Obrazy k inspiraci
Portrét neznámé ženy, snad manželky Francesca del Giocondo. Křehký úsměv portrétované podtrhuje technika malby, tzv. sfumato, která je pro dílo Leonarda da Vinci typická.
Raná malba Leonarda da Vinci zachycuje zřejmě dceru z bohaté florentské rodiny Benci. Rostlina v pozadí (jalovec – ginepro) pravděpodobně odkazuje na jméno dívky.
I tento da Vinciho portrét skrývá řadu tajemství. Mladá žena, dcera milánského ambasadora, drží v náručí hranostaje (?), symbol čistoty a panenství. Dodatečně bylo k portrétu domalováno krajinné pozadí.
Portrét, byť idealizovaný, není v gotice obvyklý. Jde o deskovou malbu z cyklu pro kapli sv. Kříže na Karlštejně. Obrazy sloužily také jako relikviáře. V jejich rámech byly uloženy ostatky světců.
Portrét glorifikující císaře představuje Rudolfa II. jako římského boha rostlin, žní a úrody. Plody a květy jsou vybrány tak, aby byl zastoupen celý vegetační rok.
Zdánlivě přehledná kompozice obrazu Dvorní dámy skrývá řadu symbolických významů. Je obrazem v obraze. Malíř, který by měl stát před skupinou, je její součástí. V zrcadle na stěně vidíme královský pár. V jaké roli je divák?
Původní verze, podle které Rembrandt v tomto portrétu zobrazil svou ženu Saskii, je dnes zpochybněna. Inspiraci tohoto obrazu můžeme snad hledat v díle renesančního malíře Jana van Eycka a jeho porttrétu Rodina Arnolfini.