Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Vývoj histologických technik s nahlédnutím do historie Světlana KOPECKÁ 1 Lenka MARTINKOVÁ 2 Hana ŠIMKOVÁ 1 1 Neuropatologická laboratoř Ústavu experimentální.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Vývoj histologických technik s nahlédnutím do historie Světlana KOPECKÁ 1 Lenka MARTINKOVÁ 2 Hana ŠIMKOVÁ 1 1 Neuropatologická laboratoř Ústavu experimentální."— Transkript prezentace:

1 Vývoj histologických technik s nahlédnutím do historie Světlana KOPECKÁ 1 Lenka MARTINKOVÁ 2 Hana ŠIMKOVÁ 1 1 Neuropatologická laboratoř Ústavu experimentální neurochirurgie UK LF-HK a FN v Hradci Králové 2 Oddělení patologie, Nemocnice Náchod

2 První docent histologie na české Universitě Karlově: Jan Janošík (1856 – 1927) První histologický ústav na české universitě: založen roku 1889 Jak se oficiálně etabloval vědní obor “histologie” na české univezitě Histologie (z řečtiny histos = tkáň, logos = slovo, nauka)

3 Vyobrazení mikroskopu ze druhé poloviny 19. století. Převzato: Ottův naučný slovník; vydání z r Klasický mikroskop - v principu se za posledních asi 130 let prakticky nezměnil.

4 Mikroskop - klíčová podmínka vzniku a rozvoje histologie První složený mikroskop - sestrojen již kolem roku 1590 v Holandsku: Hans Janssen a syn Zacharias; - v Italii roku Stelluci, Malpighi. Další zdokonalení - Amici v Modeně na počátku 19. století; - postupně sériová výroba v manufakturách, až po vrcholné propracování, zásluhou Abbého koncem 19. století - Zeissova továrna v Jeně. Badatelské intenzívní využití pro biologické objekty (a zdokonalení): - Holanďan - Antoni van Leeuwenhoek ( ), - Angličan - Robert Hooke ( ).

5 Proklamace buněčné teorie – kolem poloviny 19. století Motto: Buňka je elementární součástí těl obou říší: rostlinné a živočišné. Jan Evangelista Purkyně ( ) - viz portrét Theodor Schwann ( ) Rudolf Ludwig Karl Virchow ( ) - zejména v aplikaci na poli celulární patologie, podle principu: “Omnis cellula e cellula” = “Každá buňka pochází z další buňky” Protagonisté

6 J. E. Purkyně - jako autor zásadních biologicko-medicínských objevů, jakož i průkopník histologických technik Hlavní objevy - mikroskopická stavba kůže - objev kostních buněk, skladba kosti kolem Haversových kanálků - podrobnosti stavby dentinu a skloviny zubní, dentinové kanálky - stavba žaludeční sliznice - buněčná struktura žláz s vnitřní a vnější sekrecí - nervové pleteně v mnohých orgánech - vlákna převodního systému v srdci - nervová vlákna nejsou dutá, ale obsahují axon - Purkyňovy buňky v CNS Technologický přínos - fixace měkkých tkání - dekalcifikace - výbrusy kostí a zubů - metody řezání preparátů (mikrotom pojmenoval a popsal Purkyňův žák A. Oschatz)

7 Santiago Ramón y Cajal Snímek z Valencie z roku 1933 Převzato z publikace: J. DeFelipe. TRENDS in Neurosciences, 25 (9): (2002). Významný představitel objevů a koncepcí v histologii nervového systému

8 FIXACE a její prostředky CÍL: zastavení procesu autolýzy, denaturace bílkovin, zachování objemu preparátu. Používané fixační tekutiny: alkohol, kyselina chromová, kyselina pikrová, kyselina octová. Formaldehyd - historické souvislosti: r poprvé jej syntetizoval Alexandr Butlerov (známý ruský chemik); r Hoffman teprve definitivně potvrdil jeho chemickou strukturu; Ottův naučný slovník (vydání z r. 1895) popisuje formaldehyd jako „novum“ v histologii; v poslední čtvrtině 19. století však již jistě používán byl (L. Pasteur, mozky, vzteklina). Sušení tkáně - stará běžná technika pro fixaci a přípravu tkáně ke krájení: r Leeuwenhoek; o 150 let později – Altmann vysoušel tkáň v exsikátoru nad kyselinou sírovou; r Gersch zkonstruoval lyofilizační aparát; r Pearse zavedl termoelektrický kryostat s vysoušením. Kryostat - počátky vývoje: r Lang a Morgensen. Historický pohled na jednotlivé kroky histologických technik

9 ZALÉVÁNÍ První zalévací média: mýdlo, pryskyřice, celoidin, vosk, želatina. r Edwin Klebs – vynikající patolog i metodik: metoda zalévání parafínem; dnešní způsob, spojený s „prosycením“ preparátu, byl uplatňován až později; r McCormick z Chicaga popsal metodu formace parafinových bločků s použitím plastikového prstence, což byl předchůdce dnešních kazet (formiček); od roku 1966 začíná automatizace různých kroků histologických technik, např. odvodnění (AUTOTECHNIKON, různé systémy tzv. „Tissue-Tek“).

10 KRÁJENÍ MIKROTOMY: Přístroje (obecně) nazvané podle Purkyněho; rozvoj v polovině 19. století.  ruční – v principu dobře nabroušená břitva, zdokonalil ji profesor Toldt;  strojové – sáňkové, rotační, zmrazovací.

11 RUČNÍ MIKROTOM Je opatřen mikrometrickým šroubem (dole) pro odměření tlouštky řezu a zařízením pro uchycení preparátu. Ilustrace převzata z knihy: J. Wolf: Mikroskopická technika, nakl. „Vesmír“ s.r.o.; Praha Str. 305.

12 MIKROTOM ze 2. pol. 19. století. (Převzato: Ottův naučný slovník; vydání z r ) Podobnost s dnešním mikrotomem je přinejmenším sugestivní.

13 Prehistoricky: Již nejméně 3 tisíce let čítá éra barvení indigem (starověký Egypt). V 19. století je zde evidentní návaznost - a také podmíněnost - s rozvojem v textilním a kožedělném průmyslu. Je také jasná souvislost s objevem principu fotografie a jejím rozvojem (vč. impregnací). Prvním a nejvíce používaným barvivem byl karmín (má několik chemických variant). Klíčový objev anilinových barviv (1856) Henryho Perkina: nejprve pro průmysl a poté i pro mikroskopii se tím otevřela revoluční éra. (To se mimochodem promítlo i do tisku poštovních známek v Britanii za vlády královny Viktorie. Objevitel byl r povýšen do šlechtického stavu.) Hematoxylin (znám nejméně od r. 1863) a eosin (dokumentovaně používaný v histologii již kolem roku 1870) - viz další snímek. Trichromová barvení, systematicky používaná od r.1900 (viz dále). BARVENÍ - průmyslové kořeny a vlivy na histologii

14 Hematoxylin (HE) První zmínka století (Reichel). Waldayer (1863) - extrakt ze dřeva ( Hematoxylon campechianum). Bohmer (1865) - poprvé publikoval postup barvení. Ehrlich (1886) - aplikoval kyselinu octovou ve směsi. Mayer (1891) - oxidační produkt HE - hematein Harris (1900) - kamencový HE. Weigert (železitý HE) - a další barvicí varianty. Eosin (E) a pozdější kombinace s hematoxylinem (H & E) : 60. – 70. léta 19. století – barvení eosinem v 1 kroku. Dreschfeld a Fischer – sjednocení H+E do 1 postupu Schwarz rozvinul sekvenční metodu (obě barvy) zavedena tzv. diferenciace alkoholem.

15 Vývoj barvicích kombinací - „TRICHROMY“ Prvé pokusy o kombinace „vícebarevných“ technik již v 80. letech 19. století :  Koch v r methylenová modř (alkalická) pro barvení bacilů „tbc“ s dobarvením Bismarckovou hnědí; Ehrlich (1982) toto obměnil za anilin/methylvioleť + methylen. modř.  Ziehl (též 1982) nahradil barvení anilinem (výše), a to fenolem s methylvioletí.  Neelsen (1983) zaměnil methylvioleť bazickým fuchsinem. (Mimochodem - spolu s Ehrlichem se při bádání nakazili „tbc“, přičemž Neelsen na ni zemřel ve 40 letech, zatímco Ehrlich se vyléčil a ještě dlouho žil).  Mallory na poč. 20. století se stal klasikem „trichromu“, podobně jako později Masson.  Gram, další z mikrobiologů, použil Lugolův roztok následně po obarvení genciánovou violetí, spíše náhodně, což vedlo ke známému barvení „Gram-pozitivních baktérií“.  van Gieson, Leishman, Giemsa, Romanowski, Unna, Pappenheim a jiní pak byli dalšími autory významných modifikací metody na přelomu 19. a 20. století. Další vývoj barvení – zahrnuje např. „kongo-červeň“ (jež má dlouhou historii jako barva pro bavlnu od r. 1884), ale dalších téměř 50 let obohacovala histologii (axony, amyloid). Vývoj sofistikovanějších metod pokračoval až do poloviny 20. století - Gömöri, Steedman, Kluver, Barrera a další…

16 Elektronový mikroskop  1924 Busch – prokázal možnost fokusace svazku elektronů magnetickým polem;  1931 Ruska a Knoll - zkonstruovali první elektronový mikroskop. Enzymová histochemie – průkaz přítomnosti a aktivity enzymů ve tkáni  po počátcích v 1. pol. 20. století bouřlivý rozvoj v 60. letech (nárůst o stovky enzymů);  výrazný příspěvek (mezi mnoha jinými badateli) je od prof. MUDr. Z. Lojdy;  dnes této technice (vědecky i diagnosticky) značně konkuruje imunohistochemie. Imunohistochemie - průkaz antigenu pomocí protilátky (a jejího značení)  1941 – Coons se spol. poprvé konjugovali a použili protilátku s fluoresceinem (FITC);  1950, 1955 – identifikace antigenu ve tkáni, spolu s rozvojem fluorescenční mikroskopie.  První použití enzymu (křenové peroxidasy) a substrátu, jako techniky pro značení protilátek s cílem vizualizace – 1966 Nakane a Pierce a zároveň Avremeas a Uriel).  Od 70. let –zavedení (zejména Avremeas se spol.) dalších enzymů do techniky IHC, jako jsou nyní často užívané: alkalická fosfatasa, beta-galaktosidasa, glukosaoxidasa.  1975 – počátek revoluční éry s použitím monoklonálních protilátek v oboru IHC: přináší standardizaci protilátky prakticky na úrovni definované „chemikálie“. Molekulární genetika – aplikace metod v histologii - SOUČASNOST  „In situ“ hybridizace (ISH), založená na interakci definované „sondy“ s DNA;  varianty detekce při ISH: simultánní autoradiografie nebo fluorescence (mFISH). DALŠÍ ETAPY ROZVOJE

17 D Ě K U J I Z A P O Z O R N O S T Dík patří: prof. MUDr. Z. Nožičkovi, DrSc, a doc. MUDr. J. Cermanovi, CSc., za pomoc s historickými literárními prameny a za kritické připomínky k textu. Studie byla vytvořena za podpory Výzkumného záměru MSM , MŠMT České republiky. Hradec Králové, Staré náměstí


Stáhnout ppt "Vývoj histologických technik s nahlédnutím do historie Světlana KOPECKÁ 1 Lenka MARTINKOVÁ 2 Hana ŠIMKOVÁ 1 1 Neuropatologická laboratoř Ústavu experimentální."

Podobné prezentace


Reklamy Google