10/ Velká diplomatická jednání novější historie; vývoj vztahů „velmoci – menší státy“; summity Vestfálský mír Vídeňský kongres Pařížská mírová konference Mnichovská dohoda Druhá světová válka: konference Velké trojky, OSN Současné summity

Vestfálský mír -ukončil třicetiletou válku -první velký evropský (světový) mírový kongres -podpis mírových podmínek v říjnu 1648 (vyjednávání probíhala od r. 1644) -zahrnoval velkou řadu územních změn (Francie, německé státy, sev. Nizozemsko a Švýcarsko uznány za nezávislé státy, Gibraltar, …) -České země zůstaly pod nadvládou Habsburků -Horní a Dolní Lužice definitivně odloučeny od Koruny české (připadly Sasku) -na jednáních participovaly známé historické osobnosti, např. kardinál Mazarin (Francie), hrabě Trautmansdorff (habsburské císařství), Johann Oxenstjerna (Švédsko), … -na druhé straně na mírovém kongresu chyběli zástupci Anglie, Polska, Ruska, Osmanské říše -Vestfálský mír vnesl zásadní změny do mezinárodních vztahů (tzv. vestfálský systém): 1) namísto hierarchické struktury mezinárodní vztahů se začal prosazovat model vztahů mezi státy jako plně suverénních subjektů; 2) byl potlačen význam náboženství v mezinárodních vztazích; nadále se staly určujícími státní zájmy

Vídeňský kongres -po Velké francouzské revoluci a napoleonských válkách -závěrečný dokument přijat 9. června 1815 (kongres zahájen v září 1814) -jednání se zúčastnili zástupci více než dvou set evropských zemí -velkým organizátorem a manipulátorem byl kancléř Metternich (Rakousko), úspěšným i ministr zahraničí Francie Ch. de Talleyrand -nové uspořádání geopolitických poměrů v zájmů vítězných států a jejich vládců z kontrarevoluční feudální Evropy (velké územní zisky Rakouska, Velké Británie, Pruska, Ruska) -České země, jakožto součást habsburské monarchie, nehraly vůbec žádnou roli -Vídeňský reglement (zvláštní příloha závěrečného aktu) – jednotná klasifikace diplomatických zástupců -vcelku krokem zpět v mezinárodních vztazích – zajišťoval stabilitu mezinárodního systému na konzervativních a feudálně reakčních principech -nastolil spolupráci předních evropských velmocí se snahou o kompromisní řešení problémů mezi nimi (tzv. koncert velmocí)

Pařížská mírová konference -řeší situaci po první světové válce -zahájena 18. ledna 1919, slavnostně končí 21. ledna nejreprezentativnější shromáždění v dějinách diplomacie – přes 1000 delegátů; (celkem asi účastníků – 1400 z Francie, 450 z V. Británie, 80 z ČSR, …) -představitelé vítězných mocností měli rozhodující pozice (Francie: Georges Clemenceau, USA: Woodrow Wilson, Velká Británie: David Lloyd George, Itálie: Vittorio Orlando, Japonsko: Nobuaki Makino) – Rada deseti/pěti -ostatní státy rozděleny do tří skupin; Československo ve 2. sk. („s dílčími zájmy“) – mohlo se účastnit pouze jednání vztahujících se k řešení jejich problémů -přímými účastníky nebyly poražené státy (zvány jenom k převzetí hotových textů mírových smluv); nebylo pozváno ani sovětské Rusko -Pakt o Společnosti národů – první konkrétní výsledek konference; snaha o kolektivní bezpečnost -mírová smlouva s Německem (Versailles) – Německo podepsalo

Pařížská mírová konference (pokrač.) -mírová smlouva s Rakouskem (Saint-Germain-en-Laye) – Rakousko podepsalo ; v ní zakotvena i nezávislost Československa -mírová smlouva s Bulharskem (Neuilly) – podepsána mírová smlouva s Maďarskem (Trianon) – podepsána (Maďarsko ztratilo 70% území a 60% obyvatelstva bývalých Uher) -mírová smlouva s Tureckem (Sèvres) – podepsána (Turecko ztratilo 4/5 území Osmanské říše) -velký význam Pařížské mírové konference pro nově vzniklé Československo (Beneš, Osuský, Masaryk, Kramář) byla potvrzena nezávislost státu Čechů a Slovaků a zároveň i jeho hranice v nynější podobě (vč. připojení Slovenska, Podkarpatské Rusi a Těšínska) ČSR neuspěla naopak v jiných požadavcích, např. připojení Lužických Srbů, Kladska a dalších částí Slezska, Vitorazska, Moravského pole, koridoru k Jugoslávii, většího jižního Slovenska) ČSR byla zatížena dluhem 5,5 miliard Kč („příspěvek na výdaje za osvobození“) ČSR odmítla připojení západoafrického Toga

Mnichovská dohoda -podepsána 29. září protagonisté: B. Mussolini (Itálie), A. Hitler (Německo), N. Chamberlain (Velká Británie), E. Daladier) -Bez účasti Československa -úlitba politice appeasementu -Mnichovská dohoda je symbolem proradnosti velmocenské politiky; rozhodování za zády těch, kterých se události týkají -je nyní zcela neplatná? -podíl Československa na vlastním špatném osudu

Druhá světová válka -se vstupem USA do války (konec r. 1941) došlo k posílení protihitlerovské koalice → Deklarace Spojených národů ( podepsalo 26 států, vč. Československa) – předpoklad vzniku OSN -konference Velké trojky (USA, VB, SSSR) – Teheran (1943), Jalta (únor 1945), Postupim ( ) -Postupimská konference: Deklarace o porážce Německa rozhodnutí o správě Německa německé reparace rozhodnutí o odsunutí německým menšin z Polska, Československa a Maďarska -Ustavující konference Organizace spojených národů – zahájena ; podepsalo Chartu OSN 51 zakládajících členů

Současná kolektivní diplomacie -pravidelná zasedání Valného shromáždění OSN -NATO -Evropská unie -Rada Evropy -Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE, později OBSE) – Helsinky 1975, následné schůzky (Bělehrad, Madrid, Vídeň, Paříž, …, Budapešť) -enviromentální summity Význam summitů: vývoj principů mezinárodních vztahů a mechanismů při řešení jejich problémů