Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

1 Struktura hmoty, nukleární medicína Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "1 Struktura hmoty, nukleární medicína Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální."— Transkript prezentace:

1 1 Struktura hmoty, nukleární medicína Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno

2 2 Hmota a energie  Vše je tvořeno částicemi hmoty (látkou) a energetickými poli/silami, což znamená, že základní strukturní prvky organického a anorganického světa jsou totožné.  Živá hmota se liší od hmoty neživé pouze svým mnohem vyšším stupněm uspořádanosti.

3 3 Elektronový obal atomu Atomové orbitaly Chemie Vazebná energie elektronu Velikost cca m Náboj elektronu 1, C Hmotnost elektronu 9, kg

4 4 Elementární částice hmoty  Elementární (tj. nemající vnitřní strukturu) částice hmoty jsou leptony a kvarky  Leptony – elektrony, miony, neutrina a jejich antičástice – lehké částice bez vnitřní struktury  Kvarky (u, c, t, d, s, b) – těžší částice bez vnitřní struktury  Hadrony – těžké částice tvořené kvarky, např. proton (u, u, d), neutron (d, d, u)

5 5 Čtyři základní interakce / energie / silová pole gravitační elektromagnetická silná slabá Silná : slabá : elektromagnetická : gravitační = : : 10 3 : 1 (pro interakční vzdálenost m, tj. přibližně rozměr atomového jádra)

6 6 Fotony  Fotony – energetická kvanta elektromagnetického pole, nulová klidová hmotnost  Energie (jednoho) fotonu: E = h.f = h.c/ h je Planckova konstanta (6.62 x J.s), f je frekvence, c rychlost světla ve vakuu vlnová délka

7 7 Částice a energetická kvanta pole Částice látky a energetická kvanta mají schopnost vzájemné transformace (např. elektron-pozitronový pár se transformuje ve dva fotony záření gama – tohoto jevu se využívá v zobrazení pomocí PET).

8 8 Kvantová mechanika Chování souborů určitého druhu částic lze popsat rovnicemi, které se podobají rovnicím pro popis vlnění. (http://www.matter.org.uk/diffraction/electron/electron_diffraction.htm) Vlevo je obrazec vytvořený na fotografické desce souborem elektronů, který prošel krystalovou mřížkou. Obrazec je velmi podobný difrakčním interferenčním obrazcům tvořeným vlnami, např. světlem, po průchodu optickou mřížkou.

9 9 Kvantová mechanika tunelový jev:

10 10 Kvantová mechanika: Heisenbergovy relace (vztahy) neurčitosti  r.  p ≥ h/2  .  t ≥ h/2  Poloha r a hybnost p částice nemohou být současně změřeny s na sobě nezávisející přesností (jestliže neurčitost polohy částice –  r – je zmenšena, neurčitost hybnosti částice –  p – automaticky roste). To stejné platí pro současné měření změny energie  a času  t nutného pro tuto změnu.

11 11 Řešení Schr ö dingerovy rovnice  Řešení Schrödingerovy rovnice pro elektron ve vodíkovém atomu vede k hodnotám energie orbitálního elektronu.  Řešení Schrödingerovy rovnice často vede k číselným koeficientům, které určují možné hodnoty energie. Tyto numerické koeficienty se nazývají kvantová čísla.

12 12 Kvantová čísla vodíku  Hlavní n = 1, 2, 3 …. (K, L, M, ….)  Vedlejší – pro každé n l = 0, 1, 2, …. n – 1 (s, p, d, f …)  Magnetické – pro každé l m = 0, ±1, ±2, …±l  Spinové magnetické – pro každé m s = ±1/2  Pauliho vylučovací princip – v jednom elektronovém obalu atomu nemohou být přítomny dva nebo více elektronů se stejnou kombinací kvantových čísel.

13 13 Ionizace atomů Příklad ionizace: fotoelektrický jev h.f = E v + m.v 2 /2 Vazebná energie elektronu E v je energie, která by byla nutná pro uvolnění elektronu z atomu – závisí především na hlavním kvantovém čísle. Sekundární elektron Primární foton excitaceionizace

14 14 Jádro atomu Protonové (atomové) číslo – Z Nukleonové (hmotnostní) číslo – A Neutronové číslo – N N = A - Z Rozměry m Atomová hmotnostní jednotka u = 1,66 x kg, tj. 1/12 hmotnosti atomu uhlíku C-12 Elektrický náboj jádra Q = Z x 1,602 x C   Jestliže relativní hmotnost elektronu = 1  relativní hmotnost protonu = 1836  relativní hmotnost neutronu = 1839

15 15 Hmotnostní defekt jádra = měřítko stability jádra:  m = (Z.m p + N.m n ) - m j Zdroj: lchem3/medialib/media_portfolio/text_images/ CH19/FG19_05.JPG lchem3/medialib/media_portfolio/text_images/ CH19/FG19_06.JPG

16 16 Nuklidy  nuklid – jádra se stejnými hodnotami A, Z a energie  Izotopy - nuklidy se stejným Z ale různým A  Izobary – nuklidy se stejným A ale různým Z  Izomery – nuklidy se stejným Z a A, avšak s různou energií (např. Tc 99m používané při zobrazení pomocí gama kamery)

17 17 Co je ještě nutné znát?  Radionuklidy – nuklidy schopné radioaktivní přeměny  Jaderný spin: Jádra mají vlastnost zvanou spin. Jestliže je hodnota spinu nenulová, jádra mají magnetický moment, tj. chovají se jako malé magnety - NMR – nukleární magnetická resonanční spektroskopie a zobrazení pomocí magnetické rezonance v radiologii jsou metody založené na této vlastnosti.

18 18 Nukleární medicína a radioterapie Radioaktivní přeměna Interakce ionizujícího záření s hmotou Biologické účinky ionizujícího záření Nukleární medicína  Stopování  Radioimmunoassay  Jednoduchá metabolická vyšetření  Zobrazovací metody Radioterapie  Zdroje záření – radioaktivní a neradioaktivní  Metody a geometrie ozařování

19 19 Radioaktivita Radioaktivita neboli radioaktivní přeměna je samovolná přeměna jader nestabilních nuklidů na většinou stabilní jádra. Tento proces je prvázen emisí fotonů gama, elektronů, pozitronů, neutronů, ale také protonů a deuteronů i částic alfa. Při některých přeměnách vznikají neutrina a antineutrina. Pokud je nestabilita jader přirozená, mluvíme o přirozené radioaktivitě. Umělá radioaktivita vzniká jako důsledek interakce stabilního nuklidu s urychlenými částicemi nebo neutrony. Radioaktivní přeměna má pravděpodobnostní charakter: nelze předem určit které jádro se rozpadne a kdy.

20 20 Zákony platné pro radioaktivní přeměnu  Zákon zachování hmoty a energie  Zákon zachování elektrického náboje  Zákon zachování počtu nukleonů  Zákon zachování hybnosti Radioaktivní přeměna

21 21 Zákon radioaktivní přeměny Aktivita A radioaktivního vzorku v daném okamžiku (tj. počet jader rozpadajících se za sekundu, A = dN/dt) je úměrná celkovému počtu nepřeměněných jader přítomných ve vzorku v daném okamžiku: je přeměnová konstanta Jednotkou aktivity A je becquerel (Bq) [s -1 ] (dříve: curie, 1 Ci = 3,7 x Bq) Záporné znaménko v uvedené rovnici udává, že počet nepřeměněných jader se snižuje. Radioaktivní přeměna

22 22 Posledně uvedená rovnice se řeší integrací: N t = N 0.e -.t Užitečnější rovnicí (získáme ji dělením předchozí rovnice časovým intervalem dt na obou stranách) v oblasti nukleární medicíny a radioterapie je: A t = A 0.e -.t, kde A je aktivita Radioaktivní přeměna

23 23 Fyzikální poločas  T f – doba, během které aktivita vzorku A t klesne na jednu polovinu počáteční hodnoty A 0. Odvození: A 0 /2 = A 0.e -.T f tedy ½ = e -. T f  Po zlogaritmování obou stran rovnice a úpravě: T f = ln2/ f tedy T f = 0,693/ f Radioaktivní přeměna

24 24 Biologický a efektivní poločas  T b – biologický poločas – čas potřebný pro fyziologické odstranění poloviny cizorodé látky z těla  b – biologická konstanta – relativní rychlost vylučování látky  Biologický a fyzikální proces probíhá současně. Proto můžeme vyjádřit T ef – efektivní poločas a  ef – efektivní přeměnovou konstantu  Platí následující vztahy: ef = b + f a 1/T ef = 1/T f + 1/T b, tedy. Radioaktivní přeměna

25 25 Druhy radioaktivní přeměny Přeměna  (alfa) Seaborgium se přeměňuje na rutherfordium. Uvolňuje se heliové jádro –  částice. Na dceřinné jádro působí zpětný ráz, což je důsledek zákona zachování hybnosti. (http://www2.slac.stanford.edu/vvc/theory/nuclearstability.html) Radioaktivní přeměna

26 26 Přeměna  je izobarická transmutace, při které vznikají vedle  částic i neutrina (elektronové antineutrino a elektronové neutrino e ) Druhy radioaktivní přeměny Přeměna  (beta) - vyzáření elektronu nebo pozitronu K - záchyt Radioaktivní přeměna

27 27 Druhy radioaktivní přeměny Přeměna  (gama) Transformace dysprosia v excitovaném stavu Další druhy radioaktivní přeměny:  Emise protonu, deuteronu, neutronu …  Štěpení těžkých jader Radioaktivní přeměna

28 28 Interakce ionizujícího záření s hmotou  Interakce záření s hmotou je obvykle provázena vznikem sekundárního záření, které se liší od záření primárního nižší energií a často také druhem částic.  Primární nebo sekundární záření přímo nebo nepřímo ionizuje prostředí a vytváří také volné radikály.  Část energie záření se vždy přeměňuje v teplo.  Postupná ztráta energie částic primárního záření je charakterizována pomocí LET, lineárního přenosu energie (linear energy transfer), tj. ztráty energie dané částice v určitém prostředí na jednotkové délce její dráhy. Čím je vyšší LET, tím více poškozuje záření tkáně a tím větší představuje riziko.

29 29 Útlum záření rentgenového a gama Jestliže svazek záření rtg nebo gama prochází látkou, platí: absorpce + rozptyl = útlum Malý pokles intenzity záření -dI v tenké vrstvě látky je úměrný její tloušťce dx, intenzitě záření I dopadajícího na vrstvu a specifické konstantě  : -dI = I.dx.  Upravíme: dI/I = -dx.  Po integraci: I = I 0.e - .x I je intenzita záření prošlého vrstvou o tloušťce x, I 0 je intenzita dopadajícího záření,  je lineární koeficient útlumu [m -1 ], jenž závisí na energii fotonů, nukleonovém čísle atomů prostředí a na hustotě prostředí.

30 30 Interakce fotonů rtg záření s látkou: ABSORPCE fotoelektrickým jevem (FE)  Foton mizí (‘je absorbován’) při srážce s atomem a jeden elektron je vyražen z některé vrstvy elektronového obalu (typicky K-vrstvy). Část energie elektronu h.f je nutná pro ionizaci. Zbývající část energie fotonu se mění v kinetickou energii (1/2m.v 2 ) vyraženého elektronu. Vyražené elektrony mají též ionizační schopnost – vyrážejí elektrony z jiných atomů. Platí Einsteinova rovnice pro fotoelektrický jev: h.f = E b + 1/2m.v 2, E b je vazebná (ionizační) energie elektronu.  Pravděpodobnost FE rosta s protonovým číslem terčových atomů a klesá s rostoucí energií fotonů (tím se vysvětluje, proč jsou svazky fotonů rtg záření o vyšší energii více pronikavé a proč se pro stínění používá olovo.

31 31 Fotoelektrický jev

32 32 Interakce fotonů rtg záření s látkou: Comptonův ROZPTYL (CR) Při vyšších energiích fotonů jejich energie není plně absorbována – objevuje se foton s nižší energií. Vazebná energie elektronu E b je zanedbatelná ve srovnání s energií fotonu. Můžeme napsat: h.f 1 = (E b ) + h.f 2 + 1/2m.v 2, kde f 1 je frekvence dopadajícího fotonu a f 2 je frekvence rozptýlených fotonů. CR je pravděpodobnější než FE u primárních fotonů o energiích MeV, což vysvětluje, proč by obrazy získané pomocí fotonů o takovéto energii byly prakticky nepoužitelné.

33 33 Comptonův rozptyl

34 34 Interakce fotonového záření (rtg,  )  Při velmi vysokých energiích fotonů dochází ke tvorbě elektron- pozitronových párů. Energie fotonu je transformována do hmotnosti a kinetické energie elektronu a pozitronu. Vztah mezi hmotností a energií každé částice je dán vztahem: E = m 0 c 2 (= 0,51 MeV), m 0 je klidová hmotnost elektronu nebo pozitronu (jejich hmotnosti jsou stejné), c je rychlost světla ve vakuu. Energie fotonu E musí být vyšší než dvojnásobek energie vypočtené podle předchozího vzorce (1,02 MeV). Můžeme napsat: E = h.f = (m 0.c 2 + E k1 ) + (m 0.c 2 + E k2 )  Výrazy v závorkách: energetické ekvivalenty hmotnosti tvořených částic, E k1 a E k2 jsou kinetické energie těchto částic.  Pozitron rychle interaguje (anihiluje) s jakýmkoliv blízkým elektronem a vznikají dva fotony, každý s energií 0,51 MeV.

35 35 Tvorba elektron-pozitronových párů

36 36 Interakce korpuskulárního záření   -záření  = rychlé elektrony nebo pozitrony – ionizují prostředí mechanismem stejným jako při vzniku rtg záření. Dráha  -částic je ve vodném prostředí několik milimetrů až centimetrů.   -záření  ionizuje přímo nárazy. Podél jeho velmi krátké dráhy (  m) se v prostředí vytváří velké množství iontů, takže ztrácí velmi rychle svou energii (= velmi vysoká hodnota LET).  Neutrony ionizují pružnými a nepružnými srážkami s jádry atomů. Výsledky pružných srážek (rozptylu) se liší dle poměru hmotnosti neutronu a hmotnosti atomových jader. Jestliže rychlý neutron zasáhne jádro těžkého prvku, odrazí se téměř bez ztráty energie. Srážky s lehkými jádry vedou k velkým ztrátám energie. Při nepružném rozptylu pomalé (moderované, tepelné) neutrony pronikají do jádra, a pokud jsou znovu emitovány, pak nemají stejnou energii jako dopadající neutrony. Mohou také vyvolat emisi jiných částic nebo způsobit štěpení těžkých jader.

37 37 Hlavní veličiny a jednotky používané pro měření ionizujícího záření  Absolutní hodnota energie částic je velmi malá. Proto byla zavedena jednotka elektronvolt (eV). 1 eV je kinetická energie elektronu urychleného z klidu elektrostatickým polem o potenciálovém rozdílu 1 V. 1 eV = 1, J.  Energie absorbovaná prostředím je vyjadřována pomocí absorbované dávky (D) a má jednotku gray (Gy). Je to množství energie absorbované prostředím o jednotkové hmotnosti. Gray = J.kg -1  Dávková rychlost vyjadřuje absorbovanou dávku za jednotkový čas [J.kg - 1.s -1 ]. Téže dávky může být dosaženo při různých dávkových rychlostech za různě dlouhou dobu.  Radiační riziko pro živé objekty závisí především na absorbované dávce a druhu záření. Váhový faktor záření je číslo, které udává, jaké riziko je spojeno s nějakým druhem záření (čím je vyšší LET, tím je vyšší váhový faktor záření)  Dávkový ekvivalent D e je definovaný jako součin absorbované dávky a váhového faktoru záření. Jednotkou dávkového ekvivalentu je sievert (Sv).

38 38 Biologické účinky ionizujícího záření  Fyzikální fáze - časový úsek primárních účinků. Dochází k absorpci energie záření v atomech nebo molekulách. Průměrná doba se odhaduje na s.  Fyzikálně-chemická fáze - doba mezimolekulárních interakcí spojených s absorpcí energie a vlastním energetickým transferem. Asi s.  Chemická (biochemická) fáze - tvorba volných radikálů a jejich interakce s biologicky významnými molekulami, především s NK a bílkovinami. Asi s.  Biologická fáze - komplex interakcí produktů předešlých fází na různých úrovních organismu. Podle těchto úrovní kolísá délka tato fáze od sekund po léta.

39 39 Biologické účinky ionizujícího záření  Přímý účinek - fyzikální a fyzikálněchemický proces absorpce zářivé energie, vedoucí přímo ke změnám ve významných buněčných strukturách. Převládá v buňkách s nízkým obsahem vody. Teorie přímého účinku je označována jako teorie zásahová. Její podstatou je fyzikální přenos energie.  Nepřímý účinek je zprostředkován produkty radiolýzy vody, zejména volnými radikály H* a OH*, které vedou k molekulovým produktům (H 2, O 2, H 2 O 2 ), působícím na biologicky významné struktury. Převažuje v buňkách s vysokým obsahem vody. Volné radikály mají volný nepárový elektron, který z nich činí velmi reaktivní látky. Štěpí různé druhy vazeb v biomolekulách a degradují jejich strukturu. Teorie nepřímého účinku - teorie radikálová - má za základ chemický přenos energie.

40 40 Účinky na buňku U proliferujících buněk nacházíme tyto stupně radiačního poškození:  dočasné zastavení proliferace  reproduktivní smrt buněk (dočasné uchování funkce při ztrátě proliferační schopnosti)  okamžitá smrt buněk Citlivost buněk vůči ionizujícímu záření (radiosenzitivita), či jejich odolnost (radiorezistence) závisí na mnoha faktorech, především na reparační schopnosti buňky.

41 41 Účinky na buňku Faktory ovlivňující biologické účinky obecně:  Fyzikální a fyzikálně chemické: dávkový ekvivalent, dávková rychlost, teplota, prostorové rozdělení absorbované dávky, přítomnost vody a kyslíku  Biologické: druh organismu, orgánu nebo tkáně, stupeň diferenciace buněk, fyziologický stav organismu, schopnost spontánní reparace, repopulace a regenerace Citlivost buněk je ovlivňována:  Fází buněčného cyklu (S-fáze!)  Stupněm diferenciace. Diferencované buňky jsou méně citlivé - souvislost se schopností proliferace  Obsahem vody a kyslíku. Přímá závislost (+,+) Velmi citlivé jsou proto buňky embryonální, germinativní, epidermální, retikuloendotelové a též nádorové

42 42 Citlivost tkání lymfatická zárodečný epitel varlete kostní dřeň gastrointestinální epitel vaječníky Buňky rakoviny kůže Vazivová tkáň játra pankreas ledviny nervová tkáň mozek svaly Uspořádáno podle klesající radiosenzitivity: Typické projevy nemoci z ozáření: 1. neletální – poškození tvorby červených krvinek (kostní dřeně), účinky na gonády 2. letální – gastrointestinální syndrom (poškození sliznice), popáleniny kůže, poškození nadledvinek, poškození zraku, nervový syndrom (nervová smrt) Pozdní následky – kumulativní – genetické poškození, rakovina

43 43 Nukleární medicína  Stopování (tracing)  Radioimmunoassay  Jednoduchá metabolická vyšetření  Zobrazovací metody

44 44 Stopování a radioimmunoassay  Stopování (tracing): radionuklid je podán pacientovi a následně se sleduje jeho biochemický osud. Radioaktivita se měří v tělesných tekutinách nebo vzorcích tkáně. Často se stanovují kompartmentové objemy – např. volná voda, krev, tuk atd.: Je podáno definované množství (známá aktivita) radionuklidu, a pak je stanovována jeho koncentrace po určité době v odebraných vzorcích tkáně. Pak lze vypočítat, jaký je celkový objem, v němž je radionuklid přítomen. Radioimmunoassay (RIA) je metodou klinické biochemie a hematologie. Používá se pro stanovení látek o nízké koncentraci, např. hormonů v krvi. Radionuklid je aplikován mimo tělo a reakce antigen-protilátka se studuje in vitro. Antigen je značený radionuklidem.  Při RIA a stopování se používají především  -zářiče (tritium, jód-125, železo-59 aj.), protože detektor záření může být umístěn velmi blízko ke vzorku.

45 45 Scintilační počítač a scintigrafie  Scintilační počítač se skládá ze scintilačního detektoru, mechanických částí a olověného kolimátoru. Kolimátor umožňuje detekci záření jen z úzkého prostorového úhlu, v němž je umístěna vyšetřovaná část těla. Signály detektoru jsou zesilovány, počítány a zaznamenávány.  Scintigrafie se používá převážně pro vyšetřování ledvin a štítné žlázy – pomocí gama-zářičů: jódu-131 nebo technecia-99m. Tc-99m má krátký poločas přeměny (6 hodin oproti 8 dnům u jódu-131). Technecium se připravuje přímo na odděleních nukleární medicíny v techneciových generátorech.  Jód používaný pro vyšetřování štítné žlázy je podáván v podobě KI, pro ledviny se používá techneciem-značená DTPA (diethylén-triamin- penta-octová kyselina). Tc-99m je téměř ideálním radionuklidem – je rychle vylučováno z těla, má krátký poločas a poskytuje téměř výhradně jen záření gama. (Jód-131 emituje také  -částice, které zvyšují dávku záření bez jakéhokoliv prospěchu).


Stáhnout ppt "1 Struktura hmoty, nukleární medicína Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální."

Podobné prezentace


Reklamy Google