Systémové autoimunitní choroby Jiří Litzman Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a FN u sv. Anny v Brně.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Borrélie – úskalí laboratorní diagnostiky
Advertisements

Příznaky onemocnění dýchacího systému.
AUTOPROTILÁTKY V DIAGNOSTICE AUTOIMUNITNÍCH IMUNOPATOLOGICKÝCH
Rehabilitace a balneologie u revmatického pacienta
Krev ve stolici Hanka Tesková.
(MNOHOČETNÝ) MYELOM.
Andrea Končíková Z-BiO, 3. ročník Olomouc 2008
Imunodeficience a autoimunitní onemocnění
Selhání imunitní tolerance: alergie a autoimunita
40. SYSTÉMOVÁ AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ
Vybrané podklady pro praktika z imunologie
Amyloid a amyloidosa 1. Amyloid :
Celiakální sprue z pohledu praktického lékaře
Amyloid a amyloidosa 1. Amyloid :
IMUNITNÍ SYSTÉM IMUNITA = schopnost organismu chránit se před patogeny (bakterie,viry,houby,prvoci  onemocnění) Nespecifická : Fagocytóza granulocytů,monocytů.
Číslo šablony: III/2 VY_32_INOVACE_P4_3.14 Tematická oblast: Aplikační software pro práci s informacemi II. PowerPoint - snímek Typ: DUM - kombinovaný.
Co znamená, že máte revma?
Ošetřovatelská péče u pacienta s pneumonií
Poruchy mechanizmů imunity
Laboratorní metody 2 Kurs Imunologie II.
Choroby střev.
AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ
Systémové nemoci pojiva Juvenilní chronická artritis
Revmatologie - obor vnitřního lékařství,
15. REGULACE IMUNITNÍCH DĚJŮ. MECHANISMY PŮSOBENÍ Treg.
Autoimunitní imunopatologické stavy
Imunopatologické reakce
Autoimunita Kurs Imunologie II.
Sklíčkový seminář ÚPA FN BRNO a Odd.patologie MOÚ
PRIMÁRNÍ IMUNODEFICIENCE
Ošetřovatelská péče o nem. s infekční hepatitis
Aktuálně z laboratoře MUDr. Dana Šináglová s.r.o..
Imunodeficience Kurs Imunologie.
Autoimunitní procesy Jana Švarcová, Tereza Krajčiová.
Specifická (adaptivní) imunita B, T lymfocyty, protilátky
Protiinfekční imunita 2
Autoimunitní choroby – klinický obraz, klasifikace, laboratorní vyšetření MUDr. Marta Sobotková Ústav imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Diagnostika imunodeficiencí
Ústav klinické imunologie a alergologie
T lymfocyty Jan Novák.
Vyšetřovací metody v revmatologii
2. Degenerativní (Osteoartróza)
Laboratorní diagnostika
Základy interpretace výsledků imunologických laboratorních testů
Autoimunitní choroby – klinický obraz, klasifikace, laboratorní vyšetření MUDr. Marta Sobotková Ústav imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Glomerulární onemocnění (nefritický a nefrotický syndrom) typové kasuistiky morfologický obraz MUDr. Zdeňka Vernerová, CSc., MUDr. Martin Havrda.
Diagnostika autoimunitních onemocnění
Imunopatologické reakce
Imunodeficience a autoimunitní onemocnění
Autoimunitní procesy  Jana Švarcová, Tomáš Kučera.
Výskyt v ČR. Inkubační doba, tedy doba od nákazy člověka do rozvinutí příznaků onemocnění, je dní, nejčastěji 30 dní. Již koncem inkubační doby.
AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ
Autoimunita Kurs Imunologie. Poruchy funkce imunitního systému Nedostatečná funkce – imunodeficity Nadměrná reakce na –vnitřní antigeny – autoimunity.
CELIAKIE V ULTRAZVUKOVÉM OBRAZE Vavříková M., Bartušek D., Hustý J. Radiologická klinika FN Brno Lékařská fakulta MU Brno.
Imunokomplexové choroby Jiří Litzman Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a FN u sv. Anny v Brně.
Stillova choroba MUDr. Andrea Janoušková Dětské oddělení, Nemocnice Pelhřimov p.o.
Základní příznaky onemocnění imunitního systému Doc.MUDr.Kateřina Štechová, Ph.D. Obrázky a další materiály potenc.problemtaické stran autorských.
Imunologie a alergologie
KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM.
IMUNOTOXIKOLOGIE Primární imunitní reakce, zánět
Autoimunita, příčiny ztráty imunitní tolerance
A. Mrkvičková, K. Pernicová, R. Řezáč, S. Schniererová, D. Šabatová
Glomerulonefritis.
Regulace v imunitním systému
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
Imunita a roztroušená skleróza mozkomíšní
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs
Poruchy mechanizmů imunity
Mgr. Martina Dohnalová Hepatitis.
Transkript prezentace:

Systémové autoimunitní choroby Jiří Litzman Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a FN u sv. Anny v Brně.

Výskyt autoimunitních chorob (Mackay IR, BMJ 2000; 321: 93-96) l Odhaduje se, že asi 1 z 30 osob trpí nějakou autoimunitní chorobou (podle jiných odhadů až 5%) l Autoimunitní postižení štítné žlázy: asi 3% žen l Revmatoidní artritida: 1% populace l Primární Sjögrenův syndrom: 0.6-3% žen l SLE: 0,12% populace l Roztroušená mozkomíšní skleróza: 0,1% populace

Imunitní tolerance l Centrální - klonální delece: –negativní selekce během thymové výchovy –delece autoreaktivních B-lymfocytů v kostní dřeni l Periferní: –Klonální anergie - chybí kostimulační signály –Klonální delece –Klonální ignorance - koncentrace autoantigenu je podprahová, autoantigeny jsou skryty –Homeostatická kontrola- interakce CTLA-4 s CD80/86 vede k anergizaci T-lymfocytů –Suprese - autoreaktivita potlačena regulačními buňkami

Imunoregulační působení T-lymfocytů l Regulační T-lymfocyty (Treg) - jsou CD4+CD25+ zajišťují vrozenou neodpovídavost na autoantigeny. l Tr1 lymfocyty- zajišťují antigenem-indukovanou toleranci. Th3 lymfocyty- produkce TGF  l Vzájemná negativní regulace subpopulací Th1 a Th2

Mechanismy vedoucí ke vzniku autoimunitních chorob l Vizualizace skrytých antigenů l Zkřížená reaktivita exo- a endoantigenů (molekulární mimikry) l Abnormální exprese HLA-II antigenů l Polyklonální stimulace l Porucha funkce regulačních T-lymfocytů l Vznik neoantigenů (např. vliv léků, infekcí)

Genetické aspekty autoimunitních onemocnění l Nahromadění autoimunitních onemocnění v rodinách l Inbrední kmeny zvířat u nichž se vyvíjejí definovaná autoimunitní onemocnění l Vazba na HLA antigeny l Význam polymorfismu cytokinů/ cytokinových receptorů l Poruchy apoptózy vedou k autoimunitním syndromům l Většina autoimunitních onemocnění je častějších u žen

Vnější vlivy účastnící se rozvoje autoimunitních chorob l Infekce –„Bystander“ efekt při probíhajícím zánětu –Molekulární mimikry –Polyklonální stimulace l Vliv UV světla na rozvoj a exacerbace SLE l Rozvoj sklerodermie po aplikaci prsních implantátů

Patogeneze autoimunitních chorob l Autoprotilátky působí opsonizačně, aktivují komplementový systém, blokují/stimulují receptory, může se uplatnit i fenomén ADCC. Komplexy s autoantigeny mohou vytvářet imunokomplexová onemocnění. l Autoreaktivní T-lymfocyty: uplatňují se cytotoxické ale i Th lymfocyty. Nejznámějším příkladem je roztroušená mozkomíšní skleróza, DM-I. l Nespecifické mechanismy: chemotaxe leukocytů do místa zánětu

Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních chorob l Poměrně často se setkáváme se stavem, kdy diagnosticky využívané autoprotilátky jsou odlišné od autoprotilátek patogenetických. l Přítomnost řady autoprotilátek v nízkých titrech nacházíme poměrně běžně. l Autoimunitní choroba musí mít klinické příznaky, samotná přítomnost autoprotilátek nikdy nestanoví diagnózu!

Systémový lupus erythematodes l Prevalence 1: 4000 l Poměr ženy: muži je 10:1 l Typická začátek mezi let l Vysoký výskyt u osob s deficity prvních složek klasické cesty komplementu l Onemocnění probíhá v atakách a remisích l Onemocnění může být vyvoláno řadou léků: fenytoin, karbamazepin, sulfasalazin, chlorpromazin...

Systémový lupus erythematodes l Celkové příznaky: horečky, hubnutí, malátnost l Artritida: postiženy především drobné klouby ruky, je malá tendence k deformitám l Polyserositidy l Postižení nerevové soustavy: příznaky ischémie, psychiatrická postižení, záchvatovitá onemocnění, mononeuritis multiplex l Glomerulonefritida l Ulcerace v ústní dutině

Systémový lupus erythematodes příznaky oběhové soustavy l Postižení srdce: mykokarditida, endokarditida, ischemie, perikarditida l Tromboflebitidy l Raynaudův fenomén l Vaskulitida

Systémový lupus erythematodes Kožní příznaky l Motýlovitý exantém l Kopřivky l Alopecia areata l Následky postižení cév –Vaskulitické příznaky –Livedo reticularis –Raynaudův fenomén –Telanagiektázie

Systémový lupus erythematodes laboratorní nálezy l Zvýšená FW l Hypergamaglobulinémie l Pokles C3 a C4 v akutní fázi l Pozitivita ANA, protilátek proti dsDNA, proti ENA l Často leukopenie, trombocytopenie l Často sekundární antifosfolipidový syndrom

Antinukleární protilátky (ANA, ANF) morfologické obrazy l Homogenní typ: SLE, autoimunitní hepatitis l Periferní typ: SLE, autoimunitní hepatitis l Nukleolární typ: systémová sklerodermie l Granulovaný: SLE, Sjögrenův syndrom, nejčastěji se však jedná o nespecifický nález

Cílové antigeny buněčných jader při vyšetření antinukleárních protilátek (ANF, ANA) l dsDNA - diagnosticky důležité pro SLE l Histony - pozitivní u SLE indukovaného léky l Komplex extrahovatelných nukleárních antigenů (ENA) –SS-A (RO) - SLE, Sjögrenův syndrom –SS-B (LA) - SLE, Sjögrenův syndrom –U1-RNP - Sharpův syndrom –Sm - SLE –SCL-70 - sklerodermie –Jo-1- dermatomyositida, polymositida l Centromery - CREST syndrom

Antifosfolipidový syndrom l Opakované cévní trombózy l Opakované aborty l Pozitivita antifosfolipidových protilátek (falešně pozitivní screeningové testy na syfilis!) l Lupus-antikoagulans l Často trombocytopemie l Může existovat jako primární onemocnění nebo může doprovázet SLE

Revmatoidní artritida kloubní příznaky l Symetrická artritida zprvu nejčastěji bazálních a středních kloubů prstů. Asi u 1/3 nemocných však může onemocnění začínat jako atypická mono- oligoartritida. l Bolesti, ztráta síly, ranní ztuhlost kloubů. l Klouby nabývají vřetenovitý tvar, postupně dochází k deformitám. l RTG: Osteoporóza v okolí kloubu, eroze chrupavek

Revmatoidní artritida mimokloubní příznaky l Celkové: únavnost, úbytek na váze, subfebrilie l Revmatické podkožní uzly l Tendinitidy, tendosynovitidy l Může se objevit vaskulitida, postižení periferních nervů, plicní fibróza, uveitida. l Často se vyvíjí sekundární Sjögrenův syndrom.

Revmatoidní artritida laboratorní příznaky l Vysoká FW, vysoké CRP (v aktivním stadiu choroby) l Anémie l Zvýšené hladiny sérových imunoglobulinů l Častá pozitivita revmatoidního faktoru l Protilátky proti cyklickým citrulinovaným peptidům - CCP l Asi 10-20% pacientů má pozitivní antinukleární protilátky

Revmatoidní artritis v dětství l Stillův syndrom –systémové onemocnění s vysokou teplotou, exantémem, lymfadenopatií, splenomegalií –Autoprotilátky negativní, vysoké CRP l Polyartikulární seronegativní forma –Postihuje malé i velké klouby, časté synovitidy. –Častou komplikací jsou uveitidy –RF obvykle negativní, častěji pozitivita ANA l Oligo až monoartikulární formy –Uveitidy mohou probíhat velmi závažně

Systémová sklerodermie l Progredující fibróza kůže a vnitřních orgánů, obliterace periferních cév l Obvykle začíná Raynaudovým syndromem, oteklými prsty („párkovité prsty“) l Kožní příznaky: maskovitý obličej, sklerodaktylie, kůže vyhlazená, lesklá, poruchy hybnosti l Polykací obtíže při poruše motilitu jícnu, zácpa, bolesti břicha, někdy malabsorbce l Plicní fibróza l Perikarditida, myokardiální fibróza l Sklerodermická nefropatie

Systémová sklerodermie laboratorní nálezy l Laboratorně často němá l Někdy pozitivita ANA (nukleolární typ), protilátky proti SCL-70 (součást ENA), l Někdy pozitivní RF l U „CREST syndromu“ pozitivní anti- centromerové protilátky l Důležité je angiologické vyšetření (vasoneuróza - Raynaudův fenomén)

Dermatomyositida, polymyositida l Svalové příznaky: slabost, někdy i bolestivost svalstva, hlavně pletenců. Někdy polykací obtíže. l Často postižení myokardu (hlavně blokády převodního systému), klinicky postižení němé. l Kožní příznaky: –otoky a červenofialové zbarvení okolo očí, na krku –červenofialový, vyvýšený exantém nad klouby na rukou - Gottronovy známky. l Sklon k plicní fibróze. l Asi v 10% se jedná o sekundární onemocnění při malignitě.

Dermatomyositida, polymyositida Laboratorní nálezy l Vysoké hladiny svalových enzymů: CK, LD, AST, ALT. l Imunologicky: někdy pozitivita ANA, anti Jo-1 protilátky l Důležité je EMG l Diagnostická je především svalová biopsie.

Sjögrenova choroba l Xerostomie, parotitis, zvýšená kazivost zubů l Xeroftalmie, kerastoconjunctivitis sicca, l Trávicí obtíže l Artralgie, artritidy l Bronchitidy, chronický kašel, l Kolpitidy

Sjögrenova choroba paraklinická vyšetření l Průkaz snížené salivace l Snížená sekrece slz - Schirmerův test l Vysoká FW, obvykle vysoké CRP l Hypergamaglobulinémie (zejména zvýšení IgM), l Častá pozitivita RF, ANA, z ENA: SS-A a SS-B l Protilátky proti slinným žlázám l Histologický nález mononukleární infiltrace slinných žláz

Sharpův syndrom (překryvná choroba pojiva) l Příznaky dalších systémových chorob pojiva. l Častý zejména Raynaudův fenomén, otoky rukou přecházející ve sklerodaktylii, artritidy, myositidy, postižení plic, psychiatrické příznaky. l Postižení ledvin se vyskytuje méně často než u ostatních kolagenóz. l Laboratorně často protilátky proti U1 RNP.

Ankylozující spondylartritis l Postiženi především muži. l Začíná obvykle sakroileitidou, postupně postižena celá páteř. l Dochází k fibrotizaci až osifikaci intervertebrálních kloubů a ligament. l Mohou být postiženy i kyčelní a ramenní klouby. l Mimokloubní příznaky: iridocyklitida, aortitida. l Většina pacientů je HLA-B27 pozitivních. Obvykle je přítomna hypergamaglobulinémie, zánětlivé příznaky.