Právní pozitivismus 20. století

Ryzí nauka právní (normativní teorie)  Vznikla ve dvacátých letech 20. století  Za jejího zakladatele jsou považováni Hans Kelsen (škola vídeňská) a František Weyr (brněnská normativní teorie)  Oba právní vědci si vytýčili úkol vybudovat skutečnou teorii práva (právní vědu) se svou vlastní normativní metodou  V meziválečném období byla tato teorie rozvíjena především ve Vídni, tzv. vídeňskou školou, vedenou Hansem Kelsenem (sem patřili např. A. Merkl, A. Verdross).  Dalším centrem ryzí nauky právní bylo Brno, kde se její příznivci shromažďovali kolem Františka Weyra (např. Jaromír Sedláček nebo Adolf Procházka).

Znaky normativní teorie  Východisko tvoří transcendentální (kritická) filozofie Immanuela Kanta – kantovská myšlenka dualismu přírody a mravnosti  Ostré oddělení sfér Sein a Sollen  Rozlišování mezi kognitivní a volitivní sférou  Antiideologická tendence a akcentace hodnotového relativismu  Požadavek ryzosti (čistoty) metody právní vědy  Kritické stanovisko k ostatním směrům v právním myšlení

Hans Kelsen (1881 – 1973)  Rakouský právní teoretik, právní filozof a státovědec  Zabýval se zejména teorií práva, ústavním právem a mezinárodním právem

Kelsen – život  Narodil se v Praze, v německy mluvící židovské rodině, ale brzy se přestěhoval do Vídně, kde získal vzdělání. V roce 1906 zde získal titul doktora práv.  Po první světové válce se stal profesorem ústavního práva. Podílel se na tvorbě ústavy Rakouska, která platí dodnes a stal se přísedícím ústavního soudu.  Po roce 1930 musel opustit z politických důvodů Rakousko a jeho působištěm se stal Kolín nad Rýnem, dále působil v Ženevě a v letech také na německé právnické fakultě v Praze.  V roce 1940 opustil Evropu a po krátkém působení na Harvardu se stal profesorem na Universitě v Berkeley v Kalifornii, kde působil až do své smrti.

Kelsen – vymezení práva  Kelsen podává výklad svého učení v práci Ryzí nauka právní  Definuje právo v jeho nejobecnějším smyslu jako „specifickou techniku společenské organizace“  Kelsen zdůrazňuje funkci práva a ta může být univerzálně platná  Právo lze definovat jako donucující řád lidského chování

Kelsen – právní norma  Konstitutivním prvkem právního systému jako donucujícího společenského řádu je norma, která stanoví, že něco má být v daném právním řádu  Právní řád je systém právních norem  Určitá množina norem tvoří systém, jestliže jejich platnost lze převést na jedinou normu jako konečný důvod platnosti – Grundnorm (základní norma)

Kelsen a teorie práva  Kelsen ostře vystupoval proti dosavadní právní teorii jak se vyvinula v 19. století.  Vytýkal jí míšení práva s mimoprávními jevy (morálka, náboženství, sociologie) a prosazoval přísně juristický přístup k právu.  Odmítal také tzv. dualismy v právu (tedy rozlišování objektivního a subjektivního práva, veřejného a soukromého práva, atp.).

Kelsen a státověda  V ústavním právu se Kelsen pokládá za tvůrce evropského modelu ústavního soudu jako nejvyššího ochránce demokracie.  Tento model, odlišný od ústavního soudnictví v USA, převzala řada dalších zemí (od roku 1921 také Československo).

František Weyr (1879 – 1951)  Český právník, právní filosof, státovědec, statistik  Nejdůležitější práce: Základy filosofie právní (1920), Teorie práva (1936), Československé ústavní právo (1937).

Weyr – život  Narodil se ve Vídni, vystudoval práva na české univerzitě v Praze.  V roce 1919 byl jmenován řádným profesorem na české technice v Brně.  Byl členem Revolučního národního shromáždění, jako člen ústavního výboru se podílel na tvorbě nové ústavy po roce  Patřil k zakladatelům Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, byl jejím řádným profesorem a prvním děkanem, v roce 1923–1924 byl rektorem Masarykovy univerzity.  Po komunistickém převratu (1949) byl nucen odejít do důchodu.

Weyr – teorie  Centrem pozornosti je přísné rozlišování normativního poznání od poznání kauzálního, předmětem normativního může být pouze norma, tedy vyjádření povinnosti, toho, co má být.  Tvůrcem právních norem je stát, což je z normativního hlediska jedno a totéž. Vzhledem k této identitě státu a právního řádu pak neexistuje rozdíl mezi právem veřejným a soukromým.  Normativní právní teorie se snaží o ryzí, objektivní popis práva takového, jaké je, nikoli, jaké by mělo podle představ interpretujícího být.

Herbert L. A. Hart (1907 – 1992)  Jeden z nejvlivnějších právních teoretiků 20. století  Profesor právní filozofie v Oxfordu (1952 – 1969)  Několik jeho žáků se stalo také slavnými teoretiky práva

Herbert Hart  Je pokračovatelem analytického právního pozitivismu založeného Austinem a Benthamem  Byl ovlivněn také filozofií jazyka Ludwiga Wittgensteina  Jeho nejdůležitější prací je dílo Pojem práva (The Concept of Law) z roku 1961

Minimální obsah přirozeného práva  Bez jistého obsahu nemohou právo a morálka podporovat minimální účel, který lidé mají ve svém společenství, jímž je přežití  Obsahy právních a morálních pravidel se vztahují k následujícím přirozeným danostem:  Lidská zranitelnost  Přibližná rovnost  Omezený altruismus  Omezené zdroje  Omezené porozumění a síla vůle

Separace práva a morálky  Debata Hart v. Devlin  Doporučení, aby homosexuální aktivity dospělých v soukromí již nebyly nadále posuzovány jako trestní delikty  Základní premisy Hartovy koncepce separace práva a morálky jsou:  porušení nějakého standardu konání není dostatečnou podmínkou pro uplatnění trestu  nemorální jevy není možné řešit právem  morálku společnosti není možné prosazovat státním donucením

Hartovo chápání práva  Hartovo chápání práva vychází z odmítnutí představy Austina o suverénovi  Hart tvrdí, že obsahem práva nejsou pouze příkazy zaštítěné hrozbou sankce  Primární pravidla – pravidla, která lidem ukládají povinnosti  Sekundární pravidla – pravidla, která přenášejí na individua veřejnou nebo soukromou moc – pravidla změny, pravidla rozhodování, pravidla uznání