Sociálně ekonomické a politické změny ve společnosti, jejich odraz v řízení organizace Změny v organizaci jako důsledek politických, ekonomických a sociálních změn

Koncem roku 1989 hluboké politické změny Do vedoucích funkcí nastupují noví lidé –malé zkušenosti, jazykové bariéry Minimální manažerské dovednosti a zkušenosti V tomto období dochází k celosvětové globalizaci: Výskyt a rozvoj nových průmyslových zemí – Korea, Tchajvan, Singapur

Dramatický přechod z plánovaných do tržních ekonomik v zemích bývalého východního bloku – střední Evropa, východní Evropa, Čína Objev nových mocenských bloků, mezinárodních organizací (obchodních, finančních), sjednocování se a unifikace západní a střední Evropy

Změny v organizacích Změny technologií – zejména informačních systémů, robotizace, využití počítačů ve výrobě Změny ve výrobě, inovační a technologické změny Změny v charakteru pracovních sil (nové požadavky na pracovní síly, na jejich znalosti a dovednosti)

Významné ekonomické procesy po roce 1989 Privatizace velkého kapitálu – přímé prodeje velkých společností strategického významu zahraničním nebo domácím kapitálovým seskupením Rostoucí význam bank, investičních společností a fondů i kapitálového trhu Malá privatizace a rozvoj soukromého sektoru Majetkové restituce, řada jednotlivců i institucí získávala rozsáhlý majetek i významné sociální pozice

Sociální změny a sociální struktura Vlivy ekonomické – sociální změny Rozvoj nových technologií Realizace inovací Překotný rozvoj vědy, některých odvětví (telekomunikace) Demografické procesy – jejich vliv na sociální změny – stárnutí obyvatelstva, malé přírůstky populace. Jiná situace v Číně, Indii, Africe.

Změny hodnotové orientace – změny v chování obyvatel, rozvoj kultury a postoje k novým společenským změnám (projekty, záměry) Rozšiřování kultury, idejí, hodnot mezi zeměmi, kontinenty- vliv masmédií Informační databáze - celosvětové propojení Mnohonárodní instituce Rozvoj cestování Studium v zahraničí Pracovní příležitosti v zahraničí

Nové sociální jevy Diferenciace obyvatel, vznik nových tříd Po období, ve kterém téměř zcela vymizeli soukromí živnostníci a řemeslníci – během krátké doby vzniká skupina zámožných podnikatelů a kapitály středního i většího rozsahu Sociální nerovnosti a ohrožení některých skupin obyvatelstva chudobou Sociální solidarita – otázka jakým způsobem přispívat na sociální solidaritu, pomoc pro udržení existenčního minima a lidské důstojnosti

Sociální struktura Podstatná stránka každého fungujícího sociálního systému Vyjadřuje vztahy mezi: 1. základními prvky sociálního systému, jimiž jsou sociální jednotky, tj. jednotliví lidí 2. subsystémy, tj. různými skupinami lidí, k nimiž společenské jednotky přináležejí, popř. Institucemi těmito skupinami vytvářenými 3. společností jako celku a institucemi, které společnost tak či onak reprezentují

Společenské skupiny vytvářejí skupiny lidí – např. rodina, pracovní skupina, sousedské společenství domácností, tj. skupiny vytvářející sociální mikrosystémy Sociální mezostrukturu tvoří skupiny na vyšších stupních agregace, jejichž příslušníci nemusejí nutně mezi sebou komunikovat, mají však společné znaky, z nichž vyplývají potřeby a zájmy, které prostřednictvím svých zástupců nebo jmenovaných vedoucích, popř. určitých institucí, realizují – např. obyvatelé obce, zaměstnanci určitého podniku, členové profesionální, asociace, určitého spolku. Sociální strukturu tvoří i další kategorie lidí spjaté společenskými charakteristikami – např. demografické kategorie lidí podle pohlaví a věku, různých národností, etnické skupiny a minority, lidé z venkova, měst, skupiny podle příjmů, lidí manuálně i nemanuálně pracující – tito lidé tvoří sociální makrostrukturu, tj. celospolečenskou úroveň sociální struktury.

Sociální mobilita jako předpoklad fungování sociálního systému Určitá míra sociální mobility nutná Generační obměna a sociální reprodukce společnosti. Mobilita horizontální, vertikální – vzestupná, sestupná Sociální vztahy – ustálené i variabilní interakce lidí. Lidé svou aktivitou zajišťují svým chováním fungování i změnu sociálních systémů. Napětí zdrojem změny Ustálené regulativy chování – působí na ně určité národní či státně uspořádané společnosti – instituce. Instituce – státní organizace a subsystémy, např. výkonná moc, vláda, soudnictví, zastupitelské a právní orgány sídel, podnikové managementy, politické strany, hromadné sdělovací prostředky, společenské asociace, dobrovolná sdružení, rodina, vzdělávací systém, podniky, města. Instituce zajišťují potřeby a zájmy společnosti, skupin a jednotlivců, vstupují aktivně do utváření, fungování i vývoje sociální struktury.

Vztahy mezi lidmi – interakce v různých druzích činnosti – uskutečňování základních životních procesů Vztahy při prostorovém soužití lidí – regionální nebo sídelní Ekonomické vztahy – zahrnují procesy výroby,směny, hospodaření, vztahy organizačně institucionální jsou reprezentovány politickými a právními vazbami Jevy sociálně –psychologické, hodnotové, morální a ideologické mají charakter duchovních vztahů

Vztahy mezi různými sociálními skupinami lze charakterizovat jejich orientací vzhledem k vertikální a horizontální dimenzi sociální diferenciace Vertikální sociální diferenciace vyjadřuje sociální hierarchii, tzn. pozici jednotlivce nebo skupiny ve společnosti nebo organizaci Vertikálně od sebe odlišné pozice jednotlivců se označují jako sociální statusy. Vznik sociálních nerovnosti mezi lidmi odlišných sociálních statusů Vznik sociální třídy – příznaky nerovnosti u stejných jedinců se spojí a ustálí Pohyby mezi vertikálně odlišnými kategoriemi nebo sociálními skupinami označujeme jako vertikální mobilitu

Významné charakteristiky vertikální sociální diferenciace Úroveň dosaženého vzdělání Zaměstnanecký status, tj. profesionální postavení Mocenské postavení Příjem Majetek Spotřební (životní úroveň) Životní styl

Sociální politika Investice do lidí Hlavní cíle sociální politiky: - přispívání ke zvýšení výkonnosti ekonomiky prostřednictvím kultivace a uplatnění schopností lidí - přispívá k humanizaci společnosti uspokojováním sociálních potřeb a vytvářením podmínek pro zabezpečení aktivního a důstojného života členům společnosti

Cíle sociální politiky Aktivní Ochranné složky Intenzita uplatňování jednotlivých složek sociální politiky závisí také na počtu a charakteristice občanů, adresátů sociální péče a souvisí to s: - věkovou strukturou obyvatel - s podílem dětí, starších občanů a zdravotně handicapovaných osob, žijících na hranici sociální potřebnosti

- s početností ročníků mládeže na jednotlivé typy škol - na zdravotním stavu obyvatel apod. Subjekty sociální politiky:.¨- státní orgány na celostátní úrovni, jejich odborné orgány, ministerstva a územní orgány sociálních věcí (např. Úřady práce) Zaměstnanecké, odborové a samosprávné orgány - zaměstnavatelské orgány (svazy zaměstnavatelů) - občanské aktivity (dobročinné organizace) Občané, rodiny

Oblasti sociální politiky 1. sociální a pracovně právní zákonodárství - pojištění samostatně výdělečně činných zaměstnanců - sociální aspekty, mzdové politiky - pracovní podmínky, BOZP, Zákoník práce - pracovní doba - ochrana pracovního trhu - kolektivní vyjednávání, řešení kolektivních sporů

2. politika zaměstnanosti Regulace nabídky -stimulace nižší nabídky práce žen, důchodců -služby zaměstnanosti, zprostředkování práce, informační služby -rekvalifikace a další vzdělávání -programy pro mladé -regulace trhu – dovoz, vývoz pracovních sil Regulace poptávky -podpora podnikání -vytváření efektivních pracovních míst -daňová a odvodová politika -zvyšování flexibility pracovních sil -podpora mobility a migrace

3. Politika v oblasti vzdělávání a zdraví -školská politika státu -přístup k vyššímu vzdělání, formy selekce přijímání na vyšší stupeň vzdělání -problémy učňovského školství -podpora studujících – stipendia, koleje, menzy -zdravotní politika -dostupná lékařská péče obyvatelstvu

4. rodinná a bytová politika -péče o mladé rodiny -populační aspekty mzdové, cenové,daňové a bytové politiky -specifické problémy zaměstnanosti žen -otázky financování dětských zařízení -péče o matku a dítě -příspěvky na bydlení - životní prostředí

Sociální ochrana některých skupin obyvatelstva Stanovení životního minima (mzda a důchod) Podpory v nezaměstnanosti, sociální podpory dlouhodobě nezaměstnaným Sociální ochrana potřebných občanů a rodin s dětmi Ochrana bydlení (ochrana nájemníků, sociálně slabých občanů) Státní podpora rodin s dětmi – rodičovský příspěvek Ochrana nemocných a zdravotně postižených – nemocenské zabezpečení Poskytování ústavní sociální péče starým a invalidním občanům – sociální a charitativní služby