Mgr. Jana Křehlíková

 zvýraznění rytmických kvalit jazykových skutečností -> nadřazení rytmu ostatním složkám textové výstavby  funkce rytmu ◦ magický vztah ke skutečnosti  metrický/rytmický impuls ◦ veršové členění -> porušení syntaktického členění ◦ napětí mezi veršovým a syntaktickým členěním ◦ -> sémantické důsledky  ústřední typ první ontogenetické fáze čtenářství

 nepochopení podstavy poezie  neuvědomění si příčin obliby veršových textů  nebyla tvořena profesionály  odmítnutí těchto textů  -> návrat k lidové slovesnosti

1. zvláštní vztah folklóru k tradici ◦ opakování motivů a kompozičních postupů ◦ „princip prvního nápadu“ 2. korespondence s charakterem dětské psychiky v období komplexního myšlení ◦ komponování řetězců motivů ◦ není jednotný významový celek 3. forma umožňující aktivní spojování detailů ◦ texty jako materiály ke hře

 první texty, které dítě samo reprodukuje  doprovázena pohybem (paci, paci, pacičky)  říkadla početní ◦ seřazení stanoveného počtu slabik  rozpočitadla  skandování -> trochejský rým (leckdy stírání rozdílu mezi těžkou a lehkou dobou)  oslabení sémantiky -> atmosféra magického zaklínání  umělá slova

 změna účelu  rytmus  rým  zrušena konvence sdělovací funkce jazyka ◦ vztah znaku a významu  hra  možný komický účinek

 K. Vinařický  J. V. Sládek  K. V. Rais  J. Kožíšek  souvislost rozvoje ◦ společenské okolnosti ◦ nové pedagogické teorie

 František Hrubín  Vítězslav Nezval  František Halas

„Z oněch veršů nepoznáš, jaký děj zrovna probíhá básníkovým nitrem, s jakým problémem básník právě zápolí, z čeho se raduje: básník stojí věrně ve službách toho, komu jsou verše určeny – ve službách dítěte. Z jeho nitra, z jeho světa a jeho jazykem tvoří.“

 navazuje na lidové říkadlo  obohacuje jeho aktivizační složky  texty didaktické povahy  verše jako jazykové hry

Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo kuřátko za zahradou mezi poli. Pípá, pípá, nožky bolí. Ve vysokém obilí bude večer za chvíli. „Povězte mi, bílé ovsy, kudy vede cesta do vsi!“ „Jen se zeptej ječmene, snad si na to vzpomene.“ Kuře bloudí mezi poli, pípá, pípá, nožky bolí. „Pověz, milý ječmínku, jak mám najít maminku?“ Ječmen syčí mezi vousy: „Ptej se pšenic, vzpomenou si!“ Kuře pípá u pšenic, nevědí však také nic: „Milé kuře, je nám líto, ptej se žita, poví ti to!“ Kuře hledá žitné pole, ale to je dávno holé. A na suchá strniska vítr tiše zapíská: „Vždyť jsi doma za chalupou. Slyšíš? V stáji koně dupou, kocour v stodole tiše vrní – a tvá máma za vraty zob, zob, zobá bílé zrní s ostatními kuřaty.“ „Děkuji ti, žitné pole!“ „Pozdravuj tam ve stodole!“ „Koho, milé políčko?“ „Zrno i to zrníčko! Ať se ke mně zjara hlásí, vychovám z nich nové klasy!“ A tak mámu zakrátko, našlo také kuřátko.

„Tuto tóninu tvoří, jak jsem to cítil odevždy, dvě složky: dětská logika a dětský sloh. Obé jsem odevždy miloval. Což není dětská logika táž, kterou myslím ve všech svých básních, vyjadřuje ji tam nedětským slohem? Avšak dětský sloh mne čas od času přitahoval sám sebou. Vzdával jsem se jeho magičnosti a psal jsem občas říkanky, nerozpakuje se zařazovat je do svých knih básní.“

 nevydal sbírku určenou přímo dětem  metody poetismu a surrealismu  uzpůsobení těchto metod dětskému čtenáři  asociativní vazba motivů  uvolněný tok představ  originální metaforické konfrontace slov  komponuje texty jako jeden celek  dětský sloh (monotónní rytmus, básnické figury, expresivita, rým)

„(poezie)...vrací skutečnosti do původního chaotického stavu s vědomím, že tento stav skrývá nesčíslnost jiných možností a tvarů, ve kterých by mohla krystalizovat nově a neopakovatelně. Nabízí onu rudimentární látku, z níž je svět stvořen. Tvar, na který jsme si zvykli, trvá jen naším zlenivěním a konvencí našeho vidění i cítění. Tímto tvarem myslíme zrovna tak formu uměleckou a citovou jako formu života společnosti. Tady je pravá revolučnost básníkova a jeho buřičství. Vytrhuje nás z těchto zvyklostí, rozbíjí atomy citového a duchovního vesmíru, aby jim dal zazářit v jiných a jiných spektrech, a vytváří tak nová klimata senzibility.“

 vychází z poetismu  „rušit souvislosti, ne je ustavovat“  metafora  dětská logika: dětský způsob nazírání na svět  metafora:„obrací oči v uši, hmat v chuť, přemísťuje smyslové poznání, konkrétní nahrazuje abstraktním a obráceně. Zrovna tak rým, lichotící se našemu sluchu, podmaňuje si nás libozvukem, proměňujícím naše ucho v housle. Rým ovšem může se stát nebezpečím, když přemelodizuje myšlenku a stane se jejím těsným vězením.“

 Z. Kriebel, J. Kainar, L. Dvořák, J. V. Svoboda, M. Florian, J. Hanzlík, P. Šrut  sblížení poezie pro děti s poezií pro dospělé  moderní umělecký výraz  motivy velkoměsta, civilizace, techniky  směřování proti sentimentalitě  humor, vtip  intelektuální, zvuková, představová hravost (nonsens)

◦ M. Florian: Třesky plesky (1972), Jaro napověz (1977) ◦ M. Lukešová: Jak je bosé noze v rose 1980) ◦ J. Hilčr: Bílý čáp (1974) ◦ J. Hanzlík: Pimpilim pampam (1981) ◦ M. Černík: Když má pampeliška svátek (1978), Malé a velké nebe (1981) ◦ J. Žáček: Aprílová škola (1978) ◦ J. Vodňanský: Šlo povidlo na vandr (1975), Hádala se paraplata (1985) ◦ J. Havel: Člověče, nemrač se! (1972)

 Josef Brukner: Obrazárna (1982), Svět zvířat (1984), Kniha plná zvířátek (1986), Malí sportovci (1985)  Jan Skácel: Uspávanky (1983), Kam odešly laně (1985), Proč ten ptáček z větve nespadne (1988)  Michal Černík: Neplašte nám švestky (1984), Kocouří knížka (1982), Knížka malých pohádek (1986), Léto nespěchej (1987), Sluníčko, hej! (1988)  Jiří Žáček: Ahoj moře (1980), Dobrý den, Praho (1981), Kdo si se mnou bude hrát (1981), 365x Dobrý den (1982), Kolik má Praha věží (1984), Máme rádi zvířata (1987)  Pavel Šrut: Hlemýžď Čilišnek (1983)  J. Balík, J. Havel, M. Lukešová, E. Frynta a další

Viděl jsem rybník v jednom žáru Viděl jsem domek tancovat Viděl jsem koně na stožáru Viděl jsem vrabce karty hrát Viděl jsem ševce sedět v hrnku Viděl jsem mouchu ze zlata Viděl jsem prstýnek žrát srnku Viděl jsem lva pást kozlata Viděl jsem bábu pod řešetem Viděl jsem kuře stoleté Viděl jsem housle bloudit světem Viděl jsem psa růst z kotěte Viděl jsem kočku a ta kočka za pravdu ve všem dala mi- kdo nechce věřit, ať si počká a přečte si to s čárkami. Viděl jsem rybník, v jednom žáru viděl jsem domek, tancovat viděl jsem koně, na stožáru viděl jsem vrabce, karty hrát viděl jsem ševce, sedět v hrnku viděl jsem mouchu, ze zlata viděl jsem prstýnek, žrát srnku viděl jsem lva, pást kozlata viděl jsem bábu, pod řešetem viděl jsem kuře, stoleté viděl jsem housle, bloudit světem viděl jsem psa, růst z kotěte viděl jsem kočku a ta kočka se nikdy v čárkách nesplete.

 jiné typy ◦ textů ◦ žánrů ◦ žánrových forem ◦ druhů  poezie omezována na plnění dílčích úkolů  vyspělejší čtenář poezii čte (i neintencionální)  poezii suplují: populární písně, lidové popěvky, slang, anekdoty...

Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou, potkal jsem se s mladým neonacistou, měl napsáno "Praha" fixem na lístku, pod paží ved' mladou neonacistku. Jindy sice nerad beru stopaře, těmhle dvěma však jsem viděl do tváře, a byly to ještě děti docela, on maličko smrděl, ona voněla. Když se naklonila, že si zapne pás, uviděl jsem věci, že mě přešel mráz: v uších měla zlatý křížky hákový a na prsou modrý, taky takový. Pro mě jsou to, pravda, mrtvý symboly, ať si je tetuje kdo chce kamkoli, symboly jsou mrtvý, ale, buď jak buď, když je holce šestnáct, tak jí krášlí hruď. Nežli jsem jí stačil vyjevit svůj cit, zeptal se ten chlapec, jestli nejsem Žid, jestli nejsem cikán, jestli nemám AIDS, že bysem moh' taky nosit hakenkrajc. A já jsem řek': vole, jde tu o omyl, já jsem jednak Rom a jednak židomil, mimo AIDS mám lepru, syfla, choleru, nemysli si, že se z tebe poseru. Když mě její kudla škrábla do čela, ani přesně nevím, co to křičela, helma se jí svezla trošku ke straně, vypadala tak ňák dětsky, bezbranně. Řekla, že má držka žádá plastiku, tak mi tam teď jizvy tvoří svastiku, snad se časem ztratí nebo zahojí, jedno nebo druhý, nebo obojí. Na světě to chodí jako u blbejch, jen se zrodí symbol, už je z něho cejch, jeden radši Sládka, druhej Nerudu, já už ale asi jinej nebudu. Odjakživa dělám chybu velikou - - příroda je u mě nad politikou, kde jsou všechny kříže, srpy, kladiva, když se na mě takhle holka podívá? Když se na mě koukne blíž a ještě blíž, zabolí mě vlastní nalomenej kříž, kterej se mi tímto vrazil do tváře, ano, mládí, to se se mnou nepáře. Když jsem odbočoval z Plzně na Čistou, potkal jsem se s mladým neonacistou, měl napsáno "Praha" fixem na lístku, pod paží ved' mladou neonacistku. Ona měla botku plíškem podbitou, on šel bos a s hlavou odkrytou, z toho je snad jasný, jak se věci maj', že za trochu lásky šli by světa kraj, eins, zwei, drei...

 předlistopadoví tvůrci navazující na svou autorskou poezii z 60., 70. a 80. let 20. stol.  obměna poetiky  svobodné vydávání  vydávání autorů žijících v emigraci  Ivan Diviš: Říkadla a kecadla/Pokusy rpo děcka (2004)  Ivan Blatný: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět (1997)  Jindřich Balík: ◦ Kolik váží motýl (1990) ◦ Básničky a obrázky (1996) ◦ Básničky a říkanky (1996)

 Jiří Žáček ◦ Bajky a nebajky pro malé děti (1994) ◦ Počítání oveček (1995) – veršované klasické pohádky ◦ Hádanky a luštěniny (1996) ◦ Hádanky a luštěniny na Vánoce (1996) ◦ Hádanky a luštěniny na prázdniny (1997) ◦ Kdo nevěří, ať tam běží (1996) ◦ Abeceda (1998) ◦ Nesedejte na ježka (2003)

 Michal Černík ◦ První říkadla (1990) ◦ První pohádky (1995) ◦ Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky (1994, 1999)  Josef Brukner ◦ Pojďte s námi za obrazy aneb Malování zvířat  Pavel Šrut ◦ Kde zvedají nožku psi aneb V Pantáticích na návsi (1995) ◦ Veliký tůdle (2003)

 Jiří Havel: Kdo vodí koně po pěší zóně (1994)  Václav Fischer ◦ Hádej, hádej, co to je? (1991) ◦ Hravá abeceda (1993)  Jiří Weinberger ◦ Povídá pondělí úterku (1995) ◦ Ach ty plachty, kde je mám? (1996)  Ludvík Středa: Proč pláčou světlušky (1990)  Zdeněk Janík: Slovohrátky (1992)  Zdeněk Svěrák ◦ Jaké je to asi v Čudu? (2003) ◦ Mám v hlavě myš Lenku (2006) ◦ Když se zamiluje kůň (2004)

 Jan Vodňanský ◦ Slůně stůně (1993) ◦ Když jde malý bobr spát (1994)  Dagmar Hilarová: Jak si hraje příroda (1992)  Zuzana Kopecká: ◦ Básničky od srdíčka (1994) ◦ Hádanky od srdíčka (1994) ◦ Veselé básničky (1996)  Milada Motlová: Co je to? Knížka hádanek (1995)

 Čeňková, J. a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál,  Genčiová, M.: Literatura pro děti a mládež (ve srovnávacím žánrovém pohledu). Praha: SPN,  Halas, Fr.: Magická moc poezie. Praha: Československý spisovatel,  Chaloupka, O.-Nezkusil, V.: Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury II. Praha: Albatros,  Janáčková, B.: Přehled vývoje literatury pro děti a mládež. Ústí nad Labem: UJEP,  Kreislová, A.: Úvod do studia literatury pro děti a mládež. Ústí nad Labem: PF,  Nezkusil, V.: Studie z poetiky literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros,  Všetička, Fr.: Čtyři hlasy. O kompoziční výstavbě poezie pro děti. Ostrava: Profil, 1989.