Diskriminace a její aspekty Diskriminace je vnímána různě a existují různé definice pro ilustraci uvádíme základní:

Definice diskriminace: Právní definice: „ rozlišování, vyčleňujících se fyzické osoby, člena sociální skupiny ze společnosti, a to na základě určité vlastnosti tzv. diskriminačního důvodu rasa,pohlaví barva pleti,sexuální orientace, věk atd. Důsledky: A.Odepření práva, příležitosti nebo výhody dostupné členům jiných sociálních skupin Uložení povinnosti,závazku,břemene,kterým nejsou zatíženi členové jiných soc. skupin

Veřejný ochránce práv definuje diskriminaci takto: Diskriminace= odlišné,právem zakázané zacházení s lidmi ve vymezžených,srovnatrelných situacích na základě různé rasy, etnického původu,národností, pohlaví, sexuální orientace, věku,zdravotního postižení,víry, nábopženského vyznání a světového názoru.

Nález ústavního soudu ČR ze dne zn.II.ÚS 1609/08 definuje diskriminaci takto: Původní význam latinského slovesa discriminare je rozlišovat. V právu je ovšem zcela běžné, že se rozlišuje mezi různými subjekty práv, a proto ne každé rozlišení je automaticky diskriminací ve smyslu, jaké tomuto pojmu přisuzuje současné právo.Jestliže, jak bylo vyloženo shora, ustavní zásadu rovnosti nelze chápat absolutně jako abstraktní kategorii, ale jako rovnost relativní, pak za diskriminaci nelze považovat jakýkoliv rozdíl v právech a povinnostech různých subjektů práva, ale pouze rozdíly neodůvodnitelné.

LZPS a diskriminace Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech…základní práva se zaručují všem bez rozdílu … Zásada rovnosti tedy nutně vyvozuje základ diskriminace Diskriminace je chápána jako protiklad rovnosti Rovné zacházení představuje právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví zákon

Přímá a nepřímá diskriminace Diskriminaci dělíme na přímou a nepřímou Za diskriminaci považuje zákon také: a)Obtěžování b)Sexuální obtěžování c)Pronásledování d)Pokyn k obtěžování e)Navádění k diskriminaci

Přímá diskriminace Takové jednání, a to včetně opomenut´í, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodů rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodů těhotenství,mateřství nebo otcovství a z důvodů pohlavní identifikace. Diskriminací je také jednání,kdy se s osobou zachází méně příznivě na základě domnělého důvodu Přímá diskriminace má ryze individuální nikoliv skupinové charakter Přímá diskriminace definuje určitý diskriminační důvod Rozlišování na základě diskriminačního důvodu je zákonem zakázané např. právní norma zakazuje muslimským ženám vstup do školy

Nepřímá diskriminace Představuje takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kriteria nebo praxe event. zvyklostí, které ve skutečnosti znevýhodňují členy určité sociální skupiny. Tato skupina je vymezitelná podle určitého diskriminačního důvodu proti jiným osobám. Nepřímá diskriminace uplatňuje jiné než diskriminační důvody / např. zákaz vstupu do školy osobám s pokrývkou hlavy tím jsou vyloučeny nejenom muslimské ženy s burkou na hlavě, ale i další osoby, které z nějakého důvodu nosí pokrývku hlavy ortodoxní Židé, příslušníci vojenských složek, řeholnice. Rozlišování na základě neutrálního důvodu není zakázané

Formy nepřímé diskriminace První forma nepřímé diskriminace vychází z obecné normy, která se ovšem příliš široká pro řešení se hledají důvody řešení je přijetí vyjímky Druhá forma opačný příklad,kdy existuje vyjímka, ale ta je nevýhodná a zasahuje jinou sociální skupinu řešení je odstranění vyjímky

Nepřímá diskriminace Nepřímou diskriminací z důvodů zdravotního postižení se rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřené opatření, aby měla osoba se přístup zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání Aby mohla využít určitého vzdělání či pracovního poradenství

Chráněné důvody diskriminace: Chráněný důvod pro účely diskriminace je znak osoby, který by neměl být považován za významný pro rozdílné zacházení nebo užívání určitého prospěchu Evropské antidiskriminační směrnice obsahují uzavřený výčet diskriminačních důvodů – pohlaví,sexuální orientace,zdravotní postižení,věk, náboženské vyznání,víra,rasdový nebo etnický původ EÚLP obsahuje neuzavřený výčet diskriminačních důvodů článek 14 pak přímo uvádí, že nesmí existovat žádná diskriminace založená na „ jakémkoli důvodu, jako je např.pohlaví rasa, sociální postavení Zavádí pojem „ jiné postavení“

Evropská úmluva o lidských právech EÚPL, článek 14 a protokol diskriminace Článek 14 zaručuje rovnost práv a svobod koresponduje s činností Evropského soudu ro lidská práva Řeší otázky hmotného práva, tedy podstaty Evropské úmluvy lidských práv Protokol č.12 zakazuje diskriminaci týkající se užívání každého práva přiznaného zákonem,Rada Evropy pak konkrétně vysvětluje a v souvislosti s protokolem 12 uvádí:

Protokol 12- zákaz diskriminace: Zákaz diskriminace se týká: Při užívání jakéhokoli práva specificky přiznaného jednotlivci podle vnitrostátních právních předpisů Při užívání práva, které musí stát poskytnout Zákaz diskriminace donucovacích orgánů státu – vojsko, policie a další bezpečnostní složky Regulace státu např podnikání- zákaz vstupu do restaurace, nájemné poskytování služeb apod

Nejfrekventovanější oblasti působn osti antidiskriminačních směrnic EU a vnitrostátního práva Oblast působnosti zákazu diskriminace: 1.Zaměstnávání 2.Systém sociální péče 3.Oblast zboží a služeb

Přístup k zaměstnání EU interpretuje přístup k zaměstnání široce- zahrnuje nejen podmínky existující před vznikem pracovněprávního vztahu,ale zahrnuje všechny faktory,které souvisí s rozhodnutím přijetí či nepřijetí nabídky zaměstnávání Jakákoliv podmínka, která ovlivní přijetí či odmítnutí vzniku pracovněprávního vztahu je v tomto ohledu akceptovatelná / např. odměňování, MŠ, zkrácení pracovní doby, propouštění./

Základní principy antidiskriminačního práva EU Státní příslušníci příslušníci třetích zemí rovněž požívají práva na rovné zacházení podle směrnice EU, a to pokud jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty Pokud nejsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty jsou chráněna jen některá práva a antidiskriminační opatření – zdraví, věk, sexuální orientace,náboženské přesvědčení. Nepožívají však rovného práva v přístupu k zaměstnání

Klíčové body ochrany před diskriminací Ochrana před diskriminací podle antidiskriminačních směrnic EU má různě širokou působnost Nejširší ochrana je poskytována ve věcech rasy,etnického původu,přístupu k zaměstnání,k systému sociální péče, ke službám a zboží Diskriminace na základě pohlaví je zakázána v kontextu přístupu k zaměstnání, sociálnímu zabezpečení a sociálním službám

Pojetí nepřímé diskriminace ve směrnicích EU Neutrální předpis, kriterium nebo zvyklost Neutrální předpis,kriterium nebo zvyklost – požadavek, který je uplatňován na všechny. Tedy diskriminace vychází z toho, že stejné pravidlo se použije na všechny bez ohledu na individuální zvláštnosti

Přípustné formy rozdílného zacházení Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodů věku v přístupu k zaměstnání, pokud je a)Vyžadována podmínka minimálního věku, odborné praxe nebo doby zaměstnání pro příslušné povolání nezbytná b)Pro povolání je potřebné odborné vzdělání,které je nepřiměřeně dlouhé např. vzhledem k odchodu do důchodu

Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení při stanovení věku – důchodového u žen a u mužů Diskriminací není rozdílné zacházení ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolání, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze práce Diskriminací není rozdílné zacházení uplatňované ve věcech zaměstnání v církvích nebo nábožen ských společnostech

Diskriminací není rozdílné zacházení za účelem ochrany žen z důvodu těhotenství nebo mateřství Diskriminací není ochrana osob se zdravotním postižením Diskriminací není ochrana osob mladších 18 let v souvislosti s pracovně právními předpisy Diskriminací není rozdílný přístup z titulu pohlaví k rodinnému životu

Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodů pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznán í nebo světového názoru pokud je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno legitimním cílem V pracovním právu je nutné dodržovat zásadu rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení

Právní prostředky ochrany před diskriminací diskriminační jednání je žalovatelné dokazuje ten,jehož práva byla poškozena nutné hledat tzv. komparátor nutné rozlišit druh diskriminace vymazit také možné různé jednání, které ovšem nemusí být diskriminační

Diskriminační jednání musí být odstraněno Lze se domáhat morální satisfakce Lze se domáhat náhradu nemajetkové újmy Diskriminační jednání lze zažalovat

Komparátor Soud určuje komparátor, který určuje zda je účinek konkrétního předpisu, kritéria nebo zvyklosti nepříznivější než účinky pociťované jinými osobami.

Důkazní břemeno Pokud je žalována diskriminace je nutné předložit důkazní břemeno Žalující strana předkládá tzv. sdílené důkazní břemeno,které musí prokazovat diskriminační jednání Důkazní břemeno pak musí pachatel důkazy vyvrátit. Dokazování diskriminačního jednání je velmi obtížné,protože se mnohdy nachází pouze v myšlenkách toho, kdo je diskriminaci vystaven

Použitá literatura a prameny Zákon č. 198/2008 Sb.z. v platném změní Bobek,M.Boučková,P. Rovnost a diskriminace. Praha.C.H.Beck 2007 Bouda,P. Nepřímá diskriminace.MU:2011.