Systém sociální zabezpečení v ČR
Sociální zabezpečení Mezinárodním právem definovaný soubor institucí a opatření, kterými se předchází, nebo zmírňují či odstraňují následky sociálních událostí. Zákon o sociálním zabezpečení č.100/1988 Sb.
Sociální zabezpečení se poskytuje v případě: nemoci, invalidity pracovního úrazu a nemoci z povolání Nezaměstnanosti Stáří mateřství a rodičovství úmrtí živitele
Faktory mající vliv na sociální zabezpečení Ekonomické faktory velikost a dynamika vytvořených zdrojů cenová a mzdová dynamika vývoj nezaměstnanosti
Faktory mající vliv na sociální zabezpečení II. Společensko- politické faktory klíčové body programu politických stran
Faktory mající vliv na sociální zabezpečení III. Demografické faktory proces stárnutí populace počet osaměle žijících osob sleduje se porodnost, úmrtnost, věková struktura obyvatelstva, rozvodovost
Principy sociálního zabezpečení Princip sociální spravedlnosti Princip univerzality Princip uniformity Princip komplexnosti Princip adekvátnosti Princip sociální garance Princip sociální solidarity Princip participace
Princip sociální spravedlnosti Klíčový princip sociální politiky a sociálního zabezpečení spravedlnost - v právním slova smyslu v sociálním slova smyslu pojem spravedlnost je vedená myšlenkami humanizmu, lidského dobra a prospěchu sociální spravedlnost je pojem relativní
Tři zásady sociální spravedlnosti Dle J. Macka – každému stejně – každému podle jeho potřeb – každému podle jeho zásluhy Je důležité přihlížet ještě k jedné ze zásad, a to k „zásadě života“ - co nejvíce dobra pro co nejvíce lidí
Princip univerzality Všeobecnosti v případě existenčního ohrožení zaručuje občanům základní sociální dávku (všem ŽM)
Princip uniformity Rovnosti zabezpečuje všechny oprávněné osoby podle stejných pravidel
Princip komplexnosti Úplnosti systém se snaží pokrývat všechny potřeby občana
Princip adekvátnosti Přiměřenosti dávky jsou přiměřené sociálním potřebám a individuálnímu přičinění osob
Princip sociální garance stát garantuje sociální záchrannou síť, která zaručuje občanům minimální společenskou úroveň (ŽM)
Princip sociální solidarity základem vzájemná podpora, sounáležitost Druhy solidarity: Mezinárodní, celostátní, místní či regionální, solidarita jednotlivců a rodin Jiné hledisko: Mezigenerační, solidarita zdravých a nemocných, solidarita zaměstnaných a nezaměstnaných, solidarita bezdětných občanů s rodinami s dětmi apod.
Princip participace rozvíjena spoluúčast občanů a rodin při řešení vlastních sociálních událostí posílen princip odpovědnosti za vlastní životní podmínky, to předpokládá – že občané jsou dobře vzděláni a informováni – že jsou dostatečně zralí a vyspělí pro odpovědné sociální jednání – že stát je v tom podpoří
Sociální práva Vymezují sociální záruky důstojné lidské existence. Demonstrativně jsou obsažena v článcích 22 – 25 Všeobecné deklarace lidských práv. Stát tu má povinnost zaručit občanovi jich užívat a také je vůči občanovi plnil, a to buď dávkou, nebo službou.
Právo na práci znamená možnost zvolit si svobodně zaměstnání v uspokojivých pracovních podmínkách za přiměřenou odměnu, právo získat práci v mezích společenských možností nebo peněžitou podporu v nezaměstnanosti S tímto souvisí: „Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost“ (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod)
Právo na vzdělání vzdělání je nezastupitelná složka kultivace osobnosti jedince i občana a také zásadní předpoklad jeho uplatnění na trhu práce, roste i význam celoživotního vzdělávání Právo na vzdělání proto předpokládá, že každému občanu se dostane takového vzdělání, jaké odpovídá jeho dispozicím a schopnostem.
Právo na uspokojivé pracovní podmínky Znamená právo na : odměnu spravedlivou mzdu bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky stejnou příležitost pro všechny dosáhnout v zaměstnání povýšení na odpovídající vyšší stupeň, odpočinek, zotavení
Právo na životní úroveň znamená takovou životní úroveň, která by jemu a jeho rodině zajistila zdraví a základní podmínky pro existenci právo na ochranu před hmotnou nouzí a sociálním vyloučením stát zaručuje minimální mzdu, která umožní důstojný život
Životní a existenční minimum Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. (3 410 Kč jednotlivec, Kč dítě 15 – 26let) Existenční minimum je minimální hranicí peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. (2 200 Kč)
Právo na minimální mzdu minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny, kterou je povinen zaměstnavatel poskytnout za práci svému zaměstnanci týká se všech pracovněprávních vztahů při 40hodinové týdenní pracovní době činí hrubá minimální mzda za měsíc Kč
Právo na rodinu potřebné podmínky pro vstup do manželství a narození dětí nejširší možnou ochranu a pomoc rodině zvláštní ochranu matkám – těhotenství a mateřství, včetně placené rodičovské dovolené ochranu a pomoc všem dětem a mládeži proti vykořisťování, ohrožení mravnosti
Právo na sdružování každý právo sdružovat se k obraně svých zájmů
Právo na sociální zabezpečení stát je povinen umožnit, aby ekonomická, sociální a kulturní práva zajistila důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti člověka pro jednotlivá odvětví sociálního zabezpečení byly vypracovány zvláštní úmluvy
Právo na ochranu zdraví a bezplatnou péči o něj právo na dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví, přičemž se přepokládá, že o své vlastní zdraví občan také sám pečuje Zaměřeno zejména na: - všestranné zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva - zlepšení všech stránek vnějších životních podmínek a hygieny práce, - udržení dobrého životního prostředí
Orgány sociálního zabezpečení Ministerstvo práce a sociálních věcí Česká správa sociálního zabezpečení Okresní správy sociálního zabezpečení Ministerstvo obrany Ministerstvo vnitra Ministerstvo spravedlnosti
Česká správa sociálního zabezpečení zřizovatelem je MPSV základní a hlavní orgán státní správy v oblasti sociálního zabezpečení ústředí ČSSZ, okresní správy sociálního zabezpečení (Pražská správa sociálního zabezpečení a Městská správa sociálního zabezpečení Brno)
Činnost ČSSZ rozhoduje o dávkách důchodového pojištění (výše dávky, výplaty, vrácení neprávem poskytnuté dávky) rozhoduje o odvoláních ve věcech, v nichž v prvním stupni rozhodla OSSZ plní úkoly při výplatě dávek do ciziny vede registr pojištěnců řídí a kontroluje činnost okresních správ sociálního zabezpečení
Okresní správa sociálního zabezpečení územní organizační jednotky ČSSZ sídlí v okresních městech
V České republice je 92 poboček okresní správy sociálního zabezpečení
Činnost OSSZ rozhoduje ve věcech nemocenského pojištění zaměstnanců (nárok na dávku, výplata, kontroly PN) sepisuje a dokladuje žádosti o dávky důchodového pojištění provádí důchodové pojištění a nemocenské pojištění OSVČ (a zahraničních zaměstnanců) sleduje dodržování platební povinnosti povinných subjektů v sociálním zabezpečení
Poskytování odborné pomoci ve věcech sociálního zabezpečení OSSZ poskytují občanům a organizacím odbornou pomoc ve věcech sociálního zabezpečení na území hlavního města Prahy vykonává působnost okresní správy sociálního zabezpečení Pražská správa sociálního zabezpečení
Zdroje Goldman Radoslav a kolektiv, Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín, UP Olomouc, 2005 Krebs Vojtěch a kolektiv, Sociální politika, Aspi, Praha, struktura/okresni-spravy-socialniho-zabezpeceni.htm struktura/okresni-spravy-socialniho-zabezpeceni.htm