© 2010 Metodická komise OSÚ-ZL Cvičitel lyžování

6. Pedagogika a psychologie sportu 14 h. Základní pojmy Vzdělání, výchova, učení Psychické procesy a stavy Pedagogický proces a didaktické principy Formy, cíle a výstupy, vědomosti, hodnoty a dovednosti Pohybové dovednosti - druhy a hodnocení Didaktické zásady, styly, metody a postupy Proces učení Učení a motorické učení, průběh a fáze, zpětná vazba Učební (tréninková) lekce Výuka dětí a mládeže Zvláštnosti tělesné výchovy a sportu dětí a mládeže, vývojové a růstové změny, vývoj základních pohybových dovedností Sportovní zájmy dětí a mládeže

Pedagogika a psychologie Základní pojmy KOLÁŘ (1995) VÝCHOVA záměrné formování osobnosti cílené k potřebám a hodnotám společnosti VZDĚLÁNÍ poznávání a předávání vědomostí, hodnot a dovedností UČENÍ změna chování a jednání cíleným osvojením vědomostí a dovedností „V každém okamžiku i když jde zdánlivě jen o výcvik na lyžích dochází k ovlivňování osobnosti i v jiných sférách…“ SUCHODOLSKI (1975) Rozumové Prostředí chápání (bezděčné vlivy) Emoce Potřeby (iracionální vlivy)

Psychické stavy Podle JIRÁNEK a SOUČEK (1969) „Spouštěcí děje“ potřeby motivy zájmy cíle Emoce strach, úzkost, vztek, smutek, stud, radost Dýchání: až o 2/3 delší vdech Tep: až o 25 tepů rychlejší Kožní odpor: zvýšený stress emotivní krize frustrace Psychické procesy „Aktivační děje“ pozornost city vůle Zkouška Zkouška Závod Závod Psychické procesy (stavy a děje)

Výsledkem jsou zkušenosti užívané v praxi: 1) naučené vědomosti 2) projevené postoje 3) osvojené dovednosti KOTÁSEK (1985) Pedagogický proces - formy, cíle, výstupy

Dovednosti Vědomosti rozumově osvojené, v paměti uložené a v praxi uplatněné údaje, argumenty, znalosti,... Postoje přijaté hodnoty, názory, vzory chování uplatněné a propagované ve vlastním životě užívání získaných vědomostí, pohotovost vnímat, rozhodovat a řešit praktické úkoly pracovnísportovní umělecké

„otevřené“ prováděné v proměnlivém prostředí „uzavřené“ prováděné ve stálých podmínkách Upraveno podle FARFEL (1975), VÉLE (1982), JAVŮREK (1986), WHITTING (1971), POULTON (1957), SELLS-TOLMAN-HENRY (1960), FUKUOKA (1971), SCHNABEL (1987), ČELIKOVSKÝ (1979) Pohybové dovednosti - druhy

ŠKÁLA (graf) Lyžuje bez chyb v terénu Jen na mírném svahu Nezvládá jízdu A B C analýza záznamu pohybu goniometrie - měření úhlů částí těla např. v kotoulu letmo, při navazovaných lyžařských obloucích a pod. 209 o testy a řetězce činností přihrávky, zásahy terče, dribling, uvolnění - dvojtakt - střelba, test základních oblouků, jízda po 1 lyži a pod. Hodnocení pohybových dovedností pozorování a škálování hodnocení uzlových bodů, známkování, stupně kvality, seznam prvků, grafické a numerické škály, bodování v gymnastice a v dalších tzv. „neměřitelných“ sportech

Didaktické principy * řídící role pedagoga * individuální přístup * všestrannost * vědecká systematičnost * názornost * tvořivost * trvalost výsledků * přiměřenost Didaktické zásady V tělovýchovném procesu mají značnou váhu především dvě didaktické zásady: názornosti (ukázky) a přiměřenosti (zátěž) Didaktické zásady styly metody Didaktica Magna J. A. KOMENSKÝ postupy a způsoby učení pohybu

Didaktické styly * příkazový * úkolový * vzájemný (reciproční) * individuální * programový * objevný * problémový * tvořivý (kreativní) Učitel nemůže při výuce používat jen „primitivní“ příkazy a úkoly, ale má volit lepší didaktické styly s mnoha vzájemnými vztahy

Didaktické metody * modelovací (plány a přípravy) * diagnostické (úroveň předpokladů) * expoziční (prezentace, modifikace, korekce) * fixační (procvičování učiva, opakování, uchování) * expresivní (motivace, výrazy, sugesce) * kontrolní (hodnocení, klasifikace) Upraveno podle: MOJŽÍŠEK (1985) a další Učitel plánuje výuku podle nových poznatků, zjišťuje úroveň klientů, učí poutavě, kontroluje a dbá na kvalitu i trvalé osvojení všech vědomostí a dovedností Podle LANGE (1985) a MOJŽÍŠEK (1961) MÍRA OSVOJENÍ UČIVA poslechem 20 % rozhovorem 70 % vlastníčinností 90 % 90 %

Didaktické postupy a způsoby učení pohybu * komplexní - imitační (pro jednoduché pohyby) * analyticko - syntetický (pro složité pohyby postupně / části - celek) * synteticko - analytický (z celku na části při potížích a pro zdokonalení) * instrukční - zpětnovazební (řízené a kontrolované objevování) * specifické postupy (problémové, heuristické, ideo-motorické učení) Učitel užívá video-rozbory (umí rozložit pohybové struktury na fáze - akty - kombinace) volí optimální postup podle úrovně klientů. Jednoduchý pohyb předvádí, složitý celostní pohyb a operace rozkládá

Proces učení Obecný model učení Stimul - podnět Neurčité chování (bez pohybové představy) Změna chování (splnění pohybového úkolu) plány operace kontroly Připravenost Zájem Vnímání Plán Způsoby řešení Pokusy Informace o stavu učení

THORNDIKE (1906) PAVLOV (1904) Stabilizace dovednosti cca po pokusech Vyhasnutí cca po pokusech bez efektu nebo po čase ZÁKONY UČENÍ pohotovost cvik účinek

1 2 3 FÁZE 1. pokusy: „Mnoho vzruchů - mnoho pohybů“ Špatná představa pohybu Cvik neproveden NEÚSPĚCH Po 3 týdnech nácviku: Vzruchy soustředěny Pohyby rozlišeny Správná představa Cvik proveden HRUBÁ FORMA Po dalším procvičení: Nervová spojení zpevněna Pohybový vzorec v paměti Pohyb přesně zvládnutý JEMNÁ FORMA 4 Iradiace Generalizace Koncentrace Diferenciace Stabilizace Automatizace Motorického učení - přehled

FÁZE Mistrovství (po čase): Řízení vnitřním okruhem Vnější okruh „vnímá“ situaci Pohybové vzorce z paměti upravovány podle situace, předvídání řešení 3 Hra Zápas JEMNÁ - VARIABILNÍFORMA Anticipace Asociace Upraveno podle MEINEL und SCHNABEL (1987) Terén 4

Motorické učení - průběh Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987) Percepce ZRAK + SLUCH Vnitřní okruh Vnější vlivy Cílové korekce Spojení SLABÉ Informace Motorická paměťPohyb.impulsy Provedení pohybu Rušivé vlivy Oprava Anticipace cíle (hrubý program) Srovnání s cílem Optická Optická (ukázka) Slovní Slovní (cíl) (taktilní + kinestetická) dřívější pohybovézkušenosti (programové díly podobných pohybů) nepřesné neúspěšné pokusy až HRUBÁ forma Účinek na prostředí 1 Iradiace Generalizace

Upraveno a doplněno podle OKAMOTO, TAKAG, KUMAMOTO (1964) nadměrná nekoordinovaná svalová aktivita začátečníka úměrná koordinovaná svalová aktivita pokročilého pokusy Neúspěchy Úspěchy Záznam svalové aktivity

Upraveno dle Rubinstein (1973) In MEINEL und SCHNABEL (1987) Počet chyb pokusy Upraveno dle STRÁNSKÝ (1960) Počet slov týdny Informace o výsledku ANO NE Změna info 2. skupině Bez informace S informací plató Účinek zpětné informace pokusy Body bez zpětné vazby se klient špatně učí !!! každé učení má fáze bez zlepšení (plató) !!!

Informace Motorická paměťPohyb.impulsy Provedení pohybu Rušivé vlivy Oprava Účinek na prostředí Anticipace cíle, situace (jemný program) Srovnání s fakty Komplexní Komplexní * hlavně kinestetická info. o průběhu pohybu Programové díly naučené (jemný program) jemné vzhledem k cíli JEMNÁ forma v jednoduchých podmínkách Účinek na prostředí Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987) Percepce komplexní hlavně KINESTETICKÁ Vnější vlivy SLABŠÍ Vnitřní okruh Spojení Cílové korekce 2 Koncentrace Diferenciace SILNĚJŠÍ

Rozdíl úrovně mezi dětmi (5 let) v začátku i v konci nácviku (4 lekce) je malý Převzato od MEINEL und SCHNABEL (1987) V nácviku zvětší se zvětší inter - individulní rozdíl učenlivosti (docility) Individuální rozdíly v pohybové „učenlivosti“

Účinek na prostředí Informace Motorická paměťPohyb.impulsy Provedení pohybu Rušivé vlivy Oprava Účinek na prostředí Komplex Komplex řízený kinestetickou informací Výběrové programy Velmi přesné, rozlišené ve všech dílech VARIABILNÍ jemná forma VARIABILNÍ jemná forma v různých podmínkách Anticipace cíle, situace, programu jemné srovnání s fakty 3 Stabilizace Automatizace 4 Anticipace Asociace Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987) Percepce komplexní řízená KINESTETICKOU informací Vnitřní okruh Spojení Vnější vlivy SILNÉ Cílové korekce menší

Iradiace Generalizace Koncentrace Diferenciace Stabilizace Automatizace Anticipace Asociace Motorického učení - didaktické pokyny

V plánování a hodnocení výuky jsou důležité bezpečnost a hygiena, efektivní učení, tvořivost Délka a náročnost lekcí se upravuje podle věkových, pohlavních a pohybových zvláštností dětí Např. Soustředěná pozornost ve věku 7 let je maximálně 20 min, u 15 letých jen asi o 10 minut déle (pak výkonnost klesá, nastupuje únava a „motorický neklid“) Přestávky mají tři důležité role: aktivní odpočinek, zvýšení fyziologických funkcí, pobyt na čerstvém vzduchu Běžně má učební lekce tři části a trvá cca 45 až 60 minut: Úvodní ( 15 min. / seznámení - rozehřátí - rozcvičení) Hlavní ( 25 min. / nácvik dovedností, rozvoj kondice, prožitek apod.) Závěrečná ( 5 min. / uklidnění, „docvičení“ - zhodnocení) Učební (tréninková) lekce

Zvláštnosti výuky dětí Charakteristika tělesné výchovy a sportu dětí Vývoj a růst Kladný vztah k pohybu Nezkušenost a prostředí „…aby 100 mladých lidí cvičilo, musí 50 sportovat, 20 se specializovat a 5 dosáhnout vrcholu !“ Baron Pierre Fredi de COUBERTIN zakladatel novodobých Olympijských her v roce 1896

Upraveno podle: HAYWOOD (1993) a MĚKOTA et al. (1988) Vývojové a růstové změny Podle CRAMPTON (1908) a KEMPER & VERSHUUR ( 1981) Růstový skok 1 % let Biologický věk Kalendářní věk neodpovídá biologickému !!!

Hody Kopy Běhy Skoky Chytání Údery Poskoky Přeskoky věk „nezralý“ dokonalý stupeň (u 60%) Upraveno podle: MALINA & BOUCHARD (1991) Vývoj základních pohybových dovedností Nejdůležitější pro rozvoj dovedností je předškolní věk !!!

Iniciální fáze slabá extenze * paže u těla fáze letu malá Konečná forma úplná extenze * paže vertikálně*úplná fáze letu Vývoj cyklických pohybových dovedností

Iniciální fáze jen předloktí * slabá rotace trupu * nohy v klidu Konečná forma zášvih a 2. paží vyvážení * velká rotace celého těla * krok vpřed Vývoj acyklických pohybových dovedností

Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987) Konečná forma JEMNÁ - VARIABILNÍ „JEMNÁ - VARIABILNÍ“ optimální rozsah*dynamická rovnováha přesný a variabilní běh Základní HRUBÁ forma „HRUBÁ“ malý rozsah*statická rovnováha běh bez hrubých chyb Vývoj sportovních dovedností

Upraveno podle: FROMEL (1995) Sportovní zájmy dětí a mládeže nejvíce oblíbené2 nejméně oblíbené

K o n e c Autorský kolektiv: KOMEŠTÍK B., FINKOVÁ D., KRNÁČ P. a NOVÁK M.