ŽIVOT V ENEOLITU Pozdní doba kamenná uzavírá nesmírně dlouhou etapu ve vývoji lidstva. Základní surovinou byl kámen přetvořený lidskou rukou do podoby nejrozmanitějších nástrojů. Ve střední Evropě je to období neklidu, vzájemných srážek, avšak i poklidné existence a mísení etnicky odlišných kolektivů. Tento obraz není v rozporu s nálezy archeologů. Vyplývá z nich: už na počátku eneolitu vznikají první opevněné vsi, posouvají se na návrší, do strategicky výhodnějších poloh. Fortifikace se postupně zdokonalují. V hrobech přibývá zbraní a jejich rejstřík se rozšiřuje. U příkopů pod někdejšími obrannými valy se dodnes nacházejí kostry. V odpadních jámách sídlišť se povalují lidské pozůstatky. Patří těm, kteří nezemřeli přirozenou smrtí. Zatímco v Mezopotámii, v Egyptě, Indii, Číně, při Egejském moři vznikají první státy, střední Evropa je rušnou křižovatkou a současně bitevním polem.

TĚŽBA KAMENE, DÁLKOVÝ OBCHOD Protože stále stoupá poptávka po kvalitní kamenné surovině k výrobě nástrojů, začaly se pazourkové pecky-hlízy těžit v podpovrchových dolech. U nás se takové doly na místní druh křemence nalezly v oblasti Tušimic. Práce v takovém pravěkém dole byla velmi nebezpečná, kdykoliv hrozil propad tun zeminy nad pracujícími horníky. Svislé šachty se ve hloubce 3-10 metrů rozvětvovaly do postranních štol. Horníci pracovali ve velmi stísněných podmínkách, podle archeologických výzkumů měly štoly výšku mezi 0,5 až 1 m. V podzemí chybělo dostatečné osvětlení. Horníci si museli vystačit s keramickými kahany, ve kterých byl živočišný tuk a knot např. z konopného provázku. Takové lampy nesmírně čadily a ubíraly potřebný kyslík už tak vysílenému pracovníkovi. Surovinu těžili horníci pomocí parohových nebo dřevěných kopáčů. Zemědělské přebytky se staly hodnotou, kterou bylo možné směňovat. Věci se proměnily ve zboží a zboží se dostává do pohybu. Ještě dnes lze rekonstruovat, jak daleko a do kterých směrů proudila keramika, měděné šperky, nástroje, sůl, pazourek atd. Hmotná výbava se nevyměňuje výhradně doma, ale na stokilometrové vzdálenosti a to nejspíš už prostřednictvím profesionálních potulných obchodníků.

KULTURA NÁLEVKOVITÝCH POHÁRŮ Byla to naše nejstarší eneolitická kultura. Název zrcadlí charakteristický tvar – nálevkovitě se rozevírající hrdla pohárů. Počátek: kolem 3500 let př. n. l. Šlo o rozlehlou kulturu, rozšířenou od Holandska po Ukrajinu, u nás hlavně na severu Čech. Znaky: první opevněná sídliště jsou důkazem neklidných časů, znalost orby hákem. Z naleziště v Makotřasech pochází žáruvzdorný kelímek se stopami mědi, je to první doklad o tavení mědi u nás. KULTURA KANELOVANÉ KERAMIKY Pravděpodobně odnož kultury nálevkovitých pohárů, s ní se částečně časově překrývá. Název je odvozen od zdobného prvku nádob v podobě žlábkování na stěnách. Rozšířena byla zejména na Moravě, na jihozápadním Slovensku a v Maďarsku a Rakousku. Počátek: zhruba před 3200 lety př. n. l. Znaky: objevují se první výpravné pohřby, dosvědčující výjimečné postavení jedinců. Z maďarského území pochází doklad o existenci vozu.

KULTURA KULOVITÝCH AMFOR Typická svými baňatými nádobami s válcovitým hrdlem – amforami. Počátek: před rokem 3000 př. n. l. Znaky: hroby mužů jsou mnohem honosnější než hroby žen. Archeologové nalézají také rituální pohřby dobytčat. To dokládá, jaký význam měl chov skotu používaného k tahu i k orbě. Replika měděné sekery

KULTURA ŘIVNÁČSKÁ Vznikla jako důsledek vzájemného působení kultur s nálevkovitými poháry s kanelovanou keramikou. Na čas ovládla střední Čechy, Poohří, povodí Bíliny, kraj kolem střední Jizery a dolní Berounky. Počátek: po roce 3000 př. n. l. Znaky: především palisádami a příkopy opevněná výšinná sídliště, z nich vrch Řivnáč u Žalova na Vltavě dal kultuře jméno. V nálezech převažují vejčité nádoby se zdrsnělým povrchem, nejzajímavější však jsou koflíky a džbánky s tzv. měsíčkovitými uchy. Opevněná výšinná osada

KULTURA ŠŇŮROVÉ KERAMIKY Reprezentuje společenství pastevců a dobytkářů, kteří ve velké invazní vlně přišli od východu. Název postihuje typický dekor nádob, jejich pravidelně zbrázděný povrch vznikal otiskem kroucené šňůry. Nositeli této kultury byli už prokazatelně Indoevropané. Počátek: 2700 – 2500 let př. n. l. Znaky: nalezeno množství pohřebišť, ale žádné sídliště. Hroby svědčí o přísně dodržovaných zvycích. KULTURA ZVONCOVITÝCH POHÁRŮ Tuto kulturu přinesl na naše území lid ze západního Středomoří. Je to kultura významná, velkého územního rozsahu, jediná z evropských kultur, jež se objevila i v Africe. Nejspíš tuto keramiku vyráběli ozbrojení kočovní pastevci a lovci-lučištníci. Počátek: př. n. l. Znaky: opět chybí sídliště, v hrobech zato přibylo výzbroje (měděné dýčky, lukostřelecká výbava). Název této kultury vychází z tvaru nádob, které připomínají obrácené zvony. V ČR bylo odkryto několik ženských hrobů s plnou lukostřeleckou výbavou i s drobnými měděnými dýčkami. Ihned se vyrojily úvahy o skutečné existenci bojovných Amazonek.

LITERATURA KOLEKTIV AUTORŮ. Dějepis 6: Učebnice pro základní školy a pro víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, ISBN MICHOVSKÝ, Václav. Dějepis I. díl: Pravěk a starověk pro základní školy. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN HORA, Petr. Toulky českou minulostí: První díl. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN ZDROJE OBRÁZKŮ Replika měděné sekery – vlastní zdroje Opevněná výšinná osada – vlastní zdroje