Výukový materiál vytvořen v rámci projektu EU peníze školám Škola Základní škola Křižany-Žibřidice, okres Liberec, příspěvková organizace Žibřidice 271, Křižany Číslo projektuCZ.1.07/1.4.00/ AutorMgr. Pavla Ondrušková ČísloVY_52_INOVACE_22_PŘÍRODOPIS NázevStopkovýtrusné houby PředmětPřírodopis Ročník/y/ ročník Anotace Prezentace slouží jako opora při výkladu o stopkovýtrusných houbách. Seznamuje žáky s nejběžnějšími druhy hub rostoucích v ČR. Objasňuje žákům princip třídění hub a upozorňuje na charakteristické znaky jednotlivých čeledí. Může sloužit i jako opora při zápisu a poznávačka hub. Druh učebního materiálu Prezentace Datum vytvoření Datum ověření

Stopkovýtrusné houby Mezi stopkovýtrusné houby patří většina hub, které vytvářejí plodnice. Plodnice vyrůstají z podhoubí, které je tvořeno jemnými vlákénky. Název skupiny je odvozen od výtrusů, které se vytvářejí na mikroskopických stopkách. Vyskytují se na povrchu lupenů v rourkách hnědavé výtrusy v rourkách

Popis plodnice klobouk lupeny třeň podhoubí prsten závoj plachetka prsten třeň pochva podhoubí výtrusorodé rouško lupeny rourky s výtrusy žampion ovčímuchomůrka zelená hřibovité

Stopkovýtrusné houby - třídění Stopkovýtrusné houby třídíme do mnoha čeledí. Mezi nejběžnější čeledi patří např.: hřibovité holubinkovité čirůvkovité žampionovité muchomůrkovité pýchavkovité Patří sem i dřevokazné houby a cizopasné houby, například rzi a sněti.

Čeleď hřibovité Hřibovité houby jsou charakteristické měkkou dužninou a rourkami pod kloboukem. Jejich plodnice sbíráme nejčastěji. Mezi hřibovité patří vynikající jedlé houby a z evropských druhů nejsou žádné smrtelně jedovaté. hřib smrkový hřib hnědý (suchohřib) klouzek sličný hřib žlutomasý (babka) hřib dubový kozák březový hřib žlučníkhřib hnědý křemenáč osikový

Čeleď hřibovité Některé druhy (např. hřib satan, hřib kovář, hřib koloděj a další) mohou při nedostatečné tepelné úpravě vyvolat silné trávicí potíže. Zejména hřib satan je za syrova prudce jedovatý. hřib koloděj hřib satan hřib kovář

Čeleď holubinkovité Holubinkovité patří mezi houby lupenaté s nápadně pestře zbarvenými klobouky. Nikdy nemají plachetku, pochvu, závoj ani prsten. Do této čeledi patří i ryzce. holubinka nazelenalá holubinka mandlová holubinka révová ryzec peprný ryzec pravý Při naříznutí plodnice z ní vytéká červenooranžové mléko. Klobouk ryzců je nízce klenutý, později plochý až nálevkovitý. Povrch je lepkavý s ostrým a dlouho podvinutým okrajem.

Čeleď čirůvkovité Čirůvkovité tvoří velkou skupinu lupenatých hub. Patří mezi ně např.: špička obecná penízovka sametonohá Roste na lukách a pastvinách, často v kruzích nebo v pruzích. Roste začátkem zimy nebo v mírných zimách v trsech na pařezech, někdy i na živých listnatých stromech. václavka obecná Roste na pařezech nebo kořenech jehličnatých dřevin. Její houbová vlákna znehodnocují dřevo a oslabují strom.

Čeleď čirůvkovité čirůvka májovka Roste na přelomu dubna a května na křovinatých stráních a okrajích lesů. Je jedlá. Pozor na záměnu s podobnými jedovatými houbami! vláknice Patouillardova Je to smrtelně jedovatá houba z čeledi pavučincovitých; roste ve stejnou dobu jako májovka. Jedná se o smrtelně jedovatou houbu z čeledi závojenkovitých; roste od června do září. závojenka olovová Zásada houbaře č. 1 : Sbíráme pouze houby, které zcela bezpečně poznáme!!!

Čeleď žampionovité Mezi žampionovité řadíme žampiony a bedly. Žampiony mají blanitý prstenec, který v mládí kryje vyvíjející se lupeny. Plodnice je v mládí bílá s kulovým kloboukem zakrytým zespoda bílým závojem. žampion polní bedla vysoká – mladé plodnice bedla vysoká Mívá třeň až 40 cm vysoký, klobouk v průměru až 25 cm. bedla červenající Je menší, dužnina je při naříznutí načervenalá.

Čeleď muchomůrkovité Slovo muchomůrka znělo původně muchomorka - plodnice muchomůrky červené se dříve používaly na likvidaci much. Plodnice se máčela v mléce, pocukrovala a pak se zavěsila v místnosti. Mouchy se přiletěly nasosat, omámené spadly dolů, kde je stačilo zlikvidovat (například tam nechat misku s vodou, aby se mouchy utopily). Některé muchomůrky jsou jedlé (např. muchomůrka růžovka = masák), mnoho z nich je však smrtelně jedovatých. Zástupci této čeledi jsou zodpovědní za cca 95% smrtelných otrav houbami. Nejjedovatější z nich je muchomůrka zelená. Poznáme ji podle olivově zelenavého klobouku a bílé pochvy. Pozor! Existují i bílé odrůdy!!!

Čeleď muchomůrkovité muchomůrka růžovka (masák) muchomůrka šedivka muchomůrka tygrovaná Růžovku si lze splést s prudce jedovatou muchomůrkou tygrovanou. Hlavní rozlišovací znaky jsou: - prsten u růžovky je vroubkovaný, u muchomůrky tygrované je hladký - po otlaku, naříznutí nebo stažení kůže klobouku maso růžovky nabíhá do růžova, u muchomůrky tygrované zůstává bílé. Jedlou muchomůrku šedivku většina houbařů nesbírá. Je podobná prudce jedovaté muchomůrce tygrované. Zásada houbaře č. 1 : Sbíráme pouze houby, které zcela bezpečně poznáme!!!

Čeleď muchomůrkovité muchomůrka královská muchomůrka červená Muchomůrce červené je podobná rovněž jedovatá muchomůrka královská, která se od ní liší hnědým kloboukem. muchomůrka citronová Muchomůrka citronová je slabě jedovatá houba, kterou si lidé často pletou s prudce jedovatou muchomůrkou zelenou. Muchomůrka červená je snad nejznámější muchomůrka s nápadně zbarveným kloboukem. Roste velmi hojně od června do listopadu. Je jedovatá.

Čeleď pýchavkovité pýchavka obecná Jedná se o naši nejhojnější, dobře rozpoznatelnou pýchavku. Plodnice jsou 3 – 9 cm vysoké a 2 – 5 cm široké, obráceně hruškovitého tvaru, pokryté většími kuželovitými ostny. V mládí jsou bílé (jedlé), později zažloutlé až šedohnědé, prášící. pýchavka obecná Vatovec obrovský (pýchavka obrovská) Naše největší břichatkovitá houba. Plodnice pýchavky obrovské mají kulovitý tvar a obvykle dorůstají v průměru 10 – 70 cm, ale jsou známy i 150 cm velké exempláře, které mohou dosáhnout váhy až 20 kg. Díky svému tvaru a velikosti tuto houbu nelze zaměnit za jinou. Je jedlá. Někdy dosahuje velmi bizarních tvarů.

Zdroje ČERNÍK, Vladimír, Vítězslav BIČÍK a Zdeněk MARTINEC. Přírodopis pro 6. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. 1., přeprac. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, c1999, ISBN Naše příroda: živočichové a rostliny střední Evropy. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2000, ISBN RECEPTÁŘ. Atlas hub: Houbařské recepty. Praha 1: Vydavatelství a nakladatelství Readers Digest, s.r.o., ISSN Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Stopkovýtrusné houby [online]. c2013 [citováno ]. Dostupný z WWW: PILSAK, W.j.. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: AUTOR NEUVEDEN. Botany.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: LURIDIFORMIS. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: SVOBODOVÁ, Věra. BOTANY.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: STEINERT, Eric. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: GERDING, Guido. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: AUTOR NEUVEDEN. ReceptyOnLine.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: GERDING, Guido. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: STROBILOMYCES. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: STROBILOMYCES. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: KUNZE, Andreas. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 27_Inocybe_erubescens.jpghttp://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor: _Inocybe_erubescens.jpg ARCHENZO. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: KUNZE, Andreas. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 07_Agaricus_campestris_cropped.jpghttp://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor: _Agaricus_campestris_cropped.jpg USTRYCKI, Marcin. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: HANKWANG. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: JOONASL. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: KARELJ. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: DEUTSCHE GESELLSCHAFT FÜR MYKOLOGIE. Wikipedie.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: Pokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora. Materiál je určen pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu. Veškerá vlastní díla autora (fotografie, videa) lze bezplatně dále používat i šířit při uvedení autorova jména.