Odborný výcvik ve 3. tisíciletí Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Programování jednočipových mikropočítačů MEIV Obor: Mechanik elektronik Ročník:4. Vypracoval:Antonín Mahdal Odborný výcvik ve 3. tisíciletí

Co všechno potřebujeme? ● Mikroprocesor ● Programátor ● Vývojové prostředí

Mikroprocesor K procesoru jsme si řekli základní věci v minulé prezentaci. Pochopení a k další práci budeme potřebovat následující dokumenty: ● Instrukční sadu mikrokontroleru AVR ● Katalogové listy

● Programátor nám slouží k nahrátí vytvořeného programu do paměti mikroprocesoru. ● Tento programátor si můžeme vyrobit nebo si jej můžeme zakoupit. ● Pro naši práci budeme požívat univerzální programovadlo s označením SmartProg2. Součástí programátora je ovládací program s přehledným ovládáním a nápovědou. ● Tento programátor nám nahraje a zároveň zkontroluje spránost uložení programu do paměti (verifikace). ● Programátor

Vývojové prostředí ● Je to speciální program, který nám umožní vytvořit projekt, napsat program, přeložit jej do strojového kódu, podat hlášení o výsledku přeložení a výsledný program nahrát do mikropočítače. ● Pro naše účely budeme používat vývojové prostředí od firmy ATMEL, které je možné si stáhnout na těchto internetových strankách.

Programovací jazyky ● Programovacích jazyků máme několik, dělíme je do dvou základních skupin. ● Nišší programovací jazyky (ASEMBLER) ● Jazyk symbolických adres je nejblíže k hardware a systému. Pro začínající programátory s jednočipi je velmi vhodný. ● Vyšší programovací jazyky PASCAL, C++, JAVA, SQL.... ● Tyto programovací jazyky nejsou pro začínající programátory příliš vhodné.

Asembler ● Při programování vytváříme posloupnost příkazů, které utváří vlastní program. Jde o funkci, kterou má zařízení vykonávat. ● Dělení příkazů: ● ● - základní instrukce ● - direktiva ● - makroinstrukce ● - řídící příznak ●

Popis nazvosloví ● Základní instrukce ● - jsou příkazy, které odpovídají instrukčnímu souboru daného mikroprocesoru a překladač pro ně generuje strojový kód. ● Direktivy ● - tyto příkazy umožňují definovat názvy – jména, mohou přiřazovat určité hodnoty, ovlivňovat počítadlo adres. Pro tyto příkazi překladač negeneruje strojový kód. ● Mkroinstrukce ● - je instrukce, která slouží k zjednodušení programu. Funkce spočívá v tom, že někde se nám určitá část programu opakuje. Takovou část bychom museli znovu a znovu rozepisovat. Tuto část programu pojmenujeme vlastním jménem, jako makroinstrukci. Překladač programu pak sám zajišťuje a vkladá celý kód programu, kde je makroinstrukce umístěna.

● Řídicí příkazy ● - řídí činnost překladače a negenerují žádný kód. Pro zapisování platí jistá pravidla, a to používané znaky a struktura řádku. ● - používané znaky jsou ASCII znaky, číslice, některé speciální znaky. ● - struktura řádku programu. První je návěští, operace (instrukční kód), operandy, komentáře (naše poznámky v programu) ● Programový řádek musí obsahovat minimálně instrukční kód, nebo direktivu. ● -ukázka zápisu programu: Popis nazvosloví zpozdi: INC R2 ; inkrementuje R2

Závěr Toto je krátké seznámení se základním názvoslovím a pravidly psaní programu. V dalším kroku si ukážeme krátký program a popíšeme si jednotlivé části programu.

Střední průmyslová škola Uherský Brod,