ANOTACE: Prezentace, která může sloužit jako výklad i opakování učiva o lyrických žánrech AUTOR: Mgr. Eva Klapková JAZYK: český OČEKÁVANÝ VÝSTUP: žáci se seznámí s jednotlivými žánry lyriky SPECIÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ POTŘEBY: interaktivní tabule KLÍČOVÁ SLOVA: píseň, elegie, epigram, pásmo, óda, hymnus, epitaf DRUH UČEBNÍHO MATERIÁLU: prezentace CÍLOVÁ SKUPINA: žák STUPEŇ A TYP VZDĚLÁVÁNÍ: základní vzdělávání – druhý stupeň TYPICKÁ VĚKOVÁ SKUPINA: let
kratší báseň s pravidelným rytmem a výrazným rýmem oblíbený žánr ústní slovesnosti (písně milostné, vojenské….) v modernějším pojetí mohou mít i epický ráz, kritizují poměry ve společnosti Dejte mi, chlapci, trochu hlíny, chtěl bych si s vámi stavět hráz a nedívat se na hodiny a neslyšet, jak míjí čas….. (Jaroslav Seifert – Píseň o dětství)
typická pro antiku oslavná, radostná pokud se zaměřuje na – národ, vlast... – hymnus Vy, jako hrst grošů rozházené, rybníky na našem jihu! Vy, jež jste oranž, měď, stříbro, kobalt a ocel v hře slunka i chmury! (Otakar Theer – Mé Čechy)
vyjadřuje smutek nad smrtí blízkého, smutek ze zklamané lásky, z toho, že něco hezkého skončilo Přátelé odešli. Má milá v dálce spí. A venku velká tma je. Slovo ti povídám. Jsou bílá od lampy, a napolo již usínaje, na matku vzpomínám. Podzimní vzpomínka… (Jiří Orten – Malá elegie)
původně nápis na budovách, pomnících skladba, která kriticky reaguje na společenské i osobní nedostatky K.H. Borovský, Karel Čapek, Fr. Ladislav Čelakovský, Jan Neruda … Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad máme, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. (K.H. Borovský – Demokratský)
veršovaný nápis na hrob mnozí básníci si jej sami vytvořili Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět, a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než mohl srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let. (Jiří Wolker)
sled veršů, které zachycují představy básníka a často spolu významově nesouvisejí Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati… (Guillaume Apollinaire – Pásmo)
♦ Dospěla-li lenost k mozku, už je pozdě na rákosku. (Jiří Žáček – Výchovná zásada) (epigram) ♦ Buď mi zdráva, Romo, dceři Areova, s vínkem zlatým, vládkyně bohem zdatná! Na velebném Olympu světa sídlíš, nezničitelném… (Melinnos) (óda)
♦ … Bože, ty zlý, který jsi tolik vzal. Jaká je venku tma? Co jsem to povídal? Ach, vím, já chtěl jsem říci za všechny hodiny, v kterých jsem sladce spal, a za všechny své drahé spící, až teď, kdy podzim přichází a vše i dny se krátí, neumím býti sám jen s lampou, která svítí, že sil jsem proso na souvrati a nebudu již žíti. ( Jiří Orten – Malá elegie) (elegie)
♦ Naše životy jsou těšivé jako sníh jednou v noci sedě nad kupou svých knih uviděl jsem náhle v pachu novin tona sníh a velkou podobiznu Edisona bylo po půlnoci v pozdním únoru zastihl jsem sama sebe v hovoru jako bych se býval opil starým vínem hovořil jsem se svým nepřítomným stínem Jako refrén zněl tu stále jeden tón šel jsem po špičkách až k dveřím na balkón…. (Vítězslav Nezval – Edison) (pásmo)
♦ (ironicky) Světská sláva – polní tráva, milí zlatí, jenomže se za tu trávu skvěle platí. (Jiří Žáček- Epitaf slavného muže)
SOUKAL, J. SPN. Literární výchova: pro 2. stupeň základní školy a pro odpovídající ročníky víceletých gymnázií. 1. Praha: SPN, ISBN ADLT, Jaromír. Literární výchova pro ročník základní školy a pro odpovídající ročníky víceletých gymnázií: úvod do teorie literatury. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997, 151 s. ISBN