Raný novověk

Cesta k novověku vynález knihtisku (1450 Johann Guttenberg) informační a vzdělanostní revoluce pád Cařihradu (1453) renesance a humanismus – nové umění, ale i životní styl, filozofický směr zámořské objevy – Amerika (1492), Indie (1498), cesta kolem země – nové vnímání světa (země je kulatá), rozvoj obchodu, nové plodiny reformace (1517 Martin Luther) a protireformace u některých autorů až Velká francouzská revoluce

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH271.jpg

Pád Cařihradu (1453) osmanští Turci vedeni sultánem Mehmedem II. důsledky: zánik byzantského císařství Cařihrad se stal Istanbulem (chrám Boží moudrosti mešitou) ovládnutí východního Středomoří a janovských obchodních stanic v Černomoří

Renesance a humanismus rodí se v Itálii (hlavně Toskánsko) – nejrozvinutější část Evropy (politicky však roztříštěna) - touha po sjednocení a obnovení zašlé slávy – studium antiky a jejího života humanismus – odklon zájmu učenců od záležitostí božských k zájmu o člověka – také tvůrcem, touha po životě i na tomto světě – blízké severoitálským obchodníkům; člověk uznáván i jako individualita renesance – návrat k antice ve výtvarném umění, literatuře, nová architektura renesance znamená znovuzrození (ve smyslu znovuzrození antiky)

Scholastika Humanismus - nejvyšší autoritou je Bůh, bible Lidský rozum je nejvyšší autoritou ve všech otázkách. Nic pro něj není nedotknutelné, zakázané, tabuizované, vyňaté z jeho kompetenční sféry. - středověký supranaturalismus (supra naturam = za přírodu). Podle středověkého pojetí (Augustin) byl přírodní svět nedůležitý, provizorní, přechodné „slzavé údolí“ a život v něm je jen přípravou na život v nebi. Pozornost člověka se má zaměřovat k tomu, co je trvalé – posmrtný život. naturalismus – tento vezdejší život ve svém smyslovém přírodním světě je tím pravým životem. zájem o přírodovědné bádání - theocentrismus – středem světa je Bůh antropocentrismus → humanismus – středem světa je člověk. Člověk získává důvěru v sebe sama. - ve středověku člověk chápe sebe jako součást hierarchicky uspořádaného světa, jehož je součástí. člověk jako vědomá bytost nabývá sebevědomí a současně s tím se začíná vymezovat vůči svému okolí. Ve filosofii se to začíná projevovat roztržkou mezi vědomím a bytím, subjektem a objektem, člověkem a přírodou. Otázky poznání (gnozeologie) se tak dostávají do popředí zájmu filosofie. → rozvoj tzv. „studia humana“ – věd o člověku → rozvoj individualismu (důraz na osobní schopnosti a zdatnost - zájem o antiku, která byla pro renesanci inspirací

Renesance a humanismus výtvarné umění – perspektiva (Massaccio 1420), architektura Filippo Brunelleschi, sochařství (Donatello) zobrazování těla ve skutečných proporcích (akty), portréty, mecenášství (florentský rod Medici) vrcholní tvůrci renesance: Leonardo da Vinci, Raffael, Michelangelo literatura: Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Giovani Boccacio, Niccolo Machiavelli (Vladař) rozšíření i do dalších oblastí: Albrecht Dürer, Hieronymus Bosch u nás vliv renesance spíše na Moravě, vliv Budína: nejstarší renesanční památky Tovačov, Moravská Třebová

Změna životního stylu týká se privilegovaných vrstev změna od šlechtice rytíře (válečníka) na hospodáře a kavalíra (cesty po Evropě, studium) – přechod k profesionální armádě šlechta podniká na vlastních statcích (rybníkářství, včelařství, těžba stříbra – Šlikové, chov ovcí, pivovarnictví – boj s městy o právo vařit pivo ukončen r. 1517 smírem) přechod od života na hradě (díky použití střelných zbraní většinou zastaraly) do zámků (renesanční arkádové zámky – pohodlí života) šíření vzdělanosti i mezi měšťanské vrstvy (knihtisk, univerzity, veřejné školy, domácí učitelé) lineární pojetí času a jeho přesné měření (orloje) rozvoj obchodu umožnil obklopit se luxusem (porcelán, hedvábí, samet, zlato, drahokamy,...) nové vynálezy a objevy (rozvoj přírodních věd, astronomie x astrologie, alchymie)

Střed země papežský stát (papež sídlil v letech 1309-1377 v Avignonu) Sever: bohaté městské státy (největší města Evropy) – Benátky, Janov (obchod), Florencie (bankovnictví), Milán (výroba zbraní a zbroje) Střed země papežský stát (papež sídlil v letech 1309-1377 v Avignonu) Jih země neapolské království – málo vyspělé http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH_11_255.gif

Zámořské objevy podnětem hledání možnosti expanze bohatých kupeckých oblastí a cesty do Asie (Turecko problémem) umožněn zdokonalením navigace (kompas, kartografie, astronomie) a konstrukce lodí (kormidlo, soustava plachet) - Španělsko – Kryštof Kolumbus (1492 San Domingo), Francisco Pizzaro (dobytí říše Inků), Hernán Cortés (dobytí říše Aztéků) - Portugalsko – Bartolomeo Díaz (1487 mys Dobré naděje), Vasco da Gama (1498 doplul do Indie), Fernao Magalhaes (1519-1521 obeplutí zeměkoule) - 1494 smlouva v Tordesillas rozdělila sféry vlivu mezi Portugalskem a Španělskem (1580 spojení obou států) - ke konci 16. století přebírají aktivitu Nizozemci (Tichomoří, Indonésie) a Angličané (1588 porážka španělské flotily, 1607 založení první kolonie – Virginie)

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH_12_266.gif

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH_12_271.gif

Důsledky zámořských objevů změna vnímání světa, pokus o jeho podmanění – počátek kolonialismu poznání odlišných civilizací šíření nemocí – v Evropě se objevil syfilis, Indiáni podléhali chřipce, neštovicím a spalničkám Amerika nové plodiny (brambory, kukuřice, rajčata, slunečnice, kakao, ananas, tabák) a zvířata (krocan, perlička) x Indiáni poznali koně x Indie bavlna, orientální výrobky, koření (Moluky) x Čína hedvábí, porcelán x Afrika slonovina, otroci – změny v mezinárodních obchodních cestách (hl. centra na pobřeží Atlantiku) dovoz ohromného množství drahých kamenů – devalvace měny (avšak mnohem větší vliv vzrůst populace, nedostatek jídla, zvyšování cen potravin)

Reformace a protireformace Německo - 1517 vystoupení Martina Luthera (hrad Wittenberg), luteránství se rozšířilo především v severní Evropě - pod vlivem Lutherových myšlenek probíhá v letech 1524-26 v Německu selská válka - kalvinismus (Jean Calvin) – učení o predestinaci = předurčení, rozšířen ve Švýcarsku (H. Zwingli), Francii (hugenoti), Anglii a Spojených státech (puritáni) - 1530 vytvořena tzv. augsburská konfese (F. Melanchton), 1555 augsburský náboženský mír v říši (cuius regio, eius religio)

Reformace a protireformace Německo - 1517 vystoupení Martina Luthera (hrad Wittenberg), luteránství se rozšířilo především v severní Evropě - pod vlivem Lutherových myšlenek probíhá v letech 1524-26 v Německu selská válka - kalvinismus (Jean Calvin) – učení o predestinaci = předurčení, rozšířen ve Švýcarsku (H. Zwingli), Francii (hugenoti), Anglii a Spojených státech (puritáni) 1530 vytvořena tzv. augsburská konfese (F. Melanchton) 1555 augsburský náboženský mír v říši (cuius regio, eius religio)

Reformace a protireformace Francie - 16. století je ve znamení náboženských válek mezi katolíky a hugenoty - 1572 Bartolomějská noc - násilná likvidace hugenotů (z popudu matky Karla IX. Kateřiny Medici) - 1598 Nantský edikt - zaručoval náboženskou svobodu hugenotům, vydal první Bourbon Jindřich IV. Navarrský

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/chronologies/KISH_13_308.gif

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/chronologies/KISH_14_319.gif

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH291.jpg

Anglie 1455-85 válka růží mezi Lancastery (červená růže) a Yorky (bílá růže) 1485 – Jindřich VII. Tudor – založení dynastie Tudorovců posledním z rodu Lancasterů; vzrůst moc gentry (urození – bohatnou díky chovu ovcí v důsledku ohrazování) 1534 – Jindřich VIII. - roztržka s Římem a založení národní anglikánské církve (kvůli Anně Boleynové požadoval rozvod s Kateřinou Aragónskou) Alžběta I. (1558-1603) - 1588 vítězství nad španělským loďstvem; 1600 - vznik Východoindické společnosti; poprava skotské královny Marie Stuartovny; alžbětinská renesance (William Shakespeare), upevnění anglikánské církve Jakub I. Stuart (1603–1625) - první panovník z rodu Stuartovců

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH_13_309.gif

Habsburkové ohromný vzestup rodu díky promyšlené sňatkové politice (viz také genealogii): nejprve si Maxmilián I. Habsburský vzal v roce 1477 za ženu Marii Burgundskou a získal tak bohaté nizozemské provincie v následující generaci si jejich syn Filip Sličný vzal v roce 1494 dědičku spojeného království Kastílie a Aragonu (dnešní Španělsko) Johanu Šílenou (trpěla duševní chorobou) druhorozený syn Filipa a Johany Ferdinand se stal českým a uherským (opět částečně díky sňatku s Annou Jagellonskou), později i německým králem (1555, poté, co se ho vzdal jeho bratr Karel V.)

Sňatková politika Habsburků

http://www.heraldica.cz/ghmags/2000/ghmag_2000_3-4_article-1_appendix.htm

Habsburkové 1526 volba Ferdinanda I. českých králem v Čechách (v ostatních zemích přijat na základě dědičných smluv s Jagellonci) Habsburkové vládli do roku 1918 jako čeští králové, uherští králové, římští císaři (do r. 1806), rakouští císaři (od r. 1804) Ferdinand I. (vláda 1526-1564) - silný, schopný panovník sídlil ve Vídni, snažil se eliminovat stavovskou moc zaváděním centralizovaných úřadů ve Vídni problémy s Turky – 1541 zřízen Budinský pašalík (viz mapa) potlačil povstání stavů v r. 1547 – velký dopad zejména na města - pozval do země Jezuity (1556) znovu obsadil post pražského arcibiskupa (1561/1562), pronásledoval Jednotu bratrskou 1556 se stal po bratru Karlovi V. římským králem velmi miloval svou ženu Annu Jagellonskou – nechal jí údajně postavit v Praze letohrádek

Rozsah Habsburských držav v 16. století

Habsburkové Maxmilián II. (1564-1576) sympatizoval s protestanty, ale jako Habsburk donucen ke katolictví (spory s otcem); v roce 1575 přijal ústně Českou konfesi („svoboda“ náboženského vyznání) Rudolf II. (1576-1611) sídlil v Praze – největší rozkvět, centrum umění a vědy složitá osobnost (výchova, těžká politická situace) roce 1608 byl nucen podstoupit bratru Matyášovi Moravu; 1609 vydal Majestát, kterým potvrdil Českou konfesi; v roce 1611 se po neúspěšném vpádu pasovských do Čech vzdal české koruny Matyáš (1609-1617) – ambiciózní, ale nepříliš schopný, za svého nástupce určil svého synovce Ferdinanda Štýrského

Válka za nezávislost Holandska hospodářský rozmach díky obchodu se zámořím – Antverpy (sem mířila většina španělských lodí) rozšíření kalvínství – odpor proti Habsburkům, do země poslán vévoda z Alby – krutá opatření x revoluce v čele Vilém Oranžský, pomoc i nižších vrstev obyvatelstva = gézové (žebráci) 1579 vytvoření utrechtské unie (Holland, Zeeland, Utrecht a Frísko) – nezávislost, republika x jižní provincie v držení Habsburků

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/chronologies/KISH_14_320.gif

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH301.jpg http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH300.jpg

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH_17_388.gif

Severní Evropa kalmarská unie (1397-1523) – personální unie dánského, norského (součástí Island) a švédského (součástí Finsko) království 1448 fakticky, formálně až 1523 odtrženo Švédsko – Gustav I. Vasa (Vasovci vládnou až do roku 1659) velmocenský vzestup Švédska také Dánsko-Norský stát poměrně silný nadále je spojuje protestantská víra – později účast ve třicetileté válce

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH308.jpg

Třicetiletá válka (1618-1648) - politicko-náboženský konflikt mezi převážně protestantskými státy (Švédsko, Francie, Dánsko a Protestantská unie) a katolíky (Habsburkové, Katolická liga) - 1618-23 válka česko-falcká začíná v Čechách a po porážce stavů na Bílé hoře se přesouvá na panství Fridricha Falckého - 1625-29 válka dánská znamená neúspěch dánského krále Kristiána IV., především díky vojenské obratnosti habsburského vojevůdce Albrechta z Valdštejna - 1630-35 válka švédská má vrchol v nerozhodné bitvě u Lützenu (1632), kde zahynul švédský král Gustav II. Adolf - 1635-48 válka švédsko-francouzská – angažuje se (i když převážně katolická) Francie a Švédsko proti Habsburkům (v Rakousku i Španělsku) - 1648 uzavřen vestfálský mír v Münsteru a Osnabrücku

Třicetiletá válka v českých zemích porušování Majestátu za Matyáše vedlo 23.5.1618 k 2. pražské defenestraci sesazen Ferdinand II. a zvolen Fridrich Falcký („zimní král“), vůdce protestantů v říši k definitivní porážce stavů došlo 8.11. 1620 v bitvě na Bílé hoře mimořádný tribunál odsoudil 27 pánů, kteří byli 21. 6. 1621 popraveni na Staroměstském náměstí, došlo ke konfiskaci majetků; byl zrušen Rudolfův Majestát, vypovězeni nekatoličtí duchovní a patentem z 29. 4. 1624 se stalo jediným povoleným náboženstvím katolictví (netýkalo se šlechty); bylo vydáno Obnovené zřízení zemské (1627 pro Čechy a 1628 pro Moravu), kterým byl právně zakotven císařský absolutismus v letech 1618-1648 do Českých zemí několikrát vpadla cizí vojska: Sasové a Švédové - 1645 obléháno Brno, 1648 Praha, významný úbytek obyvatelstva a zpustošení země vzestup a pád císařského vojevůdce Albrechta z Valdštejna (1634 zavražděn v Chebu)

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/chronologies/KISH_14_328.gif

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH312.jpg

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/chronologies/KISH_16_366.gif

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH_14_330.gif

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/chronologies/KISH_16_372.gif

Absolutismus panovník rozhodující roli ve vnitřní i zahraniční politice (z boží vůle král) – omezení moci šlechty (zánik stavovských států) centralizovaná moc udržována díky armádě a byrokracii (zestátněna i církev) jádrem státních příjmů pravidelné a stálé zdanění typická je také existence dvora a dvorské kultury (aristokracie se seskupila kolem krále) snaha o racionální vedení státu: merkantilismus termín se používá pro období od ½ 17. století (někdy od konce 16. století)

Francie Ludvíka XIV. (1638-1715) otec Ludvík XIII. a Anna Rakouská (viz Tři mušketýři) v době nezletilosti za něho vládl kardinál Mazarin vrchol absolutistické moci: „Stát jsem já!“ 1685 zrušil nantský edikt (odpor hugenotů) mnoho válek za posílení moci a rozhojnění území na úkor sousedů + války o španělské dědictví nákladnost života krále a války vyžadovaly peníze – Jean Baptiste Colbert – obdobné myšlenky jako merkantilismus – přesto zbídačení země a obyvatel kulturně „Zlatý věk“ – Francie udává tón celé Evropě (Versailles x Schönbrunn, Sanssouci, Zwinger, Carské Selo)

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH373.jpg

Rusko Petra Velikého (1672-1725) zaostalá země hospodářsky, sociálně, politicky v mládí cesty po západní Evropě – po návratu reformy: vojenská, hospodářství, vnitřní správa války proti Turecku (Azov – ústí řeky Donu cesta k moři na jihu), Švédsku (Severní války 1700-1721 proti švédskému králi Karlu XII.; 1703 založení Petrohradu v ústí řeky Něvy do Finského zálivu – cesta k moři na severu, 1709 porážka Švédů u Poltavy) dvoumetrový, fyzicky i duševně silný nekompromisní panovník: nechal zavraždit vlastního syna Alexeje; nutil bojary oblékat se podle západního vzoru, zakázal plnovousy

http://wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH_16_375.gif

Období baroka a absolutismu Leopold I. – v reakci na nespokojenost poddaných vydal robotní patent (maximální povinnost roboty na 3 dny); ubránil se útokům Osmanské říše (1683 obléhání Vídně); období čarodějnických procesů (např. Jan Boblig na Šumpersku); rozvoj manufaktur (plátenictví, soukenictví); válka o španělské dědictví Josef I. – zavádění reforem (1707 Hrdelní řád), vliv českých šlechticů Karel VI. podřídil zahraniční politiku snaze o uznání tzv. pragmatická sankce (1713)

Literatura Bainton, Roland: Martin Luther. Životopis. Praha 2000. Bejblík, Alois: Život a smrt renesančního kavalíra. Praha 1989. Čornejová, Ivana: Tovyryšstvo Ježíšovo. Jezuité v Čechách. Praha 1995. Janáček, Josef: Valdštejn a jeho doba. Praha 1978. Janáček, Josef: Století zámořských objevů (1415-1522). Praha 1959. Kalista, Zdeněk: Čechové, kteří tvořili dějiny světa. Praha 1939. Kašpar, Oldřich: Zámořské objevy 15. a 16. století a jejich ohlas v českých zemích. Praha 1992. Kopecký, Milan: Český humanismus. Praha 1988. Křivský, Petr – Kvaček, Robert – Skřivan, Aleš: Věk starý a nový. Praha 1985. Kučera, J. P. – Rak, Jiří: Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře. Praha 1983. Mitford, Nancy: Král Slunce. Život francouzského krále Ludvíka XIV. Ostrava 2000. Nečas, Ctibor: Romové v České republice včera a dnes. Brno 1995. Norman, Davies: Evropa. Dějiny jednoho kontinentu. Praha 2000. Pánek, Jaroslav: Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance. Praha 1989. Plumb, J.H. a kol.: Renesance. Praha 1969. Polišenský, Josef: Třicetiletá válka a evropská krize XVII. století. Praha 1970. Runciman, Steven: Pád Cařihradu. Praha 1970. Švankmajer, Milan: Petr Veliký. Praha 2000. Vachová, Brigite – Pohl, Walter – Vocelka, Karl: Habsburkové. Prha1996. Wandycz, Piotr: Střední Evropa v dějinách od středověku do současnosti. Praha 1998.