Uvedení autoři, není-li uvedeno jinak, jsou autory tohoto výukového materiálu a všech jeho částí. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR. Název SŠ:SOU Uherský Brod Autoři:Ing. Radim Bublík Název prezentace: (DUMu) Informační zdroje a vyhledávání informací, validita informačních zdrojů Tematická oblast:Úvod do předmětu Ročník: 1. ročník oboru Mechanik opravář motorových vozidel Číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Datum vzniku:

 Záměrem této sady výukových materiálů s názvem Úvod do předmětu je poskytnout žákům potřebné informace pro lepší orientaci ve významu informačních a komunikačních technologií (zejména počítačů) pro jejich život a nastínit jim rovněž jejich historii a vývoj.  Jednotlivé DUMy (prezentace a pracovní listy) v této sadě pokryjí postupně tematické oblasti, které jsou probírány v předmětu Informační a komunikační technologie na naší SŠ.  Tato prezentace je konkrétně zaměřena na tematický celek Informační zdroje a vyhledávání informací, validita informačních zdrojů.

 Nejprve si lidé předávali informace ústně, osobně.  Později začali svá sdělení tesat do kamene a zapisovat na různé látky (a později i na papír).  Ve starých dobách byly za nejvýznamnější zdroj informací považovány právem knihy, které plnily svou funkci velmi dobře dlouhá staletí.  Monografie (knihy) doplnila časem periodika (noviny a časopisy), zejména noviny převzaly funkci prvního široce dostupného a relativně rychlého hromadného sdělovacího prostředku.

 Po vynálezu rádia a televize převzaly samozřejmě i tyto technologie postupně štafetu nejmodernějšího (a tedy v dané době i nejoblíbenějšího) hromadného sdělovacího prostředku.  Ani jeden z těchto klasických sdělovacích prostředků však neumožnoval interaktivitu, stejně jako ji dříve neumožňovaly ani knihy. Tu přinesl až internet.  V současné době je internet nejoblíbenějším zdrojem informací po celém světě.

 Zatímco katalog známe již z knihoven, fulltextové vyhledávání je možné až díky použití počítačů.  Na webu existují tzv. vyhledávací servery, vyhledávače. Mají buď široký záběr a nebo se specializují na určitou oblast.  Protože umožňují vstup do světa internetu, nazývají se také portály. Portály nabízí dvě základní služby: 1. Hledání zadaného pojmu na webových stránkách českého a světového Internetu. 2. Hledání pojmu v připraveném katalogu firemních stránek nebo postupné procházení tohoto katalogu po jednotlivých sekcích. [1]

 Je podle oborů členěný seznam odkazů na stránky, které si do příslušných kategorií jejich autoři sami zadávají, tzv. registrují.  Při jeho procházení a hledání v něm dostaneme menší množství odkazů, které velmi dobře odpovídají zadání.  Katalog tedy obsahuje poměrně málo odkazů, žádná firma se v něm neobjeví „sama“ (na rozdíl od vyhledávače). [1]  Příklad: Firmy.CZFirmy.CZ

 Světový web dnes obsahuje miliardy stránek, které se nacházejí na milionech serverů. Najít v nich konkrétní informace bez existence vyhledávačů by bylo nemožné.  Kvalita vyhledávače je dána tím, kolik stránek indexuje (Google: desítky miliard), jak rychle svůj index dokáže prohledat (Google: za méně jak půl vteřiny) a jak relevantní (odpovídající) jsou výsledky hledání (Google: většinou velmi slušné). [1]

 Vyplatí se vyzkoušet i jiné vyhledávače, než jen první dva nejznámější.  případně   (provozuje společnost Microsoft)   … a další.

 Každý vyhledávač se skládá ze tří relativně nezávislých programů:  Vyhledávací robot (slídil, „pavouk“, crawler, spider) neustále prochází světový web, odkazy vedoucí ze stránek a ukládá obsah stránek (bez mediálního obsahu) do obrovských databází na svých serverech.  Indexér pak uložené stránky zpracuje, vytvoří z nich gigantický katalog a připraví jejich index, sloužící k jejich rychlému prohledání.  Vyhledávač od nás převezme dotaz, prohledá index a vrátí podle stanoveného algoritmu odkazy na stránky, které nejlépe odpovídají zadání. [1]

 Problém s vyhledávači nespočívá v tom, že by nenalezl relevantní odkazy, ale v tom, že vyhledávač většinou najde těchto odkazů obrovské množství, které je obtížné (ne-li zcela nereálné) všechny prozkoumat podrobněji kliknutím na ně a následným zkoumáním relevance odkazu.  Nezřídka můžeme dostat i tisíce odkazů!  Upřesnění zadání výrazně sníží počet výsledků a zvýší relevanci nabídnutých odkazů.  Zadání můžeme upřesnit pomocí funkce Pokročilé vyhledávání, viz dále… [2]

Upřesnění zadání pro vyhledávání v bodech:  Vyhledávač hledá stránky, kde jsou všechna zadaná slova najednou. Zadejte proto více pojmů pro upřesnění hledání (např. Karel Čapek RUR).  Velikost písmen nebývá brána do úvahy, diakritika ano (Čapek dá jiný výsledek než Capek).  Zadávejte co nejkonkrétnějsí pojmy (ne auto škoda, ale třeba škoda fabia).  Fráze (více slov v pevném pořadí) dávejte do uvozovek (přesněji do znaku pro palce, který je na klávesnici nad ů). Vyhledávač pak hledá stránky, kde jsou zadaná slova přesně takto vedle sebe umístěná.  Používejte omezení množiny prohledávaných stránek, které nabízí Pokročilé (rozšířené) vyhledávání. [2]Pokročilé (rozšířené) vyhledávání

 Aby pro nás informace měla význam, musí být relevantní a kvalitní.  Relevantní informace je taková, která odpovídá našim aktuálním potřebám, je pro nás významná a umožňuje nám rozhodnutí. [3]  Kvalitní informační zdroj (zde hovoříme především o textových informacích) by měl splňovat tyto parametry: (viz další strana)

 Správnost. Neměl by obsahovat chyby. To si ověříme pomocí dalších nezávislých zdrojů. Opravdu kvalitní zdroj předkládané informace již sám předem ověřuje, uvádí své informační zdroje.  Odbornost autora. U informace (článku) musí být uveden autor, měla by být zdokumentována jeho odborná způsobilost (vzdělání, praxe, publikační činnost). O odbornosti často svědčí i gramatická správnost a literární úroveň článků.  Aktuálnost. Každá informace by měla být datována. Pokud se datum získání informace liší od data publikování, mělo by být uvedeno i toto datum. [3]

 Objektivnost, nezaujatost, nepodjatost. Výrazně musí být odděleny reklamní články, články nesmí bez výslovného upozornění jednostranně zdůrazňovat jeden přístup (např. politické nebo náboženské přesvědčení).  Ucelenost. Informace by měly pokrývat určitou oblast, neměly by být vytrhávány z kontextu, měly by přiměřeně zacházet do detailů. Článek by měl vždy nabízet odkazy na podrobnější informace v jiných článcích, knihách nebo webových stránkách a nejlépe obsahovat i různé formy informací – obrázky, schémata, mapy apod. [3]

 Představuje obranu proti (skryté) manipulaci, která je součástí mnoha sdělení.  „Kritické myšlení je pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme, nebo se zřekneme úsudku o něm. Kritické myšlení rovněž zahrnuje stupeň jistoty, s níž nějaké tvrzení přijmeme nebo odmítneme.“ (František Koukolík, 1998.) [4]

Základním principem je opatrné věcné posuzování předkládaných informací a jejich ověřování z více nezávislých zdrojů. K tomu pomáhá dodržování těchto pravidel:  Definujte problém a ujasněte si, jaké informace potřebujete k jeho řešení.  Najděte více informací (alternativ) k jeho řešení a vyberte ty relevantní z kvalitních zdrojů. Hledejte přesné, jasně formulované informace.  Zasaďte nově nalezené informace do svých stávajících znalostí, hledejte souvislosti (odborné, sociální, hostorické atd.) a logické vazby.  Formulujte závěry a ověřte jejich validitu (platnost). [4]

Logické klamy se běžně používají, někdy vědomě, někdy nevědomě. Jejich cílem je zastřít nelogičnost sdělení a dosáhnout určitého (manipulativního) cíle. Existuje jich velké množství, nejpoužívanější:  „Černobílé“ předkládání problému (zakrývání složitosti problému a variant jeho řešení)  „Hraní na city“ nebo zastrašování fatálními důsledky.  Útoky na autora sdělení místo polemiky s obsahem sdělení.  Používání složitého jazyka s množstvím vložených vět a cizích slov.  Odvolávání se na (neexistující, v jiném oboru pracující) autoritu.  Vyvozování obecných závěrů z jednotlivých událostí (ignorování statistické podstaty mnoha jevů). [4]

[1] ROUBAL, Pavel. Informatika a výpočetní technika pro střední školy: teoretická učebnice. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, s. 13. ISBN [2] ROUBAL, Pavel. Informatika a výpočetní technika pro střední školy: teoretická učebnice. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, s. 15. ISBN [3] ROUBAL, Pavel. Informatika a výpočetní technika pro střední školy: teoretická učebnice. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, s. 17. ISBN [4] ROUBAL, Pavel. Informatika a výpočetní technika pro střední školy: teoretická učebnice. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, s. 18. ISBN