F OTBAL Mgr. Jan Charousek Liberec 2013

VZNIK A VÝVOJ FOTBALU Fotbal vzhledem k historickému vývoji, charakteru, dostupnosti a přitažlivosti patří k nejrozšířenějším a také nejoblíbenějším sportovním hrám. Fotbal vznikl z míčových her, o nichž první zprávy pochází z období asi 3000 let př.n.l. z Číny, ze starého Egypta, podobné hry se hrály v Řecku, Římě, u Mayů a Aztéků. Ve středověku se o fotbale mluví ve Francii, Itálii, ale především v Anglii. Anglie je považována za kolébku moderního novodobého fotbalu, a to na přelomu 18. a 19. století, kdy také v roce 1840 vznikla první fotbalová pravidla. V roce 1863 zástupci 11 škol a klubů založili „ Football Asociation „ - první fotbalový svaz na světě. V roce 1871 vznikla nejstarší pohárová soutěž - Anglický pohár. Z Anglie se fotbal šířil nejdříve do Evropy a pak do celého světa. První mezistátní utkání mezi Anglií a Skotskem bylo sehráno v Glasgowě v roce Od roku 1885 se v Anglii hraje legalizovaně profesionální fotbal a v roce 1893 byl v Londýně založen první ženský fotbalový klub (Votík, 2001).

F OTBALOVÉ ORGANIZACE roce 1904 byla v Paříži založena Mezinárodní fotbalová federace - FIFA. První mistrovství světa se konalo v roce 1930 v Uruguayi a zvítězilo na něm domácí mužstvo. V roce 1954 byla založena Evropská unie fotbalových asociací - UEFA. První mistrovství Evropy se hrálo v roce 1968 v Itálii a také zde zvítězila domácí Itálie.

VZNIK A VÝVOJ FOTBALU V ČECHÁCH V Čechách a na Moravě se s fotbalem setkáváme koncem 19. století, kdy se hrál v cyklistických a veslařských klubech a ve studentských kroužcích. První fotbalové utkání v Čechách se hrálo v roce 1887 v Roudnici nad Labem. Mezi nejstarší kluby v Čechách patří SK Slavie Praha a AC Sparta Praha. V roce 1901 vznikl Český fotbalový svaz, který tak patří k nejstarším svazům v Evropě. První zmínka o fotbalu na Slovensku je z roku 1893 z Banské Bystrice a v roce 1896 se první fotbalové utkání hrálo také v Brně. V roce 1921 byla založena Československá asociace fotbalu, která byla roku 1922 přijata do FIFA. Členem UEFA je československý fotbal od roku 1954 (Votík, 2001).

Č ESKOSLOVENSKÉ FOTBALOVÉ ÚSPĚCHY místo MS v Itálii místo MS v Chile místo na OH v Tokiu místo ME v Jugoslávii místo na OH v Moskvě místo ME v Itálii čtvrtfinále MS v Itálii

Č ESKÉ FOTBALOVÉ ÚSPĚCHY místo ME v Anglii místo ME na Slovensku reprezentace do 21 let místo ME ve Švýcarsku reprezentace do 21 let místo ME v Portugalsku

C HARAKTERISTIKA SOUČASNÉHO FOTBALU Fotbal je kolektivní, sportovní, branková hra, která patří v naší republice k nejpopulárnějším a nejoblíbenějším. Na profesionální úrovni je pak i faktorem ekonomickým a mnohdy i politickým. Herní zatížení je určováno objemem, intenzitou a složitostí činností v průběhu utkání. Z posledních analýz sledovaných utkání nejlepších světových mužstev vyplývá, že hráči během utkání překonají 9-11 km, a to podle postu v sestavě. Z toho např. hráč středové řady absolvuje 4,8 km chůzí, 3,1 km klusem, 2,2 km rychlým během a 900 m sprintem. Délka těchto sprintů je nejčastěji v délce 16 až 30 m, tj. asi 30 až 40 za utkání. Tyto hodnoty se v poslední době zvýšily o 2 až 3 km s tím, jak současné pojetí hry klade stále větší požadavky na intenzitu jednotlivých herních činností v utkání při současně se zvětšující složitosti hry. Hráči mají stále méně času a prostoru na uskutečnění herních činností a musí být také psychicky odolní, protože musí pohotově reagovat na neustále se měnící herní situace a také je správně a optimálně řešit individuálně nebo ve spolupráci s ostatními spoluhráči. Vysoké nároky na hráče plynou ze značného objemu a intenzity zatížení v utkáních. Intenzita zatíženi je charakterizovaná nepravidelným střídáním od maximální přes submaximální, až ke střední a mírné a je závislá na důležitosti utkání, úrovni soutěže a soupeře, postu hráče atd. (Votík, 2001).

Z ÁKLADNÍ FOTBALOVÁ PRAVIDLA Fotbalová pravidla jsou proslulá svou konzervativností a zdánlivou neměnností. Je to dáno jak tradicí, tak i pevně zavedenými zvyklostmi, uplatňovanými při jejich změnách. V roce 1997 však Mezinárodní výbor pro pravidla FIFA (IFAB) tuto tradici po dlouhé době porušil a přistoupil k některým zásadním úpravám, kterými změnil nejen obsah, ale i vzhled pravidel. Snahou bylo učinit znění textu modernějším a srozumitelnějším a současně se reagovalo také na vývoj samotné hry. Pravidla fotbalu jsou postavena na dvou principech. Pro některé herní situace je rozhodčímu již předem dán pravidly přesný postup a rozhodčí v dané situaci nesmí jednat jinak. Jestliže například míč přejde postranní čaru, musí rozhodčí nařídit vhazování ve prospěch některého družstva a jinou možnost nemá. Pro řadu dalších případů však pravidla opravňují rozhodčího k tomu, aby tyto situace řešil podle svého vlastního uvážení a pro tyto případy je v pravidlech použita formulace „podle názoru rozhodčího". Z toho vyplývají dvě podstatné skutečnosti: rozhodčí ma plné právo řešit tyto situace tak, jak je viděl on sám, a hráči mají povinnost jeho rozhodnutí respektovat.

Z ÁKLADNÍ FOTBALOVÁ PRAVIDLA Hrací plocha musí mít tvar obdélníka. Minimální délka hrací plochy je 90 m, maximální délka je 120 m. Minimální šířka je 45m a maximální 90 m. Doporučená délka pro mezinárodní utkání je m a šířka m. Hrací plocha je rozdělena na dvě poloviny, kolem středové čáry je vyznačen středový kruh o poloměru 9,15 m. Brankové území se vyznačuje kolmo k brankové čáře a směrem kolmo do hrací plochy 5,50 m a spojí se čárou rovnoběžnou s brankovou čárou. Pokutové území se vyznačuje kolmo ke každé brankové čáře ve vzdálenosti 16,50 m od brankových tyčí směrem do hrací plochy a spojí se rovnoběžnou čárou s brankovou čárou. V každém pokutovém území se vyznačí ve vzdálenosti 11 m od brankové čáry pokutová značka. V každém rohu hrací plochy se umístí nejméně 1,50 m vysoká tyč s praporkem a kolem každého rohového praporku se na hrací ploše vyznačí čtvrtkruh o poloměru 1 m. Branka je umístěna uprostřed každé brankové čáry, vnitřní strany brankových tyčí jsou od sebe vzdáleny 7,32 m a spodní strana břevna je ve výši 2,44 m nad zemí. Není dovoleno hrát soutěžní utkám bez sítě nebo s poškozenou sítí. Způsobilosti hrací plochy rozhoduje jedině a s konečnou platností rozhodčí.

Z ÁKLADNÍ FOTBALOVÁ PRAVIDLA Míč musí být kulatý, musí mít vnitřní tlak 0,6 -1,1 atmosféry a může se vyměnit během hry jen se souhlasem rozhodčího. Utkání hrají dvě družstva a každé z nich má nejvýše 11 hráčů, z nichž jeden musí být brankář Minimální počet hráčů v družstvu je 7. K soutěžním utkáním smí družstvo nominovat nejvýše 7 náhradníků, z nichž smějí být do hry nasazeni nejvýše 3. Náhradník smí vstoupit na hrací plochu až poté, co ji opustí střídaný hráč a se souhlasem rozhodčího. Náhradník smí vstoupit na hrací plochu od středové čáry a jen v době, kdy je hra přerušena. Hráč, který byl střídán, se v tomtéž utkáni nesmí znovu zúčastnit hry. Všichni náhradníci podléhají autoritě a pravomoci rozhodčího bez ohledu na to, zda byli či nebyli nasazeni do hry, tzn. že je může napomenout či vyloučit. Kterýkoliv hráč se smí kdykoliv v průběhu hry vyměnit se svým brankářem, ale pouze se souhlasem rozhodčího a v přerušené hře. Za hráče, který byl vyloučen z účasti ve hře před zahajovacím výkopem, smí nastoupit pouze některý z náhradníků a za nahlášeného náhradníka, který byl před začátkem utkání nebo v jeho průběhu vyloučen z účasti na hře, nesmí být doplněn jiný náhradník. Jestliže družstvo zahájí utkání s menším počtem hráčů než 11, má právo v průběhu hry doplnit počet hráčů na 11. Hráč nesmí mít na sobě nic, čím by mohl ohrozit sebe nebo jiného hráče. Do základní výstroje hráčů patří dres nebo tričko, trenýrky, stulpny, chrániče holení a kopačky.

Z ÁKLADNÍ FOTBALOVÁ PRAVIDLA Oblečení brankářů se musí lišit barvou od oblečení ostatních hráčů, rozhodčího a jeho asistentů. Hrát bez obuvi je zakázáno a stejně tak je povinné používání chráničů holení. Kapitán družstva musí být na levém rukávě označen zřetelnou páskou barvy výrazně odlišné od barvy jeho dresu. Rozhodnutí rozhodčího o skutečnostech souvisejících s hrou jsou konečná, ale rozhodčí smí změnit své rozhodnutí, uvědomí-li si, že je nesprávné, ale jen dokud hra nebyla znovu zahájena. Pravomoc rozhodčího uplatňovat pravidla trvá i po dobu poločasové přestávky. Utkání rozhodují 1 hlavní rozhodčí a pomáhají mu asistenti rozhodčího. Utkání trvá 2 poločasy po 45 minutách s poločasovou přestávkou ne delší než 15 minut. Na začátku utkání kapitáni losují a družstvo, které vyhraje si vybere, na kterou branku bude v prvním poločase útočit. Druhé družstvo zahájí utkání výkopem. Družstvo, které vyhrálo los, zahajuje výkopem druhý poločas. Výkop je způsob zahájení nebo navázání hry na začátku obou poločasů, po dosažení branky, na začátku každé poloviny prodloužení. Z výkopu může být přímo dosaženo branky ve prospěch družstva, které výkop provádí.

Z ÁKLADNÍ FOTBALOVÁ PRAVIDLA Míč rozhodčího je způsob navázání hry poté, co byla, v době kdy byl míč ve hře, hra přerušena, aniž byla porušena pravidla. Branky je dosaženo, jestliže míč úplně přejde brankovou čáru mezi brankovými tyčemi a pod brankovým břevnem a útočící družstvo předtím neporušilo žádné pravidlo. Rozhodčí uzná branku dostane-li se míč do soupeřovy branky přímo ze hry, z přímého volného kopu, z pokutového kopu, z kopu z rohu, z kopu od branky, z výkopu a pokud nebyla porušena pravidla. Rozhodčí branku neuzná, dostane-li se míč do soupeřovy branky přímo z nepřímého volného kopu a z vhazování ze zámezí. Signalizace asistenta rozhodčího v případě dosažení branky regulérním způsobem spočívá v tom, že běží ke středové čáře. Ofsajdová pozice hráče není sama o sobě porušením pravidla. Hráč je v ofsajdové pozici, je-li blíže k soupeřově brankové čáře než míč a než předposlední hráč soupeře. Hráč nebude trestán za ofsajd, dostane-li míč přímo z kopu od branky, z vhazování ze zámezí nebo z kopu z rohu.

Z ÁKLADNÍ FOTBALOVÁ PRAVIDLA Branky z nepřímého volného kopu může být dosaženo jen v případě, že dříve, než míč přejde do branky, se ho dotkne jiný hráč než ten, který nepřímý volný kop provedl. Pokud se volný kop provádí mimo pokutové území všichni hráči soupeře musí být vzdáleni nejméně 9,15 m od míče, dokud míč není ve hře. Vhazování je jedním ze způsobů navázání hry a přímo z vhazování nemůže být dosaženo branky. Kop z rohu je jedním ze způsobů navázání hry a je možné přímo z něho dosáhnout branky.

R OZBOR HRY Fotbal je hra, při níž se dvě družstva o 11 hráčích snaží vstřelit soupeři co největší počet branek a současně jich co nejméně obdržet při zachování pravidel. Samotná hra se uskutečňuje v konkrétním utkání, které je charakterizováno určitým průběhem a dodržováním objektivně platných pravidel (velikost hřiště, doba hry, počet hráčů atd.) (Kačáni, 1997). V průběhu hry se střídají úseky hry, kdy má družstvo pod kontrolou míč a úseky, kdy míč kontroluje soupeř. Z tohoto hlediska rozlišujeme ve hře dvě základní fáze hry, útočnou a obrannou. Obsah fotbalu tvoří herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a systémy hry družstva.

OBSAH HERNÍHO VÝKONU VE FOTBALU Ve fotbale, tak jako v každé kolektivní brankové hře, se střídají základní fáze hry: útočná obranná. Družstvo je v útočné fázi od okamžiku, kdy získalo míč pod kontrolu a naopak v okamžiku ztráty kontroly nad míčem přechází do obranné fáze hry. Můžeme tedy ještě rozlišit tzv. přechodové fáze, a to přechod z obrany do útoku a naopak přechod z útoku do obrany. Fáze hry se dále člení na menší části hry, které nazýváme - úseky hry. Tyto úseky hry představují obsahově, časově a prostorově ohraničené části hry v útoku nebo v obraně. Vlastním obsahem těchto fází a úseků hry jsou herní situace. Jedná se o okamžitý stav ve hře, který představuje pro hráče i pro celé družstvo taktickou úlohu různé složitosti. Herní situace můžeme řešit buď individuálně - herními činnostmi jednotlivce či jejich řetězci nebo skupinově - herními kombinacemi (Kam Ondřej, Buzek 1986; Večeřa, Nováček, 1995).

H ERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE HČJ jsou nacvičené komplexy pohybových úkonů (učením získané herní dovednosti). Tvoří soustavy pohybů pří individuálním řešení jednotlivé herní situace. HČJ dělíme na útočné a obranné (Kačáni, 1997; Večeřa, Nováček, 1995).

Ú TOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE 1) Výběr místa - je činnost hráče bez míče, která se projevuje účelným pohybem se snahou získat takové postavení, které umožňuje co nejlepší a nejúčelnější individuální činnost a spolupráci v rámci řešení konkrétního herního úkolu. Správný výběr místa vytváří předpoklady pro dobrou organizaci hry. Zodpovědnost hráče bez míče spočívá v tom, že se musí uvolnit nebo naběhnout do vhodného prostoru pro očekávanou činnost s míčem. Tato HČJ má výrazné kolektivní charakter. Pro správný výběr místa musíme splnit tyto základní předpoklady: vzhledem ke spoluhráčům vytvářet soustavu trojúhelníků (možnost lepší kombinace) vzhledem k protihráčům se od nich odpoutávat (uvolňovat), tzn. nenechat se obsadit vzhledem k prostoru využívat plochu celého hříště do délky i do šířky

Ú TOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE 2) Vedení míče-je útočná HČJ, při jejíž realizaci má hráč míč pod kontrolou a plynulým nebo přerušovaným pohybem s míčem zvoleným směrem se přemísťuje po hřišti. Používá se tehdy, není-li hráči umožněno prW* obsazeným spoluhráčům. Touto činností získává hráč výhodnější postavení pro řešení herní situace neb" herního úkolu. Podle způsobu techniky vedení míče rozeznáváme vedení míče: Vnitřní stanou nohy (je pomalé ale poměrně bezpečné, používá se ve zhuštěném prostoru) Vnějším nártem (je rychlé, umožňuje krytí míče a prudké změny směru vedení míče) vnitřním nártem (stejné jako vedení vnějším nártem) přímým nártem (nejrychlejší způsob používaný ve volném prostoru) Krytí míče - technika spočívá v tom, že při napadání soupeřem ze strany vede hráč míč vzdálenější nohou od soupeře a vzdálenost mezi míčem a soupeřem hráč udržuje náklonem těla, přičemž se ramenem, popřípadě rukou opírá o soupeře. Současné pojetí hry vyžaduje kombinaci a střídání jednotlivých způsobů vedení míče, změnu rychlosti, změnu směru, zastavení i krytí míče před soupeřem. Kdy se který způsob využívá, záleží na dané herní situaci. S vedením míče velmi úzce souvisí zastavení míče zašlápnutím a provádění změn směru vedení míče zaseknutím.

Ú TOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE 3) Obcházení soupeře - je útočná HČJ, která se používá pokud nemůže hráč s míčem přihrát spoluhráči, když je napadán protihráčem, který se snaží zabránit ve vedení míče a také se používá tehdy, když hráč s míčem obejitím soupeře získává číselnou převahu. Podle postavení hráče s míčem vzhledem k soupeři rozeznáváme: Soupeř v bočném postavení: změnou rychlosti vedení míče změnou směru vedení míče zašlápnutím (provádí se nohou vzdálenější od soupeře, kdy hráč v plné rychlosti zašlápne míč chodidlem a zastaví se) zaseknutím (stejný způsob jako zašlápnutí, ale hráč vytáčí nohu a vnějším nebo vnitřním nártem míč zasekává a mění směr) Soupeř v čelném postavení: krátkou kličkou dlouhou kličkou obhozením nebo prohozením mezi nohama stahovačkou Zády k soupeři: rychlým obratem s krytím míče po předchozím klamném pohybu nebo po překročení míče na opačnou stranu

Ú TOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE 4) Přihrávání- je útočná HČJ, jejímž cílem je záměrné usměrnění míče nohou, hlavou nebo jinou částí těla spoluhráči tak, aby jej mohl zpracovat. Důležitými kritérii pro přihrávku je, aby byla přesná, včasná a dobře zpracovatelná. Existují různá hlediska pro dělení přihrávek a to podle: Vzdálenosti - krátké, střední, dlouhé Výšky - přízemní, polovysoké, vysoké Směru - kolmé, vpřed, vzad, zpětné Rychlosti - pomalé, měkké, střílené Rotace - přímé, rotované, obloukem předcházející činnosti - prvním dotykem, ze vzduchu, těsně po odrazu míče Nejčastějším způsobem rozdělení je podle toho, kterou částí nohy nebo těla přihráváme, pak mluvíme o: přihrávání vnitřní stranou nohy (placírka) přihrávání přímým nártem přihrávání vnitřním nártem přihrávání vnějším nártem přihrávání hlavou (čelem, spánkem) přihrávání rukama (vhazování ze zámezí)

Ú TOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE 5) Zpracování míče - je útočná HČJ, při které hráč získává míč pod svou kontrolu, aby mohl navázat další Zpracování míče dělíme na tři základní způsoby: převzetí míče - je zpracování míče letícího po zemi (vnitřní stranou nohy, vnější stranou nohy, nártem, chodidlem) Tlumení míče Stahování míče

Ú TOČNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE 6) Střelba-je útočná HČJ, která je vyvrcholením útočných HČJ a útočné fáze hry. Je to usměrnění míče do soupeřovy branky tak, aby jej protihráči nemohli zasáhnout. Střelbu nejčastěji dělíme podle toho, kterou častí těla míč do branky usměrňujeme na: přímým nártem (nejprudší) vnitřním nártem vnějším nártem vnitřní stranou nohy hlavou špičkou nohy (bodlo), patičkou a dalšími částmi těla v rámci pravidel (Večeřa, Nováček, 1995)

O BRANNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE Obsazování hráče s míčem je obranná HČJ, která znesnadňuje, popřípadě znemožňuje soupeři činnost s míčem a snaží se dostat soupeře s míčem do takových prostorů, které nejsou nebezpečné pro vstřelení branky. Bránící hráč má být aktivní a neustále se pohybuje na spojnici mezí protihráčem s míčem a středem vlastní branky. Snahou je zabránit soupeři projít obranou, zabránit přihrávce dalšímu soupeři, nedovolit soupeři vystřelit a připravit situaci pro odebrání míče (Navara, Ondřej, Buzek, 1986; Votík, 1998). Obsazování hráče bez míče je obranná HČJ, kdy bránící hráči obsazují většinou volně protihráče s přihlédnutím na vzdálenost od míče a od branky bránícího hráče. Blíž k brance obsazujeme těsněji (Večeřa, Nováček, 1995).

O BRANNÉ HERNÍ ČINNOSTI JEDNOTLIVCE Obsazování prostoru je obranná HČJ, kdy bránící hráč čelí útočné akci soupeře, který je v číselné převaze. Úkolem bránícího hráče je zabránit svému překonání, snaží se zpomalit postup útočících protihráčů, dokud se nevrátí některý ze spoluhráčů nebo se snaží vytlačit soupeře do méně nebezpečných prostorů (do stran hřiště), popřípadě aktivním a klamavým pohybem donutit soupeře k chybě a následně míč získat nebo odkopnout do bezpečí. Odebírání míče je vyvrcholením obranných HČJ, kdy se bránící hráč aktivní činností snaží zmocnit míče a pokud možno dostat jej pod svojí kontrolu. Základním předpokladem je správný způsob obsazování protihráčů. Důležitá je předvídavost a znalost soupeřových hráčů v daných situacích. Z časového hlediska dělíme odebírání: před zpracováním míče (předskočením, vypíchnutím) - je nejúčelnější a také nejčastější při zpracování míče (vypíchnutím, skluzem) po zpracování míče (vypíchnutím, skluzem, rozštěpem) - je nejobtížnější. Odebírat míč můžeme dolními končetinami ve stoji a v pádu nebo ve vzduchu hlavou, a to jak v čelném, tak i v bočním postavení (Večeřa, Nováček, 1995; Votík, 2001).

H ERNÍ ČINNOSTI BRANKÁŘE Funkce brankáře je velmi důležitá, neboť brankář je hráčem s velkou osobní zodpovědností, jeho post a role s ním spojená má v mnoha případech rozhodující význam pro průběh zápasu. Jeho hlavní úlohou je bránění vlastní branky a snaha zabránit soupeři vstřelit branku. Současně s vývojem pravidel a s vývojem pojetí hry se mění i požadavky kladené na hru brankáře, především ve hře nohou, kdy brankář zastává funkci chytajícího „libera" (Buzek, Procházka, 1999). Činnosti brankáře, stejně jako u ostatních hráčů, dělíme na obranné a útočné. Do obranných herních činností brankáře můžeme zařadit; stavění se a přemísťování se (volba optimálního postavení) chytání a vyrážení mlče odebírání míče nohou, hlavou řízení hry, komunikace se spoluhráči

H ERNÍ KOMBINACE Herní kombinace je vědomá spolupráce dvou a více hráčů, která je sladěna časově a prostorově při řešení společného herního úkolu. Základním hlediskem při dělení herních kombinací je obsah činnosti zúčastněných hráčů. Herní kombinace opět dělíme na útočné a obranné (Večeřa, Nováček, 1995).

Ú TOČNÉ HERNÍ KOMBINACE Kombinace, založené na přihrávce - jejich charakter vyplývá ze způsobů spolupráce dvou hráčů s míčem. Technická stránka je zastoupena určitým způsobem přihrávánl jedním a ve zpracování mlče druhým hráčem. Taktická stránka spočívá ve volbě způsobu přihrání a zpracování míče. / Kombinace, založené na přihrávce a nabíhání („přihrej a běž") - jejich charakter spočívá ve spojení dvou na sebe navazujících přihrávek mezi dvěma hráči. Tuto kombinaci můžeme graficky znázornit jako trojúhelník, jehož dvě strany tvoří pohyb míče a třetí stranu tvoří pohyb hráče bez míče. Hráč, který provádí druhou přihrávku, řeší tuto situaci většinou přihrávkou prvním dotykem (narážečkou). Kombinace, založené na vedení míče - jejich podstatou je současná činnost dvou hráčů, z nichž jeden vede míč a druhý nabíhá bez míče. Může dojít k výměně míst, aniž by si hráči vyměnili míč, nebo hráč s míčem zašlápne míč a spoluhráč si ho převezme do jiného směru. Další možností je situace, kdy běží k sobě a v okamžiku, když se míjí, hráč s míčem přepouští míč svému spoluhráči, který vede míč do jiného směru. Kombinace, založené na výměně míst- jejich podstatou je současná výměna herních prostorů mezi hráči různé funkce, formou křižování a přebíhání („tandem"). Cílem je získat výhodné postavení pro hráče s míčem j pro hráče bez míče. Jedná-li se o spolupráci hráčů bez míče, pak cílem obou hráčů je získat výhodné postavení pro další činnost s míčem (Navara, Ondřej, Buzek 1986; Večeřa, Nováček, 1995).

O BRANNÉ HERNÍ KOMBINACE Kombinace, založené na vzájemném zajišťování- jde o kombinaci mezi bránícím hráčem obsazujícím útočícího hráče s míčem a nejbližším spoluhráčem, který ho zajišťuje. Vzájemné zajišťování může být jednostranné nebo oboustranné. Zvláštním případem je zajišťování volným obráncem. Kombinace, založená na přebírání hráčů - používá se při útočných kombinacích soupeře, založených na výměně míst a na přihrávce. Hráče soupeře si bránící hráči přebírají do šířky nebo do hloubky obranné zóny. Kombinace, založená na křižování - je pokračováním kombinace vzájemného zajišťování. Používá se tehdy, když útočící hráč obešel bránícího spoluhráče. Útočícího hráče pak napadá další bránící hráč. Kombinace, založená na zesíleném obsazování soupeře - obsahem je obsazování kvalitního soupeře zpravidla dvěma, ale někdy i třemi bránícími hráči, kteří se snaží o konstruktivní odebrání míče a přechod do útočné fáze. Kombinace při vystavení soupeře do postavení mimo hru - nejčastěji se používá při řešení standardních situací z hlediska obranné fáze hry nebo v průběhu hry, zvláště pokud soupeř vede útočnou fázi dlouhými přihrávkami. Je nutný důraz na součinnost obránců s brankářem, pokud soupeř tuto kombinaci překoná (Kačáni, 1997; Večeřa, Nováček; 1995, Votík, 2001).

H ERNÍ SYSTÉMY Herní systém je základní způsob hry celého družstva (Dobrý, Semiginovský, 1988). Charakterizuje činnost všech hráčů, organizaci jejich vztahů, které vyplývají z hráčských funkcí v průběhu zápasu. Herní systém obsahuje řešení úkolů v základních fázích hry. Musí být jednoduchý, pružný a nesmí omezovat tvořivost jednotlivých hráčů. Obecně pro volbu herního systému je rozhodující úroveň dovednosti, schopnosti, míra zkušenosti a schopností je využít, úroveň herního myšlení, skladba mužstva, individuální a týmové dispoziční faktory soupeře, vývoj utkání, klimatické podmínky, důležitost utkání apod.

Ú TOČNÉ HERNÍ SYSTÉMY Systém postupného útoku - je založen na kombinační hře většího počtu hráčů při zorganizované obraně soupeře. Systém rychlého protiútoku - je založen na co nejrychlejším proniknutí k soupeřově brance při nezorganizované obraně soupeře. Systém kombinovaného útoku - je založen na spojení a využití typických struktur postupného útoku a rychlého protiútoku.

O BRANNÉ HERNÍ SYSTÉMY Systém prostorové (zónové, územní) obrany - je založen na zodpovědnosti každého hráče za určitý prostor. Důležitá je součinnost všech hráčů v obranné fázi hry. V současné době se používá několik variant (stažená - na vlastní polovině hrací plochy, vysunutá, orientovaná na míč - presink). Obecným požadavkem je zodpovědnost hráče nejen za svého protihráče v daném prostoru, ale zodpovědnost za celou herní situaci. Systém osobní obrany - je založen na osobním obsazování hráčů soupeře, v současném fotbale se téměř nevyskytuje. Používá se v určitých úsecích hry (obranné standardní situace) nebo se využívá v systému kombinované obrany. Systém kombinované obrany- je charakterizován osobním bráněním některých hráčů soupeře a ostatní jsou obsazováni prostorově (Navara, Ondřej, Buzek, 1986).

S TANDARDNÍ SITUACE Jsou takové herní situace, které bezprostředně navazují na každé opětovné zahájení hry (Večeřa, Nováček, 1995). Jsou to situace, které mají pravidly přesně vymezené, stálé, tedy relativně standardní podmínky. Do standardních situací řadíme tyto typické herní situace: výkop (zahájení hry) kop od branky přímý volný kop nepřímý volný kop rohový kop pokutový kop míč rozhodčího vhazování ze zámezí Nácviku a zdokonalování řešení standardních situací je nutné věnovat maximální pozornost, neboť jejich úspěšná realizace velmi často rozhoduje o výsledku utkání.

DĚKUJI ZA POZORNOST A PŘEJI HEZKÝ ZBYTEK DNE