Ochrana před nadměrným zvukem (Učebnice strana 178) Z lidských smyslů bývá sluch často podceňován. Slyšíme zvuky, i když výchylky kmitání ušního bubínku jsou srovnatelné s rozměry atomu – 0, mm. Naopak při nejhlasitějších zvucích je výchylka kmitání bubínku až 1 mm. Zvukem, stejně jako každým jiným vlněním, se přenáší energie ze zdroje k okolním tělesům. O tom, jak hlasitý je zvuk, rozhoduje výkon, který dopadá na plochu 1 m 2. Jestliže někdo šeptá, dopadá na plochu 1 m2 vzdálenou 1 m výkon asi miliardtiny wattu, při rockovém koncertu nebo sportovním utkání může být tento výkon větší, až 1 W.

Z energie dopadajícího zvuku se přenese do vnitřního ucha jen asi tisícina. I tato nepředstavitelně malá energie stačí k sluchovému vjemu. Zvuky, které u posluchače vyvolají sluchový vjem lze zařadit do tzv. sluchového pole. Když se budeme od zdroje zvuku vzdalovat, při určité vzdálenosti jej přestaneme slyšet. Tuto hranici nazýváme práh slyšitelnosti. Při něm výkon dopadající na 1 m 2 odpovídá jedné biliontině wattu (0, W). Nejsilnější zvuk, který může lidské ucho vnímat, se nazývá práh bolesti. Odpovídá mu výkon 10 W. Silnější zvuky už vnímáme jen jako bolest. Aby bylo možné vnímat zvuky v tak obrovském rozsahu výkonů, vnímáme slabé zvuky o něco silněji a silné o něco slaběji. K hodnocení sluchového vjemu se proto nehodí fyzikální veličina výkon. Zavádí se hladina intenzity zvuku, která vyjadřuje, kolikrát je vnímaný zvuk silnější než práh slyšitelnosti. Její jednotkou je decibel, značí se dB. Prahu slyšitelnosti se přiřazuje hodnota 0 dB, prahu bolesti asi 130 dB.

Desetinásobnému zvýšení výkonu odpovídá zvýšení hladiny intenzity zvuku o 10 dB, stonásobnému zvýšení výkonu zvýšení hladiny intenzity zvuku o 20 dB. Práh slyšitelnosti není pro všechny frekvence vnímané lidským uchem stejný. Pro nízké a vysoké frekvence je při stejné intenzitě vjem hlasitosti nižší (pro stejnou hlasitost je nutná vyšší intenzita zvuku), pro frekvence do cca 5 kHz naopak vyšší. K zjišťování hladiny intenzity zvuku slouží hlukoměry.

Druh zvuku Hladina zvuku v dB Ve vzdálenosti práh slyšitelnosti (při frekvenci 1 kHz) 0 dB tikot hodinek 20 dB10 cm šustot listí 20 dB1 m šepot 30 dB1 m tichá ulice bez dopravy asi 30 dB 10 m tichý rozhovor 40 dB1 m normální rozhovor 65 dB1 m tramvaj 75 dB 5 m křik 80 dB1 m orchestr 80 dB5 m napouštění vody do vany 80 dB1 m hluk motorového vozidla 90 dB 10 m koncert rockové skupiny 105 dB 10 m startující letadlo 120 dB 10 m

Lidské ucho je velmi jemný a složitý orgán. Soustavným zatěžováním sluchového orgánu nadměrně silnými zvuky může dojít k jeho poškození. Dlouhodobý pobyt v prostředí, ve kterém je hladina intenzity zvuku přesahuje 90 dB, vede k trvalému poškození sluchu. Lidé pracující v hlučném prostředí si sluch chrání např. pomocí špuntů do uší, chráničů uší, které bývají někdy namontovány přímo do ochranných helem.. Velmi nebezpečné je, když vám někdo zakřičí zblízka do ucha. K trvalému poškození sluchu může dojít i nadměrnou hlasitostí zvuku ze sluchátek! Negativní vliv na zdraví mají četné návštěvy diskoték a dalších hlasitých hudebních představení, také vysoká hlasitost elektronických zařízení. Škodlivé jsou hlučné činnosti v malém prostoru (odrazem hluku od stěn se zvyšuje jeho hladina zvuku). Rušivě působí hlučné činnosti (vrtání, opravy v bytě, vysávání apod.) v noční dobu.

Velmi hlučné bývají některé druhy dopravy, například železniční doprava, letecká doprava v blízkosti letiště apod. Protihlukové stěny podél silnic, dálnic a železnic mají zvuk odrazit zpátky na komunikaci nebo zvukové vlny pohltit. Mezi velmi hlučná místa obvykle patří velké průmyslové provozy v těžkém průmyslu (hutě, slévárny, válcovny apod.). Ochrana před hlukem v pracovním prostředí  odstranění zdrojů hluku nebo podstatné snížení vyvolávaného hluku  náhrada hlučného zařízení méně hlučným (inovace)  uzavření zdroje hluku vhodným krytem  oddělení exponovaného pracovníka od zdroje hluku  používání vhodných osobních ochranných pomůcek  zkrácení doby pobytu v hlučném prostředí

Zdroje zvuku dokážeme nalézt pouze sluchem. Říkáme, že člověk má směrové slyšení. Hlavní příčinou směrového slyšení je to, že máme dvě uši. Přichází-li zvuk ze strany, k jednomu uchu dorazí vždy o trochu později. Také se uplatňuje tvar boltce a odstínění zvuku hlavou. Při poslechu televize, rozhlasu nebo jiných zdrojů reprodukovaných zvuků proto používáme více reproduktorů. Nejčastěji je zvuk reprodukován ze dvou míst (stereo). U domácího kina se používá dokonce šest reproduktorů. Lidské ucho je složitý orgán, který mění zvuk na nervové impulsy. K hodnocení sluchového vjemu se užívá veličina, která se nazývá hladina intenzity zvuku, vyjadřuje se v decibelech (dB). Vnímáme jen zvuky silnější než práh slyšitelnosti (0 dB). Od určité úrovně vyvolává zvuk bolest, této úrovni se říká práh bolesti (asi 130 dB). Zvuky silnější než 90 dB mohou trvale poškodit sluch.

Otázky a úlohy k opakování – učebnice strana 179 – 180.