2015 Marek Vácha

Základní etické teorie  Hedonismus, Utilitarismus  Deontologie  Etika ctností

Hedonismus Co dělat, abych byl prožil zdařilý život? (hedoné = slast, radost)  Lidské jednání je motivováno výlučně touhou získat slast a vyhnout se strasti  praxe je tedy motivována libostí a nelibostí  smysl praxe tedy záleží v kalkulu slasti a strasti  „He who dies with the most toys wins“ (Edge, R.S., Groves, J.R., (2007) Ethics of Health Care. A Guide for Clinical Practice, 3rd ed. Thomson Delmar Learning, NY,USA, p. 7) Aristippos z Kyreny (435 – 355?)

Hedonismus Co dělat, abych byl prožil zdařilý život? (hedoné = slast, radost)  „Největší rozkoš, jakou nám život může nabídnout, je přiměřený přísun dopaminu do nucleus accumbens" (Stanley G. Sunderwirth)

Hedonismus  Rozum je instrumentalizován motivací libostí a nelibostí  rozum dává  rady chytrosti - cíle, které zvolit, aby náš kalkul libostí a nelibostí vyšel co nejpozitivněji  pravidla obratnosti - cestu, jak k libostem dospět  v lékařství má blízko k přístupu „anything goes“

Hedonismus  Aristippos z Kyreny (asi ) - jediným cílem jednání je slast.  Slast = pozitivní, konkrétní, aktuální požitek  kritika: člověk ale nevnímá ani tak setrvalý stav, jako spíše změnu stavu  v tomto kontextu přináší určité řešení Epikuros  tématu se týká celá kniha Kazatel

Hedonismus  Epikuros - nejde ani tak o co nejvíce aktuálních prožitků slasti, jako o trvající slast v klidu, tedy o pozitivně laděný život bez otřesů a obtíží  jedná se o život v ataraxii (tarasso = otřásat, znepokojovat)  ataraxie je tedy život ve stavu fyzického a psychického klidu, tělesném zdraví a klidné harmonii vášní  radou chytrosti je pro Epikura spíše vsadit na ataraxii

Epikurejský návod ke štěstí  Epikurejský recept na štěstí je snaha o maximalizaci radosti a minimalizaci risku.  Nenech se zaplést do citových pout. Užívej dne a obrň vůči temnějším zítřkům.  Nenech se vtáhnout do manželství, neboť jinak budeš muset nést břímě výchovy dětí. Máš jen jeden život, neuzavírej se možnostem, který nabízí tím, že bys trávil čas s výchovou následující generace, neboť ve chvíli, když bys měl vidět výsledky své práce s výchovou dětí, ty již zde nebudeš.

Epikurejský návod ke štěstí  neangažuj se ve veřejném životě: je to stresující a vyvolává to závist.  nevěnuj příliš mnoho času druhým lidem: jen zřídkakdy Ti Tvé úsilí vrátí zpět.  zvykni si na samotu.  neptej se, k čemu je život. Žij ze dne na den. A když se život stane nesnesitelným, ukonči jej na místě a v čase, který sis vybral.  Toto jsou rozumné rady pro život v Universu zbaveném smyslu. Ale je to také symptom civilizace, která je v úpadku.  Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London. p.34

 Podstatný rozdíl jeho (Epikurovy) praktické filosofie oproti Platónovu Sókratovi vězí v tom, že epikurejský individualismus je radikálnější: odmítá všechno, co by jeho současný život přesahovalo či zavazovalo a v důsledku také rezignuje na veřejný život.  Je to tedy filosofie soukromého života, která starost o veřejné záležitosti sice úplně neodmítá, ale nepřikládá jim velký význam a pokud by měla nějak překážet osobnímu štěstí, ochotně se jí zříká.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 115

Kritika hedonismu  Bolest říká: Pokud chceš někoho učit, musíš si nejprve získat studentovu pozornost. To já umím znamenitě.  Jsem hluboká. Kdyby ses mě nebál, byl bys hluboký jako já.  Přicházím ze středu. Mým znamením je bod. Bodnutí uštědřuji kosmickým ostnem.  Kdyby ses mě nebál, žil bys v každém okamžiku stejně hluboce, jako mě zakoušíš.  Jsem velká očišťovatelka. Pouze to podstatné dokáže moje působení vydržet. Vše ostatní je spáleno.  Jsem tím, kdo stanovuje hodnoty. Všechny hodnoty pocházejí ode mne a od mého partnera, od Smrti.  Jsem bránou k mystériím. Tvoje nejvyšší idea posvátna je mým obrazem. Jsem nejčistším výrazem Nyní. Čekám ve skrytu na ty, kterým se nedostává jejich denní dávky života. Pokud není tento elixír spotřebován, shromažďuje se a nakonec se ze své malé lahvičky vylije; rozlije svůj příval po lhostejné duši.  Jsem andělem, jenž zvěstuje své děsivé Nyní. Čas je plížícím se hadem. Jeho kůže je pokryta drahokamy – každý drahokam je jedním Okamžikem.  (autorem je pacient trpící ledvinovou kolikou)  (Edinger, E.F., (2003) Setkání s Bytostným Já. Jungiánský komentář k ilustracím Williama Blakea ke Knize Jóbově. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno, str. 37)

Kritika hedonismu  Proto byl epikureismus výsadou lidí žijících v příznivém prostředí míru a prosperity, a to z takových vrstev, které nemusí žádnou odpovědnost za toto společenské prostředí nést. Mohli si tak dovolit žít jen sami pro sebe, a z jistého hlediska tedy parazitovat na prostředí, jež jim připravili a udržují jiní.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 116

Utilitarianism "greatest good for the greatest number"  Jeremy Bentham (1748 – 1832)  John Stuart Mill (1806 – 1873)

Utilitarianismus „největší množství dobra pro největší počet lidí" „Příroda umístila lidstvo pod vládu dvou suverénních pánů, jedním je bolest a druhým radost.“ (Jeremy Bentham) (1748 – 1832)

Utilitarismus  Můžeme chápat jako kombinaci čtyř principů  princip následků  princip užitečnosti  princip hedonismu  sociální princip

Utilitarismus  princip následků - neexistuje žádné jednání, které by bylo správné nebo nesprávné samo o sobě. Jedná se vždy o to, co jednání způsobuje  „The end justifies the means“  nezáleží na vnitřním postoji jednajícího  princip užitečnosti - kriteriem jednání je prospěšnost, uskutečnění dobra o sobě  morálně správné jednání je to, co způsobí co největší množství dobra co největšímu počtu lidí  „etická aritmetika“  „malou škodu pro A lze akceptovat, stojí-li proti ní zřetelně převažující slast pro B“

Utilitarismus  princip hedonismu - dobro o sobě je chápáno hedonisticky. Záleží v uspokojování lidských potřeb a zájmů, ve slasti, v (hedonisticky chápaném) štěstí. V čem štěstí záleží určuje každá osoba pro sebe. Hraní v kuželky je právě tak dobré jako četba básní  sociální princip - jedná se o co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí  morálka nikdy nesmí být egoistická, musí brát v úvahu zájmy a přání druhých lidí

 Hedonistický utilitarismus  radost a štěstí jsou dobré věci, zatímco bolest a utrpení jsou špatné věci, kterým se chceme vyhnout  ALE: mnoho lidí dává přednost méně slastnému životu a dokonce i zakoušení více bolesti a utrpení, pokud se jim zdaří naplnit jiné důležité preference.  mohou se snažit dosáhnout dokonalosti v umění, literatuře, sportu...

 Preferenční utilitarismus  správný skutek je ten, který v dlouhodobé perspektivě přinese více uspokojení než strádání  zvažujeme preference podle jejich důležitosti pro danou osobu  (Singer, P., Voluntary Euthanasia: A Utilitarian Perspective. Bioethics 17, nos. 5-6 (2003): )

Jeremy Bentham  „Černá barva kůže přece není důvod, aby byla lidská bytost ponechána napospas svému mučiteli. Měli bychom si uvědomit, že počet nohou, hladkost či osrstěnost kůže nebo zakončení os sacrum jsou podobně nedostatečné důvody, kvůli kterým by měla být citlivá bytost vydána témuž osudu.  (Bentham, J., (1948) An Introduction to the Principles of Morals and Legislation, Laurence J.LaFleur, ed. New York, 311)

Utilitarismus – zacházení s „mimolidskými bližními“ („non-human animals“)  „Bolest je bolest, bez ohledu na to, který druh ji zakouší.“  i když je teoreticky možné, že slast z konzumace masa (pokud je velká) může převýšit utrpení zvířete (pokud je malé, např. pokud zvíře mělo dostatečnou péči a bylo zabito bezbolestně), jen málo lidí, kteří si kupují maso v supermarketech může zaručit, že takováto podmínky byla splněna.  podle této linie uvažování jsme morálně povinni se stát vegetariány. (Peter Singer)  (Mepham, B., (2008) Bioethics. An Introduction for the Biosciences. Oxford University Press, Oxford, p. 162)

 /lidské jednání/ lze nějak objektivizovat, vymezit pro všechny stejnými parametry, a v důsledku toho dokonce kvantifikovat, sumarizovat a porovnávat.  V tom tkví také nejsilnější stránka utilitarismu, který – za cenu značných zjednodušení – nabízí operativní nástroj na hodnocení a porovnávání „štěstí“ a tím také každého lidského jednání.  Na tuto myšlenku v současnosti navazují různé pokusy o kvantitativní hodnocení nejen hospodářského produktu (HDP), ale i „kvality života“ (Quality of Life, QOL), „lidského rozvoje“ (Human Development Index, HDI) nebo „fyzické kvality života“ (PQLI)  Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 123

Utilitarismus – zacházení s „mimolidskými bližními“ („non-human animals“)  pokud bychom ale vzali v potaz, že miliony lidí (farmáři, řezníci, šéfové restaurací, číšníci, jedlíci masa) budou vážně rozhořčeni zákazem produkce masa, znamená to, že zabíjení zvířat na maso se náhle stane etickým?  (Mepham, B., (2008) Bioethics. An Introduction for the Biosciences. Oxford University Press, Oxford, p. 163)

Jeremy Bentham  Otázka nyní nestojí ve smyslu  Mohou uvažovat? nebo  Mohou mluvit? ale  Mohou trpět?  (Bentham, J., (1948) An Introduction to the Principles of Morals and Legislation, Laurence J.LaFleur, ed. New York, 311)  „Krutost k lidem, kteří přece jen mají nervový systém citlivější, je horším zlem než krutost k nižším formám života, rozdíl je ale pouze kvantitativní.“  „Přijde čas, kdy lidstvo přetáhne svůj plášť nad každou bytostí, který dýchá.“

Jeremy Bentham - kritika  …co ale potom máme dělat s predátory, kteří sami zabíjí, aby přežili?  pokud totiž dáme zvířatům stejná „práva“ jako lidem a budeme se snažit odstranit utrpení, vznikne nám velmi problematická množina klíšťat, ovádů, lasiček, krahujců, šelem etc.

Kritika utilitarismu  Usilujeme ve zdařilém životě pouze o hedonisticky chápané štěstí? Tedy: je život skutečně jen co nejkomfortnější čekání na smrt?  Problém spravedlnosti - např. marginalizace menšin  Sedící Sókratés - lze skutečně lidskou praxi převést na společného jmenovatele empiricko-deterministického kauzálního vysvětlení?

Kritika utilitarismu

 "Štěstí nepochází ze svobody, ale z přijetí úkolu" (André Gide)  "Štěstí je odměna těch, kdo je nehledali" (Émile Chartier)

Kritika utilitarismu  Aby se tomu dalo porozumět, musíme se zbavit předsudku, že člověk je tu jen proto, aby byl šťastný. Protože to, co člověk ve skutečnosti chce, je důvod být šťastný; a když už k tomu jednou má důvod, pak se dostaví pocit štěstí, a to sám od sebe. (...) Jinými slovy, štěstí musí následovat, ale nemůže být samotným záměrem.  Frankl, V.E., Lapide, P., (2011) Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno, p.47

Kritika utilitarismu  Důsledky činu (nebo nečinnosti) lze do jisté míry zhodnotit v historickém pohledu zpět, i když i zde zůstává otázka, po jaké době se mají hodnotit a co všechno se přitom mám brát v úvahu. Zato ve chvíli rozhodování jsou to jen pouhé dohady a očekávání, zcela závislá na tom, jaký model si pro uvažovanou činnost zvolíme.  Zdánlivá "objektivita" utilitaristického kritéria tak ve skutečnosti nechává otevřené dveře pro nejrůznější sny a přání, třeba i zcela nereálná, jimiž se však dají "zdůvodnit" zřejmé škody zdánlivě menšího rozsahu.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 121

Negativní utilitarismus  Karl Popper: nejde ani tak o maximalizaci štěstí, jako o minimalizaci utrpení  Kritika: lidské utrpení by se radikálně vymýtilo, pokud by se všichni lidé bezbolestně vyhubili  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 124

Immanuel Kant (1724 – 1804)  Transcendentální diference  krom motivace libostí a nelibostí motivace čistého rozumu  kategorický imperativ  treat each individual as an end, not a means.

Immanuel Kant (1724 – 1804) 1. jsme racionální bytosti 2. principy odvozené z rozumu musí být univerzální 3. morálka je odvozena z racionality, nikoli ze zkušenosti 4. povinnost (odpovědnost) člověka musí být nikoli v přirozenosti člověka nebo v dané kultuře či současného nastavení světa, nýbrž v čistém rozumu

Kritika utilitarismu Zrození je utrpení, stáří je utrpení, nemoc je utrpení, smrt je utrpení, být spojen s nemilým je utrpení, být oddělen od milého je utrpení, a když si člověk něco přeje a nedostává, i to je utrpení Gautáma Buddha Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 115 ALE: Nic není člověku tak nesnesitelné jako být v úplném klidu, bez vášní, bez starostí, bez rozptýlení, bez činnosti. Začne totiž cítit svoji nicotu, opuštěnost, nedostatečnost, závislost, bezmoc, prázdnotu. Z hloubi jeho duše se vynoří nuda, smutek, beznaděje. Blaise Pascal Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 116

Immanuel Kant (1724 – 1804)  Kant zastával názor, že morálka musí být odvozena z racionality, nikoli ze zkušenosti, a že závaznost není zakotvena ani v přirozenosti člověka, ani na okolnostech situace, nýbrž v čistém rozumu.  Tato universální pravda platí pro všechny lidi, ve všech dobách, na všech místech Země, ve všech situacích  Lidský rozum pracuje stejně bez ohledu na to kdo jsi, kde jsi a kdy jsi.  kategorický imperativ  kategorický = bez výjimky

Immanuel Kant (1724 – 1804)  maxima = krátká věta morálního obsahu, např.:  nikdy nelži  (doufejme že ne) lži pokud z toho budeš mít prospěch  před jízdou autem nikdy nepít alkohol  na víkend nosit manželce pravidelně květiny  (doufejme že ne) škodit spolupracovníkům, slouží-li to vlastní kariéře  maximy jsou tedy četná relativně všeobecná pravidla jednání, jimiž se běžně řídíme ve svém chování

Immanuel Kant (1724 – 1804)  před každým jednáním je třeba zkoumat, zda si lze představit zemi, ve které by se všichni lidé touto maximou řídili  musíme se tedy ptát:  Je tato má maxima jednání možná jako obecný zákon?  byla by nerozporně konzistentní, kdyby byla obecným zákonem?  mohu rozumně chtít stav, ve kterém by byla obecným zákonem?

Immanuel Kant (1724 – 1804)  pokud to lze bez rozporu, maxima je správná  pokud ne, maxima je špatná a nelze podle ní jednat  kategorický imperativ: Jednej vždy tak, aby se maximy Tvého jednání mohly stát obecným zákonodárstvím  kategorický imperativ je čistý, neboť neslibuje žádnou subjektivní výhodu, nýbrž požaduje pouze rozumovost (na rozdíl od hedonismu!)

Kategorický imperativ  jednej podle té maximy, o níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem  v říši cílů vidí člověk sám sebe ve vztahu k jiným rozumovým bytostem jako jednoho mezi mnoha stejně důležitými lidmi, kteří si zasluhují a prokazují úctu pouze na základě rozumu  jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek

Immanuel Kant (1724 – 1804)  kategorický imperativ  universální aplikovatelnost (zavazuje každého jednotlivého člověka)  nepodmíněnost  žádající čin  musíme s druhými lidmi zacházet jako s cíli o sobě, nikoli jako s prostředky

Immanuel Kant (1724 – 1804)  heteronomie  jednání ze strachu, nenávisti, vášní, z naděje na odměnu  člověk stojí vně zákona, není svobodný, bez úcty k sobě samému  autonomie  jedině autonomně jednající člověk si zasluhuje úcty  Kant si velmi dobře všímá, že pokud budeme lidi za dobré odměňovat a zlé trestat, nevychováme dobrého člověka, nýbrž vychováme pragmatického člověka

Immanuel Kant (1724 – 1804)  morálně dobré jednání je tehdy, je-li jeho pružinou čistá rozumová forma mravního principu jako taková  vlastním mravním motivem je tedy rozumový motiv jakožto motiv povinnosti  morálně špatné jednání je takové, je-li jeho určujícím motivem motiv náklonnosti, který odporuje povinnosti  konám něco co chci, ale co bych konat neměl

Autonomní morálka I. Kanta  Etický fenomén je původní a je nezdůvodnitelný pouhým rozumem („mravní zákon ve mně“)  Morální závaznost se klade a priori, tedy bez požadavku na zdůvodnění  Autentický morální zákon je ten, který připouští univerzalizaci, obecnou platnost pro všechny lidi  Kantova etika je „formalistická“ neboť ukazuje pouze, jakou formu má morální zásada mít, a nikoli, jaký má vnitřní obsah

Kant a Zlaté pravidlo  Charakteristický způsobem Zlaté pravidlo kritizoval a rozvinul Immanuel Kant. Vytýkal mu několik věcí, zejména to, že chce morální soudy odvozovat z nereflektovaných pocitů - moderně řečeno preferencí - jednoho každého člověka. Takový soud by se opíral jen o jeho vlastní zkušenost a stával by se tak podle Kanta závislým na nahodilé a partikulární empirii.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 103

 utilitarismus  účel světí prostředky  hodnota jednání závisí výlučně na následcích jednání  deontologie  skutek sám o sobě je buď dobrý nebo špatný; nemůže být obojím  hodnota jednání závisí výlučně na jednání samém

Kritika Kanta  Pokud by se celý problém jednajícího člověka měl redukovat jen na správnost jeho rozhodnutí, byl by na tom skoro jako divák na dostizích, který si jednou vsadí - a pak už jen přihlíží, jak to bez jeho účasti dopadne  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 109

Kritika Kanta  etika odpovědnosti by se měla především řídit předvídatelnými důsledky každého rozhodnutí a jednání  Simmel Kantovi vytýká jistý mechanismus, snahu rozdělit život na jednotlivá "jednání" bez kontextu; proto se Kant také téměř nezajímá o skutečné motivy a vzdálenější záměry jednání.

 „Etika odpovědnosti“ se podle Maxe Webera musí řídit především předvídatelnými důsledky každého rozhodnutí a jednání.  = mravní povinnost ohlížet se i na důsledky vlastních rozhodnutí a samozřejmě je zahrnout do každého hodnocení  pravá láska působí štěstí a a přitom rozhodně není sobecká  Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 108

Kritika utilitarismus i deontologie  /Obě teorie/ přehlížejí, že jednání probíhá v čase, že se jeví jinak ve stadiu rozhodování a jinak, když skončilo. (...)  Konsekvencionalisté naproti tomu přehlížejí podstatný rozdíl mezi pohledem do budoucnosti v okamžiku příprav a rozhodování a zpětným pohledem následného hodnocení.  Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 170

Etika ctností  jedná se o víc než jednorázové jednání  i zbabělý člověk může udělat statečný čin  pokud někdo dělá statečné činy lehce a bez námahy, teprve pak mluvíme o statečném člověku  jde o to, získat habitus konání dobra  Aristotelés: jde o zlatou střední cestu  v každé ctnosti se máme vyvarovat excesu a deficitu

Etika ctností  aretaická etika (arete = dokonalost; ctnost)  nejde jen o to udělat správnou věc, ale rovněž o to mít správnou dispozici, motivaci, osobnostní vlastnosti pro „být dobrý“ a dobro činit.  osobnostní charakter a morální habitus jsou důležitější než jeden konkrétní čin  pokud by člověk neměl motivaci pro své dobré činy zakotveny uvnitř své osobnosti, jeho jednání by bylo spíše mentální gymnastikou než základem jeho morálky

Etika ctností  Aristotelés: „Morální ctnosti nemáme založeny ani ve své přirozenosti, ani ale nejdou proti naší přirozenosti. Přirozenost v nás vytváří základy pro jejich vybudování, avšak jejich vystavění je výsledkem habitu“.

Etika ctností  Stará představa ctnosti má na mysli právě tu obdivuhodnou schopnost některých lidí rozhodovat se a jednat okamžitě, bez rozmýšlení - a přece dobře.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 81

Etika ctností  kodexy a úmluvy nejsou schopny dát odpověď na všechny situace  etika ctností ano  etiku ctností zajímají motivy chování více než jiné etické systémy  stejný skutek mohu udělat z důvodu altruismu nebo osobních ambicí  character is more important than conformity to rules

Kritika etiky ctností  etika ctností nám poskytuje málo, pokud vůbec nějaká, vodítek pro konkrétní činy  dokonce i laskavý, ctěný, soucítící člověk ne vždy ví, co by se za dané situace mělo dělat

člověk jednání následky Aristotelés etika ctností Kant deontologie Bentham, Mill utilitarismus