 Poskytují organismu informace o vnitřním a vnějším prostředí  Čidla = receptory přijímají mechanické, tepelné, chemické a světelné podněty  Kožní čidla jsou rozmístěna v kůži celého těla, ústrojí zraku, sluchu a čichu jsou v dutině lebeční

 Vnímání světelných podnětů (elektromagnetického vlnění), orientace v prostoru Oko  Je tvořeno oční koulí uloženou v dutině očnice  Tři vrstvy: › Bělima (sclera) – zevní vazivová vrstva, vytváří pevný obal oka (vidíme ji jako bílý obal), vpředu přechází v průhlednou, vyklenutou rohovku (cornea), upínají se na ni okohybné svaly, vzadu jí prostupuje zrakový nerv › Cévnatka (chorioidea) – střední vrstva, je bohatě protkána cévami a obsahuje pigmentové buňky, v přední části přechází v řasnaté těleso, na kterém je zavěšena čočka (lens) vyklenutá dozadu, od řasnatého tělesa odstupuje duhovka (iris) obsahující pigment, který jí dává zbarvení, uprostřed má kruhovitý otvor = zornici (pupila), jejím rozšiřováním a stahováním je regulováno množství světla procházejícího do oční koule › Sítnice (retina) – vnitřní vrstva, je tvořena vlastními světločivnými buňkami  Tyčinkami – pro černobílé vidění, obsahují fotosenzibilní červenou látku rodopsin (je nutné ho stále obnovovat, vzniká z vitaminu A)  Čípky – pro barevné vidění, rozlišují tři základní barvy, jejichž kombinací vznikají ostatní barvy

 Vnitřní prostor oční koule je vyplněn rosolovitým sklivcem  Mezi rohovkou a přední částí duhovky je přední oční komora, mezi zadní plochou duhovky a čočkou se nachází zadní oční komora  Komory jsou vyplněny komorovou vodou  Slepá skvrna = místo na sítnici, kde nejsou ani čípky, ani tyčinky, sbíhají se zde nervová vlákna z celé sítnice vystupující z oční koule v podobě zrakového nervu  Žlutá skvrna = místo na sítnici, kde jsou nakupeny pouze čípky, místo nejostřejšího vidění

Okohybné svaly  Zajišťují pohyb oční koule, zajišťují stejný směr obou očí  4 přímé svaly (horní, dolní, vnitřní a vnější) a 2 šikmé (horní a dolní) Oční víčka  Uzavírají oko v očnici, chrání ho před nečistotami, poraněním a oslněním  Mrkáním roztírají slzy, tím zvlhčují rohovku  Jejich podkladem je kruhovitý sval oční – svěrač víček  Vnitřní stranu víček pokrývá tenká blanka – spojivka Slzná žláza  Je uložena při vnějším okraji očnice  Produktem jsou slzy – část se jich vypaří, většina se dostává do vnitřního koutka oka, pokračuje slzným kanálkem, slzným váčkem a slzovodem do nosu  Slzy mají antibakteriální účinky, zvlhčují oční kouli a odstraňují nečistoty

 Podnětem pro zrakové čidlo je světelné záření  Světelné paprsky procházejí optickou soustavou oka (rohovkou, čočkou, sklivcem) a tvoří na sítnici převrácený a zmenšený obraz pozorovaného předmětu  Dopadem světla na světločivné buňky vznikají vzruchy, které jsou vedeny zrakovým nervem do korové oblasti koncového mozku, kde vzniká skutečný obraz  K zaostření na bližší předměty je nutná akomodace čočky = změna vyklenutí čočky pomocí stahu řasnatého tělesa

 Přijímá zvukové vlny, které přeměňuje na mechanické vibrace stimulující nervové buňky Ucho  Dělí se na tři části: › Vnější ucho – zachycuje a shromažďuje zvukové vlny, tvoří ho ušní boltec (chrupavka pokrytá kůží), boltec se zužuje do zevního zvukovodu (chrupavčitá i kostěná trubice) vedoucího zvukové vlny do bubínku (tenká pružná blanka, která se vlnami rozkmitává), který tvoří bariéru mezi vnějším a středním pruhem › Střední ucho – štěrbinovitý prostor ve spánkové kosti, vpředu spojeno s nosohltanem Eustachovou trubicí (slouží k vyrovnávání tlaku na obou stranách bubínku), jsou zde kloubně spojeny tři sluchové kůstky – kladívko, třmínek a kovadlinka, třmínek nasedá do oválného okénka, zvukové vibrace se zde převádějí ze vzduchu do tekutiny, kterou je vyplněno vnitřní ucho

 Vnitřní ucho – uloženo ve skalní kosti, tvořeno kostěným labyrintem vyplněným perilymfou, v němž je blanitý labyrint vyplněný endolymfou, jeho součástí je hlemýžď s vlastním sluchovým ústrojím = Cortiho orgánem, zvukové vlny se šíří v podobě vlnění perilymfy a endolymfy

 Zvukové vlny jsou vedeny přes zevní ucho k blance bubínku, kterou rozkmitají  Kmity bubínku jsou přenášeny přes 3 středoušní kůstky na oválné okénko a dále do kapaliny vnitřního ucha  Rozvlnění tekutin rozkmitá bazilární membránu Cortiho orgánu, jeho vláskovité buňky narážejí na krycí membránu, tím se podráždí a aktivují dostředivá vlákna sluchového nervu  Nervový vzruch je veden sluchovým nervem do kůry mozkové

 Vnímání polohy a pohybu, udržování vzpřímeného postoje a tělesné rovnováhy v klidu i při pohybech  Fixace předmětů zrakem při pohybech hlavy Statické ústrojí  Slouží k vnímání polohy  Je uloženo ve vejčitém a kulovitém váčku blanitého labyrintu, v nichž jsou políčka s vysokými epitelovými buňkami, které mají na volném konci jemné vlásky a jsou zanořeny do rosolovité hmoty s vápenatými krystalky  Při změně polohy hlavy se gravitací krystalky přesunou, změní se tak tlak na vlásky, což způsobí jejich podráždění a vzruch je veden do korové oblasti mozku

Kinetické ústrojí  Slouží k vnímání pohybu  Je uloženo ve třech na sebe kolmých polokruhovitých kanálcích blanitého labyrintu  Uvnitř jsou ampulky s dlouhými vláskovitými buňkami  Pohyb hlavy způsobí pohyb endolymfy a podráždění smyslových buněk

 Vnímání pachových látek rozptýlených ve vzduchu Čichové buňky  Jsou umístěny v čichovém políčku sliznice v horní třetině nosní přepážky a ve stropu nosní dutiny  Jsou to modifikované nervové buňky s vlásky, do hloubky se zužují a vybíhají v tenká čichová vlákna procházející čichovou kostí do lebeční dutiny a spojující se v čichový nerv

Mechanismus čichu  Pachové látky vstupují do nosu a rozpouštějí se ve vrstvě hlenu, kterým je pokryt nosní epitel  Plynné látky rozpuštěné v hlenu podráždí čichové receptory  Informace se šíří prostřednictvím čichových buněk, čichového nervu do čichového bulbu na spodině mozku a odtud do čichového centra na spodině čelního laloku koncového mozku  Dlouhodobým působením pachu dochází ke snížení citlivosti – adaptaci, proto po určité době člověk přestává vůni nebo zápach cítit

 Vnímání chuti Chuťové pohárky  = útvary, v nichž je nahloučeno 5–18 receptorových buněk s vlásky směřujícími k povrchu jazyka  Chuťové pohárky jsou rozmístěny v papilách po stranách jazyka, na patře a v hltanu Mechanismus chuti  Vlásky receptorových buněk jsou drážděny chemickými látkami rozpuštěnými ve slinách nebo ve vodě  Nervové impulzy jsou vedeny nervy do mozkového kmene, kde jsou několikrát analyzovány, než přijdou do centra chuti v dolní části temenního laloku mozkové kůry  Rozeznáváme 4 základní chuťové vjemy – sladkost, slanost, hořkost a kyselost  Receptory pro vnímání různých chutí jsou rozmístěny po celém povrchu jazyka

 Vnímání chladu, tepla, doteku, tlaku a bolesti  Kožní čidla jsou rozmístěna v kůži Čidla chladu, tepla a bolesti  Jsou to volná nervová zakončení, zasahující do pokožky nebo škáry  Čidla bolesti jsou důležitá pro ochranu organismu před poškozením Čidla dotyku a chladu  Meissnerova tělíska – hmatová, jsou uložena v kůži a sliznici dotykových orgánů (nejvíce v dlani, prstech a rtech)  Vater–Paciniho tělíska – receptory tlaku, se nacházejí v podkožním vazivu

Mechanismus kožního čití  Hmatové vjemy a vjemy bolesti jsou nervovými vlákny dopraveny do míchy, v šedé míšní hmotě jsou tyto informace sloučeny, analyzovány a filtrovány, významnější vjemy jsou dále posílány do mozku  Některé hmatové vjemy míchou pouze procházejí a jdou rovnou do mozku  V mozkové kůře přední části temenních laloků jsou pak informace porovnány s vjemy z očí a uší a se vzpomínkami na předchozí vjemy

 Krátkozrakost – paprsky se sbíhají před sítnicí, vidění je neostré, dobré vidění na blízko, špatné na dálku, řešení čočkou – rozptylkou  Dalekozrakost – paprsky se sbíhají ze sítnicí, dobré vidění na dálku, špatné na blízko, řešení čočkou – spojkou  Šilhání – oči nehledí rovnoběžně, vrozené šilhání je způsobeno špatným úponem jednoho z okohybných svalů, obrazy v mozku nesplývají v jeden – mozek vnímá jen jeden a druhý ignoruje  Nedoslýchavost, hluchota – narušení převodu zvuku z vnějšího do vnitřního ucha (porušení bubínku, ucpání zvukovodu mazem, malá pohyblivost ušních kůstek) nebo neostatečný přenos nervových impulzů (porucha sluchového nervu)