* Magmatické horniny * Typy, rozdělení * Magma a typy magmatu.

Prezentace na téma: "* Magmatické horniny * Typy, rozdělení * Magma a typy magmatu."— Transkript prezentace:

1 * Magmatické horniny * Typy, rozdělení * Magma a typy magmatu

2 LÁVA Teplota lávy se pohybuje obyčejně v rozmezí mezi 700 až 1 200 °C. Je tvořena roztavenými fázemi hornin, krystaly a plyny, které při kontaktu s okolním prostředím začínají vlivem nevyvážené teploty chladnout. Láva se většinou dostává do vzájemné interakce se dvěma nejdůležitějšími prostředími – vodou a vzduchem, které ovlivňují její výsledný vzhled (texturu, strukturu) a vlastnosti. Při kontaktu s vodou dochází k rychlému utuhnutí lávy vlivem prudkého ochlazování, což se projevuje na vzniku sklovité struktury na povrchu. Dochází ke vzniku lávových polštářů, kterými je tvořena větší část oceánského dna na oceánské kůře.

3 TYPY LÁVY PODLE OBSAHU SiO2
Láva se dělí v závislosti na její viskozitě (tekutosti), která přímou úměrou závisí na obsahu SiO2 (oxidu křemičitého). Čím více Si02 je obsaženo v lávovém složení, tím se láva stává kyselejší a viskóznější a obráceně. Pro přehlednost je níže uvedeno členění lávy (respektive i magmatu) s procentuálním zastoupením: * acidní (kyselá) láva – obsah Si02 je do 65 % – láva typu AA (balvanitá, bloková) *intermediální láva – obsah Si02 do 52 % *bazická (zásaditá) láva – obsah Si02 do 44 % – láva typu pahoehoe (provazovitá) *ultrabazická láva – tento typ na zemském povrchu reaguje a stává se lávou bazickou

4 LÁVA TYPU „AA“ - Kyselá láva, málo pohyblivá a špatně soudržná, s tendencí tvrdnout již v jícnu sopky a tím ji ucpávat. Následný výstup dalšího magmatického materiálu zapříčiňuje narůstání tlaku v jícnu, což vede ke vzniku explozivních sopek. Explozivní sopka pak následně během exploze vyvrhuje část svého vulkánu do okolí, čímž způsobuje případné materiální škody. Společně s tím dochází ke vzniku pyroklastický mrak, jenž může zasáhnout velké okolní oblasti.

5 LÁVA TYPU „PAHOE-HOE“ (čti „PAHOJ-HOJ“)
- Zásaditá láva s velmi malým obsahem SiO2, což se projevuje nízkou viskozitou (= velkou tekutostí) a špatnou přilnavostí. Láva pahoe-hoe je velice pohyblivá (až desítky km/h), schopná tak urazit několik kilometrů po povrchu než se ochladí a ztuhne. Jejím častým výlevem a pohyblivostí vznikají štítové sopky. Nejznámějšími štítovými sopkami jsou největší hory Sluneční soustavy na Marsu jako: Olympus, Arsia. Nebezpečí tohoto typu lávy je v tom, že během výlevu zasáhne velké oblasti, ve kterých dochází ke vzniku lávových jezer, či se může rychle přemístit do oblasti poměrně vzdálených od místa erupce.

6 POLŠTÁŘOVÁ LÁVA - Zvláštní druh lávy, vznikající na jejím kontaktu s chladným vodním prostředím. Voda okamžitě lávu ochlazuje na povrchu, což má za následek vytvoření „polštáře“ s typicky sklovitou povrchovou strukturou. Tlak vylévající se lávy uprostřed polštáře dále narůstá, až se na nějakém místě opětovně provalí a vznikne další polštář. V konečném výsledku tak vznikají celá pole těchto „polštářů“. - Typické pro oblasti oceánských riftů, kde dochází ke vzniku nové oceánské kůry. - Její typické struktury vypovídají o tom, že horniny v době jejího vzniku byly mořským dnem, či dnem jezera.

7

8 KALDERA - Geologický termín, který popisuje destruktivní tvar stratovulkánu v podobě kotlovité prohlubně tvaru kráteru o průměru několika kilometrů až desítek kilometr. Slovo kaldera pochází ze španělštiny, kde znamená kotel.

9 TYPY SOPEK A JEJICH DRUHY
ŠTÍTOVÁ SOPKA - Druh sopky s velice pomalu ukloněnými svahy, které jsou tvořeny mnoha vrstvami vysoce mobilními a tedy viskózními lávami s malým obsahem podílu SiO2. - Láva se v podstatě pouze vyvalí z trhliny a začne se rozšiřovat do okolí. Sopečné plyny mohou snadno unikat na povrch a tak nezvyšují napětí a jejich uvolnění nevede k ničivé explozi.

10 STRATOVULKÁN - Střídání navrstvení pyroklastických hornin a výlevů viskózní (málo tekuté) lávy, které vytvářejí relativně štíhlý kužel s vrcholovým kráterem. Mnohé z nejznámějších světových sopek jsou stratovulkány, například: * Etna (IT) * Vesuv (IT) * Stromboli (IT) * Hora St. Helen (USA) Pozůstatky vyhaslých stratovulkánů v České republice jsou například Vinařická hora u Kladna nebo Doupovské hory.

11 PYROKLASTICKÉ HORNINY A PRODUKTY LÁVY
- Vše, co vulkán při erupci vyvrhne. Tzn. vulkanický prach, popel, lapilli, škváru i pumy. Název pyroklastika vznikl spojením dvou řeckých slov – pyros (oheň) a klasis (rozbít). - Většina materiálu, který činné vulkány vyvrhnou ze svého nitra, připadá právě na pyroklastika. V celosvětovém měřítku vychrlí vulkán dokonce 90 procent magmatu do vzduchu a jen deset procent stéká v proudech lávy po úbočí - Základem všech plynů bývá vodní pára, kterou doprovázejí oxidy síry, chlorovodík, oxidy uhličitý a uhelnatý, amoniak, sloučeniny bóru a fosforu. Vysoce nebezpečný je však především fluorovodík, který leptá i sklo. Kyselina solná a oxid siřičitý způsobují bodavý zápach v nose, hořkou chuť v ústech a pálení v očích a krku.

12 PYROKLASTICKÝ PROUD – „Žhavá lavina“
- Pokud se popel a prach pro svoji velkou mocnost nemůže zvednout do ovzduší, magma pouze vyteče přes okraj kráteru a valí se jako šedá lavina prachu rychlostí 100 až 500 km/h po svazích vulkánu. - Důležitou roli tehdy hrají plyny, které stále unikají ze směsi (horké několik set stupňů) a šíří se do okolí. - Tento jev může být označován jako pyroklastický proud, žhavá lavina nebo žhavý mrak. Žhavé laviny sežehnou vše, co jim stojí v cestě, nikdo a nic nemá naději na záchranu.

13