Autor: Mgr. Kateřina Žáková Určení: Kvinta, I.G, 1.SOŠ

Prezentace na téma: "Autor: Mgr. Kateřina Žáková Určení: Kvinta, I.G, 1.SOŠ"— Transkript prezentace:

1 Autor: Mgr. Kateřina Žáková Určení: Kvinta, I.G, 1.SOŠ
Kořen Autor: Mgr. Kateřina Žáková Určení: Kvinta, I.G, 1.SOŠ Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 Moderní biologie reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/ TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

2 Rostlinné orgány vytvořily se při přechodu rostlin na souš
orgán – část rostliny, která tvoří samostatný celek a vykonává specifické fyziologické funkce 2 typy orgánů cévnatých rostlin: orgány vegetativní – zabezpečují život rostliny - kořen, stonek, listy orgány generativní = reprodukční – tvoří pohlavní buňky a umožňují rozmnožování a udržení druhu - květ, semeno, plod

3 Kořen (radix) jedná se většinou o podzemní orgán nikdy nemá listy
má neomezený růst do délky je nepravidelně větvený jeho pletiva neobsahují chlorofyl

4 Funkce kořene upevňuje rostlinu v půdě
nasává a dopravuje roztoky minerálních látek produkuje významné látky (aminokyseliny, alkaloidy, růstové regulátory) shromažďuje zásobní látky slouží k vegetativnímu rozmnožování zprostředkovává symbiózu nebo parazitování na jiné rostlině

5 při klíčení semen se objevuje jako první kořínek – roste dolů a je základem hlavního = primárního kořene - později z něho vyrůstají kořeny postranní kořenový systém = soubor všech kořenů allorhizie – kořenový systém tvořený hlavním kořenem a kořeny postranními, většina nahosemenných a dvouděložné rostliny homorhizie = kořenová soustava svazčitá – hlavní kořen zastavuje růst a jeho funkci přebírají kořeny náhradní = adventivní, u jednoděložných rostlin náhradní kořeny vznikají i na stoncích a listech – napomáhají vegetativnímu rozmnožování

6 Typy kořenové soustavy
allorhizie homorhizie 1 2

7 Tvar kořene vláknitý (u klíčících rostlin) válcovitý (křen)
vřetenovitý (mrkev) řepovitý (řepa) srdcovitý (buk) 3

8 pokožka (rhizodermis)
Podélný řez kořenem svazky cévní zóna absorpční kořenové vlášení pokožka (rhizodermis) zóna prodlužovací meristém zóna dělivá čepička (kalyptra) 4

9 Podélný řez kořenem vzrostný vrchol s kořenovou čepičkou – buňky se intenzivně dělí, kořenová čepička chrání vrchol kořenu, tvoří ji parenchymatické buňky, vnější buňky slizovatějí - usnadňují pronikání půdou pásmo prodlužovací – buňky se prodlužují, počet buněk se prakticky nemění, zde vzniká primární lýko a později primární dřevo pásmo absorpční – intenzivní nasávání roztoků – kořenové vlásky pásmo větvení – plně vyvinutá trvalá pletiva

10 Příčný řez kořenem primární kůra rhizodermis dřevo endodermis lýko
pericykl dřeň 5 kambium

11 Vnitřní stavba kořene Prvotní (primární) stavba kořene
(kořen, který druhotně netloustne) pokožka (rhizodermis) – jednovrstevná, bez kutikuly, bez průduchů, kořenové vlásky – vychlípení pokožkových buněk prvotní (primární kůra) – tvořená parenchymem, 3 vrstvy – vnější, střední, vnitřní (endodermis) – usměrňuje pohyb nasávaných roztoků minerálních látek střední válec – je oddělen pericyklem od primární kůry – zakládají se v něm postranní kořeny, uvnitř středního válce je paprsčitý cévní svazek a dřeň

12 Vnitřní stavba kořene Druhotná (sekundární) stavba kořene
(u druhotně tloustnoucích kořenů) kořeny nahosemenných a většiny dvouděložných rostlin druhotně tloustnou činností kambia kambium se zakládá mezi primárním dřevem a primárním lýkem, odděluje směrem dovnitř sekundární dřevo a směrem ven sekundární lýko

13 Přeměny (metamorfózy) kořene
kořenové hlízy – zásobní funkce (jiřina, orsej, vstavač) dužnaté kořeny a bulvy – zásobní funkce, na jejich stavbě se podílí i stonek (mrkev, petržel, křen, celer, řepa, ředkev) vzdušné kořeny – přijímají vzdušnou vlhkost, u tropických a subtropických rostlin (Monstera)

14 Dužnaté kořeny a bulvy 6 9 8 7 10

15 Vzdušné kořeny - Monstera
11

16 Přeměny (metamorfózy) kořene
dýchací kořeny – u bažinných rostlin, vyčnívají nad povrch půdy, umožňují výměnu plynů (tisovec, mangrovové porosty) stahovací kořeny – u mnoha druhů s cibulemi, mají schopnost se silně zkracovat a tím vtahují rostlinu do půdy (tulipán) chůdovité kořeny – z kmene nad půdou, zvyšují stabilitu (mangrovník, kukuřice, horské smrky)

17 Chůdovité kořeny - kukuřice
12 13

18 Přeměny (metamorfózy) kořene
asimilační kořeny – obsahují chloroplasty, asimilují za chybějící listy (kotvice, tropické orchideje) příčepivé kořeny – krátké kořínky na stonku, přidržují rostlinu na opoře (břečťan) kořeny parazitů – přizpůsobeny k odebírání živin z těla hostitele, haustoria – savé orgány pronikající k cévním svazkům hostitele, poloparazité (jmelí), nezelení parazité (kokotice)

19 Příčepivé kořeny - břečťan
14

20 Kořeny poloparazitů - jmelí
15

21 Hospodářský význam kořene
zelenina krmivo (řepa) surovina pro průmysl (cukrová řepa) výroba léčiv (andělika) zpevnění svahů nebo hrází rybníků, …

22 Použitá literatura Kincl, L.; Kincl, M.; Jakrlová, J.: Biologie rostlin. Praha, Fortuna 1993. Kubát, K. a kol.: Botanika. Praha, Scientia 1998. Hančová, H.; Vlková, M.: Biologie I. v kostce. Praha, Fragment 2007. Jelínek, J.; Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia. Olomouc, Nakladatelství Olomouc 1998. Bumerl, J. a kol.: Biologie 1 pro střední odborné školy. Praha, SPN 1997. Větvička, V.: Stromy. Praha, Aventinum 2004. Průša, D. a kol.: Chráněné rostliny České a Slovenské republiky. Brno, Computer Press, 2005. Rosypal, S. a kol.: Nový přehled biologie. Praha, Scientia 2003. Benešová, M. a kol.: Odmaturuj z biologie. Brno, Didaktis 2003.

23 Obrázky a fotografie Obrázky č. 1 – 5 – autorka Kateřina Žáková, Fotografie č. 6 – 15 – autorka Kateřina Žáková,