícím křesťanstvím. Sílící vliv muslimů je pomocnou rukou pro židy v době Křesťanského útlaku Postavení židů v muslimských zemí bylo mnohem snesitelnější než v křesťanských zemích, kde byli omezováni diskriminačním zákonodárstvím. –(Kromě již uvedených přibyly omezení typu: zákaz bydlet mimo židovskou čtvrť, zákaz vlastnit zvířata k jízdě,nosit zvláštní oblek aby se odlišovali v davu). Takzvaná Omarova charta (9.stol) vymezuje postvení nemsulima, tedy křesťana nebo Žida, který měl v muslimské obci status chráněnce. Velkou změnou prochází jazyk. Místo aramejštiny, přijímají jazyk arabský. Pro samotné náboženství je tento akt novou dimenzí pro pochopení jak svého jazyka tak i Bible samotné.

Edikt milánský n.l. vydaný Konstantinem –Růst vlivu křesťanství –Organizace systému ponižování židů (Jules Isaac). Jsou vyháněni z měst a přesouváni do speciálně vytyčených čtvrtí. –Vyhnání židů ze Španělska, Anglie či Francie –Tyto protižidovské nálady panují až do konce 18.století –Jsou vytlačení do ghett (tento název vzniká v 16.století) mohou se věnovat pouze obchodování a jinému druhu směných a sprostředkovatelských aktivit. –Klidné oblasti nacházíme v Polsku a Německu.

Dalsí zlom přichází 18. století s osvícenectvím. Jedna z nejdůležitějších událostí pro Izraelity bylo objevení Ameriky Columbem roku Oproti Evropě v Americe nejsou žádné protižidovské nálady, které jsou tak silně zakořeněné v evropské kultuře.

Židé v Americe První reformovaná obec byla založena roku 1824 v Charlestonu, pak New Yorku. Výraznou osobou, která se horlivě podílela na reformování zkostnatělé židovské tóry byl Isaac- Mayer Wise, který roku 1875 založil Hebrew Union college Cleevelendská konference –uznala principiální autoritu Talmudu a vyprovokovala tak rozkol mezi Východem a Západem

Židé v Evropě Získání a potvrzení politických práv se na Starém kontinentě dosahovalo mnohem hůře –Jako iniciační prvek můžeme považovat r.1812 kdy Prusko vydalo první emancipační výnos. Následováno Německem, Anglií, Rakouskem – Uherskem, Itálií a Ruskem. Francie udělila právo občanství alžírským židům r –Tato politická vítězství však zároveň podpořila přeměnu středověkého křesťanského antijudaismu v ateitický antisemitismus. Sílu její krutosti jsme mohli spatřit v holocaustu ( pozn. Holocaust - Posvátný kult oslavuje a obnovuje smlouvu otců s Bohem Stvořitelem v očekávání konečného naplnění jeho slibu.) a pogromech.

Jejich kultura přežila celá staletí jen díky fideismu –Každé slovo písemné i ústní tradice zjevené Bohem Mojžíši na Sinaji je bezpodmínečně zavazné pro celý Izrael. –Odporovalo modernímu pojetí světa a jeho podmínkám kladené na každého jedince. Dochází k prvním reformním krokům ze strany liberálních judaistů –Považují tóru za vnuknutý právní řád, z níž si může každý svobodně čerpat své morální zásady. Samuel Holdheim - jako první prosazoval smíšená manželství, –poukázal na rozporuplnost tamludského judaismu a také odstranil poslední zbytky rabínských soudním pravomocí v oblasti osobního statutu. Na Samuela Holdheima navazuje Frankturtská refomovaná společnost, která zachází tak daleko, že nepovažuje za nutnou ani obřízku.

Svátky Čtení z tóry Chanuka Šabat

Chanuka Chanuka (doslova „zasvěcení“)‏ –známá také jako Svátek světel, je osmidenní židovský svátek připomínající zázrak při opětovném vysvěcení druhého chrámu po povstání Makabejských –Chanuka se slaví po osm nocí, počínaje podle židovského kalendáře 25. dnem měsíce kisev, což podle gregoriánského připadá na období od konce listopadu do konce prosince

Hlavní chanukovou tradicí a obřadem je rozsvěcování světel na zvláštním osmiramenném svícnu nazývaném chanukia, –každý večer je postupně zapálena jedna svíce, až poslední večer svátku hoří všech osm. –Na svícnu je však tradičně ještě devátá svíce zvané šamaš („strážce“ nebo „sluha“), která je rovněž každý večer zapalována, ale je umístěna na zvláštním místě. Slouží k zapalování ostatních svící, jelikož Talmud zakazuje chanuková světla k čemukoliv využívat

Šabat (ustat, odpočinout) je v judaismu sedmý den v týdnu, věnovaný odpočinku a upuštění od pracovní a všední činnosti. Šabat je nejdůležitější v judaismu jeho dodržování je nařízeno přímo Desaterem a v rabínské literatuře je brán jako pravzor všech svátečních dnů.

Čtení z Tóry součást židovské liturgie, kdy se předčítá týdenní oddíl (paraša) ze svitku Tóry. Čtení podléhá řadě pravidel a může být prováděno pouze pokud je v synagoze nebo na jiném, pro čtení vyhrazeném místě přítomen minjan. Čtení z Tóry je součástí ranní bohoslužby (šacharit) v pondělí a čtvrtek, dále pak na šabat a jiné svátky

Židovský kaledář měsíce jsou počítány podle Měsíce a roky podle Slunce. Letopočet se datuje od stvoření světa, latinská zkratka je AM (anno mundi). Od starověku bylo novoluní vyhlašováno na základě pozorování. Kalendář založený na přesných výpočtech se začal používat od poloviny 4.století a dnes platný židovský kalendář zůstal nezměněný od 10. století.

Rozdělení roku –Běžný rok má 12 měsíců. Měsíc trvají buď 30 dní „plné“ nebo 29 dní „umenšené“. Počet dní u měsíců chešvan a kislev se mění. Roky tak mohou mít 353 dny, případně 354 nebo 355 dnů. Období mezi 1. nisanem a 1. tišri trvá vždy 177 dní. Den začíná a končí západem slunce. Den se dělí na hodiny, které nejsou hodinami ale dvanáctinami denní nebo noční části dne. Hodina se pak dále dělí na díly a díly na „okamžiky“. Týden se skládá ze sedmi dnů, jež jsou označovány písmeny hebrejské abecedy (první, druhý atd.), sedmý den se nazývá šabat.

Děkujeme za pozornost S novým věkem judaismu přichází i jeho roztříštěnost a nejednotnost. Některé skupiny navracejí až k ortodoxnímu vnímání Tóry a uznávají stále Talmud, jiní se zas přiklánějí k liberálnímu vnímání judaismu. »-Gabriela Kubátová