Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok / ETF 2013.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok / ETF 2013."— Transkript prezentace:

1 Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok / ETF 2013

2 3. Nárys dějin charitní služby chudým a trpícím

3 Petrův nástupce přijal kněze, který se postavil narkomafii Svatý otec se o uplynulém víkendu setkal s venezuelským knězem, který se kvůli své odvážné pastorační práci s mládeží ulice stal obětí drogové mafie. O. Horacio Nelson Zuniga de la Parra vystudoval na Papežské univerzitě Santa Croce a byl vyslán do venezuelské diecéze La Guaira. Z potenciálních dealerů drog se mu postupně podařilo zformovat silnou mládežnickou skupinu, čímž si vysloužil nelibost místních drogových kartelů. Obchodníci s drogami se rozhodli zasáhnout, když O. Horacio zahájil protidrogovou osvětovou kampaň. V roce 2009 nepohodlného kněze za bílého dne před městským nákupním centrem v La Guaira přepadli násilníci ozbrojení baseballovými pálkami. Probral se po čtyřicetidenním bezvědomí a zůstal na půl těla ochrnutý. Po rehabilitaci v Římě se navrátil do pastorace, a přestože je dodnes odkázán na pomoc, vyučuje bývalou mládež z ulice v diecézení škole. 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

4 Úřad diakonátu – jáhenství V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“ Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství. Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. (Sk 6,1-6) Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve v Kenchrejích. Přijměte ji v Pánu, jak se sluší mezi věřícími, pomáhejte jí, kdyby vás v něčem potřebovala, neboť i ona byla pomocnicí mnohým i mně samému. (Řím 16,1-2) Rovněž jáhnové mají být čestní, ne dvojací v řeči, ne oddaní vínu, ne ziskuchtiví. Mají uchovávat tajemství víry v čistém svědomí. Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom, když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu. Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné. Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu. Konají-li dobře svou službu, získávají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše. (1 Tim 3,8-13) 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

5 Období pronásledování Svědectví o sociální angažovanosti ve spisech apoštolských otců: Didaché (1. pol. 2. stol.): „Dej každému, kdo tě bude žádat, a nežádej vrácení. (…) Kdo však potřebu nemá, ten vydá počet z toho, proč vzal a na co. (…) Ať se zapotí tvá almužna v tvých rukou, než poznáš, komu ji dáš.“ List Diognétovi (2. stol.): „Boha naopak napodobuje ten, kdo vezme na sebe břemeno svého bližního, kdo chce činit dobro, kdo něčím vyniká a pomůže tomu, komu se daří hůře; ten, kdo rozdává potřebným to, co dostal od Boha.“ Ignác Antiochijský († 107) v listu biskupu Polykarpovi: „Nezanedbávej vdovy; po našem Pánu ty se o ně starej (…) Otroky a otrokyně nepřehlížej.“ Polykarp († asi 156): „A starší ať jsou milosrdní, ať se nad všemi slitovávají, navracejí zbloudilé, dohlédají na všechny slabé, nezanedbávají vdovu, sirotka či nuzného.“ Hippolyt Římský († 235) ve spise Apoštolská tradice - pomoc potřebným jako kritérium udělení křtu katechumenovi: „Ať je prověřován jejich život. Zda žili, dokud byli katechumeny, v počestnosti, ctili vdovy, navštěvovali nemocné, činili dobro.“ 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

6 Mučedník Justin: První apologie (kol. 155) „A v den nazývaný dnem Slunce přicházíme na jedno místo, z města i z venkova, a čte se z pamětí apoštolů a z písma proroků, dokud to čas dovoluje. Když předčitatel skončí, představený promlouvá a nabádá k napodobování těchto dobrých příkladů. Potom všichni povstaneme a modlíme se; pak, když skončí modlitby, přináší se, jak bylo řečeno, chléb a víno a voda; a hlava obce pronáší stejným způsobem modlitby a díky a lid vyjadřuje svůj souhlas slovem Amen! Potom se rozdává a dělí každý z posvěcených pokrmů a prostřednictvím diakonů se doručí i těm, kteří nejsou přítomni. Zámožní a ochotní lidé sami od sebe dávají to, co chtějí; a shromážděné dary se předávají představenému, který z nich přispívá sirotkům, vdovám, potřebným z důvodů nemoci a jiných, zatčeným a přišedším cizincům: pomáhá zkrátka každému, kdo strádá.“ 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

7 Jáhen Vavřinec (230 – 258) Vavřinec zůstal v paměti církve zapsán jako velký představitel církevní charity (DCE 23). Svatý Vavřinec byl dle legendy umučen na železném roštu nad horkým uhlím. Během této tortury sv. Vavřinec křičí: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Dnes se většina odborníků domnívá, že byl sťat. Bernini 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Jakožto člověku odpovědnému za římské chudé mu byl po zajetí jeho spolubratří a papeže ponechán určitý čas, aby shromáždil církevní majetek, který měl odevzdat do rukou státních autorit. Vavřinec však rozdělil příslušný majetek chudým, které pak představil zmíněným autoritám jako skutečný poklad církve.

8 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Raný středověk Po roce 313 (císař Konstantin – svoboda církve) se charitní angažovanost církve zvyšuje, neboť stát jí předává některé ze svých úkolů. Odpovědnost se koncentruje především v osobě biskupa. Chudé u soudu zastupovali tzv. procuratores pauperum (obhájci chudých), biskupové byli jejich úředně pověřenými ochránci. Právo azylu, podle nějž (až na výjimky nejtěžších zločinů) byl pronásledovaný v prostoru kostela nedotknutelný (r. 466 rozšířeno i na prostory špitálů a ostatních církevních budov). Apoštolské konstituce (soupis církevních pravidel z konce 4. století) - diakonické úkoly biskupa:  rozdělovat spravedlivě almužny mezi sirotky, vdovy, postižené a cizince bez prostředků;  pečovat o opuštěné a nemocné bez rozdílu;  zajišťovat výchovu sirotků, jejich adopci, sňatky a uplatnění v životě;  hledat práci pro ty, kteří o ni přišli;  sytit hladové a šatit nahé; podporovat uvězněné;  poskytovat pohostinství cizincům;  zajistit řádný pohřeb křesťanů do země;  organizovat sbírky na pomoc pronásledovaným a na podporu ostatních církevních obcí v nouzi.

9 Nové typy rezidenčních sociálních zařízení Xenodochium (řec., lat. hospitium/hospitale) - špitál. Poskytoval útočiště pro nemocné, chudé, bezdomovce a pocestné; původní zařízení, z něhož se ostatní formy odvíjely. Nosokomium (řec. nosos-nemoc) - určené k ošetřování nemocných. Nejstarší nosokomium na Západě založila v Římě r. 380 zámožná Fabiola, která zde také osobně s velkou obětavostí sloužila. Brefotrofium (řec. brefos-nemluvně, trefó-živím) – určené k péči o odložené novorozence. Svým posláním se krylo s orfanotrofii. Orfanotrofium (řec. orfanos-sirotek) – sirotčinec pro starší a osiřelé děti. Těm zde byla poskytována kromě živobytí také výchova a vzdělání. Gerontotrofium/gerontokomeion (řec. gerontos-starý člověk) – útulek pro staré. Ptochotrofium/ptochium (řec. ptochos-chudý) – chudobinec; často alternativní název pro xenodochium. 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

10 Nápis na bývalém dívčím sirotčinci – Bologna, Itálie 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

11 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Basil Veliký ( ) arcibiskup v Cesareji, založil postupně ještě jako kněz před branami města rozsáhlý špitální komplex, který jeho současníci pojmenovali po něm - „basileias“. V tomto „městě milosrdenství“ seskupil kolem kostela řadu budov, určených k péči o cizince, sirotky, chudé, staré a nemocné (včetně malomocných), i řemeslné dílny a budovy pro ošetřující personál. Do díla, které také financoval převážně z vlastních zdrojů, promítl Basil svou teorii, že člověk je svým založením sociální bytost a křesťanství musí být prožíváno v darování a službě. Péče o chudé a trpící proto představuje základní povinnost křesťanského a církevního života. Basil tímto počinem udal nový směr, který až dodnes určuje charitně diakonickou praxi východních pravoslavných křesťanů: Probíhá v zařízeních poskytujících sociálně- materiální pomoc, léčbu a poradenství a je zajišťovaná mnichy, kněžími a laickými bratrstvy.

12 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Jan Zlatoústý (řec. Chrysostomos) patriarcha konstantinopolský. V tomto městě, kde podle jeho vlastních údajů žilo kolem roku 400 na 50 tisíc chudých, vytvořil velkolepý systém trvalé podpory pro více než 5000 chudých, zřizoval xenodochia a nosokomia pro cizince, nemocné a jiné potřebné a ustanovoval jejich obslužný personál. Své věřící vyzýval, aby skromné xenodochium pro potřebné zřídil každý ve své domácnosti. Pro pomoc chudým neváhal ani rozprodat drahokamy z církevní pokladnice a ve svých proslavených kázáních upřednostňoval službu Kristu přítomnému v chudém a trpícím před liturgickou okázalostí.

13 Svatý Martin z Tours ( ) Jako důstojník římské armády před branami města Amiens ve Francii neoblečeného žebráka, spontánně rozťal svůj vojenský plášť mečem na dvě části a jednu z nich žebrákovi daroval. V noci se mu pak údajně zjevil Kristus, přikrytý polovinou jeho pláště. Jakmile Martin pochopil tajemství svého setkání s Kristem v osobě chudého, opustil řady vojska, dal se pokřtít, stal se mnichem a zůstal jím i jako biskup. Vyprávění je plné symboliky. Vyzývá všechny, kdo disponují bohatstvím (kůň) a mocí (meč), k dobročinnosti, neboť v chudých a potřebných se setkáváme s Kristem samotným. Místem následování Krista bez kompromisu se stává mnišský život a klášter. Karel Škréta (1610 – 1674): Sv. Martin se dělí o plášť se žebrákem 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

14 Středověk: karolinské zákonodárství V době císaře Karla Velikého (8. – 9. stol.) se množí v Evropě zákonné předpisy o charitní práci: Farnosti (nově zřizované organizační jednotky církve) nesou odpovědnost za péči o chudé na svém území. Při katedrálách se vytvářejí tzv. matriky chudých, takto registrovaní chudí pak zakládají tzv. chudinské korporace („svépomocné skupiny“). Jejich členové získávají za drobné služby („veřejně prospěšné práce“) právo žebrat u vchodu do kostela, právní ochranu a sociální zajištění. Každý biskup je povinen zřídit a finančně zabezpečovat špitál pro chudé a cizince. 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

15 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Rytířské řády Vrcholný středověk je dobou rozkvětu špitálů v Evropě. Vznikají nové komunity, které považují provozování špitálů a péči o nemocné a chudé za svůj primární úkol. Historicky první mezi nimi byly rytířské (šlechtické) špitální řády. Svým působením dali špitálnímu hnutí řadu nových podnětů a také zcela nové geografické souvislosti. Ve službě nemocným a chudým spojovali dobové ideály mnišského a rytířského života. Řád maltézských rytířů Řád německých rytířů Řád křížovníků s červenou hvězdou

16 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Maltézská pomoc, o.p.s. Řád maltézských rytířů vznikl jako mnišská komunita po vzoru Sv. Jana Křtitele vytvořená kolem roku 1050 amalfitánskými kupci. Členové této komunity provozovali špitál a poskytovali ubytování pro poutníky do Svaté země. Jako náboženský řád byl oficiálně uznán papežem Paschalem II. v r Až do ztráty Malty v r většina rytířů žila zasvěceným životem s řeholními sliby chudoby, čistoty a poslušnosti.V dnešní době většinu desetitisícové členské základny tvoří laici. Maltézská pomoc, o.p.s. je obecně prospěšná společnost, založená Řádem pro naplňování cílů Řádu. Jejím posláním je poskytovat obecně prospěšné služby všem potřebným, bez rozdílu rasy, vyznání či postavení. Je řízena správní radou.

17 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Hnutí chudoby Nové pojetí chudoby a charity profilují postavy jako sv. František z Assisi ( ) nebo sv. Dominik ( ). Jejich působení nevyústilo jenom v založení různých řeholních společenství (dominikáni 1216, františkáni 1209), ale např. formou františkánského laického „třetího řádu“ (1218) dokázalo s velkou atraktivitou zasáhnout až do vysokých vrstev šlechty. Do tohoto proudu náleží vzorové charitní postavy sv. Hedviky Slezské ( ), její neteře sv. Alžběty Durynské ( ) a sv. Anežky Přemyslovny. Znovu ožívá biblický étos pomoci chudým, který neznamená jen program zmírnění chudoby, ale také radikální blízkost chudým a trpícím.

18 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Svatá Anežka česká 1211 – 1282, dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie 1233 Vstoupila do řádu klarisek (založen sv. Františkem z Assisi) Vybudovala hospic pro chudé a založila špitální bratrstvo. Vystavěla tři chrámy, s nimiž byly spojeny mužský františkánský klášter, klášter klarisek a rozsáhlý špitál. Komplex těchto staveb vytvořil první gotickou dominantu Prahy, která na Vltavském břehu soupeřila s protilehlým sídelním palácem na Hradčanech prohlášena za blahoslavenou, za svatou.

19 KŘÍŽOVNÍCI S ČERVENOU HVĚZDOU Hlavním posláním bratří byla špitální činnost Největšího rozkvětu dosahuje Řád za vlády Karla IV., kdy spravoval na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a Uhrách: Stříbro, Most, Litoměřice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kouřim, Písek, Praha - Nové Město, České Budějovice, Sušice, Chlum sv. Máří, Hradiště sv. Hypolita u Znojma, ve Slezsku např. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice. Většina z nich zanikla v době husitských válek. 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

20 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

21 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Zbožná bratrstva, bekyně Mnohé ze špitálních řádů se vyvinuly z původních bratrstev. Tento fenomén náleží k pestrému obrazu sociální práce církve v mnoha zemích až dodnes. Charitní diakonie biskupů, mnichů, klášterů a kleriků získává od 12. století významné doplnění v nesčíslných sdruženích laiků, mužů a žen, kteří svou duchovní cestu nacházejí ve společném prohlubování zbožnosti i v solidární službě slabým a trpícím. Některé z nich působily po boku slavných špitálních řádů a byly jejich „občanskou základnou“ (Bratrstvo Ducha svatého, Bratrstvo sv. Antonína atd.). Jiné, zejména od 13. a 14. století působily samostatně. Společenství tzv. bekyň: Ovdovělé ženy nebo svobodné dívky žily v komunitách bez nutnosti skládat řeholní sliby na tzv. bekyňských dvorech (např. v Praze na konci 14. století 19 domů) a ujímaly se úkolu vzdělávání dívek, péče o nemocné a umírající v domácnostech, péče o chudé a vedení špitálů.

22 Bekyňský dvůr – Bruggy (Belgie) 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

23 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Martin Luther Reformační hnutí: Martin Luther ( ) svou nauku staví na přesvědčení o radikální zkaženosti lidské přirozenosti po prvotním hříchu a na představě „ospravedlnění“ (uzdravení duše), které působí Bůh pouze svou milostí a člověk na něm získává podíl pouze svou vírou. Cesta spásy je nyní radikálně oddělena od představy záslužnosti lidských „dobrých skutků“. Pomáhající služba chudým a trpícím pro Luthera nesmí být chápána jako způsob, jakým si lze zasloužit věčnou spásu. Tato teologická koncepce má pro sociální práci církve dvojí účinek:  1. Pomáhající angažmá je nahlíženo jako důsledek osvobození Bohem (z pout hříchu a sobectví) a je zdůrazněna rovnost všech. Takové pojetí může fungovat jako prevence před instrumentalizací chudých a trpících pro získání vlastní spásy.  2. Stejná koncepce ale může vést k podceňování přirozeného potenciálu člověka v nouzi i podceňování nástrojů a poznatků, jaké přinášejí humanitní obory.

24 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Reformace a Tridentský koncil Spolu s Lutherovou naukou o dvou říších (světské a duchovní), kde péče o chudé ve společnosti je úkolem světské moci (knížata, města, panovníci), vedla reformace, alespoň v raném období (16. století), k úpadku kultury sociální solidarity. Luther sám si na tento úpadek stěžuje. Potvrzuje, že souvisí s popřením záslužnosti dobrých skutků a podobně se vyjadřovali i někteří Lutherovi současníci. Zodpovědnost za sociální péči je přesouvána na stranu představitelů politické (necírkevní) moci. V důsledku toho se sociální praxe stále více odpoutává od liturgie a zvěstování a toto odcizení platí i naopak. V období od reformace do Francouzské revoluce (1789) prožívá charitní angažmá křesťanů významnou diferenciaci. Paralelně s prastarými aktivitami řádů a mnoha nových kongregací narůstá význam komunálních sociálně- charitativních projektů (chudinské vyhlášky, komunální špitály atd.). Charitní diakonie jako výraz křesťanské solidarity ale žije dále. Stacionárních a ústavních charitních projektů se stále více ujímají města, řehole a kongregace; sociální práce orientovaná na přirozené životní prostředí jednotlivců je realizována na úrovni farních komunit, společenství a sborů.

25 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Charismatické osobnosti a nová hnutí Sv. Ignác z Loyoly ( ) se po příchodu do Říma ujal organizace sociální péče, zřídil sirotčince, útulek sv. Marty pro prostitutky, a vedl své spolubratry (Jezuity) k tomu, aby navštěvovali nemocnice a sloužili nemocným.

26 Karel Boromejský Milánský arcibiskup sv. Karel Boromejský (†1584) ve svém městě proslul obětavostí, s jakou se ujímal hladových a umírajících při epidemiích 1570 a 1576 Karel ŠKRÉTA (1610 – 1674): sv. Karel Boromejský navštěvuje nemocné 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

27 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Juan Ciudad ( ) Generace jeho následovníků pak během 400 let vytvořily síť nemocnic, které jsou rozsety ve 47 zemích světa. O nemocné v nich pečuje 1500 řádových bratří a téměř 35 tisíc spolupracovníků. Poskytují pomoc všem potřebným bez jakýchkoliv rozdílů. V Čechách působí řád od roku 1605 v nemocnici ve Valticích. Další nemocnice byly založeny v Brně, Praze, Vizovicích, Prostějově, Letovicích a Novém Městě nad Metují. Současníci ho nazývali pro jeho lásku k nemocným Jan z Boha. Ve španělské Granadě založil roku 1538 reformovaný špitál, první příklad moderní, komplexní ošetřovatelské péče. Kolegium jeho pomocníků vytvořilo po jeho smrti bratrstvo a 1586 získalo papežské schválení pod názvem Řád milosrdných bratří.

28 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Sv. Vincent de Paul ( ) Zdůrazňoval starokřesťanské přesvědčení, že charitní angažmá je úkolem každého pokřtěného. Proto vytvářel skupiny charitních dobrovolníků ve farních komunitách. Pro účely péče o chudé a osamělé nemocné ustavil nejprve skupinu žen a 1620 i skupinu mužů. S přesvědčením, že mezi duchovní a sociální nouzí existuje příčinná souvislost, zřídil r společenství misionářských kněží Lazaristů. Ti měli dbát na povznesení duchovního života chudých a zároveň během svých venkovských misií ustavovat dobrovolnické a svépomocné charitní skupiny. Spolu se sv. Luisou de Marillac († 1660) založil také (1633) Společnost dcer křesťanské lásky, která dnes čítá na sester, věnujících se chudým a nemocným v 91 zemích světa.

29 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Boromejky V Nancy vzniká r kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského („Boromejky“), jejichž úkolem bylo ošetřování nemocných chudých a opuštěných dětí. Česká větev této kongregace provozuje mimo jiné Nemocnici pod Petřínem v Praze.

30 Církevní nemocnice v ČR Nemocnice Milosrdných sester (dále jen NMS) v Kroměříži je nestátní zdravotnické zařízení pro dlouhodobě nemocné pacienty. Jeho zřizovatelem je Česká provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul se sídlem v Kroměříži. Nemocnice Milosrdných bratří (dále jen NMB) ve Vizovicích je nestátní zdravotnické zařízení sloužící především pacientům s chronickým onemocněním. Zřizovatelem nemocnice je Českomoravská provincie Hospitálského řádu sv. Jana z Boha – řádu Milosrdných bratří se sídlem v Brně. Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze, Zřizovatel: Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Jediná církevní nemocnice s akutní péčí. Kapacita nemocnice je v současné době 214 lůžek na pěti odděleních: interna, chirurgie, anesteziologicko-resuscitační oddělení, dětské a dorostové detoxikační centrum a lůžkové i ambulantní rehabilitační oddělení. 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

31 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

32 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Vznik moderního charitního hnutí Antoine-Frédéric Ozanam ( ), profesor Sorbonny, 1997 prohlášený za blahoslaveného, založil v duchu sv. Vincence iniciativu dobrovolníků, jejímž cílem je aktivní práce s chudými a jinak potřebnými (např. při moru, který zasáhl Paříž v r. 1832), jako kritérium autenticity křesťanské víry. Skupina jeho přátel se v dubnu 1833 (Frédéricovi bylo teprve 20 let) rozhodla svým sociálním aktivitám dát strukturu: zakládají „charitní konferenci“, z níž se později (1834) vyvinula výhradně dobrovolnická „Společnost sv. Vincence de Paul“. Pozoruhodným přístupem k problémové mládeži na předměstí italského Turína vynikal sv. Jan Bosco ( ). V duchu jeho pedagogiky (preventivní pedagogika), spojující tři základní hodnoty rozumu, náboženství a lásky, se věnuje práci s dětmi a mládeží celosvětově na jeho následovníků a následovnic z řádu Salesiánů Dona Bosca. V naší zemi jsou jejich častými projekty Salesiánská střediska mládeže.

33 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Rozvoj charitního hnutí Závěr 19. stol.: koordinace roztříštěných charitně-diakonických iniciativ. Na národní úrovni vzniká např. ve Francii r „Centrální úřad dobročinnosti“, jenž si dává za úkol zvýšit efektivitu charitní práce, přispět k hlubšímu poznání otázky chudoby, studovat a propagovat prostředky prevence chudoby a koordinovat aktivity jednotlivých charitativních subjektů. V r je tento úřad nahrazen dodnes fungujícím ústředím „Caritas France“ (Secours catholique). V Německu se podařilo dosáhnout vzájemného propojení rozmanitých a rozdrobených charitních uskupení a ústavních zařízení Lorenzi Werthmannovi, když ve Freiburgu r inicioval založení „Charitního svazu pro katolické Německo“. Od roku 1921 nese tato instituce jméno „Německý charitní svaz“ (Deutscher Caritasverband). „Říšský svaz katolické dobročinné organizace v Rakousku“ vzniká r

34 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Charita v České republice V našich zemích se moderní tradice charitní práce rodila v Olomouci, z iniciativy arcibiskupa A. C. Stojana. Nejprve byl ustaven arcidiecézní „Svaz charity“ v Olomouci ( ), v zápětí v Brně ( ), a oba svazy zakládají „Zemské ústředí Svazů charity v zemi moravsko-slezské.“ Centralizace je dokončena téhož roku v Praze vznikem „Říšského ústředí Svazů katolických charit v ČSR“. V době komunismu mohla Charita provozovat jen několik zařízení, především pro péči o kněze a řeholní sestry v důchodovém věku. V roce 1990 plně obnovila svou činnost a stala se největším nestátním poskytovatelem sociálních služeb v ČR. Celek nese od r název „Charita Česká republika“, je členěn do šesti diecézních a dvou arcidiecézních středisek a v jejích zařízeních poskytuje sociální i ošetřovatelské služby potřebným téměř 4000 placených pracovníků a přibližně stejný počet dobrovolníků (stav 2005).

35 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Evangelická Diakonie V oblasti evangelických církví bylo srovnatelným počinem založení ‚Centrálního výboru pro vnitřní misii‘ v Německu v roce 1848, který zastřešoval a spojoval různé zemské diakonické a misijní iniciativy. Za tímto mezníkem stojí postava Heinricha Wicherna ( ). Výbor v Berlíně zastupoval zájmy svých diakonických subjektů jak vůči zemským církvím, tak vůči státu. Od roku 1976 (západní Německo) a 1979 (východní N.) nese dnešní jméno „Diakonické dílo“ (Diakonisches Werk). Diakonie ČCE: podle vlastních údajů se v 70 diakonických zařízeních věnuje dvěma tisícům klientů asi 1000 placených pracovníků a další desetitisíce dobrovolníků v přirozeném sociálním prostředí farních sborů. Slezská diakonie – Slezská církev evangelická augspurského vyznání; 450 zaměstnanců poskytuje 94 sociálních služeb pro více než 4500 uživatelů

36 Další charitativní instituce zřizované církvemi nebo oficiálně se hlásící se ke křesťanství ADRA (Církev adventistů sedmého dne), Communio (církev starokatolická), Armáda spásy – samostatná církev s výrazně sociálním posláním. Diakonie a misie Církve československé husitské Kolpingovo dílo ČR (o.s., návaznost na katolickou církev) YMCA (o.s.: Křesťanské sdružení mladých lidí – Young Men´s Christian Association – nejstarší, největší a nejrozšířenější mládežnická organizace na světě). Naděje (o.s.: „Posláním Naděje je praktické uplatňování evangelia v životě a jeho šíření“). Podané ruce (o.s., sppolupráce s katolickou církví) Teen Challenge – Církevní organizace založená Apoštolskou církví 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

37 Registrované sociální služby zajišťované křesťanskými institucemi (2012) typ službycelkem křesťanské instituce katol. charita evang. diakonie Armáda spásyostatnícelkem 1azylové domy nízkoprahová zařízení pro děti a mládež noclehárny nízkoprahová denní centra krizová pomoc kontaktní centra raná péče domy na půl cesty CELKEM Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

38 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Caritas Internationalis Organizační kroky na nadnárodní úrovni začaly v roce 1924, kdy 22 zemí vytvořilo společnou charitní konferenci se sídlem ve švýcarském Lucernu. O čtyři roky později dostala konference název „Caritas Catholica“ a od roku 1957 nese jméno „Caritas Internationalis“. Síť této konfederace dnes zahrnuje 162 národních členů a její generální sekretariát sídlí ve Vatikánu. Charitní aktivity národních členů v Evropě koordinuje a u bruselských orgánů zastupuje „Caritas Europe“. Sídlo má proto v Bruselu. Ve Vatikánu sídlí od r také „Papežská rada Cor Unum“, jakési vatikánské ministerstvo pro charitu církve, jehož cílem je asistovat papeži v jeho charitních projektech, koordinovat všechny pomáhající projekty konané jménem církve, nést zodpovědnost za celocírkevní motivaci katolických věřících k sociální angažovanosti a spolupracovat s mezinárodními ne-církevními organizacemi, jako je Červený kříž, Mezinárodní zdravotní organizace (WHO) atd.

39 Benedikt XVI.: Deus caritas est První encyklika papeže Benedikta XVI., 2005 Biblický a teologický rozbor pojmu „láska“. 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

40 Encyklika Deus caritas est První část (teologická): Jednota lásky ve stvoření a v dějinách spásy Druhá část (praktická): Caritas, uplatňování lásky církví – „komunitou lásky“ Sociální práce, zdravotnické služby (charita) = přímá pomoc klientovi; zde se přímo angažují církevní instituce. Sociální nauka církve = etické zásady pro jednání institucí (politika, ekonomie, kultura); do těchto oblastí církev jako instituce nevstupuje, ale vyzývá laiky, aby se v nich angažovali. Církev realizuje Ježíšův příkaz lásky k bližnímu dvěma způsoby: I v nejlepším politickém a sociálním systému bude vždy existovat bolest, samota, vyloučení ze společnosti – na ně církev a křesťané reagují pomáhající láskou 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok

41 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Souhrn 1. Duchovní i sociálně-charitní otřesy, které reformace zpočátku v charitní oblasti působila, se zanedlouho proměnily v novou, úrodnou půdu, z níž vyrostlo bezpočet nových pomáhajících iniciativ a charitních aktérů. 2. Vznikají první pokusy systematického přístupu k problému chudoby, nejprve na komunálně politické úrovni (v 18. a 19. století i na celostátní úrovni). Od počátku se tyto snahy musí vyrovnávat s nebezpečím byrokratizace a odosobnění pomoci. 3. Od konce 19. století se mezi charitními aktéry stále více prosazuje potřeba vzájemné koordinace a propojení, což vyústilo v ustavení mnoha regionálních (diecézních) a národních centrál Charity. 4. Trendům, které určují povahu moderní sociální práce v mimocírkevní sféře (profesionalizace, sekularizace, ekonomizace atd.) je vystavena i charitní práce církví, což přináší řadu nových výzev i problémů.

42 3 Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok Základní literatura D´ELVERT, CH. Geschichte der Heils- und Humanitäts- Anstalten in Mähren und Oesterr. Schlesien. Brünn, FRÖHLICH, R. Dva tisíce let dějin církve. Praha: Vyšehrad, LIESE, W. Geschichte der Caritas I-II. Freiburg i. Br.: Caritasverlag, MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, MESSINA, R. Dějiny charitativní činnosti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, OPATRNÝ, M. Zapomenutý drahokam: Teologie a sociální práce. Teologie & Společnost, 2004, č.5., s VAŠEK, B. Dějiny křesťanské charity. Olomouc: Velehrad, 1941.


Stáhnout ppt "Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok / ETF 2013."

Podobné prezentace


Reklamy Google