Paul Watzlawick „Nelze nekomunikovat“ Pragmatika lidské komunikace, Jak skutečná je skutečnost, Všechno zlé je k něčemu dobré

Paul Watzlawick Narozen v roce 1921 v rakouském Villachu. Původně vzdělán ve filologii a filozofii. Výcvik v analytické psychoterapii na Jungově Institutu v Curychu. Od roku 1960 pracoval jako člen proslulého Paloatského Mental Research Institute. Od roku 1976 se stal profesorem psychoterapie na Stanford University. Zemřel v Palo Alto, California v roce

Předpoklady Teoretická východiska Teorie komunikace (C. E. Shannon) Systémový přístup Systémově dynamický přístup  cirkulární kauzalita

Teorie komunikace Sémantika Syntaktika Pragmatika Dekódování přijatého komuniké Zakódování sdělované informace SR Komunikační kanál Interpretace Zásoba znaků komunikátora Zásoba znaků komunikanta komunikátor komuniké komunikant vysílač sdělení přijímač sender message receiver „ Médium je sdělení “ (M. McLuhan) – tedy každý typ komunikačního kanálu (média) upřednostňuje určité obsahy. (Nakonečný: encyklopedie obecné psychologie) Schéma komunikace

C. E. Shannon Sémiotika zkoumá vlastnosti znaků a znakových soustav o sobě, jejich významy a interpretace a jejich funkci v komunikaci. Sémiotika se dělí na syntaktiku, sémantiku a pragmatiku. Sémantika je součást sémiotiky, která zkoumá vztah mezi formou a významem znaků (přiřazuje k výrazům objekty) – má funkci interpretační. Syntaktika je sémiotická disciplína, která studuje jazyk pouze z hlediska formálního, aniž přihlíží k významům (obsah). O jakémkoliv znaku na úrovni syntaktické lze pouze říci, zda-li je, či není gramaticky správně utvořen. – Syntax je souhrn pravidel „formace“ a „transformace“ jazykových struktur. Jednoduchá jazyková struktura je slovo, složitější jazyková struktura je například věta. Syntax je pro každý jazyk specifická a obecné problémy syntaxe řeší syntaktika. Pragmatika je součást sémiotiky zabývající se komplexním zkoumáním znaků mezi sebou, jejich významovými vztahy a především vztahy k jejich uživatelům. Je nadstavbou sémantiky, jejíž problematiku rozšiřuje o komunikační funkci jazyka. C. E. Shannon chápe tyto jazykovědné termíny v kontextu přenosu informace a pojímá je jako vrstvy (úrovně) komunikace.

Pragmatika Podle lingvistů je pragmatika (Čermák 1997, p 26) … oblastí sémiotiky zabývající se v původním smyslu studiem jazyka jakožto znakového systému ve vztahu k uživateli, zvl. z hlediska působení znaku na uživatele. Dále je možné říci, že … pragmatika je oblastí lingvistiky, která studuje jazyk z hlediska jeho úzu a žádoucího účinku. Zabývá se především: a)vztahem mezi promluvou (větou), kontextem a situací z hlediska uživatele. b)užitím jazyka z hlediska závislosti na vnějším světě a jeho znalostí. c)užitím promluv z hlediska modifikace vztahů mezi mluvčím a posluchačem. Studuje tedy způsoby a hranice užívání jazyka!Studuje tedy způsoby a hranice užívání jazyka!

Systémový přístup Bertalanffy Systém je složitá jednota. (Štěpán et al. 1995). Systém S je neprázdná množina A se souborem s ní definovaných relací ri. Každý systém se skládá z dvou tříd – z třídy prvků a z třídy vztahů. S = [A,{ri}] Vztahům mezi prvky říkáme struktura systému. Prvky jsou v systému spojeny vztahy v celek – jednotu. Systémy mohou být podle typu prvků dvojího druhu: jazykově formulovaný systém – prvky systému jsou slova (znakový, symbolický systém) – např. konstruktivistický. nejazykově formulovaný systém – prvky systému jsou reálné objekty (reálný systém) - objektivistický. A jeho vylepšení A. Kostlerem – tzv. holony

Holonický systém Slovo „holon“ navrhl před třiceti lety maďarský filosof Arthur Koestler a označoval jím: „základní organizační jednotku biologických a společenských systémů“ Holos= celek On= část, jednotlivec, přesně „jsoucno“ – tedy něco co jest.

Společenský systém Prvky systému jsou lidé (množina A), kteří jsou provázáni vztahy (množina R relací r i ), které představují interakce – komunikační výměny. Systémem je společenství (rodina, malá soc. skupina atd.). Přístup k terapii: Monadický Interpersonální Systémový (Vybíral 2000, Psychologie lidské komunikace)

Systémově dynamický přístup Dynamický systém z filosofického hlediska popsal například Lange (Lange 1966) takto: „V systémech tvořících celky jsou rozpory, které znemožňují, aby systém trval v nezměněném stavu. Tyto rozpory vyvolávají v systému změny, které vedou k zániku vzniklých rozporů. Současně jsou však tyto změny zdrojem a příčinou dalších rozporů, které opět vyvolávají změny v systému atd.“ Herakleitovský souboj protikladů.

Jazykové systémy Bělohradský: Mezi světy & mezisvěty. Jazykové verze světa.

Dynamický systém formálně zavedení času – bez času není kauzality Systém S, který má mimo již zavedených množin prvků A a vztahů r také množinu časových okamžiků T. Množina T je uspořádanou podmnožinou R (reálných čísel). Dále zavedeme přechodovou funkci – funkci pro přechod z jednoho stavu do druhého. Říkejme jí f. Potom se x(t) = f(t, τ, u, x(τ)). Je-li systém otevřený, což znamená, že komunikuje s okolím, je nutné zavést ještě množinu vstupů U a výstupů Y. Nepracujeme-li s černou skříňkou, pak můžeme zavést i množinu vnitřních stavů X. Funkce f musí být orientovaná v čase, musí platit identičnost při záměně t a τ a musí platit kauzalita. K přechodové funkci se ještě přidává výstupní funkce, která transformuje stav na výstup, respektive příslušnému stavu přiřazuje výstup. Nazvěme ji g. Zatímco systém obecně byl definován množinou prvků A a vztahů r, tak dynamický systém je definován na osmi množinách. S = (T, X, U, U, Y, Y, f, g)

Cirkulární kauzalita – zpětná vazba Nahrazuje příliš jednoduchou lineární kauzalitu v podstatě dvěma, či více kauzálními vztahy. Umožňuje popsat korekci při dosahování cíle. Stále je to velmi jednoduché schéma. Systémy jsou často kauzálně provázané způsobem síť, tedy každý s každým Tam pak babo raď Výsledek simulací bývá často deterministicky chaotický  Prigoinovy disipativní strutury. Hodnotíme monitorovatelnost a řiditelnost (pozorovatelnost a ovladatelnost).

Pozitivní zpětná vazba ruské zbraně americké zbraně hrozba američanům potřeba zbrojení v USA potřeba zbrojení v Rusku hrozba Rusům Kdo je viníkem zbrojení? Dle Watzlawick: Pragmatika lidské komunikace, str. 83, Model doc. Kostroně.

Model panické úzkostné poruchy tělesný příznak zhodnocení příznaku jako ohrožující strach, stres, úzkost Tak jak je tento model sestaven reprezentuje představu čisté panické úzkostné poruchy a prostorový graf tří stavových proměnných: [(tělesný příznak), (zhodnocení příznaku jako ohrožující), (strach, stres, úzkost)] vytváří atraktor této poruchy – jakýsi vír, který stahuje vše k sobě. V tomto případě by byla atraktorem uzavřená křivka (nejspíše prostorový elipsoid), eventuelně jiný šišoid. (Praško, Možný: KBT)

Model sociální fobie sociální dovednosti společenské aktivity sebevědomí facilitace, či inhibice spol. aktivit Učení se pozitivních, či negativních soc. schopností a návyků ovlivňování sebevědomí z vnějšku (pochvala, pokárání) Model se skládá z tří vnitřních proměnných a oproti klasickému modelu je rozšířen o vstupy z vnějšího prostředí – je tedy otevřený. Takovýto model by bylo možné stále více zahušťovat, přidávat další a další vazby a stával by se čím dál tím více komplexním. Třeba by bylo možné připojit nejen vnější účinky, ale i subjekty tyto účinky působící. A na tyto působící vnější subjekty, kteří zvyšují, či snižují sebevědomí a podobně by bylo možné také působit atd. Tato komplexita by, podle mé zkušenosti, vedla k chaotickému řešení – viz níže. Další nedostatek je, že takovýto model by se neustálil – kupříkladu by stále rostlo sebevědomí, což by zvyšovalo motivaci účastnit ses na společenských akcích a to by zase vedlo rozvoji sociálních dovedností. Ze zkušenosti však víme, že tomu tak není. Je to proto, že reálné systémy, na rozdíl od ideálních, mají své meze. Společenských aktivit je možné provozovat omezené množství, rozvoj sociálních dovedností se postupně, jak se zlepšujeme, zpomaluje atd. (Praško, Možný: KBT)

Cirkulární kauzalita v komunikaci prostě zpětná vazba Účastník komunikace č. 1 Chování, jednání, činnost AKCE Prožívání, pocity, dojmy STAVY Účastník komunikace č. 2 Prožívání, pocity, dojmy STAVY Chování, jednání, činnost AKCE Komunikační schéma (Gillnerová, Apl. Soc. psych. 1997).

Konstruování nebo zrcadlení Mluva komunikaci zrcadlí i mění. Skutečnost si zkonstruovala jazyk, který si ji dokáže natolik podmanit, že lze také říci, že jazyk konstruuje skutečnost.

Axiomy komunikace 1.Nelze nekomunikovat 2.Každá komunikace má složku obsahovou a složku vztahovou, které má charakter metakomunikační. 3.Komunikují se vztahuje v souladu s fázováním komunikačního sledu.

Komunikace podle Paula Watzlawicka Paul Watzlawick předpokládá, že veškeré chování je komunikací („nelze nekomunikovat“) Analyzoval komunikaci mezi jedinci a pak speciálně mezi rodinnými příslušníky. Základním paradigmatem jsou tři druhy vztahu v lidské komunikaci.

Způsoby komunikace dle Watzlawicka Digitální / analogová Komplementární / symetrická O obsazích / o vztahu k adresátovi (Vybíral 2000, Psychologie lidské komunikace)

3 druhy vztahu v lidské komunikaci 1. symetrický – vzniká ve vztahu je týž druh chování, rovnost. Oba kritizují toho druhého, jeden druhému radí, jeden řekne svůj úspěch a druhý také. 2. komplementární – jeden přikazuje, radí – druhý přijímá, poslouchá. Osoby ve vztahu si nejsou rovny.

3. metakomplementární – jedna osoba dovoluje druhé osobě, aby používala manévru nebo ji nutí k manévrování – v případě, kdy se někdo chová bezmocně a zařizuje, aby se ten druhý o něj staral, tím se jakoby ocitá v podřízeném postavení, ale při tom vztah ovládá na vyšší úrovni

Další rozlišení komunikace - metakomunikace – komunikace má kromě verbálního sdělení i mimika, gesta, tón, situační kontext určující na jiné úrovni, jak má být význam sdělení chápán – význam v souladu nebo v nesouladu, nebo je popírán. - dvojná vazba – jednotlivá sdělení jsou v nesouladu – verbální X neverbální…. - komunikace-digitální- opírá se o rozum, logiku, věcné argumentace, logické zákony - analogová-obrazná, intuitivní, imaginární (metafora, příměr…

Metakomunikace

Kontext

Dvojná vazba

Digitální a analogová komunikace Digitální – diskrétní – analogová –Analogové znamená spojité. –Diskrétní znamená nespojité. –Digitální znamená číslicové (pro Watzlawicka slovní – zachytil vedlejší vlastnost digitálních znakových systémů – to, že vztah mezi výrazem a významem je dán jen konvencí a De Saussorvsky to aplikoval na jazyk). Podstata pojmů digitální a analogový je však jiná.

Analogová komunikace Vše co je spojitě vyjádřené množstvím, příměrem množství. Uvnitř organismus (jednotky systému) –Humorální komunikace S ostatními organismy (jednotky systému) –Feromony, vomeroferiny –Komunikace v té senzorické modalitě, o které hovoříme (obrázky, video, zvuky atd.) Pro komunikaci o vztahu - vztahový aspekt. Analogový jazyk nezná NE!

Digitální komunikace Vše co je nespojitě vyjádřené slovy. Uvnitř organismus (jednotky systému) –Neuronální komunikace typu všechno nebo nic. S ostatními organismy (jednotky systému) –V nějakém sdíleném znakovém systému. –Tedy hlavně řeč. Pro komunikaci o objektech – obsahový aspekt.

Skutečnost prvního a druhého řádu

Interakční vzorce - patterns

Manévrování

Diskvalifikování

Komunikační roviny Komunikační rovina – obsahová – prostě informuje, zprostředkuje informaci Vztahová – porovnává a vyjadřuje vztah mezi komunikujícími

Každá komunikace předpokládá vazbu a tím definuje vztah, zprostředkováním informace. Ale současně vyvolává chování a proto je předpokladem, že každá komunikace má obsahový a vztahový aspekt.

Proč hasíme požár vodou, když voda není jeho příčinou?