PAMĚŤ O čem je psychologie? O vnímání, prožívání a jednání !!!  lidé vnímají prostřednictvím druhé signální soustavy – myšlení, vnímání prostřednictvím signálů

paměť je prostředek, jímž saháme do své minulé zkušenosti proto, aby jsme tuto informaci užili v přítomnosti paměť coby proces je dynamický mechanismus, je rozdělen na tří základní paměťové mechanismy:

a) vstup, kódování, zakódování – encoding (senzorická data jsou transformována do mentálních reprezentací) b) uchování, uskladnění – storage (odpovídá retenci kódovaných dat v paměti) c) výstup, vybavení – retrieval (užíváme informace uložené v paměti)

reprodukce dat z paměti, nebo jejich znovupoznávání (recall and recognition memory) úkol zaměřený na reprodukci dat z paměti – sdělení faktu, slova, nebo něčeho jiného co si pamatujeme sériová reprodukce dat – musíme evokovat položky, jak nám byly předloženy, v přesném pořadí volná reprodukce dat – vybavujeme si položky tak, jak si na ně vzpomínáme

reprodukce dat s nápovědou – nejdříve uvidíme položky ve dvojicích, v průběhu vybavování však spatříme jen jeden člen páru a našim úkolem je vzpomenout si na druhý člen úkol zaměřený na znovupoznání – zvolit nebo jiným způsobem identifikovat položku, kterou jsme se předtím naučili znovupoznání obvykle funguje lépe než reprodukce, úlohy zaměřené na reprodukci dat z paměti obvykle oslovují hlubší úrovně učení než úlohy zaměřené na znovupoznání priming – podněcování

Tradiční modely paměti základní rozdíly mezi těmito alternativními pohledy jsou dány rozdíly v metaforách užívaných pro pojmový popis paměti metafory často pomáhají vědcům natolik dobře formulovat a pojmově uchopit nějaký jev, že jej mohou zkoumat Nancy Waughová a Donald Norman A) Primární paměť- reprezentující dočasné, právě užívané informace B) Sekundární paměť- reprezentující informace trvale nebo přinejmenším velmi dlouho působící

Trojsložkový model paměti Richard Atkinson a Richard Shiffrin Senzorická paměť schopná ukládat relativně omezené množství informací po dobu několika milisekund počáteční úložiště většiny informací, které nakonec vstupují do krátkodobé a dlouhodobé paměti

ikonická paměť je vymezený zrakový registr (informace se ukládá v podobě ikon jež něco reprezentují, ikony se obvykle tomu co reprezentují i podobají) zraková perzistence (příkladem informace v ikonickém,,skladu“) – jestliže napíšeme špičkou hořícího klacku do tmy své jméno, a pak jej krátce „uvidíme“ prvotní objevitel ikonického,,skladu“, je George Sperling

Krátkodobá paměť schopná ukládat informace na poněkud delší dobu, rovněž s omezenou kapacitou uchovává informace na dobu sekund, příležitostně i několika minut podle Atkinsona a Shiffrina uchovává krátkodobá paměť nejen několik položek, ale i některé kontrolní procesy regulující obousměrný informační tok do dlouhodobé paměti Nancy Waughová a Donald Norman svým matematickým postupem určili kapacitu krátkodobé paměti na dvě až tři položky

Dlouhodobá paměť s rozsáhlou kapacitou, schopnou ukládat informace na velmi dlouhou dobu, dokonce snad časově neomezenou (v současné době není známa kapacita dlouhodobé paměti ani její časové vymezení, ani nikdo neví jak to zjistit)

1) Sklady (senzorické, krátkodobé, dlouhodobé - stores) 2) Informace, které se v těchto skladech nacházejí (paměť – memory) Tyto sklady jsou naplňovány informacemi (pamětí) – autoři považovali sklady za hypotetické modely (hypotetická pojmová konstrukce) – měřit je nelze, ale poslouží jako pasivní nádrže, ačkoli autoři předpokládali existenci řídících a kontrolních center

Pracovní paměť je definována jako součást dlouhodobě paměti do níž současně patří krátkodobá paměť pracovní paměť uchovává – retinuje pouze čerstvě aktivovanou část dlouhodobé paměti, přičemž přesunuje tyto aktivované prvky jak do místa dočasného uložení, tak z něj fonologická smyčka –,,přehrává „niternou řeč“ – akustické opakování informace, pochopení významu slov (je aktivován čelní a temenní lalok mozku) centrální výkonná složka – koordinuje mechanismy pozornosti (aktivován je čelní lalok)

Paměť v reálném světě dramatický posun jak studia fenoménů paměti, tak pojmů užívaných k jejímu vysvětlení ekologická validita – zabývat se přirozenými fenomény – jevy a to v přirozených podmínkách tradiční metafora paměti jako informačního skladu podle Koriata a Goldsmithe vede k otázce kvantity (kolik si dokážeme zapamatovat) metafora korespondence, v jejímž rámci je paměť chápána jako prostředek pro interakci s reálným světem – do jaké míry paměť odpovídá minulým událostem?

Dvojitá disociace při ní se u pacientů s odlišnými druhy neuropatologického poškození mozku zjišťují opačné druhy funkčního výpadu - část skutečností dokládajících odlišení krátkodobé a dlouhodobé paměti pochází právě z takové dvojité disociace pacienti s poškozením levého temenního laloku mají těže poškozenou retenci informací v krátkodobé paměti, dlouhodobou paměť poškozenou nemají pacienti s poškozením mediálních temporálních oblastní mozku mají krátkodobou paměť pro slovní materiál relativně normální, mají vážně poškozenou dlouhodobou paměť

Poruchy paměti – amnézie Amnézie je porucha deklarativní paměti, neschopnost reprodukovat paměťový materiál z určitého časového úseku. - může být pomíjivá nebo trvalá. - příčinou jsou poruchy vědomí všeho druhu, mrákotné stavy u hysterie, při epileptickém záchvatu, poškození rozmanitých částí mozku.

1. Retrográdní - retroaktivní - krátkodobá ztráta paměti, na události před ztrátou vědomí způsobenou onemocněním, úrazem, šokem Anterográdní- neschopnost vybavit si z paměti události, které se staly potom, co se nemocný probral z bezvědomí. 3. Infantilní- neschopnost vybavit si vzpomínky z dětství. * paramnézie- tzv. falešná paměť – vzpomínkový klam – porucha přesnosti a spolehlivosti uložených vzpomínek –

neúmyslné zkreslení vzpomínek. paramnézie patická – halucinace paměti, postižený je přesvědčen, že se stala určitá událost, která se však v jeho životě z věčných důvodů odehrát nemohla (např. nemohl být pacient na dvou místech zároveň, nebo existovat v několika stoletích současně). tvrdá data = data, která si pamatujeme celý život a nemění se (místo narození, pohlaví /přeoperování?/)

zapomínání = ochrana osobnosti před přeplněním, důležitá při zapomínání je úroveň motivace (porovnání vnitřních dvou soutěžících informací) díky ikonické paměti si staří lidé lépe pamatují minulost to co bylo, je více zakotveno, než to co je! déjá vu z fr. „již jsem viděl“ = pocit, že člověk to co vidí poprvé, již viděl dříve

Paměťové procesy A) Kódování- převod fyzikálního smyslového informačního vstupu do druhu reprezentace, kterou lze uchovat v paměti B) Uchovávání- retence kódované informace v paměti C) Vybavování- získání přístupu k informaci, která je v paměti uložená Formy kódování Krátkodobá paměť R.Conrad svými pokusy dokázal, že pravděpodobně kódujeme zrakově prezentovaná písmena podle jejich zvuku, nikoliv podle toho jak vypadají, dokázal význam spíš akustického než zrakového kódování

Dlouhodobá paměť informace do dlouhodobé paměti jsou primárně kódovány v sémantické podobě tj. na základě významů slov * distraktory – položky, které se tváří jako správná volba, nejsou však správnými alternativami, to znamená, že nebyly v původním seznamu prezentovány. z toho plyne velmi pružný obrazu, jimiž kódujeme informace, které poté dlouhodobě uchováváme současný výzkum se koncentruje na otázky „Za jakých okolností užíváme jednu, nebo jinou podobu kódování“

Přesun informace z krátkodobé do dlouhodobé paměti spoje vytváříme integrací nových dat do již existujících schémat uložené informace – konsolidace proces konsolidace deklarativní informace do paměti může trvat i několik let chceme-li zachovat nebo zvýšit míru integrity vzpomínek ukládaných v průběhu konsolidace, můžeme užít rozmanité metapaměťové strategie – např. tím, že si budeme novou informaci přenášenou do dlouhodobé paměti opakovat

Porovnání teorie interference a teorie vyhasínání retroaktivní interference – dána aktivitou projevující se poté, kdy jsme se něco učili, než jsme požádáni, abychom naučenou látku reprodukovali (úlohy Browna a Petersonových) proaktivní interference – objevuje se, jakmile interferující materiál předchází učení, tedy nikoli po učení látky určené k zapamatování jaká interference se podílí na zapomínání látky v krátkodobé paměti? Geoffrey Keppe a Benton Underwood dokazují podíl proaktivní interference

jejich další experimenty dokázali, že vliv může mít i retroaktivní interference – psychologický ani jiný výzkum zatím nevede k jednoznačným výsledkům nejlépe reprodukujeme slova z blízkosti konce seznamu, pak slova z jeho začátku, nejhorší reprodukce se týká slov ze střední části

vynikající reprodukce slov poblíž konce seznamu se nazývá efekt novosti, či čerstvosti, vynikající reprodukci slov ze začátku seznamu se označuje efekt prvenství slova na konci seznamu jsou předmětem proaktivní interference, slova na začátku seznamu jsou předmětem retroaktivní interference, a slova uprostřed jsou předmětem obou interferencí

teorie vyhasínání tvrdí, že se informace zapomíná spíše mizením než nahrazením paměťové stopy (teorie interference má za to, že jeden druh informace blokuje její další druh) teorie vyhasínání předpokládá, že původní informace postupně mizí, pokud se neudělá něco proto, aby zůstala neporušená

uzavřít to můžeme tím, že v případě zapomínání obsahu krátkodobé paměti existují doklady jak pro interferenci, tak pro vyhasínání (doklady pro vyhasínání nejsou naprosto jednoznačné, doklady pro interferenci jsou přesvědčivé, ale v současnosti nejasné, do jaké míry interferenci proaktivní, nebo retroaktivní.

Vytěsněné vzpomínky - jsou stresující vzpomínky, vytlačené do podvědomí, které jsou nedostupné, nicméně si je lze vybavit - mnoho psychologů však o existenci vytěsněných vzpomínek pochybuje – možnost, že terapeut nechtěně vsugeruje svým klientům nějaké ideje a tím vytvoří falešné vzpomínky na události, které se neodehrály - Roediger a McDermott doložili, že vytvoření falešných vzpomínek je snadné i u lidé bez zvláštních psychologických obtíží – stačí k tomu běžné emočně neutrální podněty - v současnosti pro existenci vytěsněných vzpomínek přesvědčivé důkazy nejsou, psychologové je však nemohou ani vyloučit

Vliv kontextu na kódování a vybavování - výzkum konstruktivní paměti ukázal, že kognitivní kontext výrazně ovlivňuje paměťové procesy kódování, ukládání a vybavování informace - experti jsou obvykle v oblastech svého oboru nositeli propracovanějších schémat než nováčkové - dalším faktorem, který zvyšuje míru spolehlivosti při reprodukci je vnímaná jasnost – živost a bohatost na podrobnosti naší zkušenosti a jejího kontextu - přesnosti svých vzpomínek důvěřujeme více, máme-li pocit, že jsou bohaté na podrobnost

záblesková paměť – paměťový záznam tak vlivné události, že si ji lidé pamatují tak živě, jako by ji fotografický blesk jasně osvětlil a zaznamenal na film emoční váha zkušenosti může zvyšovat pravděpodobnost vybavení prožitku, podobný názor říká, že se vzpomínka nejčastěji stane zábleskovou, jde-li o něco individuálně významného, překvapivého, něco, co má na jedince emoční dopad

- někteří mají za to, že si tyto vzpomínky pamatujeme živěji důsledkem jejich emoční intenzity, jiní říkají, že živost reprodukované informace je důsledkem častého opakování, protože se k tak významné události, přinejmenším v duchu,mnohokrát vracíme nebo o ní uvažujeme - jsou-li však zábleskové vzpomínky častějším předmětem konverzace nebo tichého uvažování, je možné, že při každém převyprávění zkušenosti reorganizujeme a konstruujeme, své vzpomínky tak, že se ve skutečnosti přesnost toho, co reprodukujeme, zmenšuje, zatímco živost toho, co z reprodukované informace vnímáme, roste

- pokud můžeme sémantickou informaci kódovat v průběhu nějakého druhu nálady nebo stavu vědomí, dokážeme si tuto informaci snadněji vybavit, dostaneme-li se znovu do podobného stavu - ve vztahu k náladě, tvrdí někteří vědci, že faktorem uchovávající depresi může být to, že si depresivní jedinec snadněji vybavuje vzpomínky na předchozí smutné zkušenosti, což utvrzuje depresi

- emoce, nálady, stavy vědomí, schémata a další rysy našeho niterného kontextu zřetelně ovlivňují vybavování - výsledky různých pokusů zaměřených na vybavování dokazují, že způsob, jímž jsou informace kódovány, má značný vliv na způsob jejich vybavování, včetně toho, jak dobře se vybavují - specificita kódování – to co si vybavujeme, závisí na tom, co jsme si zakódovali

Pozornost a vědomí Pozornost je jasné a živé zaměření mysli na jeden z několika zdánlivě současně probíhajících myšlenkových řetězců nebo sledovaných předmětů...znamená, že se od některých věcí vzdálíme proto, abychom se účinněji mohli věnovat jiným (William James, Základy psychologie)

Pozornost coby psychologický jev dovoluje užívat uvážlivě naše omezené mentální zdroje (naše mentální zdroje mají meze, existují meze i co do množství informací, na něž můžeme své mentální zdroje soustředit) Vědomí má k orientované pozornosti bezprostřednější vztah: zahrnuje jak pocit, že si něco uvědomujeme, tak obsah toho, co si uvědomujeme – část toho může být pod prahem pozornosti

a) sleduje naše interakce s zevním prostředím, udržuje povědomí o tom, jak se nám daří přizpůsobovat se situaci, v níž jsme b) propojuje naši minulost (vzpomínky) s naší přítomností (počitky), čímž dává zkušenostem pocit souvislosti, který by mohl být základem pocitu osobní identity c) řídí, kontroluje a plánuje naše budoucí akce založené na informacích ze sledování přiměřenosti našeho přizpůsobení, jednak z vazeb mezi vzpomínkami na minulost a současnými počitky

Bdělost - vigilance - bdělost je schopnost věnovat pozornost podnětovému poli dlouhou dobu, v jejímž průběhu se jedinec snaží určit, zda se objevil nějaký druh zajímavého cílového podnětu - procesy pozornosti, které odpovídají za detekci signálů, se zdají vysoce lokalizované, kromě toho je výrazně ovlivňuje očekávání (Posner, Snyder, Davidson) – neurologické studie ukazují, že detekce zrakového podnětu je nejvýraznější v místě, kde je očekáván

Výběrová a rozdělená pozornost Základní vzory pro zkoumání výběrové pozornosti - ukázalo se, že osoby nejsou schopny při simultánním binaurálním poslechu dvou odlišných zpráv sledovat jednu z nich,snadněji sledovaly odlišné zprávy v průběhu dichotického testu (byly s to si všimnout fyzikálních, senzorických proměn druhé zprávy, které nevěnovaly pozornost) -při efektu koktejl party nám pomohou věnovat selektivní pozornost tři faktory: a) zřetelné senzorické charakteristiky způsobu, jímž cílový mluvčí hovoří; b) hlasitost; c) lokalizace zdroje řeči

Dva základní procesy pozornosti 1. Vyčlenění - vyčlenění jednoho nebo více objektů nebo jevů z komplexu objektů a jevů. 2. Koncentrace - koncentrace vědomí na zvolený úsek skutečností. Vlastnosti pozornosti 1. Časová stálost – proměnlivost- záleží na řadě vnějších a vnitřních podmínek – jednotvárné objekty pozornost oslabují zatím co rozmanité objekty pozornost zesilují. 2. Rozsah – extenzita- je dána počtem předmětů nebo jevů, které jedinec je schopen postřehnout současně. 3. Koncentrace – intenzita- děti skáčou od jedné činnosti ke druhé – nejsou schopny věnovat se jedné věci – problém v škole. 4. Selektivita – výběrovost- jedinec si může zvolit čemu bude věnovat svou pozornost.

Funkce pozornosti 1. Detekce signálu- je to schopnost vyhledat podnět. 2. Výběr – selekce- jedinec si může zvolit, kterému podnětu bude věnovat svou pozornost. 3. Dělení pozornosti - rozdělení potenciálu pozornosti ke sladění více funkcí najednou. Vnímání - percepce

Gestalt jako výklad percepce tvarů - zraková percepce znamená podstatně víc než pouhou stálost tvaru a prostorové hlouby – organizuje jednotlivé části zrakově pozorovaných objektů do soudržných skupin - ikonoklastičtí psychologové, jako byli Kurt Koffka, Wolfgang Köhler a Max Wertheimer, vytvořili gestaltistický pohled na percepci tvarů založený na názoru, podle něhož se celek liší od součtu částí, které jej tvoří - gestaltický pohled je důležitý při pochopení otázky, jak při vnímání dochází k tvorbě integrovaných celků na základě pozorování skupiny předmětů nebo části předmětů

- je to směr založený na celostním chápání psychického dění – nadřazenost celku nad částmi – celek je víc než jen pouhý,součet částí, které ho tvoří - figura a pozadí – objekt (figura) je jakýkoli předmět, který vnímáme, jako by byl osvětlen nebo byl v kontrastu vůči ustupujícímu, neosvětlenému pozadí - jedno z navrhovaných vysvětlení, proč jsou oba tvary smysluplné, říká, že jak jeden, tak druhý odpovídají gestalt principu symetrie, podle něhož se důležité rysy jeví jako rovnovážně rozložené kolem ústřední osy nebo bodu

Zákony tvarové psychologie 1) Zákon blízkosti (proximity)- tendence vnímat předměty, které jsou vzájemně blíže jako skupinu 2) Zákon podobnosti (similarity)- sklon seskupovat předmět na základě jejich podobnosti 3) Zákon kontinuity (continuity)- tendence vnímat formy s hladkými a souvislými tvary spíše, než s tvary přerušovanými nebo lomenými. 4) Zákon uzavírání (closure)- skon uzavírat, doplňovat, kompletovat předměty, které ve skutečnosti úplné nejsou 5) Zákon pregnance - vnímání jakéhokoliv uspořádání objektů způsobem, který co nejjednodušeji organizuje vzájemně odlišné prvky do stabilní souvislé formy – tendence vidět nejjednodušší tvar 6) Zákon symetrie (symmetry)- sklon vnímat objekty jako by tvořily obrazy zrcadlově souměrné kolem svého středu